Městský soud v Praze 9 A 45/2020 – Pojem ochranné známky

Žalobkyně se podanými žalobami domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví, jimiž byly zamítnuty rozklady žalobkyně a potvrzena rozhodnutí Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad) ve věcech zamítnutí návrhů žalokyně na prohlášení neplatnosti zapsaných ochranných známek:

Prvostupňovými rozhodnutími Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen Úřad) byly návrhy žalobkyně na prohlášení neplatnosti napadených ochranných známek zamítnuty podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. a) a e) zákona č. 441/2003 Sb. o ochranných známkách ve znění účinném do 31. 12. 2018 (dále jen zákon o ochranných známkách. Žalobkyně se domáhala prohlášení neplatnosti napadených ochranných známek jako vlastník 14 prioritně starších ochranných známek Evropské unie s tím, že znění těchto ochranných známek obsahuje slovní prvek „SKY“ a že napadené ochranné známky jsou namítaným ochranným známkám podobné, takže je tak dána pravděpodobnost záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) citovaného zákona, a dále s tím, že namítané ochranné známky požívají dobrého jména na území Evropské unie ve smyslu § 7 odst. 1 písm. e) citovaného zákona. Žalobkyně v návrhu dovozovala, že se vlastník napadené ochranné známky snaží těžit z dobrého jména namítaných ochranných známek, jakož i využít obchodního a reklamního úsilí navrhovatele k vytvoření a udržování image namítaných ochranných známek, což má být na újmu dobrému jménu namítaných ochranných známek a oslabovat jejich rozlišovací způsobilost.

Žalobkyně uplatnila návrh z důvodu vlastnictví následujících ochranných známek

Úřad rozhodující na prvním stupni řízení návrhy zamítl, neboť v rámci zkoumání důvodu neplatnosti podle § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách dospěl k závěru, že není splněn důvod neplatnosti spočívající v pravděpodobnosti záměny, pokud jde o ochranné známky, které jsou tvořeny pouze slovním prvkem „SKY“, neboť shledal jejich vizuální nepodobnost, nízký stupeň fonetické podobnosti a velmi nízký stupeň významové podobnosti, což z hlediska celkového dojmu shrnul tak, že označení vyhodnotil jako podobná ve velmi nízkém stupni. Pokud jde o namítané ochranné známky, jež se sestávají jak ze slovního prvku SKY, tak z dalších slovních prvků, které doplňují prvek SKY o další slovní prvek, pak Úřad dospěl k závěru o nepodobnosti ochranných známek z hlediska vizuálního a fonetického a u hlediska sémantického zjistil pouze velmi nízký stupeň podobnosti. Z hlediska celkového dojmu a pak vyhodnotil, že jde o stupeň podobnosti toliko zanedbatelný. Při hodnocení pravděpodobnosti záměny Úřad dospěl k závěru, že zjištěná úroveň podobnosti kolidujících si ochranných známek není s ohledem na ostatní okolnosti případu způsobilá přivodit záměnu jimi opatřených výrobků a služeb, a to i přes shodnost nebo podobnost dotčených výrobků a služeb. V rámci zkoumání důvodu neplatnosti podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách Úřad vyhodnotil navrhovatelem předložené doklady tak, že jimi žalobkyně prokazovala dobré jméno na území Evropské unie pro služby ze třídy 38, a to pouze u ochranných známek ve znění „SKY“ a v provedení „SKY NEWS“, neboť jen s těmito namítanými ochrannými známkami je v České republice obeznámena skupina spotřebitelů, která není z obchodního hlediska zanedbatelná. Nicméně podle Úřadu se žalobkyni nepodařilo prokázat, že by relevantní okruh spotřebitelů dával tyto dvě namítané ochranné známky do souvislosti s činností žalobkyně na území České republiky tak, že by si spotřebitel při setkání s výrobky nebo službami opatřenými napadenou ochrannou známkou vytvořil souvislost či spojení mezi nimi a namítanými ochrannými známkami, nadto, aby bylo možné dovozovat zásah do práv z ochranných známek s dobrým jménem nebo újmu na těchto známkách. Úřad uzavřel, že k faktickému zásahu do práv z ochranných známek s dobrým jménem na území Evropské unie nemůže docházet.

Žalobkyně podala proti napadeným rozhodnutím rozklady, v nichž namítala jak nepřezkoumatelnost, nedostatek důvodů a vyhodnocení důkazů, tak věcnou nesprávnost napadené ve vztahu k oběma důvodům neplatnosti, když vytýkal přehlédnutí shody a vysoké podobnosti relevantních výrobků a služeb a tím i nesprávně vyhodnocený stupeň podobnosti ochranných známek a nesprávné závěry o rozsahu a intenzitě dobrého jména namítaných ochranných známek „SKY“ s prvkem SKY.

Vlastník napadených ochranných známek (zde osoba zúčastněná na řízení)) s odkazem na rozsudek Tribunálu ve věci T-438/07 a na rozsudek Nejvyššího správního soudu sp. zn. 10 As 100/2014 vyvracel námitky žalobkyně ohledně pravděpodobnosti záměny porovnávaných ochranných známek z důvodu společného prvku SKY a oponoval tomu, že by český spotřebitel měl povědomí o namítaných ochranných známkách žalobkyně, jejichž dobré jméno bylo prokázáno v zahraničí tak, aby si tyto ochranné známky či zdroje, z nichž pocházejí, spojil s napadenými ochrannými známkami. Žalobkyně i vlastník napadených ochranných známek pak dále před Úřadem v řízení I. stupně vedli konkrétní polemiku ohledně relevantních materiálů ke známosti ochranné známky „SKY“ a jejich vypovídací hodnotě.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí vyšel ze zjištění, že napadené obrazové ochranné známky v provedení „Skylink“ byly do rejstříku zapsány dne 23. 6. 2010 s právem přednosti ze dne 10. 7. 2008 pro seznam výrobků a služeb zařazených do tříd 9, 37, 38 a 41 Mezinárodního třídění výrobků a služeb. Pro tytéž třídy výrobků a služeb bylo zapsáno 14 namítaných ochranných známek žalobkyně, které dle rejstříkových údajů převzatých do napadených rozhodnutí jsou ve vztahu k napadeným ochranným známkám staršími ochrannými známkami ve smyslu § 3 písm. a) bodu 3 zákona o ochranných známkách.

Žalovaný při přezkumu rozhodnutí Úřadu vycházel z dokladů, které předložila žalobkyně do řízení jako navrhovatel a které žalovaný označil v napadeném rozhodnutí pod položkami č. 1 až 69 a dále pod číslem 87 až 93. Dále vycházel z dokladů předložených vlastníkem, které uvedl pod položkami číslo 70 až 86.

Návrhy na prohlášení napadených ochranných známek za neplatné podaný podle zákona o ochranných známkách ve znění účinném do 31. 12. 2018 žalovaný posuzoval v souladu s přechodnými ustanoveními čl. II. zákona č. 286/2018 Sb. podle již zmíněných důvodů neplatnosti dle § 7 odst. 1 písm. a) a písm. e), které podle zákona o ochranných známkách v platném znění od 1. 1. 2019 obsahově odpovídají ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) a c). Žalovaný se řídil ustanovením § 32b odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách, takže posuzoval, zda zápisem napadených ochranných známek nedošlo k zásahu do práv chráněných v ustanovení § 7 citovaného zákona.

A) Posouzení důvodu neplatnosti dle § 7 odst. 1 písm. a) zákona – pravděpodobnost záměny.

Žalovaný posuzoval kolizi napadených a namítaných ochranných známek z hlediska pravděpodobnosti záměny nejprve v části týkající se 1, 2, 3, 4, 10 a 12 namítané ochranné známky toliko ve slovním znění (12 namítaná ochranná známka) a ve znění a grafickém provedení ostatních namítaných ochranných známek této skupiny, které tvoří toliko jedno slovo „SKY“. V další části napadených rozhodnutí pak posuzoval 5, 6, 7, 8, 9, 11, 13 a 14 namítanou ochrannou známku ve znění a provedení v rámci spojení s dalším prvkem, který doplňuje slovní prvek SKY – viz tabulka. Žalovaný přezkoumával závěry správního orgánu I. stupně ve vztahu k jednotlivým skupinám namítaných ochranných známek dle stávajících posuzovaných kritérií známkoprávní ochrany, a to dle vizuálního, fonetického i sémantického hlediska podobnosti, přičemž své závěry z posouzení vyvodil zvlášť k jednotlivým skupinám namítaných ochranných známek v porovnání s napadenými ochrannými známkami a pak také ve vztahu k celkového dojmu. Žalovaný korigoval závěry správního orgánu I. stupně učiněné v posouzení z hlediska fonetického tak, že na rozdíl od Úřadu nedospěl k závěru o nízké fonetické podobnosti, ale o podobnosti ve středním stupni. Pokud jde o hledisko vizuální, žalovaný dospěl k závěru o vizuální odlišnosti porovnávaných ochranných známek a z hlediska sémantického k závěru o nezanedbatelné významové podobnosti s tím, že tyto dílčí závěry se promítly do posouzení hlediska celkové podobnosti, kdy tato podobnost byla shledána jen v nízkém stupni z toho důvodu, že revize fonetického posouzení orgánem I. stupně žalovaným neměla oproti vizuální nepodobnosti či velmi nízké sémantické podobnosti porovnávaných ochranných známek takový význam.

Žalovaný u první skupiny pěti namítaných ochranných známek pouze se slovním prvkem SKY vyšel rovněž z judikatury Nejvyššího správního soudu, a to konkrétně z rozsudku č. j. 10 As 100/2014-120, který byl vydán k přezkumu rozsudku Městského soudu v Praze č. j. 9 A 175/2010-177 ze dne 12. 2. 2014 ve věci námitkového řízení, v němž žalobkyně uplatňovala námitky proti zápisu předmětných napadených ochranných známek do rejstříku ochranných známek, když v těchto rozsudcích správní soudy z hlediska úrovně pozornosti průměrného spotřebitele neshledaly u relevantních prvků srovnávaných označení způsobilost založit zaměnitelnou podobnost srovnávaných označení.

Při posouzení podobnosti napadených ochranných známek a namítaných ochranných známek tvořených slovním prvkem „SKY“ ve spojení s dalším prvkem žalovaný z hlediska vizuálního posouzení podobnosti revidoval žalovaný závěr Úřadu o vizuální nepodobnosti tak, že napadené ochranné známky shledal vizuálně podobné s namítanými ochrannými známkami ve velmi nízkém stupni. Korigoval také fonetické srovnání, když Úřadem nebyla zohledněna částečná fonetická shodnost, a na rozdíl od Úřadu shledal srovnávané ochranné známky podobné ve velmi nízkém stupni. Z hlediska sémantického žalovaný z rozboru namítaných ochranných známek, které považoval za vnímatelné jako spojení dvou vzájemně nesouvisejících výrazů, vždy prvku SKY a dalšího prvku, které tvoří dohromady namítané ochranné známky, dospěl k závěru o sémantické podobnosti s napadenými ochrannými známkami ve velmi nízkém stupni. Z hlediska celkového dojmu pak shrnul, že nelze porovnávané ochranné známky komplexně hodnotit jinak než jako podobné ve velmi nízkém stupni.

