2 As 71/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 36/2020- 61 - text 17 9A 36/2020 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň JUDr. Naděždy Řehákové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: MEGA PLUS s.r.o., IČO 64793281 sídlem Černohorská 265, 542 25 Janské Lázně zastoupená advokátem Mgr. Lukášem Wimětalem sídlem Údolní 388/8, 602 00 Brno proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí, IČO 00164801 sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 2. 2020, č. j. MZP/2020/550/3 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se jako provozovatelka ski areálů v k. ú. Pec pod Sněžkou a v k. ú. Černá Hora žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala přezkoumání rozhodnutí uvedeného v záhlaví tohoto rozsudku, kterým žalovaný zamítl odvolání žalobkyně proti rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále jen „ČIŽP“) ze dne 22. 11. 2019, č. j. ČIŽP/45/2019/10383 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), jímž byla žalobkyni uložena pokuta 120 000 Kč podle § 125c odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (dále jen „vodní zákon“), za nakládání s povrchovými vodami podle § 8 téhož zákona v rozporu s povolením k nakládání s vodami, konkrétně za to, že při odběrech povrchové vody dne 30. 11. 2018 z vodních toků Vlčí potok, Zelený potok a Janský potok nedodržela minimální zůstatkový průtok (dále jen „MZP“). 2. Proti prvostupňovému rozhodnutí žalobkyně podala odvolání, v němž namítala, že dokazování proběhlo nestandardním způsobem, když jediným důkazem v řízení byl záznam o měření MZP vyhotovený z podnětu Správy Krkonošského národního parku (dále jen „Správa KRNAP“), která ani nebyla ve věci příslušná. Žalobkyně navíc zpochybnila objektivitu samotného měření MZP, když upozornila, že v současné době neexistuje jednotné certifikované měření pro zjištění průtoku vody na vodním toku, není zřejmé, jak bylo vybráno místo na toku určené k měření množství protékající vody a jak byla vyhodnocena nejistota měření (± 5 %). Žalobkyně rovněž namítla, že jí nebylo umožněno, aby byla přítomna měření. Ve věci byla dále dle žalobkyně porušena zásada ne bis in idem – podle žalobkyně nebylo možné zastavit řízení pro obdobný skutek a následně zahájit řízení pouze s nově upravenou skutkovou větou. V závěru odvolání žalobkyně namítla, že jí uložená sankce je nepřiměřená. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný odvolání žalobkyně nepřisvědčil, přičemž se v odůvodnění napadeného rozhodnutí s odvolacími námitkami žalobkyně vypořádal následovně. 4. Žalovaný uvedl, že nemůže být vadou, že pořízení důkazního materiálu bylo provedeno v rámci kontroly Správy KRNAP, když samotné měření průtoku bylo provedeno nezávislou autorizovanou osobou a jejím výsledkem je veřejná listina. Dotyčná autorizovaná osoba je na seznamu subjektů autorizovaných k výkonu úředního měření a je povinna dodržovat všechny podmínky a postupy schválené Úřadem pro technickou normalizaci, metrologii a státní zkušebnictví (dále jen „ÚNMZ“). Žalovaný nemá pochybnosti o správnosti hodnot naměřených průtoků vody uvedených v dokladech o úředním měření. Pokud žalobkyně měla pochybnosti o výsledcích měření, mohla podat podnět k prošetření ÚNMZ. 5. Výsledky měření průtoku byly následně postoupeny k došetření věcně a místně příslušnému orgánu ochrany vod, tj. ČIŽP. Žalobkyně využila svého práva podat námitky ke kontrolním zjištěním a ČIŽP námitky v prvostupňovém rozhodnutí vyřídila. Kontrola ČIŽP tedy dle žalovaného proběhla v souladu se zákonem č. 255/2012 Sb., o kontrole (dále jen „kontrolní řád“). V souladu s § 9 písm. e) kontrolního řádu nemusí být kontrolovaná osoba přítomna kontrole, pokud by to bránilo splnění účelu nebo provedení kontroly, což byl dle žalovaného právě případ žalobkyně, neboť ta by jinak mohla odběr vody pro zasněžování okamžitě zastavit. 