8 Afs 128/2005 — Nejvyšší správní soud

8 Af 8/2017- 107 - text 22 8 Af 8/2017 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Technosys a.s., IČO: 248 27 169 se sídlem Musílkova 58, Praha proti žalovanému: Odvolací finanční ředitelství se sídlem Masarykova 31, Brno o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2016, č. j. 54508/16/5200-11432-807689 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. I. Předmět řízení a jeho předcházející průběh 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 13. 12. 2016, č. j. 54508/16/5200-11432-807689 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo zamítnuto její odvolání proti rozhodnutím Finančního úřadu pro hlavní město Prahu, Územního pracoviště pro Prahu 1 (dále jen „správce daně“ nebo „finanční úřad“) ve věci dodatečného vyměření daně z příjmů právnických osob ze dne 2. 2. 2015, č. j. 275922/15/2005-53523-109651 (dále jen „dodatečný platební výměr za rok 2011“), ze dne 2. 2. 2015, č. j. 295774/15/2005-53523-109651 (dále jen „dodatečný platební výměr za rok 2012“) a ze dne 2. 2. 2015, č. j. 330712/15/2005-53523-109651 (dále jen „dodatečný platební výměr za rok 2013“). 2. Žalobkyně za předmětná zdaňovací období zaslala správci daně vyplněná daňová přiznání na daň z příjmů právnických osob, kde uvedla jako svou hlavní (převažující) činnost nespecializovaný velkoobchod. Dne 29. 6. 2012 vykázala žalobkyně za zdaňovací období od 1. 1. 2011 do 31. 12. 2011 v daňovém přiznání výsledek hospodaření před zdaněním ve výši -1 035 817 Kč, daňově neuznatelné náklady ve výši 101 105 Kč, základ daně ve výši -934 712 Kč, odečet daňové ztráty ve výši 0 Kč, zaokrouhlený základ daně ve výši 0 Kč, upravenou daň ve výši 0 Kč, poslední známou daňovou povinnost ve výši 0 Kč, roční úhrn čistého obratu ve výši 2 219 535 Kč 3. Dne 1. 7. 2013 vykázala žalobkyně za zdaňovací období od 1. 1. 2012 do 31. 12. 2012 v daňovém přiznání výsledek hospodaření před zdaněním ve výši 544 051 Kč, daňově neuznatelné náklady ve výši 600 985 Kč, rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy ve výši 101 183 Kč, příjmy, které nejsou předmětem daně ve výši 6 000 Kč, snížení výsledku hospodaření dle § 23 odst. 3 písm. b) zákona č. 586/1992 Sb., zákona o daních z příjmů (dále jen „zákon o daních z příjmů“) ve výši 98 674 Kč, základ daně ve výši -1 141 545, odečet daňové ztráty ve výši 934 712 Kč, zaokrouhlený základ daně ve výši 206 000 Kč, upravenou daň ve výši 39 140 Kč, poslední známou daňovou povinnost ve výši 39 140 Kč, roční úhrn čistého obratu ve výši 37 824 318 Kč. 4. Dne 1. 7. 2014 vykázala žalobkyně za zdaňovací období od 1. 1. 2013 od 31. 12. 2013 v daňovém přiznání výsledek hospodaření před zdaněním ve výši 317 769 Kč, daňově neuznatelné náklady ve výši 89 693 Kč, rozdíl mezi účetními a daňovými odpisy ve výši 6 414 Kč, základ daně ve výši 413 876 Kč, odečet daňové ztráty ve výši 0 Kč, zaokrouhlený základ daně ve výši 413 000 Kč, upravenou daň ve výši 78 470 Kč, poslední známou daňovou povinnost ve výši 78 470 Kč, roční úhrn čistého obratu ve výši 21 309 450 Kč. 5. Dne 8. 10. 2014 zaslal správce daně žalobkyni sdělení o zahájení daňové kontroly dne 24. 10. 2014. Dne 23. 10. 2014 byl správce daně telefonicky kontaktován údajným zástupcem žalobkyně s tím, že mu pravděpodobně bude udělena plná moc a že bude žalobkyni zastupovat. S údajným zástupcem žalobkyně byl domluven pozdější termín jednání na den 5. 11. 2014, na který se však zástupce nedostavil, přičemž se telefonicky omluvil s tím, že žalobkyni zastupovat nebude. 6. Dne 14. 11. 2014 zaslal správce daně žalobkyni výzvu k zahájení daňové kontroly, kterou byla žalobkyně vyzvána ke splnění povinnosti umožnit zahájení a provedení daňové kontroly. Žalobkyně byla ve výzvě poučena, že nevyhoví-li výzvě ve stanovené lhůtě, může správce daně stanovit daň podle pomůcek nebo daň sjednat za podmínek uvedených v § 98 odst. 4 zákona č. 280/2009 Sb., daňového řádu (dále též jen „daňový řád“). Na výzvu však žalobkyně nereagovala. 7. Správce daně na základě vyhledávací činnosti shromáždil důkazní prostředky a vzhledem k tomu, že základ daně a daň nemohly být ověřeny daňovou kontrolou, stanovil daň podle § 87 odst. 5 daňového řádu a za podmínek podle § 98 daňového řádu podle pomůcek, kdy na základě zjištěných skutečností sepsal úřední záznam ze dne 16. 12. 2014, č. j. 6745242/14/2005-61562-107031 (dále jen „Úřední záznam o stanovení daně podle pomůcek“). 