Žalovaný nepřistoupil na rozkladové námitky žalobkyně ohledně aplikace kompenzačního principu vycházející z výtky, že Úřad nerozdělil konkrétně napadené výrobky a služby na ty, u kterých zjistil shodu s namítanými a na ty, u nichž shledal podobnost, neboť žalovaný vzal při posuzování pravděpodobnosti záměny i další významné faktory, jenžoslabují vliv zjištěné shodnosti nebo podobnosti kolizních výrobků a služeb. Mezi tyto faktory, dle žalovaného, náležela míra pozornosti průměrného spotřebitele, absence zvýšené rozlišovací způsobilosti a důraz na vizuálním vnímání ochranných známek ve spojení s tím, že zjištěná podobnost nebyla ve svém nízkém stupni podobností závadnou.

Žalovaný dále v napadených rozhodnutích vyložil úroveň pozornosti průměrného spotřebitele v intencích rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 10 As 100/2014 a zabýval se rozkladovou námitkou o zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek, při jejímž posouzení a vycházeje z dokladů žalobkyně a zhodnotil, že žalobkyně svou rozkladovou námitku o prokázané zvýšené rozlišovací způsobilosti a postavila na komunitárních namítaných ochranných známkách, u kterých je dobré jméno posuzováno ve vztahu k území Evropské unie a na dokladech, které toto prokazují. Tyto skutečnosti však nelze vztahovat k posuzované zvýšené rozlišovací způsobilosti, pro kterou je rozhodné české teritorium. Žalovaný odlišil dobré jméno komunitárních ochranných známek na území Evropské unie ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách od zvýšené rozlišovací způsobilosti uplatňované v rámci důvodu neplatnosti dle § 7 odst. 1 písm. b) zákona. Obeznámení skupiny českých spotřebitelů s některými namítanými ochrannými známkami nespojoval s tzv. zvýšenou rozlišovací způsobilostí, která předpokládá výrazně vyšší povědomí průměrného spotřebitele v České republice o namítaných ochranných známkách, a takovou úroveň povědomí na území České republiky nebylo možné z dokladů dovodit.

Žalovaný dále k rozkladovým námitkám žalobkyně posuzoval význam druhé skupiny namítaných ochranných známek s doplňujícím prvkem a konstatoval, že žalobce neprokázal přítomnost na trhu v České republice ani jedné z obou skupin namítaných ochranných známek, a nebyla tak splněná jedna z podmínek známkové řady ve smyslu rozsudku Tribunálu ve věci T-194/03 Bain Bridge, přičemž napadené ochranné známky nenaplňují znaky charakteristické ani pro jednu z obou skupin namítaných ochranných známek. Od od jednoslovných namítaných ochranných známek „SKY“ se liší rozdílnou grafickou úpravou a přítomnosti obrazového prvku do skupiny dvouslovných ochranných známek nezapadá ani přítomností vyobrazeného grafického prvku, ani svou stavbou a uspořádáním v podobě jediného slova.

Na základě výše uvedených posouzení žalovaný uvedl, že změny, kterými modifikoval dílčí závěry ohledně stupně podobnosti přijaté Úřadem, neměly významnější dopad na závěr o celkové podobnosti kolizních ochranných známek, tj. na závěr o nízkém stupni podobnosti namítaných ochranných známek s jednoslovným výrazem SKY a až ve velmi nízkém stupni namítaných ochranných známek „SKY“ doplněných o další slovní prvek.

Žalovaný tak závěr Úřadu o zamítnutí návrhu na prohlášení napadených ochranných známek za neplatné z důvodu neexistence pravděpodobnosti záměny na straně spotřebitelské veřejnosti vyhodnotil jako správný.

B) Důvod neplatnosti napadených ochranných známek dle § 7 odst. 1 písm. c) zákona o ochranných známkách – zásah do práv z ochranné známky s dobrým jménem.

Žalovaný k uplatněnému důvodu neplatnosti založeném na průkazu získání dobrého jména namítaných ochranných známek v rámci hodnocení dokladů žalobkyně Úřadem přisvědčil rozkladové námitce žalobkyně, že Úřad své hodnocení dokladů ohledně získání dobrého jména namítaných ochranných známek vztáhl pouze k území 4 států, aniž by vzal v úvahu unitární charakter ochranných známek Evropské unie. Nicméně žalovaný současně uvedl, že toto pochybení nemá zásadní vliv na věcnou správnost napadených rozhodnutí a na základě rozboru jednotlivých dokladů žalobkyně a souvislostí u některých údajů v jednotlivých dokladech uvedených posuzoval žalobkyní předložené důkazy vztahující jak k počátkům užívání ochranných známek „SKY“, tak i ty, které prokazovaly hodnoty finančních ukazatelů, tj. údaje o obratu, investicích a podílu na trhu. Dále přihlédl k míře obeznámenosti o postavení žalobkyně na trhu, o značce „SKY“, případně o značkách obsahujících slovní prvek SKY vycházející z různých zdrojů, tj. z návštěvnosti webových stránek, pozornosti v mezinárodním tisku, z žebříčků a hodnocení značek, z průzkumu, týkajících se postavení kanálů SKY, z distribuce magazínu SKY, z četných ocenění, která byla udělena televizním stanicím, z analýzy publicity značky SKY provedené společnosti NEWTON MEDIA a. s. ze statistik British Audience Research Board (BARB), z výroční zprávy žalobce za rok 2008, přičemž dospěl k závěru o existenci dobrého jména pouze u dvou z namítaných ochranných známek, a to u 12 namítané ochranné známky slovní ve znění „SKY“ a 9, obrazové ochranné známky ve znění „SKY NEWS“.

Žalovaný zhodnotil, že Úřad vzal v úvahu všechny doklady předložené žalobkyní na podporu svého návrhu a na základě přezkumu významu jednotlivých dokumentů u jednotlivých dokladů vyhodnotil, proč je nelze považovat za prokazující dobré jméno namítaných ochranných známek z časových i nekonkrétně vnímatelných důvodů nebo z časových důvodů nebo tyto doklady lze vzít na podporu dobrého jméno jen podpůrně. Žalovaný rovněž zpochybnil u některých namítaných ochranných známek obsahujících doplňující slovní prvek kontext činností žalobce a zhodnotil, že u toho je klíčové vnímání ze strany spotřebitelské veřejnosti, což nelze ztotožňovat s vnímáním ochranných známek s vazbou na konkrétní zapsané produkty, jsou-li jiného znění a uvedený subjekt jich má registrováno značné množství. Pokud jde o doklady, které prokazují publicitu značky „SKY“ a publicitu televizního kanálu Sky News ,pak žalovaný při hodnocení těchto dokladů zdůraznil, že slovní ochranná známka „SKY“ již využívání vyplývá z dokladů a té mohlo svědčit dobré jméno, pak dle hodnocení orgánu I. stupně řízení dobré jméno má.

V rámci celkového hodnocení intenzity a rozsahu dobrého jména namítaných ochranných známek žalovaný uvedl, že Úřad na základě hodnocení předložených dokladů správně určil dobré jméno u dvou z namítaných ochranných známek, jeho intenzitu i rozsah produktů, pro které bylo prokázáno teritoriální vymezení jejich ochrany pouze na 4 státy EU, nicméně žalovaný korigoval, že určení teritoria pouze 4 států EU nemělo vliv na správnost rozhodnutí Úřadu, neboť ve výsledku bylo dobré jméno namítaných ochranných známek „SKY NEWS“ a „SKY“ (9 a 12 namítaná ochranná známka) konstatováno pro území Evropské unie jako celek.

Žalovaný se v závěrečné části svých rozhodnutí v rámci posuzování parametrů spojení mezi napadenými a namítanými ochrannými známkami podle § 7 odst. 1 písm. c), nyní e) zákona o ochranných známkách vrátil ještě k otázce podobnosti ochranných známek , a to i z hlediska rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek „SKY, když shledal inherentní rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek na běžné úrovni posuzujíc faktor, který vyplývá z rozsudku SDEU ve věci C-252/07 „INTEL“, jímž je jedinečnost namítané ochranné známky. V dané věci byl posuzován výskyt prvku SKY v rejstříku ochranných známek v označení zapsaných pro podobné výrobky a služby a počet obchodních firem obsahujících tento prvek, což vylučuje jedinečnost ochranné známky ve smyslu citovaného rozsudku SDEU. Uvedené neprokazuje vysokou rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek.

Konečně žalovaný v napadených rozhodnutích hodnotil i význam tržního postavení vlastníka a jeho satelitní platformy značky „Skylink“ když odmítl tvrzení žalobkyně, že rozlišovací způsobilost a známost napadených ochranných známek nepředstavují faktor, který by bylo možné zohlednit, neboť prioritu v rámci známkoprávního postavení má rozlišovací způsobilost starší ochranné známky. Žalovaný poukázal na to, že v rámci řízení o návrhu opřeném o ustanovení § 7 odst. 1 písm. c) zákona se nezohledňují jen rejstříkové údaje jako je tomu u zkoumání existence pravděpodobnosti záměny, ale vychází se i z dalších skutečností, jako je např. dobré jméno namítaných ochranných známek či zásah do práv z ochranné známky s dobrým jménem, což se týká i konkrétních podmínek na trhu. Zdůraznil, že relevantní faktory ve smyslu rozsudku SDEU ve věci C-252/07 se odvíjejí od vlastností a zvláštností toho kterého případu. Postavení na trhu je totiž faktorem, který je způsobilý ovlivnit, zda si spotřebitelská veřejnost dá do souvislosti s namítanými ochrannými známkami s dobrým jménem i napadené ochranné známky a zda si mezi nimi vytvoří spojení či nikoliv. Žalovaný vyvracel námitku irelevance důkazů k prokázání postavení značky „Skylink“ na trhu a vysvětlil, z jakého dokladu vycházel při hodnocení stavu k datu pro podání přihlášek napadených ochranných známek postihujících značné množství zákazníků využívajících služeb značky „Skylink“. Hodnotil jednotlivé doklady se závěrem, že mají reálný základ v tom, že vypovídají o značce „Skylinh“, která je mezi českými spotřebiteli vysoce známá a vyjádřil se i k využití metodických pokynů EUIPO, jenž se týkají hodnocení průzkumu veřejného mínění a trhu. I ve smyslu těchto metodických pokynů, které obsahují nezbytné čtyři předpoklady řádného průzkumu povědomí o značce vzhledem k demografii, žalovaný připustil, že všechny podmínky metodického pokynu nebyly v úplnosti naplněny, neboť nebyl předložen úplný seznam otázek zařazených do předmětného průzkumu. Nicméně toto v souvislosti s ostatními doklady předloženými vlastníkem napadených ochranných známek nelze nevzít v úvahu. Úřad tento průzkum zasadil do kontextu s ostatními předloženými doklady obou účastníků a vysvětlil rozdíly v předmětu výzkumu, přičemž zhodnotil, že při hodnocení těchto průzkumů vycházel z vlastního orientačního posouzení v postavení obou značek „ SKY“ a „Skylink“ na trhu, resp. povědomí spotřebitelů o těchto značkách. Doklady předložené vlastníkem prokázaly působení satelitní platformy Skylink na území České republiky již od období prosince roku 2006, kdy měla již značný počet zákazníků, což nasvědčuje výraznému postavení takto pojmenované platformy na portálech šíření televizních a rozhlasových programů satelitní televize, takže satelitní platforma Skylink se v uvedené době na daném trhu výrazně etablovala na základě působení, jež existovala minimálně rok a půl před přihláškami napadených ochranných známek.

