9 Ads 83/2014 — Nejvyšší správní soud

6 A 22/2021- 64 - text 11 6 A 22/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudkyň a JUDr. Hany Kadaňové, Ph.D. a JUDr. Naděždy Treschlové ve věci žalobkyně: X, nar. bytem X zastoupena Mgr. Lukášem Smutným, advokátem sídlem Malé náměstí 124/15, Hradec Králové proti žalovanému: Ministerstvo průmyslu a obchodu, sídlem Na Františku 1039/32, Praha 1 zastoupen JUDr. Tomášem Hlaváčkem, advokátem sídlem Kořenského 1107/15, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2021, č.j. MPO 753643/2020, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 1. 2021, č.j. MPO 753643/2020, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen na náhradě nákladů řízení zaplatit žalobkyni částku 11.228 Kč do jednoho měsíce od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Lukáše Smutného, advokáta. Odůvodnění 1 Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání a zrušení usnesení Ministerstva průmyslu a obchodu (dále jen „žalovaný“) ze dne 12. 1. 2021, č.j. MPO 753643/2020 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zastaveno řízení o žádosti žalobkyně o poskytnutí dotace z Programu podpory malých podniků postižených celosvětovým šířením onemocnění COVID-19 způsobeného virem SARS-CoV-19 – „OŠETŘOVNÉ“ PRO OSVČ (dále jen „program podpory“). Žalobkyně podala žádost o dotaci za březen 2020 (konkrétně za období od 16. 3. 2020 do 31. 3. 2020) dne 2. 4. 2020. Žalobkyně žalovanému opakovaně sdělila, že pečuje o svoji dceru X, nar. X, která je závislá na pomoci jiné osoby ve stupni IV (úplná závislost); péče o její dceru je dle zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění (dále jen „zákon o důchodovém pojištění“) považována za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Přiložila k ní mimo jiné čestné prohlášení o výkonu samostatné výdělečné činnosti, přehled o příjmech a výdajích OSVČ za rok 2019 a potvrzení Úřadu práce ČR prokazující dobu poskytování péče (o svou dceru). Žalovaný napadeným rozhodnutím žádosti žalobkyně o dotaci nevyhověl, neboť žalobkyně neodpovídá okruhu oprávněných žadatelů o dotaci uvedenému ve výzvě k podání žádosti. V průběhu řízení totiž bylo zjištěno, že u žalobkyně není OSVČ na hlavní činnost, neboť v rozhodném období vedle samostatně výdělečné činnosti osobně pečovala o osobu blízkou, která je závislá na pomoci jiné osoby alespoň ve stupni II. 2 Žalobkyně v žalobě nejprve shrnula průběh správního řízení. V žalobě namítala, že argumentaci žalovaného v napadeném rozhodnutí považuje za nesprávnou. Namítala, že žalovaný použil pouze jazykový (gramatický) výklad. Postup žalovaného označila za přepjatě formalistický, diskriminační a vedoucí ke zjevné nespravedlnosti a popření smyslu a účelu poskytované podpory. Cílem deklarovaným v programu podpory je podpora OSVČ, která je skutečně postižena negativními dopady nouzového stavu spočívajícími v tom, že v důsledku uzavření školy nebo jiného dětského zařízení utrpěla finanční újmu, protože nemohla plnohodnotně podnikat a pečovala o dítě či osobu, která je z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu závislá na pomoci jiné osoby alespoň ve stupni I (lehká závislost). Právě to je případ žalobkyně, která musela pečovat o dceru dokonce úplně závislou na pomoci jiné osoby (stupeň IV – úplná závislost). Zákon o důchodovém pojištění výslovně stanoví, že samostatná výdělečná činnost takové pečující osoby se považuje za vedlejší samostatnou výdělečnou činnost. Pro žalobkyni však podnikatelská činnost představovala jediný zdroj příjmů, čímž se její postavení zásadně lišilo od jiných osob vykonávajících vedlejší samostatnou výdělečnou činnost, a vykazovala tak znaky činnosti hlavní. To se žalobkyně pokoušela žalovanému vysvětlit, leč marně. Příjemce podpory dle čl. 3 programu podpory musí být pouze osoba vykonávající hlavní samostatnou výdělečnou činnost. Výzva k podání žádosti o poskytnutí dotace z programu podpory za měsíc březen 2020 podmínku hlavní činnosti neobsahuje. Žalobkyně neměla jiných příjmů než z její podnikatelské činnosti, a kvůli uzavření školského zařízení byla nucena zajistit péči o svoji těžce postiženou dceru sama, pochopitelně na úkor své podnikatelské činnosti. Žalobkyně tak skončila bez jakéhokoli zdroje peněžních prostředků. Nakonec žalobkyně upozornila na to, že úprava podmínek poskytnutí dotace musí být zcela jednoznačná, neboť v závislosti na ní jsou poskytovány finanční prostředky osobám, které bez vlastního přičinění přišly o možnosti výdělku. To však v projednávané věci nebylo splněno, neboť formulace rozhodné podmínky odporovala deklarovanému smyslu a účelu programu podpory. 