5 As 104/2013 — Nejvyšší správní soud

5 A 118/2019- 79 - text 22 5 A 118/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudkyň JUDr. Evy Pechové a Mgr. et Mgr. Pavly Klusáčkové a ve věci žalobce proti žalovanému Skutečský aeroklub s.r.o., IČO 27487245 sídlem Letiště 965, 539 73 Skuteč zastoupený advokátem Mgr. Františkem Málkem sídlem 17. listopadu 258, 530 02 Pardubice Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, 110 15 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 6. 2019, č. j. 19/2016-220-LPR/31, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva dopravy ze dne 17. 6. 2019, č. j. 19/2016-220-LPR/31, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce advokáta Mgr. Františka Málka. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalovaného, jímž žalovaný pouze s drobnými formulačními změnami ve výroku potvrdil rozhodnutí Úřadu pro civilní letectví (dále také jen „prvostupňový správní orgán“) ze dne 22. 3. 2019, č. j. 620-19-130, jímž byla žalobci uložena pokuta ve výši 650 000 Kč, a to za spáchání správních deliktů podle § 93 odst. 1 písm. d), odst. 2 písm. o) zákona č. 49/1997 Sb., o civilním letectví, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o civilním letectví“), neboť jakožto v leteckém rejstříku zapsaný provozovatel letadla poznávací značky X (dále také jen „letadlo“) umožnil v období od 12. 4. 2014 do 4. 9. 2014 provádění letů ve vzdušném prostoru České republiky v rozporu s podmínkami zákona o civilním letectví tím, že u letadla nebyla dodržována letová způsobilost, čímž byla porušena povinnost provozovat ve vzdušném prostoru ČR pouze takové letadlo, jehož technický a provozní stav odpovídá požadavkům bezpečnosti létání, a o předmětném letadle, resp. o jeho provozu, nebyla řádně vedena předepsaná dokumentace. 2. Prvostupňový správní orgán v odůvodnění prvostupňového rozhodnutí uvedl, že dne 15. 9. 2014 obdržel žádost o součinnost od Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod ve věci zastavení provozu kluzáku typu Y poznávací značky X, na kterém měla být provozována vrtule s nezjištěným, resp. zfalšovaným výrobním číslem. Prvostupňový správní orgán provedl kontrolu vyžádané provozní dokumentace a fyzickou kontrolu u žalobce, jakož i další šetření. Shrnul zjištění, resp. výsledek kontroly, a rovněž tak shrnul výsledek vyšetřování Ústavu pro odborné zjišťování příčin leteckých nehod. Uvedl, že následně žalobci oznámil zahájení správního řízení ve věci podezření ze spáchání přestupků podle § 93 odst. 1 písm. d) a h) a § 93 odst. 2 písm. o), r) a v) zákona o civilním letectví, jehož se měl žalobce dopustit v souvislosti s provozem a údržbou letadla a ze způsobení nehody v leteckém provozu z důvodu porušení povinností stanovených zákonem o civilním letectví. Poté shrnul důkazy, na jejichž podkladě dovodil své závěry, jakož i jejich hodnocení. 3. Prvostupňový správní orgán dále uvedl, že dne 3. 12. 2015 vydal rozhodnutí č. j. 3658-15-401, jímž žalobce shledal vinným z přestupku podle § 93 odst. 2 písm. o) zákona o civilním letectví a uložil mu pokutu ve výši 650 000 Kč. Žalobce proti tomuto rozhodnutí podal odvolání, kterému žalovaný vyhověl, napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil prvostupňovému správnímu orgánu k novému projednání a rozhodnutí. Dne 1. 2. 2018 prvostupňový správní orgán vydal (druhé) rozhodnutí ve věci, č. j. 255-18-130, jímž žalobce opět uznal vinným z přestupku podle § 93 odst. 2 písm. o) zákona o civilním letectví a uložil mu pokutu ve výši 650 000 Kč. Žalobce opět podal odvolání, jemuž žalovaný vyhověl rozhodnutím ze dne 3. 5. 2017, č. j. 19/2016-220-LPR/23. 4. Prvostupňový správní orgán poté konstatoval, že se činností žalobce zabýval v časovém úseku počínajícím datem 12. 2. 2014, což je den nabytí právní moci rozhodnutí, kterým se žalobce stal provozovatelem letadla. Od tohoto dne se na žalobce vztahuje objektivní odpovědnost za naplnění skutkové podstaty uvedené jak v oznámení o zahájení správního řízení, tak ve výroku prvostupňového rozhodnutí. Jelikož správní orgán dospěl k závěru, že nelze jednoznačně prokázat, jaká vrtule byla instalována před prvním incidentem v letovém provozu, ke kterému došlo dne 12. 4. 2014, omezil se na jednání žalobce ode dne prvního incidentu do dne provedení kontroly prvostupňovým správním orgánem dne 24. 9. 