Žalovaný odmítl tvrzení žalobkyně o nedobré (zlé) víře vlastníka, kterou žalobkyně dovozovala z vědomosti vlastníka o existenci žalobkyně, resp. jeho právního předchůdce a televizních stanic SKY. Žalovaný poukázal na to, že se jedná o právní institut, který představuje samostatný důvod prohlášení ochranné známky za neplatnou a tento návrhový důvod žalobkyně neuplatnila. Nebyla ani prokázána nepoctivost užívání označení Skylink.

Žalovaný se v závěru svého rozhodnutí věnoval existenci spojení mezi napadenými ochrannými známkami a namítanými ochrannými známkami s dobrým jménem v EU, které představuje základní podmínku pro zkoumání případného zásahu do práv z uvedených namítaných ochranných známek. Žalovaný konstatoval, že uvedená podmínka nebyla v předmětném řízení naplněna, tj. že relevantní veřejnost nebude mezi předmětnými ochrannými známkami shledávat souvislost a nemůže tak dojít k zásahu do práv z ochranné známky s dobrým jménem v podobě stěžejní rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména nebo újmy na nich.

Žalovaný rovněž uzavřel, že výraz SKY není ve vztahu ke službám zaměřením na připojení k televiznímu vysílání šířenému za pomocí geostacionární družic zcela originální a naprosto jedinečný, že prvek SKY není subjektům podnikajícím v České republice nebo zvažujícím vstup na zdejší trh zcela neznámý a jeho užití, byť v rozličných označeních, není nikterak neobvyklé. To platí i při hodnocení rozlišovací způsobilosti prvku link.

Z uvedených důvodů žalovaný nepřistoupil na rozkladové námitky žalobkyně o vnitřní rozpornosti odůvodnění napadeného rozhodnutí ohledně povahy slovních prvků SKY a link. K rozkladovým námitkám absence argumentace k některým důkazům žalobce připustil, že na některé námitky orgán I. stupně řízení přímo nereagoval, nicméně postupoval v souladu s metodikou EUIPO, když tuto metodiku hodnotil a správně ji zasadil do kontextu s ostatními údaji vyplývajícími z dalších dokladů.

Žalovaný v napadeném rozhodnutí věnoval pasáž své argumentace rozkladovým námitkám žalobkyně dovolávajícím se rozhodnutí zápisných úřadů a soudů jiných členských zemí Evropské unie jimi žalobkyně prokazovala přiznání dobrého jména jejímo ochranným známkám. Žalovaný předestřel zjištění, že žalobkyně vede značné množství sporů před těmito institucemi, z nichž v některých je úspěšná a v některých nikoliv z hlediska podobnosti porovnávaných ochranných známek a dobrého jména namítané ochranné známky „SKY“. Aniž by Úřad či žalovaný na rozdíl od žalobkyně poukazovali na rozhodnutí cizích úřadů ve věcech, kdy označení obsahující prvek SKY byla neshledána nepodobnými, žalovaný pokládal za zásadní, že toto odlišné rozhodování úřadů i soudů svědčí o individuální povaze každého řízení, jehož výsledek je ovlivňován řadou různých faktorů, jež je třeba zvažovat konkrétně u každého případu. Úřad vychází z dokladů předložených navrhovatelem k prokázání dobrého jména namítaných ochranných známek a nemůže svou činnost suplovat prostřednictvím odkazů na rozhodnutí jiných orgánů, jež pro něj nejsou závazná. Taková rozhodnutí jsou sice přípustnými doklady, jež je třeba vnímat pouze podpůrně, tzn. že ilustrují určitou skutečnost, dobré jméno ochranné známky, ke které dospěli jiné orgány, ale nelze je samostatně hodnotit jako určující a zásadní důkaz ve vztahu k prokazovanému dobrému jménu namítaných ochranných známek.

Žalovaný se v napadených rozhodnutích vypořádával i s procesními námitkami nerovného zacházení a nevyhovění návrhu na nařízení ústního jednání a uzavřel, že nemohl dospět k závěru o nesprávnosti rozhodnutí Úřadu a návrh na prohlášení napadených ochranných známky za neplatné podle § 32 odst. 3 ve spojení s § 7 odst. 1 písm. b) a c) zákona o ochranných známkách považoval za nedůvodný. Z uvedených důvodů rozhodl tak, jak je uvedeno ve výroku napadených rozhodnutích.

S ohledem na rozsáhlost žaloby a detailní polemiku žalobkyně v rámci obšírných žalobních tvrzení soud v tomto rozsudku nejprve předestřel vždy určitý okruh žalobních námitek, k nimž následně přímo přiřadil konkonfrontační vyjádření žalovaného.

Žalobní tvrzení - procesních námitky

Žalobkyně nesouhlasila s tím, že se žalovaný v napadených rozhodnutích dovolával výsledků řízení o námitkách proti zápisu napadených ochranných známek a zdůraznila, že námitky byly založeny na odlišných skutkových a právních důvodech, výlučně na existenci pravděpodobnosti záměny ve smyslu § 7 odst. 1 písm. a) zákona o ochranných známkách v tehdy účinném znění. Žalobkyně uvedla, že v námitkách neuplatnila žádné skutkové okolnosti ani důkazy týkající se zvýšené rozlišovací způsobilosti svých ochranných známek, ani vnímání jednotlivých prvků napadené ochranné známky spotřebiteli (zejména důkazy ke vnímání slova „link“). Současný návrh navíc je (i pokud je založen na pravděpodobnosti záměny) založen na zčásti odlišném okruhu starších ochranných známek žalobkyně. Navíc námitky nebyly založeny na existenci dobrého jména starších ochranných známek žalobkyně a zásahu do práv k nim. Výsledky tohoto námitkového řízení tedy nejsou pro rozhodování v této věci závazné. V této souvislosti poukázala na rozhodování Soudního dvora Evropské unie, podle jehož ustálené praxe se ve vztahu mezi konečným rozhodnutím o námitce a návrhem na prohlášení neplatnosti neuplatní překážka věci rozhodnuté. Podle této judikatury platí, že nelze zcela pominout zjištění učiněná v konečném rozhodnutí o námitce, pokud je rozhodováno o návrhu na prohlášení neplatnosti ve sporu mezi týmiž účastníky řízení, který se týká téhož předmětu a je založen na týchž důvodech, za podmínky, že tato zjištění nebo posouzené skutečnosti nejsou dotčeny novými skutkovými poznatky, novými důkazy nebo novými důvody.

Žalobkyně namítala vady napadeného rozhodnutí a jemu předcházejícího řízení, spočívající v nedostatku důvodů – v chybějícím vyjádření k argumentaci a důkazům žalobkyně, tj. porušení ust. § 68 odst. 3 správního řádu, když dle jejího náhledu napadená rozhodnutí do značné míry pouze závěry prvostupňového rozhodnutí replikují nebo potvrzují. Tvrdila, že žalovaný žalobkyni také upřel některé její argumentace v rozkladu k vizuální podobnosti označení, ačkoliv se žalobkyně se těmto aspektům vizuálního srovnání ve svém rozkladu věnovala. Napadeným rozhodnutím pak žalobkyně jako zásadní nedostatek vytýká, že se správní orgány při hodnocení rozlišovacích a dominantních prvků nijak nevyjádřilyk důkaznímu materiálu, kterým je zpráva o výsledku průzkumu TNS Aisa s.r.o. „Asociace se slovem „link“, který zásadním způsobem ovlivňuje posouzení rozlišovací způsobilosti jednotlivých prvků mladšího označení. Neúplně žalovaný přezkoumal rovněž námitku žalobklyně týkající se úrovně pozornosti průměrného spotřebitele. Žalovaný se taktéž vůbec nevypořádal s analýzou žalobkyně ohledně řady rozhodnutí v obdobných věcech. Nedostatečně přezkoumal dopad důkazních materiálů správním orgánem prvního stupně zapříčiněný nesprávnou interpretací, že žalobkyně namítala existenci dobrého jména pouze ve čtyřech státech Evropské unie. Ačkoli žalovaný tento dílčí závěr posoudil jako nesprávný a vyjádřil se k vlivu tohoto závěru na hodnocení některých konkrétních dokladů, dopad na hodnocení řady zbývajících dokladů nevyhodnotil.

Žalobkyně namítala porušení zásady rovnosti spočívajícím v rozdílném přístupu Úřadu k důkazním návrhům a podkladům předloženým oběma stranami. V případě vlastníka napadené ochranné známky nejenže správní orgán prvního stupně iniciativně nalezl v souvisejícím spise vedeném o návrhu týkajícím se ochranné známky č. zápisu 312695 listinný důkaz (důkaz č. 79), ale také nastavil zcela odlišným způsobem svůj přístup vůči důkazům předloženým oběma účastníky. Úřad vzal celou řadu skutečností tvrzených vlastníkem za prokázané z malého počtu listin z většiny pocházejících přímo od vlastníka a vztahujících se k období po podání přihlášky napadené ochranné známky, zatímco v případě žalobce byly stejné důvody v řadě ohledů použity jako důvod, proč nemohou být listiny předložené žalobkyní vzaty v potaz vůbec či pouze částečně nebo „podpůrně“. Žalobkyně považuje za nezbytné se ohradit proti uvedenému odůvodnění postupu správního orgánu prvního stupně. Skutečnosti vyplývající z podkladů předložených v jiném správním řízení nelze bez dalšího hodnotit jako skutečnosti známé správnímu orgánu z úřední činnosti, aniž by byla účastníkům dána možnost se k těmto skutečnostem vyjádřit a tyto popírat, stejně jako navrhnout provedení důkazů za účelem prokázání odlišných tvrzení. Pokud se účastník o takovém zjištění dozví až z rozhodnutí ve věci, je mu možnost uplatňovat příslušné procesní návrhy a vyjádřit se k předmětným skutečnostem odebrána. V posuzovaném případě byla Úřadu známa z jiných správních řízení rovněž celá řada skutečností týkajících se ochranných známek žalobkyně, po kterých však v jiných správních spisech nepátral.