6. Žalovaný rovněž oponoval tomu, že by v daném případě byla porušena zásada ne bis in idem. Předmětem původního řízení vedeného s žalobkyní byl sice přestupek rovněž podle § 125c odst. 1 písm. a) vodního zákona, avšak skutková podstata byla naplněna rozdílným protiprávním jednáním, konkrétně porušením podmínky povolení, že žalobkyně bude dbát o řádný provoz a údržbu všech vodních děl a zařízení umožňujících nakládání s vodami podle povolení. Dle toho následně vydaného původního rozhodnutí ČIŽP, které však bylo posléze zrušeno a řízení bylo zastaveno, předmětem porušení bylo odstranění česlí, které kryly dnové odběrné objekty na Vlčím potoce a na Zeleném potoce. Protiprávní jednání v aktuálním řízení spočívá v porušení podmínky, že při odběru vody pro zasněžování bude zachován v korytě potoka stanovený MZP. 7. Podle žalovaného ČIŽP správně argumentovala tím, že k nepovolenému odběru povrchových vod docházelo v chráněné oblasti přirozené akumulace vod Krkonoše a že Janský potok je povrchovou vodou vhodnou pro život a reprodukci původních druhů ryb a dalších vodních živočichů stanovenou nařízením vlády č. 71/2003 Sb. Dle žalovaného dále ČIŽP správně zhodnotila, že se v území nachází živočichové a organismy vázané na vodní prostředí, jejichž životaschopnost byla jednáním žalobkyně ohrožena. Dle žalovaného tedy ČIŽP společenskou škodlivost protiprávního jednání žalobkyně dostatečně prokázala. Nepovolený odběr navíc probíhal hned na třech odběrných objektech. ČIŽP rovněž správně vyhodnotila, že s ohledem na to, že žalobkyně provozuje dlouhodobě lyžařský resort s celou řadou lyžařských vleků a lanových drah, je její jednání neomluvitelné. Žalobkyně plně zodpovídá za proškolení svých zaměstnanců i kontrolu jejich činnosti, zejména když provozuje své podnikání na tak cenném území. ČIŽP na druhé straně přihlédla i k aktivnímu přístupu žalobkyně v průběhu šetření i ke snaze vyřešit stávající situaci komplexně výstavbou několika retenčních nádrží. Žalovaný dospěl k názoru, že uložená pokuta je přiměřená a plní výchovnou i odrazovací funkci. Z uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba 8. Žalobkyně v podané žalobě uplatnila následující námitky. 9. V první žalobní námitce namítla, že dokazování nebylo provedeno zákonným způsobem. ČIŽP vycházela pouze ze záznamu z terénního šetření, z protokolů o měření a související dokumentace, kdy jde o důkaz získaný v rozporu s právními předpisy a v rozporu s ustálenou judikaturou. Záznam nadto provedla věcně nepříslušná Správa KRNAP, navíc pouze na základě osobní domluvy s autorizovanou osobou, kdy samotná formální objednávka měření byla vyhotovena až zpětně. Žalobkyni byla odepřena účast u provádění kontroly, resp. při prvních úkonech provedených Správou KRNAP. Žalobkyně přitom měla být jako kontrolovaná osoba uvědomena o konání terénního šetření. Správa KRNAP žalobkyni o konání terénního šetření neuvědomila ani bezprostředně před zahájením terénního šetření, a to i přesto, že tak učinit měla a mohla vzhledem k tomu, že pracovníci žalobkyně se v dané lokalitě v době měření nacházeli, což pracovníci Správy KRNAP věděli. V dané věci nebyl dán žádný objektivní důvod pro nepřizvání žalobkyně k měření ani nehrozilo nebezpečí z prodlení, a žalobkyni tedy bylo upřeno základní právo být u zajištění důkazu přítomna, vznášet námitky, dohlížet na jeho zákonný průběh a vyjadřovat se k věci. S odkazem na judikaturu Nejvyššího správního soudu (č. j. 8As 132/2016-34) a Městského soudu v Praze (č. j. 9A 245/2015-59) uvedla, že takto získané podklady nemohou sloužit jako podklad pro rozhodnutí ve správním řízení. Pokud záznam z terénního šetření ve dnech 29. 11. 2018 a 30. 11. 2018 včetně protokolů o měření a fotodokumentace měl sloužit jako jediný relevantní podklad pro rozhodnutí, pak je nutno, aby kontrola byla provedena oprávněnou osobou podle § 15 odst. 2 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“). Nezákonnost samotné kontroly pak logicky zakládá nezákonnost následného správního řízení a vydaného rozhodnutí o pokutě. Správa KRNAP nikdy nebyla k vedení přestupkového řízení věcně příslušná a kontrola, resp. zajišťování důkazů o údajném porušování rozhodnutí, kterými se stanovují minimální zůstatkové průtoky, nespadá do kompetence Správy KRNAP jako orgánu ochrany přírody. Přesto Správa KRNAP vydala dne 21. 12. 2018 usnesení o zajištění důkazů, tj. až téměř po měsíci od samotného provedení měření, které bylo žalobci doručeno poslední pracovní den před vánočními svátky, tj. dne 21. 12. 2018 v odpoledních hodinách, což lze jednoznačně považovat za účelový a nekorektní postup Správy KRNAP a je možno se domnívat, že záměrem takového jednání bylo toliko znemožnit a zkomplikovat případné podání odvolání proti vydanému usnesení o zajištění důkazů. Nadto žalobkyně upozornila na to, že jí byl záznam z terénního šetření doručen až dne odpůrce umělého zasněžování sjezdových tratí. 14. 1. 2019, a to pouze v návazn