2014, kdy ještě přetrvával negativní stav. 5. Na základě skutkových zjištění měl prvostupňový správní orgán za prokázané, že ze strany žalobce došlo k naplnění skutkové podstaty přestupku podle § 93 odst. 2 písm. o) zákona o civilním letectví ve znění účinném do 31. 12. 2014, jehož se dopustí ten, kdo provádí lety ve vzdušném prostoru České republiky v rozporu s podmínkami stanovenými v tomto zákoně, přičemž za tyto podmínky je podle správního orgánu třeba považovat rovněž podmínky stanovené v přímo použitelných předpisech práva Evropské unie. Takovým předpisem je taktéž nařízení 2042/2003, včetně jeho Přílohy I, Part M, bod M.A.50 a bod M.A.902 písm. b). Na úrovni zákona o civilním letectví pak vymezuje pro tento případ relevantní podmínky provozování letadla § 12 odst. 1 písm. c), jež ukládá zákaz provozování letadla, jehož technický a provozní stav neodpovídá požadavkům bezpečnosti létání a ochrany životního prostředí stanoveným prováděcím předpisem. 6. Prvostupňový správní orgán uvedl, že co se týče skutkové podstaty přestupku podle § 93 odst. 2 písm. c) zákona o civilním letectví hovoří o provádění letů, jedná se o hromadný přestupek ve smyslu § 9 přestupkového zákona. Měl za to, že podmínka více útoků spojených společným záměrem byla naplněna, neboť žalobce v den prvního incidentu dne 12. 4. 2014 a ve dnech následujících umožnil provádění letů a tyto byly spojeny společným záměrem. Dále uvedl, že provozovatel letadla byl v souladu s § 12 odst. 2 písm. e) zákona o civilním letectví povinen vést věrné záznamy o provozu letadla a tyto na žádost prvostupňového správního orgánu poskytnout. Prvostupňový správní orgán měl za to, že žalobce svým jednáním naplnil skutkovou podstatu přestupku podle § 93 odst. 1 písm. d) zákona o civilním letectví tím, že při provádění kontroly dne 24. 9. 2014 na žádost správního orgánu předal nesprávné údaje podle § 12a odst. 1 ve spojení s § 12a odst. 2 písm. a) zákona o civilním letectví, ze záznamů o provozu letadla, ve kterých nebyly řádně vedeny odpovídající údaje; konkrétně se jednalo o údaje týkající se provedení montáže vrtule, ke které za rozhodné období podle zjištěného skutkového stavu prokazatelně došlo několikrát. Dodal, že spáchání přestupků podle § 93 odst. 1 písm. h) a § 93 odst. 2 písm. r) a v) zákona o civilním letectví nebylo žalobci bez pochyby prokázáno, a proto bylo správní řízení tímto rozhodnutím v souladu se zásadou in dubio pro reo v rozsahu těchto přestupků zastaveno. 7. Prvostupňový správní orgán dále konstatoval, že nevyhověl žalobci v provedení řady jím navržených důkazů, neboť s ohledem na rozsah v průběhu řízení nashromážděných podkladů to považoval za zcela nadbytečné. Dále uvedl, že návrhy na provedení důkazů zůstaly ve většině případů ze strany žalobce zcela neodůvodněny. Navíc byl přesvědčen, že se v mnoha případech jednalo o snahu o obstrukce a způsobení průtahů v řízení. 8. Prvostupňový správní orgán závěrem vyložil, k čemu přihlédl při určení druhu správního trestu a jeho výměry. Uvedl, že vycházel ze zákona o civilním letectví ve znění účinném do 31. 12. 2014. V souladu s § 41 odst. 1 přestupkového zákona přitom při uložení pokuty vycházel z výše pokuty, kterou lze uložit za přestupek nejpřísněji trestný. Taktéž, že ve vztahu k přestupku podle § 93 odst. 2 písm. o) zákona o civilním letectví posoudil jednání žalobce jako jednání s relativně vyšší mírou společenské nebezpečnosti, neboť se jednalo o provoz letadla s nezpůsobilou vrtulí, jejíž správné fungování je zásadní pro bezpečnost nejen života, zdraví a majetku osob, nýbrž civilního letectví obecně; tuto skutečnost tedy měl za přitěžující. Naopak jako polehčující okolnosti hodnotil, že se nepodařilo prokázat, že by žalobce provozováním letadla způsobil škodu na majetku, životním prostředí, či újmu na životě a zdraví osob. Konstatoval, že zákon o civilním letectví umožňoval uložit sankci až do výše 5 000 000 Kč. Prvostupňový správní orgán vyhodnotil jednání žalobce jako jednání s relativně nižší, avšak nikoliv zanedbatelnou mírou společenské nebezpečnosti. Žalobci proto uložil pokutu při dolní hranici zákonem stanovené sazby, zároveň však ve výši, kterou považoval za přiměřenou vzhledem k závažnosti přestupku. Měl za to, že finanční postih musí být znatelný v majetkové sféře delikventa, tedy musí být nikoli pro něho zanedbatelný, a nutně v sobě musí obsahovat i represivní složku. V otázce majetkových poměrů žalobce pak vycházel ze skutečnostní zjištěn