Žalobkyně namítala, že nedostatky napadených rozhodnutí vyvěraly ze skutečnosti, že nebylo vyhověno návrhu žalobkyně na nařízení ústního jednání v této věci. Účelem, ke kterému žalobkyně navrhla konání ústního jednání, bylo právě umožnění provedení jednotlivých důkazů v jejich vzájemné souvislosti a identifikace klíčových pasáží z příslušných listin. Pokud by bývalo bylo ústní jednání nařízeno, žalobkyně by měla mimo jiné možnost poukázat na nesprávnost zúžení předmětu posuzování důkazů o existenci dobrého jména. Tento procesní postup se dle žalobkyně jevil jako nejefektivnější cesta k dosažení účelu řízení, včetně zajištění správného zjištění skutkového stavu. Žalobkyně poukázala na to, že Úřad i žalovaný ve svých rozhodnutích žalobkyni vytýkali, že neoznačil relevantní pasáže některých podkladů či že v podkladech nejsou obsažena určitá fakta (datum, vztah k žalobkyni apod.). Žalobkyně uvedla, že se správní orgány zhusta soustředily spíše než na skutková tvrzení žalobce a k nim předkládané důkazy (včetně odkazů na jednotlivé pasáže) na vlastní skutková zjištění, ke kterým přirozeně žalobce těžko mohl v podkladech vyznačit příslušné pasáže. Účelem, pro který žalobkyně navrhovala jednání, nebylo, aby v rámci tohoto jednání bylo provedeno hodnocení důkazů, nýbrž aby byly vyjasněny vzájemné souvislosti v rámci souboru předložených důkazních materiálů právě pro účely následného posouzení správním orgánem. Jak je zřejmé ze žalobních námitek vztahujících se k posouzení řady jednotlivých podkladů, správní orgány skutečně řadu souvislostí zcela pominuly, nenalezly ve spise údaje tvrzené žalobcem, ačkoli v podkladech obsaženy byly, nebo vůbec nevěnovaly pozornost skutkovým tvrzením žalobce a tomu, zda je lze ověřit z předložených podkladů. Neochota k projednání věci na ústním jednání tedy bezpochyby přispěla k vadnému hodnocení důkazů správními orgány obou stupňů.

Vyjádření žalovaného k procesním námitkám žalobkyně

Žalovaný v rámci vlastního posouzení podobnosti porovnávaných označení z jednotlivých hledisek a ve vztahu k vnímání prvků označení relevantní spotřebitelskou veřejností, zejména prvku “link“, v napadeném rozhodnutí poukázal na několika místech na to, že k obdobným závěrům dospěl i Nejvyšší správní soud v rozhodnutí sp. zn.: 10 As 100/2014. Uvedeným rozhodnutím, kterým byly definitivně zamítnuty námitky žalobkyně, se Nejvyšší správní soud zabýval porovnáním napadeného označení a namítaných ochranných známek. Žalovaný nepopírá, že rozhodnutí Nejvyššího správního soudu není pro posouzení věci závazné a že rozhodnutí o námitkách nepředstavuje překážku věci pravomocně rozhodnuté pro řízení o prohlášení ochranné známky za neplatnou. Závěry Nejvyššího správního soudu v předmětném napadeném rozhodnutí, na které žalovaný v napadeném rozhodnutí poukazuje, se však týkají posouzení podobnosti porovnávaných označení včetně zhodnocení jednotlivých hledisek posouzení podobnosti a prvků označení, tedy shodné problematiky, kterou posuzoval žalovaný v námitkovém řízení v rámci posouzení pravděpodobnosti záměny. Žalovaný proto nevidí důvod, proč by v napadeném rozhodnutí v souladu s principem legitimního očekávání nemohl na obdobné závěry Nejvyššího správního soudu poukázat.

Žalovaný uvedl, že napadená rozhodnutí splňují požadavky vyplývající z § 68 odst. 3 správního řádu a že v těchto rozhodnutích důkladně a dostatečně zhodnotil skutkový stav, zdůvodnil své závěry, zohlednil souvislosti a faktory relevantní pro posouzení věci, podrobně popsal své úvahy, které vedly k závěrům rozhodnutí, a obšírně se vypořádal s předloženými důkazy a s rozkladovými námitkami žalobkyně. Učinil vizuální porovnání označení, včetně grafického prvku, pokud jde o posouzení napadených ochranných známeky s namítanými ochrannými známkami tvořenými slovním prvkem „SKY“, a dále i pokud jde o posouzení napadených ochranných známek s namítanými ochrannými známkami tvořenými slovním prvkem „SKY“ ve spojení s dalším prvkem. K údajnému nevypořádání se s dílčím závěrem orgánu prvého stupně řízení, že žalobkyně namítala existenci dobrého jména jen ve čtyřech státech, žalovaný uvádí, že v napadeném rozhodnutí shledal závěr Úřadu nesprávným a dostatečně jej vysvětlil a doplnil v rámci posouzení jednotlivých důkazů a rozkladových námitek (zejména na straně 95, 96, 101, 103, 104, 108, 109, 116 a násl. a v závěru celkového hodnocení dobrého jména na území Evropské unie pak na straně 123 a 124 napadených rozhodnutí), přičemž zdůvodnil, proč uvedené pochybení nemělo zásadní dopad na věcnou správnost prvoinstančního rozhodnutí a zjištění dobrého jména u namítaných ochranných známek č. 6870992 a č. 5673405 pro služby „televizní vysílání“, a nezpůsobilo tak nezákonnost tohoto rozhodnutí.

K namítané nerovnosti postupu vůči účastníkům řízení žalovaný uvedl, že v řízení postupoval způsobem nijak neodporujícím zásadě rovnosti účastníků řízení. Řádně na základě rovného přístupu přezkoumal doklady předložené oběma účastníky řízení, přičemž z velkého množství předložených důkazů vymezil ty, z nichž vyplývají relevantní skutečnosti, a ty, které se vztahují k relevantnímu období. Argumentace žalobkyně, že Úřad nalezl důkaz č. 79, který vlastník opomněl předložit, zatímco v případě žalobce byla Úřadu známa celá řada skutečností týkajících se ochranných známek žalobce, po kterých nepátral, je zavádějící a zkreslený. Žalovaný se k této námitce, jakož i k otázce údajného nerovného zacházení vyjádřil na straně 144 napadeného rozhodnutí, na které odkazuje. Za podstatné přitom považoval to, že vlastník uvedený doklad předložil (výtisk části webových stránek www. Skylink.cz s názvem „Skylink – O Skylinku, historie značky“), byť v rámci souběžně probíhajícího řízení (návrhu na prohlášení ochranné známky č. 312695 obsahující shodný slovní prvek Skylink za neplatnou). Jednalo se o informaci známou Úřadu z úřední činnosti, navíc šlo pouze o informaci, která již vyplývala z jiných předložených dokladů.

K námitce nenařízení ústního jednání se Úřad vyjadřoval již v rámci prvoinstančního rozhodnutí na straně 178 a 179, v napadeném rozhodnutí pak na straně 145. Žalovaný argumentoval tím, že oba účastníci řízení dostali široký prostor pro vyjádření svých postojů, čehož využili a předložili velké množství listinných důkazů, přičemž měli možnost je blíže vysvětlit. V řízení před Úřadem je preferována písemná forma, a to i s ohledem na to, že řada důkazů ani jinou formu neumožňuje. Nařízení ústního jednání k provedení důkazů v jejich vzájemné souvislosti se vzhledem k enormnímu množství žalobkyní předložených důkazů jevilo jako neúčelné a nadbytečné, zvlášť pokud měla žalobkyně možnost vytyčit vzájemné souvislosti jím předložených důkazů a shrnout je formou písemného podání.

Žalobní tvrzení – věcné námitky

A) Tvrzená nezákonnost napadených rozhodnutí – nesprávná aplikace ustanovení § 7 odst. 1 písm. b) zákona o ochranných známkách.

Z hlediska nesprávného posouzení podobnosti označení žalobkyně namítala nesprávné vyhodnocení distinktivních a dominantních prvků napadených ochranných známek, kdy s odkazem na principy hodnocení podobnosti založené judikaturou SDEU namítala, že správní orgán I. stupně ve svém rozhodnutí nesprávně posoudil, že prvek „link“ je prvkem pro předmětné výrobky a služby popisným a rovněž pominul výsledky průzkumu TNS Aisa s. r. o. „Asociace se slovem „link“. Uvedla konkrétní výsledky tohoto průzkumu, včetně otázek v tomto průzkumu položených a zaměřených na konkrétní oblast podnikání v oblasti satelitní a kabelové televize, telekomunikačních nebo informačních technologií. Poukázala na to, že z výsledku průzkumu vyplývá, že česká veřejnost nepřikládá slovu „link“ význam, které by mělo rozlišovací způsobilost a tedy nejdistinktivnějším prvkem napadených ochranných známek je její první část slovní prvek „SKY“. Žalobkyně autonomii slovního prvku „link“ jako popisného založila na odkazu na judikaturu Nejvyššího správního soudu a jeho rozhodovací praxi k vjemu průměrného spotřebitele, který vnímání označení jako celku obvykle rozloží na kratší prvky (např. rozsudek ve věci „ICETEX“ s posuzováním konečného prvku „TEX“. Dále ve věci „TES – LAMPS“ pod sp. zn. 8 As 41/2012 a na rozhodovací praxi žalovaného při aplikaci obdobných zásad rozdělení označení na jednotlivé prvky ve věci „SKYNET“, „SKYTEC“ či „SKYSET“. Na uvedených pravidlech posuzování podobnosti a judikatuře Nejvyššího správního soudu, rozhodnutí Tribunálu i rozhodovací praxe žalovaného včetně toho, že skládá-li se označení výlučně ze starší ochranné známky, k níž bylo přidáno další slovo, resp. když starší ochranná známka je zcela obsažena v přihlašovaném označení, stačí to k vytvoření silné vizuální a fonetické podobnosti. Dle žalobkyně, pokud tak žalovaný nepostupoval, neopodstatněně se odchýlil od praxe v obdobných věcech, zvláště jedná-li se o ochranné známky vztahující se ke shodným nebo obdobným okruhům výrobků a služeb. Odlišnost grafického prvku napadených ochranných známek shledala méně výraznou nadto působící úlohou dekorativní. Žalobkyně se dále dovolávala rozhodovací praxe žalovaného ve věci zápisu kombinovaného označení „SUNMEDIA“ na základě známkové řady tvořené ochrannými známkami ve znění SUN, v jehož případě dospěl k závěru, že přihlašované označení SUN MEDIA je podobné s namítaným grafickým kombinovaným označením SUN.

Posouzení fonetické podobnosti napadených a namítaných ochranných známek žalobkyně vytýkala, že žalovaný opomněl v rámci zhodnocení celkové podobnosti zohlednit, že fonetická shoda mezi označeními nastává právě v části, která je jedinou distinktivní části v případě mladšího označení. Význam fonetického hlediska pak zcela nedůvodně potlačil.