8. Z obsahu Úředního záznamu o stanovení daně podle pomůcek vyplývá, že měl správce daně k dispozici: i) zjištění z insolvenčního řízení u společnosti HEAVY MACHINERY SERVICES a.s., IČO: 467 11 201 (dále jen „HMS, a.s.“) vedeného u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 26 INS 29347/2013 o přihlášení pohledávky žalobkyně z poskytnuté půjčky v celkové výši 280 000 000 Kč (jistina) a z úroku ve výši 13 450 682 Kč, ii) zjištění z výpisu z bankovního účtu společnosti TechnoStore s.r.o., IČO: 250 33 115 (dále jen „TechnoStore s.r.o.“), že na tento účet žalobkyně zaslala v období od 16. 3. 2012 do 31. 12. 2012 částku ve výši 86 380 002 Kč, iii) daňová přiznání žalobkyně k dani z příjmů právnických osob za zdaňovací období 2011-2013, iv) účetní výkazy žalobkyně za období 2011-2013, v) výpis z obchodního rejstříku žalobkyně a společnosti HMS, a.s., a TechnoStore s.r.o., vi) daňová přiznání žalobkyně k dani z přidané hodnoty (dále jen „DPH“) za zdaňovací období květen až prosinec 2011, leden až prosinec 2012 a 2013. Dále bylo ze spisového materiálu zjevné, že správce daně vycházel i z informací z insolvenčního řízení vedeného se společností TechnoStore s.r.o., u Krajského soudu v Českých Budějovicích pod sp. zn. KSCB 41 INS 21030/2013. 9. Správce daně zjistil, že žalobkyně v období let 2011 - 2013 disponovala peněžními prostředky ve výši cca 366 milionů, což neodpovídalo vykázaným výnosům. Bylo zjištěno, že žalobkyně přihlásila v souvislosti s insolvenčním řízením u společnosti HMS, a.s., pohledávku v celkové výši 293 450 682 Kč. Podle přihlášky se mělo jednat o pohledávky na základě Rámcové smlouvy o půjčkách ze dne 7. 11. 2011 (dále jen „Rámcová smlouva č. 1“), kde jistina činila 57 000 000 Kč, a Rámcové smlouvy o půjčkách ze dne 5. 3. 2012 (dále jen „Rámcová smlouva č. 2“), kde jistina činila 223 000 000 Kč. Vzhledem k tomu, že ze strany žalobkyně nebylo předloženo účetnictví, nebylo možné ověřit, zda o uplatňované pohledávce bylo skutečně účtováno a jak byla vykázána. Z výpisu z bankovního účtu společnosti TechnoStore s.r.o., bylo zjištěno, že žalobkyně na účet této společnosti zaslala v období od 16. 3. 2012 do 31. 12. 2012 částku ve výši 86 380 002 Kč a dne 9. 4. 2013 částku ve výši 8 000 Kč. Ode dne 26. 4. 2011 byla žalobkyně společníkem této společnosti. Správce daně uvedl, že žalobkyně mezi roky 2011 - 2013 disponovala kromě jiného peněžními prostředky ve výši 366 388 002 Kč. 10. Z daňových přiznání na daň z příjmů právnických osob za období let 2011 - 2013 a jejich příloh (rozvahy a výkazu zisku a ztráty) bylo správcem daně v jednotlivých letech zjištěno, že i) vždy byla vykázána záporná přidaná hodnota (porovnání vykázaných výkonů a výkonové spotřeby), ii) provozní výsledek hospodaření byl vykázán vždy záporný, iii) v roce 2011 byly vykázány vzhledem k výši evidovaných výnosů neúměrné vysoké pohledávky (obrat 2 219 000 Kč x jiné pohledávky 140 640 000 Kč), ale tyto nebyly vykázány jako půjčky a úvěry či jiný dlouhodobý finanční majetek, iv) v roce 2012 byla vykázána položka dlouhodobý finanční majetek (290 866 000 Kč) a v roce 2013 položka půjčka a úvěr ovládaná a ovládající osoba (298 801 000 Kč), v) v letech 2011 byl vykázán přijatý bankovní úvěr ve výši 140 000 000 Kč, v letech 2012 a 2013 ve výši 280 000 000 Kč, vi) bylo zjištěno, že žalobkyně vykazovala vysoké rozdíly mezi přijatými zdanitelnými plněními uvedenými v rámci daňových přiznání k DPH a náklady uvedenými ve výkazu zisku a ztráty (výkonová spotřeba + ostatní provozní náklady) - náklady byly vykázány výrazné vyšší než přijatá plněni v rámci daňového přiznání k DPH. 11. Vzhledem k tomu, že uvedené vykazované údaje nebylo možné ověřit, vycházel správce daně při stanovení daně dle pomůcek z předpokladu, že finanční částky, kterými žalobkyně dle svého tvrzení v rámci přihlášky pohledávky disponovala a dále pak i finanční prostředky, které skutečně zaslala na účet společnosti TechnoStore s.r.o., mohly pocházet z činnosti žalobkyně, ze které měl být generován výnos, o kterém však žalobkyně neúčtovala. Správce daně předpokládal, že bylo možné, že určitá část peněžních prostředků mohla souviset s vykazovaným bankovním úvěrem, i když se tento úvěr jevil správci daně jako nevěrohodný, neboť nebyl vykázán nákladový úrok. 12. Správce daně nepřistoupil ke zvýšení výnosů o celou částku 366 388 000 Kč. Zohlednil částku 280 000 000 Kč vykazovanou jako bankovní úvě