3 Žalobkyně v doplnění své žaloby poukázala na rozsudek zdejšího soudu ze dne 20. 7. 2021, č.j. 18 A 99/2020-43, který dal za pravdu žadatelce o dotace v obdobném postavení jako ona, a závěry rozsudku lze použít také na nyní projednávanou věc. 4 Žalovaný s podanou žalobou nesouhlasil a navrhoval její zamítnutí. Dle názoru žalovaného je mezi stranami sporu nesporné, že žalobkyně danou podmínku hlavní činnosti nesplňuje. Přitom žalovaný poukázal na definici příjemce podpory obsaženou v článku 3 programu podpory, která osoby pečující o osoby ve stupni závislosti II až IV z okruhu příjemců výslovně vylučuje. Žalobkyně ve skutečnosti brojí proti tomu, že ona sama nebyla do programu podpory zahrnuta. Nejde tak o otázku diskriminace žalobkyně, ale o otázku ne/splnění podmínek stanovených podmínek dotace. V rozhodnutí správního orgánu nebylo rozhodováno o to, jaké budou podmínky programu podpory, ale zda žalobkyně tyto podmínky splňuje, či nikoli. Žalovaný uvedl, že na poskytnutí dotace není právní nárok. Rozlišování mezi osobami vykonávajícími hlavní a vedlejší samostatnou výdělečnou činnost navíc není ojedinělé a vyskytuje se také v jiných právních předpisech. 5 Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí a řízení, které jeho vydání předcházelo, v mezích uplatněných žalobních bodů. Vycházel přitom ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době vydání rozhodnutí. O žalobě bylo rozhodnuto bez nařízení jednání, neboť žalobkyně i žalovaný souhlasili s rozhodnutím o věci samé bez nařízení jednání (ust. § 51 odst. 1 s. ř. s.), a soud neprováděl dokazování, neboť spor je veden pouze v právní rovině a pro posouzení důvodnosti podané žaloby je možné vycházet z napadeného rozhodnutí a správního spisu. Městský soud shledal žalobu důvodnou. 6 Po právní stránce městský soud posoudil nyní projednávanou věc následovně: 7 Městský soud předně uvádí, že skutkově a právně obdobnou situaci již posuzoval v rozsudcích ze dne 20. 7. 2021, č.j. 18 A 99/2020-43 (dotace za březen 2020; napadené rozhodnutí bylo zrušeno), a ze dne 11. 11. 2021, č.j. 15 A 117/2020-49 (dotace za duben 2020; žaloba byla zamítnuta). Rozsudkem ze dne 21. 7. 2022, č.j. 10 A 18/2021-116, městský soud dokonce rozhodoval o žalobě (shodné) žalobkyně proti žalovanému, která se týkala její žádosti o poskytnutí dotace z programu podpory za duben 2020. Městský soud se ztotožnil s názorem 10. senátu, který se přiklonil k argumentaci 18. senátu, a taktéž argumentaci 18. senátu shledal jako přesvědčivou a v nynější věci argumentaci uvedenou v těchto dvou rozsudcích s drobnými změnami převzal; na rozdíl od velmi stručného odůvodnění rozhodnutí 15. Senátu, kde navíc nelze přehlédnout, že skutkový stav v tam posuzované věci vykazoval odlišnosti od nyní projednávaného případu. 8 Městský soud úvodem podotýká, že při posouzení nyní posuzované věci vycházel ze znění programu podpory zaslaném zdejšímu soudu žalovaným dne 7. 10. 2022 k výzvě soudu ze dne 3. 10. 2022, č.j. 6 A 22/2021-49 (dokument nazvaný: TMP16391288Program Osetrovne pro OSVC_31_03_2020_UOHS_final.pdf a založený na č.l. 54 až 57 spisu), nikoli z dokumentu předloženého žalobkyní s její žalobou a žalovaným (resp. jeho dřívějším zástupcem) s jeho vyjádřením ze dne 13. 10. 2022. Jak městský soud ze své úřední činnosti zjistil, předložené verze programu podpory nebyly datovány, ani v nich nebylo uvedeno, na jaké období se který program podpory vztahuje. Městskému soudu tak nebylo zřejmé, které znění programu podpory je pro nyní posuzovanou věc rozhodné, proto také žalovaného za tím účelem vyzval dne 7. 10. 2022, č.j. 6 A 22/2021-49, a žalovaný k výzvě soudu předložil dne 7. 10. 2022 rozhodné znění programu podpory. 9 K věci samé městský soud připomíná, že podle ust. § 14 odst. 1 zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „rozpočtová pravidla“) „na dotaci nebo návratnou finanční výpomoc není právní nárok, pokud zvláštní právní předpis nestanoví jinak“. Podle ust. § 14j odst. 1 věty třetí rozpočtových pravidel „[o]bsahem výzvy je její věcné zaměření, okruh oprávněných žadatelů o dotaci, lhůta pro podání žádosti, popřípadě další požadavky, které žadatel o dotaci musí naplnit, a informace o podkladech podle § 14 odst. 3 písm. f)“. Z odstavce 4 písm. b) plyne, že „poskytovatel usnesením řízení zastaví v případ