Žalobkyně dále rozporovala významovou nepodobnost porovnávaných označení, kdy vedle námitky, že Nejvyšší správní soud ve svém námitkovém rozhodnutí vycházel z odlišných podkladů, tj. nikoli z průzkumu provedeného společností TNS Aisa, vytýkala, že významové hodnocení nestojí na správném předpokladu, že slovo „link“ je fantazijní a že v podstatě při fantazijních označení by nebylo třeba významové shody zkoumat.

Žalobkyně z hlediska celkového dojmu porovnávaných označení žalobkyně nesouhlasila ani s předpokladem priority vizuálního posouzení. Žalovaný se odmítl vyjádřit k tomu, proč vizuální hledisko upřednostnil před ostatními na rozdíl od již zmíněných obdobných případů ve své rozhodovací pravomoci ve věcech SKYTEC HD, SKYSET, SKYNET, SKYTEC a Skyworth SKYSOLAR či SUNMEDIA, přestože se týkaly obdobných výrobků a služeb.

Pokud jde o podobnost starších ochranných známek žalobkyně tvořených prvkem označením SKY a dalším slovním prvkem, žalobkyně nesouhlasila se závěry žalovaného ohledně podobnosti ve velmi nízkém stupni, když namítala, že význam odlišností spočívajících v rozdělení ochranných známek žalobce do dvou slov, resp. v přítomnosti grafických prvků je žalovaným značně přeceňován, když spotřebitelé mají málokdy možnost srovnávat označení vedle sebe a jsou nuceni spoléhat na nedokonalý obraz ve své paměti. I v případě, že by spotřebitel označení „Skylink“ skutečně vnímal jinak, byla by zde velmi podstatná podobnost daná právě shodou ve významu slova SKY a jasná významová návaznost. Nevzal v potaz velmi podobný význam druhých prvků v případě označení SKY BROAD BAND či SKY PHONE, kde existuje jasná spojitost výrazu pro širokopásmové připojení. Hodnocení podobnosti starších ochranných známek tvořených prvkem SKY spolu s dalším prvkem z hlediska celkového dojmu tedy nemůže obstát.

Žalobkyně dále v souvislosti se shodností a podobností výrobků a služeb, které jsou označeny napadenými i namítanými ochrannými známkami žalovanému vytkla, že neaplikoval tzv. kompenzační princip, když v rámci zhodnocení celkového dojmu konstatoval, že ochranné známky žalobkyně tvořené slovem Skylink samostatně jsou podobné napadeným ochranným známkám Skylink v nízkém stupni. Nelze tedy aplikaci kompenzačního principu odmítnout s odůvodněním, že nebyla zjištěna minimální podobnost, když byla zjištěna podobnost nízká.

Žalobkyně namítala, že se žalovaný nevypořádal s její rozkladovou námitkou týkající úrovně pozornosti průměrného spotřebitele k některým výrobkům a službám, a to v oblasti příjmu vysílání a přenosu rozhlasových, televizních a ostatních komunikačních a telekomunikačních signálů a zpráv a provozování rozhlasového a televizního vysílání v sítích elektronických komunikací, které jsou v jádru sporu obou účastníků řízení. Žalovaný se vyjádřil jen k otázce úrovně pozornosti průměrného spotřebitele v oblasti televizního a rozhlasového vysílání, z čehož se věnoval nákupu satelitního internetového či internetového televizního vysílání a výběru takovýchto produktů. Nehodnotil však úroveň pozornosti průměrného spotřebitele rozhlasového a televizního vysílání obecně, tj.i neplacených služeb mimo služeb placených osobou zúčastněnou na řízení. V případě televizních a rozhlasových stanic je k dispozici mnoho desítek či spíše stovek stanic, proto pozornost průměrného spotřebitele je v této věci průměrná.

Žalobkyně dále nesouhlasila s posouzením svého návrhu, pokud jde o tvrzení a důkazy týkající se zvýšené rozlišovací způsobilosti, když správní orgány požadovaly prokázání zvýšené rozlišovací způsobilosti výlučně a právě na území České republiky. Jde o nový požadavek, který je v rozporu s Evropskou rozhodovací praxí, konkrétně v porovnání s testem, který je aplikován v případě, že se vlastník domáhá práv z ochranné známky s dobrým jménem, kde takový požadavek přítomen není a kde postačuje, že ochranná známka je známa části veřejnosti v předmětném členském státě, která není z komerčního hlediska zanedbatelná. V uvedeném žalobkyně spatřuje podkopání koncepce unitárního charakteru ochranných známek EU. Kromě toho žalovaný nesprávně posoudil důkazy i z hlediska hodnocení ve vztahu k České republice. Žalobkyně odmítla tezi žalovaného, že obeznámenost jisté skupiny českých spotřebitelů, která není z obchodního hlediska zanedbatelná s některými ochrannými známkami žalobce na území České republiky nelze ztotožňovat se zvýšenou rozlišovací způsobilostí, neboť tato vlastnost nespočívá jen v prokázání užívání označení, nýbrž v určitém vnímání ochranné známky spotřebiteli. Jakkoli jsou faktory pro posuzování existence zvýšené rozlišovací způsobilosti shodné jako v případě posuzování existence dobrého jména, práh pro shledání zvýšené rozlišovací způsobilosti je nižší a je to vše, co jde nad rámec vnitřní rozlišovací způsobilosti (odkaz na metodické pokyny EUIPO k ochranným známkám). Žalovaný odmítl vzít v úvahu zvýšenou rozlišovat způsobilost důvodu, že tato nedosahuje intenzity blížící se dobrému jménu, a proto nepostupoval správně.

Žalobkyně na podporu svých tvrzení o zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek poukázala na analýzu mediální publicity značky „SKY“ v českých médiích provedenou renomovanou agenturou NEWTON MEDIA a. s. a vytkl, že žalovaný závěry této analýzy pominul s tím, že tyto závěry byly úřadem vysloveny výlučně v souvislosti s hodnocením existence dobrého jména a převzal hodnocení tohoto důkazu, přičemž ignoroval, že zpráva NEWTON MEDIA a. s. potvrzuje vysokou publicitu značky v českých médiích před přihláškou napadených ochranných známek, a to s průměrnou publicitou značky „SKY“, s nárůstem od roku 2002 a vysokou publicitou v roce 2005. Žalobkyně vytýkala redukci mediální publicity SKY žalovaným na přebírání zpráv a uvedení zdrojů informací ve zprávách o jiných tématech, ačkoli přebírání zpráv předních světových zpravodajských stanic disponujících širokým pokrytím mezinárodních událostí je přirozenou součástí vysílání. Žalobkyně rovněž předložila příklady celých článků z českých médií, které prokazují pozici SKY mezi světovými televizními vysílateli a jejich vnímání v České republice, přičemž české televizní stanice se ve svém pojetí zpravodajství hlásí k inspiraci zpravodajstvím Sky News“. K důkazům týkajícím se mediální pozornosti věnované značce „SKY“ měl žalovaný bezesporu přihlédnout. Stejně tak výrazná popularita kanálu Sky News u podstatné části obyvatel Evropské unie byla potvrzena výsledky průzkumu EMS, které žalobkyně rovněž v řízení předložila, včetně dalších důkazních materiálů prokazujících denní dosah Sky News a webových stránek SKY v období let 2005 až 2011 mezi širokou veřejností. Žalobkyně podotkla, že s ohledem na pozici značky SKY a rozsah propagace ve státech, jejichž návštěvnost je předmětem příslušných důkazů (Německo, Itálie a zejména Velká Británie) byli čeští spotřebitelé konfrontováni s ochrannými známkami žalobkyně nejen doma, ale také na svých cestách v zahraničí. Žalovaný také odmítl zohlednit doklady o dostupnosti vysílání kanálu Sky News v České republice prostřednictvím satelitu Astra, který je dostupný českým divákům, a to i bez ohledu na to, zda byl spolehlivým způsobem zjištěn počet dotčených diváků v roce 2008. Z uvedené vyplývá, že je třeba starším ochranným známkám žalobkyně přiznat zvýšenou rozlišovací způsobilost.

V rámci námitek nepodobnosti označení žalobkyně namítala také nezohlednění argumentace žalobkyně ohledně existence známkové řady. Žalobkyně poukázala na výroční zprávu SKY za rok 2008, která prokazuje, že vedle ochranné známky „SKY NEWS“, jejíž užívání správní orgán uznal, byla v rozhodném období užívána také označení „SKY TWO“ a „SKY THREE“ jako názvy kanálů SKY, přičemž „SKY THREE“ byl v této době dostupný prostřednictvím nekódovaného satelitního vysílání na satelitu Astra přijímaného i v České republice. Dále prokazuje mimo jiné užívání „SKY PLAYER“ pro aplikaci ke stahování obsahu a „SKY BROAD BAND“ jako názvu služby připojení k internetu. Žalobkyně prokázala, že hlavním znakem její známkové řady je přítomnost označení „SKY“, k němuž je připojen další zpravidla popisný prvek a klíčové je, že napadená ochranná známka v sobě obsahuje slovo „SKY“ a toto je umístěno na počátku označení, přičemž zbytek slovního prvku je pro předmětné výrobky služby popisný. Znaky známkové řady byly tedy v případě ochranných známek žalobkyně naplněny a správní orgány měly k této skutečnosti přihlédnout.

V závěru námitek ohledně důvodu neplatnosti napadených ochranných známek z hlediska § 7 odst. 1 písm. a), nyní b) zákona o ochranných známkách žalobkyně rozporovala celkové posouzení pravděpodobnosti záměny s tím, že shledal-li odvolací orgán, že srovnávané ochranné známky „SKY“ jsou podobné napadenému označení v nízkém stupni, měl tak jako tak provést komplexní zhodnocení existence pravděpodobnosti záměny na základě všech faktorů, zejména kompenzačního principu, rozlišovací způsobilosti starších ochranných známek a přihlédnout i k faktoru známkové řady.

Žalovaný se posouzením podobnosti porovnávaných označení (na straně 66 a násl. napadeného rozhodnutí) věnoval v rámci zhodnocení jednotlivých hledisek včetně celkového dojmu a jednotlivých prvků/částí označení. Shodně se závěry rozsudku NSS sp. zn.: 10 As 100/2014, který se v bodech 100, 109, 116 až 123, 127 zabýval posouzením dominance prvku „Sky“ a „link“ v napadené ochranné známce, pak dospěl k závěru, že ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám slova „sky“ a link“ nemají jasný zřetelný význam, resp. prvek „link“ může mít v překladu do češtiny ve vztahu k posuzovaným výrobkům a službám mnoho významů, a proto budou oba prvky v rámci napadené ochranné vnímány jako prvky fantazijní, nadané běžnou vnitřní rozlišovací způsobilostí. Především je pak třeba zdůraznit, že význam napadené ochranné známky jako celku je nejednoznačný a ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám nezřetelný. Stále je třeba mít na paměti, že označení Skylink je tvořeno jedním slovem a bude takto ze strany průměrného spotřebitele vnímáno.

Skutečnost, že rozsudek NSS sp. zn.: 10 As 100/2014 nemohl zohlednit výsledky průzkumu Aisa, protože je neměl k dispozici, vzhledem k mnohovýznamnosti resp. nejasnému významu prvku „link“ ve vztahu k nárokovaným výrobkům a službám a nezřetelnému významu napadených ochranných známek jako celku na posouzení věci nic nemění. Uvedená studie nemá na závěr o fantazijní povaze prvku „link“ v rámci napadených ochranných známek vliv. Především uvedená studie neřeší vnímání prvku „link“ spotřebitelskou veřejností jakožto dílčí složky v rámci složeného výrazu „Skylink“.

Žalovaný uvedl, že prvek „Sky“ není ve vztahu k chráněným výrobkům nebo službám (službám zaměřeným na připojení televizního vysílání šířenému pomocí geostacionárních družic) prvkem jedinečným, originálním, jakkoli představuje prvek fantazijní s běžnou vnitřní rozlišovací způsobilostí. Z toho důvodu žalovaný shodně s rozsudkem NSS sp. zn.: 10 As 100/2014 (bod 100) usoudil, že není důvod, aby prvek „Sky“ byl v napadené ochranné známce vnímán jako dominantní a prvku „link“ nebyla ze strany spotřebitelské veřejnosti věnována srovnatelná pozornost jako prvku „Sky“.

Argument žalobkyně ohledně nedůvodných rozdílů v praxi s poukazem na některá rozhodnutí soudu a Úřadu, pomíjí skutečnost, že závěry napadeného rozhodnutí jsou zcela v souladu s uvedeným rozsudkem NSS, který se přímo týkal posouzení podobnosti napadené ochranné známky s namítanými ochrannými známkami, byť v rámci námitkového řízení.

Obsahem prvku „Sky“v namítaných ochranných známkách tvořených slovním prvkem SKY a v namítaných ochranných známkách tvořených slovním prvkem SKY ve spojení s dalším prvkem na straně 72 a násl. napadeného rozhodnutí se Úřad zabýval tak, že nejprve dospěl k vizuální nepodobnosti, žalovaný pak k podobnosti ve velmi nízkém stupni.

Argument, že počátek označení vnímá spotřebitel nejsilněji, neplatí absolutně, jak vyplývá například z rozsudku Tribunálu ve věci T-117/02 „CHUFAFIT“ a T-117/06 „MEZZOPANE“. V daném případě tvoří napadené ochranné známky relativně krátké kompaktní označení, v němž je jednotlivým částem přikládána stejná důležitost, přičemž namítané ochranné známky se shodují pouze v prvních třech písmenech. Výrazná odlišnost neshodných částí spolu s odlišnou délkou označení (v případě porovnání s namítanými ochrannými známkami tvořenými prvkem “SKY“), obrazovým prvkem a odlišnou stylizací písma (ve vztahu k namítaným obrazovým ochranným známkám) jsou způsobilé napadenou ochrannou známku vizuálně odlišit od namítaných ochranných známek tvořených prvkem „SKY“. Jakkoli jsou tedy namítané ochranné známky tvořené slovním prvkem „SKY“ obsaženy v napadené ochranné známce, uvedené odlišnosti, shoda pouze ve třech písmenech a zakomponování prvku „Sky“ v napadeném označení, aniž by zde plnilo nezávislou roli, vedly žalovaného k závěru, v němž připustil nízký stupeň podobnosti. Dospěl k němu na základě shodné počáteční části označení a vizuálně podobné délky označení, avšak zároveň zcela odlišné koncové části, obrazovému prvku a odlišnému grafickému zpracování. Nejedná se tedy o rozporuplnost postrádající vnitřní logiku ohledně posouzení vizuální podobnosti u ochranných známek tvořených prvkem SKY a ochranných známek tvořených prvkem SKY a ještě dalším prvkem, jak tvrdí žalobkyně.

Pokud jde o žalobní odkaz na rozhodnutí Úřadu ve věci označení „SUNMEDIA“, není pro danou věc relevantní zjevnou popisností části „media“ ve vztahu k přihlášeným službám a vzhledem k individualizovanému posuzování známkoprávních sporů a skutkovým odlišnostem.

Skutečnost, že fonetická shoda nastává v části, která je jedinou distinktivní částí v případě napadené ochranné známky žalovaný odmítl s ofkazem na posouzení povahy prvku „link“ , když žádná část napadených ochranných známek není dominantní. V případě porovnání s namítanými ochrannými známkami tvořenými prvkem „SKY“ žalovaný shledal fonetickou podobnost napadené ochranné známky ve středním stupni, v případě porovnání s namítanými ochrannými známkami tvořenými prvkem „SKY“ a dalším prvkem pak vzhledem k výrazným fonetickým rozdílům v odlišných částech podobnost ve velmi nízkém stupni. Vzhledem k velmi nízké podobnosti z vizuálního hlediska, které je v případě napadené obrazové ochranné známky stěžejní, a k velmi nízkému stupni významové podobnosti žalovaný logicky celkovou podobnost označení za za nízkou resp. velmi nízkou.

Z významového hlediska žalovaný v souladu s předmětným rozhodnutím NSS posoudil z významového hlediska části „Sky“ a „link“ a spolu s dalšími prvky namítaných ochranných známek tak učinil na straně 75 a 76 napadeného rozhodnutí. Na straně 141 a 142 pak zhodnotil rozlišovací způsobilost prvku/části „link“ ve vztahu k posuzovaným výrobkům nebo službám jako běžnou, přičemž prvek „link“ v napadené ochranné známce označil jako fantazijní. Žalovaný se zabýval jak významovým posouzením prvku „Sky“, tak prvku „link“, které ve vztahu k posuzovaným výrobkům shledal jako fantazijní. Na základě shody slovního prvku „Sky“, anglického výrazu ve významu „nebe“ či „obloha“, pak dospěl k významové podobnosti porovnávaných označení v nízkém stupni.

K námitce významu dalších prvků namítaných ochranných známek tvořených prvkem SKY a dalším prvkem, žalovaný uvedl, že v rámci sémantického posouzení nelze předpokládat, že by spotřebitel napadené ochranné známky vnímal jinak než jako jednoslovný výraz ne zcela určitého významu, na rozdíl od vnímání namítaných ochranných známek tvořených dvěma slovy tj. prvkem SKY a dalším prvkem. Upozornil, že odlišné koncové části (druhá slova namítaných ochranných známek) nejsou s napadenou ochrannou známkou nijak podobné, a to ani vizuálně, ani foneticky ani významově. Úvaha žalobkyně, že by relevantní český spotřebitel z kompaktního označení „Skylink“ oddělil výraz „link“ a hledal v něm významovou souvislost s výrazem PHONE tvořícím druhé slovo jedné z namítaných ochranných známek, je zcela nepravděpodobná.

Žalovaný uvedl, že posoudil podobnost porovnávaných označení ze všech hledisek, a to zvlášť ve vztahu k namítaným ochranným známkám tvořeným prvkem SKY a zvlášť k namítaným ochranným známkám tvořeným prvkem SKY a dalším prvkem, přičemž v rámci celkového dojmu zohlednil všechna hlediska. Důraz na vizuální aspekt opřel o skutečnost, že napadené ochranné známky jsou obrazovou ochrannou známkou tvořenou slovním prvkem v grafickém provedení a obrazovým prvkem. Vzal v úvahu, že spotřebitel nárokovaný výrobek či službu poptává nejčastěji na internetu, v nabídkovém katalogu či na pultě obchodu tzv. „očima“.

Vzhledem k tomu, že žalobkyně v rozkladu nenapadala shodnost či podobnost výrobků a služeb žalovaný se touto skutečností nezabýval. K poukazu žalobkyně na chybějící rozdělení výrobků a služeb na shodné a podobné, se žalovaný vyjádřil v napadeném rozhodnutí na straně 77, kde argumentoval stávající praxí Úřadu i soudů.

K námitce žalobkyně, že nebyla aplikována tzv. kompenzační zásada, žalovaný s odkazem na své posouzení v napadených rozhodnutích uvedl, že tato zásada formulovaná v rozhodnutí Evropského soudního dvora ve věci C-39/97 Canon Kabushiki Kaisha v. Metro-Goldwin-Mayer vyplývá z požadavku celkového posouzení, podle něhož je nebezpečí záměny nutno posuzovat celkově s přihlédnutím ke všem relevantním faktorům daného případu. Z požadavku celkového posouzení lze dovodit určitou míru vzájemné závislosti mezi jednotlivými relevantními faktory, zejména podobnosti označení a podobnosti výrobků a služeb. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zdůvodnil, z jakých důvodů nebyla aplikace kompenzační zásady na místě. Vzal přitom v úvahu existenci relevantních faktorů oslabujících vliv zjištěné shodnosti nebo podobnosti kolizních výrobků nebo služeb v daném případě, tedy vyšší míru pozornosti průměrného spotřebitele, absenci zvýšené rozlišovací způsobilosti v České republice a především nedostatečný stupeň podobnosti nutný k závěru o pravděpodobnosti záměny.

Žalovaný uvedl, že v napadených rozhodnutích reagoval na rozkladovou námitku žalobkyně ohledně posouzení úrovně pozornosti průměrného spotřebitele, v níž žalovanému vytkl absenci vyjádření se k řadě položek seznamu. Ty žalobkyně konkretizovala jako „příjem, vysílání a přenos rozhlasových, televizních a ostatních komunikačních signálů a zpráv“ a „provozování rozhlasového a televizního vysílání v sítích elektronických komunikací“, jež podle žalobkyně nevykazují zvýšenou úroveň pozornosti průměrného spotřebitele. Žalovaný námitku odmítl a ocitoval souladné závěry NSS sp. zn.: 10 As 100/2014 (bod 128) k této otázce a na straně 78 a 79 napadeného rozhodnutí sám podrobněji rozvedl a doplnil posouzení úrovně pozornosti průměrného spotřebitele ve vztahu k uvedeným službám. Ztotožnil se přitom se závěrem Úřadu, že úroveň pozornosti spotřebitele bude spíše vyšší, vzhledem k tomu, že se jedná o služby technického rázu, které nejsou nakupovány pravidelně, ale v zásadě na delší dobu (v řádu let).

K námitce zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek žalovaný uvedl, že neobstojí argument geograficky nedůvodně přísnějšího posouzení než v případě, kdy se vlastník domáhá dobrého jména všeobecně známé ochranné známky na území Evropské unie. Rozlišovací způsobilost se odvíjí od vnímání spotřebitelské veřejnosti, kterou je veřejnost česká. V rámci posouzení pravděpodobnosti záměny je proto třeba prokázat zvýšenou rozlišovací způsobilost na území České republiky. Žalovaný argumentoval jinak, než vnímá žalobkyně. Žalovaný po zhodnocení předložených dokladů na straně 81-90 napadeného rozhodnutí v rámci posouzení zvýšené rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek, které zhusta trpí absencí vztahu k České republice, poukázal na to, že zvýšená rozlišovací způsobilost nespočívá pouze v prokázání užívání, ale v určitém vnímání ochranné známky spotřebiteli. Zjištěnou obeznámenost určité skupiny českých spotřebitelů v rámci důvodu podle § 7 odst. 1 písm. c) s devátou a dvanáctou namítanou ochrannou známkou ještě nelze považovat za prokázání zvýšené rozlišovací způsobilosti. K požadavku žalobkyně, že žalovaný měl přihlédnout k důkazům týkajícím se pozornosti českých sdělovacích prostředků věnované značce Sky včetně analýzy publicity provedené společností Newton Media a.s. v českých médiích (doklady č. 29, 40, 41 a 48), žalovaný uvádí, že se jimi zabýval a podrobně je rozebral a zhodnotil jak v rámci prvoinstančního rozhodnutí tak v napadených rozhodnutích a na jejich obsah odkazuje. K námitce průzkumem EMS (doklady č. 44 a 45) žalovaný uvedl, že jej posoudil jako nerelevantní, ale jako podpůrný, resp. s limitovanou důkazní hodnotou vzhledem k zaměření na omezenou skupinu respondentů, která je výrazně užší než relevantní spotřebitelská veřejnost, a k období, které důkaz postihuje. Podobně důkazy návštěvnosti webových stránek Sky českými spotřebiteli (doklady č. 46) mohly být zhodnoceny nanejvýš podpůrně vzhledem k tomu, že důkazy postihují období před i po podání přihlášky napadené ochranné známky, i k nejasnosti údajů prezentovaných v dokladech (str. 82 napadeného rozhodnutí). K dokladům č. 54 a 55 se žalovaný vyjadřoval na straně 87 a 88 napadeného rozhodnutí, kde v souladu se zhodnocením důkazů orgánem prvého stupně řízení konstatoval, že z okruhu českých spotřebitelů cestujících do zahraničí nelze spolehlivě usuzovat, že letmý možný kontakt bude mít za následek výraznější dopad na paměťovou stopu ohledně označení „Sky“ u významnějšího množství českých spotřebitelů. Námitka odmítnutí dokladů o dostupnosti vysílání kanálu Sky News v České republice prostřednictvím satelitu Astra není namístě z důvodu, že doklady obsahují informace týkající se vysílání až v letech 2013 a 2014, tedy mimo rozhodné období.

K požadavku na vyšší ochranu v důsledku prokázání užívání namítaných ochranných známek na trhu v důsledku známkové řady žalovaný s odkazem na rozhodnutí Tribunálu ve v ěci T-194/03 Bainbridge poukázal na podmínky nezbytné k tomu, aby ochrnná známka svou koncepcí zapadala do známkové řady a mohla tak být považována za součást skupiny starších namítaných známek. V daných případech namítaných ochranných známek nebyly splněny podmínky vyžadované uvedenou evropskou judikaturou, když nebyla prokázána objektivní přítomnost namítaných ochranných známek na dotčeném trhu resp. jejich skutečné a účinné užívání na českém trhu za účelem identifikace výrobků nebo služeb (a to ani ve vztahu k ochranným známkám tvořeným prvkem SKY, ani k ochranným známkám tvořeným prvkem SKY a dalším slovním prvkem). Dále nebyl naplněn ani další nezbytný požadavek, aby napadené ochranné známky byly koncepčně utvořeny obdobných způsobem jako napadené ochranné známky, které jsou tvořeny jedním slovním prvkem a navíc obsahují i obrazový prvek. Napadené ochranné známky tak nevzbuzují u spotřebitele mylnou domněnku o tom, že by tvořily součást série sestávající z namítaných ochranných známek.

K celkovému posouzení pravděpodobnosti záměny pak žalovaný hrnul, že po zhodnocení jednotlivých faktorů bylo třeba dospět k závěru, že zjištěná úroveň podobnosti celkový dojem kolizních ochranných známek není takového rázu, aby se relevantní spotřebitelská veřejnost domnívala, že výrobky a služby takto označené pocházejí ze stejného obchodního zdroje či náleží subjektům hospodářsky propojeným. Uvedený závěr o neexistenci pravděpodobnosti záměny kolizních označení je plně v souladu se závěry rozhodnutí NSS sp. zn.: 10 As 100/2014, o němž má žalovaný, za to, že odkaz na něj je velmi případný, neboť v něm byla posuzována pravděpodobnost záměny napadené ochranné známky (resp. její přihlášky) s ochrannými známkami „SKY“ a ochrannými známkami „SKY“ doplněnými o další slovní prvek. Závěry napadeného rozhodnutí, pokud jde o posouzení pravděpodobnosti záměny, založené na obdobných skutkových zjištěních jako v případě zmíněného rozsudku NSS, jsou v souladu s principem legitimního očekávání.

B) Žalobní tvrzení - nesprávná aplikace § 7 odst. 1) písm. c) zákona o ochranných známkách.

Žalobkyně oponovala závěrům žalovaného, že z ochranných známek Evropské unie uplatňovaných žalobkyní se těší dobrému jménu pouze ochranné známky „SKY“ a „SKY NEWS“, přičemž intenzitu dobrého jména těchto ochranných známek žalovaný neshledal nikterak vysokou a uzavřel, že si spotřebitel označení nespojí s napadenými ochrannými známkami. Své žalobní námitky koncipovala podle rozkladových námitek a rozčlenila je do následujících okruhů posuzování:

Žalobkyně namítala, že Úřad v prvostupňovém rozhodnutí zásadním způsobem dezinterpretoval a zúžil rozsah návrhu, když svou pozornost soustředil na získání dobrého jména uplatňovaných ochranných známek pouze na území čtyř států- Spojeného království, Irska, Německa a Itálie. Dle žalobkyně sice žalovaný toto nesprávné hodnocení v napadených rozhodnutích napravil, avšak aktivity žalobkyně týkající se vysílání rozhlasové stanice SKY RADIO na území Německa, Nizozemska a Belgie a dále i analýzu mediální publicity značky SKY zpracované společností NEWTON MEDIA a. s. zcela ignoroval, pokud jde o aktivity žalobkyně mimo Českou republiku. Omezil zkoumání důkazních materiálů, které Úřad ve svém rozhodnutí hodnotil a k těmto se žalovaný nevyjádřil. Nezhodnotil průzkumy, podle kterých bylo vysílání SKY přijímáno jako největší satelitní platforma dostupná 92 % všech diváků satelitní a kabelové televize ve 12 státech. Žalobkyně poukázala na výsledky průzkumu EMS ve vztahu ke spotřebitelské veřejnosti mimo Českou republiku, respektive i ve 4 uvedených státech s tím, že těmito průzkumy byla prokázána výjimečná pozice „SKY „ na relevantním trhu televizního vysílání. Žalobkyně dále namítala nedostatečné vyhodnocení důkazů, kterým je prohlášení C. P. - ředitelky žalobkyně pro duševní vlastnictví ze dne 16. 6. 2014 s tím, že její prohlášení obsahuje popis historie a povahy podnikání žalobkyně s klíčovými skutečnostmi pro posouzení existence dobrého jména ve smyslu praxe soudního dvora Evropské unie. Žalobkyně poukázala na to, že identické prohlášení bylo předloženo žalobkyní v řízení ve věci námitek proti zápisu označení „SKYNET“, přičemž odvolací orgán v této jiné věci považoval předložené vylíčení rozhodných skutečností v prohlášení za dostatečné.

Žalobkyně dále vytýkala, že Úřad i žalovaný nesprávně vyhodnotili historii podnikání žalobkyně, resp. skupiny SKY a důkazy, které žalobkyně předložila a jimiž prokazovala užívání označení SKY již více 20 let, což potvrzuje jeden z klíčových faktorů - délku užívání označení. To je třeba hodnotit ve spojení s dalšími důkazy potvrzujícími kontinuální rozvoj podnikání SKY a nárůst zákaznické základny v souvislosti se závěrem, že žalobkyně byla zavedenou společnosti na trhu satelitního vysílání ve Velké Británii, známou rozsáhlému okruhu zdejší spotřebitelské veřejnosti. Žalobkyně vytýkala, že žalovaný neprovedl podrobnější hodnocení takto předloženého důkazního materiálu z hlediska hodnocení rozsahu a intenzity dobrého jména ochranných známek žalobkyně. Žalobkyně nesouhlasila s posouzením, že je třeba oddělovat od sebe hodnocení žalobkyně jako společnosti zavedené na trhu satelitního vysílání ve Velké Británii od závěru o dobrém jménu namítaných ochranných známek, a to v situaci, kdy žalobkyně po celou dobu podniká a je známá právě pro svoji domácí značku SKY a její dobré jméno v celém rozsahu přičitatelné právě tomuto označení, které tvoří namítané ochranné známky.

Žalobkyně dále namítala, že posouzení dobrého jména napadených ochranných známek a jejich intenzity je v rozporu s judikaturou SDEU, podle níž základní faktory posouzení existence dobrého jména zahrnují také podíl ochranné známky na trhu či velikost investic vynaložených na reklamu vztahující se k tomuto označení. Žalovaný uvedená kritéria nezkoumal a nijak se nevyjádřil k tomu, zda a jak se tyto údaje promítají do hodnocení intenzity a rozsahu dobrého jména, když žalobkyně prokázala předloženými důkazy významné tržní postavení, podíl na relevantním trhu i skutečně rozsáhlou reklamní aktivitu. Žalovaný rovněž nevzal v potaz důkazy týkající se užívání ochranných známek „SKY“ v Itálii, tehdejším držitelem licence SKY ITALIA. Úřad i žalovaný odmítli důkazní hodnotu prohlášení R. d. S. ze dne 21. 5. 2007 z důvodu zainteresovanosti tohoto autora z důvodu spřízněnosti se žalobkyní a nevěnovali pozornost dalším skutečnostem týkajícím se působení SKY v Itálii, na které žalobkyně v řízení poukazovala a které vyplývaly z prohlášení a z dalších dokladů. Poukázala na to, že celou řadu skutečností uvedených v prohlášení lze konfrontovat s dalšími předloženými důkazy a tím hodnověrnost předloženého prohlášení potvrdit. Žalovaný tedy důkazy týkající se užívání ochranných známek v rámci činnosti SKY ITALIA vyhodnotil nesprávně a neúplně a nedostatečně je promítl do závěru o intenzitě a rozsahu dobrého jména ochranných známek žalobkyně.

Žalobkyně uvedla, že také předložila důkazy vztahující se k činnosti SKY RADIO- rozhlasové stanici vysílající od roku 1989 v Německu, Nizozemsku a Belgii. Žalobkyně nesouhlasila s náhledem žalovaného, že užívání označení SKY RADIO, byť není mezi namítanými ochrannými známkami, by bylo možné akceptovat jedině ve prospěch ochranné známky „SKY“ vzhledem k její slovní podobě a dobré jméno této ochranné známky prokázáno bylo, přičemž většina dokladů se vztahovala k období po datu podání přihlášky. Žalobkyně nesouhlasila s tímto hodnocením s tím, že pro závěr o neodůvodněnosti návrhu byla důležitá otázka prokázané intenzity a rozsahu dobrého jména ochranných známek žalobkyně. Z dokladů týkajících se vysílání rozhlasové stanice SKY RADIO při tom vyplývá podstatná informace o geografickém rozsahu a délce užívání ochranné známky, podílu na trhu a investicích do reklamy v souvislosti s vysíláním této rozhlasové stanice. Pokud jde o stáří dokladů, je žalobkyně toho náhledu, že v řízení lze přihlédnout i k dokladům pozdějšího data, pokud z nich lze v rámci hodnocení důkazu zjistit relevantní skutečnosti vztahující se k rozhodnému období. Žalobkyně dále vedla námitkovou polemiku ohledně průkaznosti údajů vztahujících se k distribuci zpravodajského kanálu Sky News. Žalobkyně v žalobě předestřela tabulku denního dosahu Sky News k roku 2008 v konfrontaci se shodným prohlášením C. P. ohledně výsledků EMS z léta 2008 a zimy 2008 a dále z přehledu výsledků EMS/IPSOS za roky 2011 až 2015 včetně popisu historie průzkumu a metodologie. Žalobkyně uvedla, že toto prokazovala v rámci rubriky podíl na trhu, takže jasně označila, kterých skutečností se dovolává a že tato skutečnost je uvedena i v prohlášení C. P., k němuž se vztahují i výsledky průzkumu EMS. Žalovaný tak měl zhodnotit tvrzení o denním dosahu za prokázaná a k této skutečnosti odpovídajícím způsobem přihlédnout při hodnocení intenzity a rozsahu dobrého jména ochranných známek „SKY“, resp. „SKY NEWS“. Žalobkyně dále postrádala hodnocení intenzity a rozsahu dobrého jména jejich ochranných známek na základě důkazů o návštěvnosti webových stránek žalobkyně, což žalovaný řádně a úplně nezhodnotil. Stejně tak vytýkala, že žalovaný nevyvodil odpovídající skutkové závěry a nijak nepromítl do hodnocení rozsahu a intenzity dobrého jména ochranných známek i pozornost mezinárodního tisku na základě výsledku rešerší v databázi Factiva. Nesprávně hodnotil i předložené důkazní materiály, jimiž byly žebříčky a hodnocení značek, které svědčí o uznání pověsti a postavení žalobkyně na evropském trhu. Žalobkyně dále namítala a poukazovala na celou řadu dalších důkazů, z nichž bylo možné učinit skutková zjištění ohledně rozsahu a intenzity dobrého jména, které se týkaly údajů o dostupnosti satelitního vysílání prostřednictvím satelitu Astra (doklady č. 24 a 25), průzkumy EMS/IPSOS (č. dokladu 44 a 45), doklady o distribuci magazínu SKY (č. 47), analýzu publicity značky „SKY“ provedené NEWTON MEDIA a. s. (doklady č. 40 a 48), ocenění, která byla televizním stanicím žalobkyně udělena (doklady č. 20 a 19), statistiky British Audience Research Board (BARB) k prokázání sledovanosti televizních kanálů SKY a výroční zprávu British Sky broadcastong Groupe za rok 2008 ve vztahu k nimž žalobkyně postrádá zhodnocení souladu přijatého závěru o známosti vysílání SKY rozsáhlému okruhu spotřebitelské veřejnosti se závěrem o nikterak vysoké intenzitě dobrého jména.

Žalobkyně nesouhlasí rovněž s hodnocením rozhodnutí, která předložila k prokázání toho, že dobré jméno jejích ochranných známek bylo uznáno celou řadou správních orgánů a soudů napříč územím Evropské unie. Žalobkyně považuje tato rozhodnutí zápisných úřadů nebo soudů jiných států Evropské unie za relevantní, svědčící o vnímání ochranné známky v daném teritoriu. S odkazem na metodické pokyny EUIPO a společné doporučení WIPO ohledně uznání všeobecné známosti ochranných známek. Žalobkyně namítá, že lze jen obtížně poukazovat na možné rozdíly v praxi, které by odůvodňovaly i jiný obsah harmonizovaného pojmu dobré jméno. Nesouhlasila s požadavkem žalovaného v každém řízení prokazovat dobré jméno znovu bez ohledu na to, zda již bylo prokázáno dříve. V tomto směru odkázala na rozhodnutí Tribunálu ve věci T-183/13 „SKYPE“, které konstatovalo výrazné zvýšení rozlišovací způsobilosti ochranných známek žalobkyně. Tribunál v tomto rozhodnutí hodnotil i význam skutečností, které byly prokázány i v tomto řízení k vysílání SKY v roce 2004. V tomto ohledu bylo hodnocení podkladů žalovaným neúplné.

Žalobkyně nesouhlasila s dílčím závěrem správních orgánů, že dobrému jménu se těší pouze ochranné známky EU slovní „SKY“ a kombinovaná „SKY NEWS“. Poukázala na to, že majitel ochranné známky může uplatňovat důkazy o užívání takové známky v odlišné formě jako součást jiné zapsané známky, a to za předpokladu, že dotčená veřejnost i nadále vnímá dotčené výrobky jako výrobky pocházející od téhož podniku (to s odkazem na rozsudek tribunálu ve věci T-131/12). Dle žalobkyně není zřejmé, proč uznání dobrého jména, které se vztahovalo k poskytování služeb televizního vysílání, pro něž jsou tyto ochranné známky zapsány ve třídě 38 Mezinárodního třídění výrobků a služeb nebylo možné předložené důkazy o činnosti žalobkyně se stejnou měrou jako u televizního vysílání zhodnotit též z hlediska užívání pro výrobky a služby v oblasti telekomunikací. Žalobkyně odmítla posouzení, že předložila obrovskou důkazní materii s roztříštěností předložených dokladů a namítala, že je předložila v systematicky uspořádané podobě a bylo jen neochotou žalovaného zkoumat jednotlivé podklady podrobněji. Žalobkyně se ohradila proti argumentu, že nedodala žádný dokument vypovídající o skutečných pozitivních reakcí běžných spotřebitelů. Není povinností vlastníka, který se v určitém řízení domáhá dobrého jména svých ochranných známek předkládat důkazy o vnímání ochranných známek v podobě spotřebitelských průzkumů. Přitom žalovaný učinil vlastní závěr, v něm shledal, že množství ocenění udělených kanálu Sky News pozitivně ovlivňuje vnímání značky veřejností. Žalobkyně poukázala na důkazy, které prokazují, že ochranná známka SKY má na trhu ve Spojeném království kolosální dobré jméno, obzvláště v oblasti satelitního vysílání a ochranné známky žalobkyně jsou vysoce distinktivní. Nelze pominout ani závěry přijaté v pravomocném rozhodnutí ve věci ochranné známky „SKYWORTH“, v níž bylo dobré jméno značky „SKY“ pro služby zapsané ve třídách č. 38 a 41 posuzováno. Žalobkyně s odkazem na rozhodnutí soudu jednotlivých členských států, které vyjmenovala v žalobě, odkazovala na dobré jméno, které prochází celým podnikáním žalobkyně a které vyplývá z podílu ochranné známky na trhu z intenzity a geografického rozsahu a délky užívání a velikosti investic, z nich měl žalovaný dospět k závěru o mimořádném rozsahu a intenzitě dobrého jména, a to u všech namítaných ochranných známek.

Žalobkyně rovněž namítala povědomí české veřejnosti o ochranných známkách „SKY“ vyplývající z analýzy o pozornosti značky „SKY“ zpracované společnosti NEWTON MEDIA a. s. a vytýkala žalovanému, že opomněl dovodit jakékoli relevantní skutkové závěry z důkazů týkajících se dostupnosti vysílání SKY NEWS prostřednictví satelitu Astra a jeho dostupnosti českým spotřebitelům. Malou roli poté žalovaný přiřkl důkazům vztahujícím se k obeznámenosti české veřejnosti se značkou SKY na svých cestách do zahraničí. Uvádí, že po zhodnocení těchto podkladů měl žalovaný dospět k závěru, že s ochrannými známkami žalobkyně není obeznámena pouze část veřejnosti, která není z ekonomického hlediska zanedbatelná, nýbrž část veřejnosti, která je z ekonomického hlediska velmi podstatná.

Žalobkyně namítala, že ochrana poskytovaná ochranné známce s dobrým jménem není podmíněna zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem a označením existuje takový stupeň podobnosti, že by příslušné části veřejnosti existovala mezi nimi pravděpodobnost záměny. Pro stupeň podobnosti mezi známkou s dobrým jménem a označením je postačující, že si příslušná část veřejnosti vytvoří spojení mezi označením známkou. Z toho žalobkyně dovozuje, že stupeň podobnosti mezi srovnávanými označeními je dostatečný i pro shledání existence pravděpodobnosti záměny, tím spíše tedy pro naplnění podmínek pro úspěšnost návrhu založeného na ochraně práv k ochranným známkám s dobrým jménem.

Žalobkyně dále uplatňovala námitky týkající se spojení ochranných známek „SKY“ a ochranných známek „Skylink“. Poukázala na základní kritéria pro toto posouzení vyslovená soudním dvorem ve věci C-252/07 Intel, mezi něž náleží: a) stupeň podobnosti mezi kolidujícími ochrannými známkami b) povaha výrobků nebo služeb včetně míry blízkosti nebo rozdílnosti těchto výrobků nebo služeb, jakož i dotčené veřejnosti, c) intenzita dobrého jména starší ochranné známky a d) stupeň vnitřní rozlišovací způsobilosti nebo s rozlišovací způsobilostí získané užíváním starší ochranné známky a existence nebezpečí záměny u veřejnosti.

K faktoru stupni podobnosti žalobkyně namítala, že hodnocení stupně podobnosti srovnávaných označení a rovněž intenzity a rozsahu dobrého jména jako faktorů pro posouzení spojení vykazuje zásadní vady. Z hlediska shodnosti výrobků a služeb v daných označení žalobkyně namítala, že správní orgán I. stupně vliv totožnosti výrobků a služeb neposuzoval, neboť má ze strany správních orgánů za opomenuté, že žalobkyně nejen provozuje televizní stanici, ale poskytuje službu zcela shodnou, jako osoba zúčastněná na řízení, tj. poskytování příjmu satelitního vysílání.

Žalobkyně dále s odkazem na svůj rozklad vyjádřila výhrady k hodnocení existence spojení založené na tom, že výraz SKY není ve vztahu ke službám zaměřeným na připojení k televiznímu vysílání šířenému za pomocí geostacionárních družic zcela originální a naprosto jedinečný. Žalobkyně připomněla, že ke službám televizního vysílání byla shledána existence zvýšené rozlišovací způsobilosti a dobrého jména ochranných známek SKY a jakékoliv výhrady v tomto směru jsou zcela irelevantní. V této souvislosti žalobkyně nesouhlasila s právním posouzením, že namítaná ochranná známka SKY není jedinečná, neboť v tomto ohledu se žalovaný neřídil praxí soudního dvora. Jediným faktorem pro existenci spojení není jen jedinečnost starší ochranné známky, je jím obecně stupeň vnitřní rozlišovací způsobilosti ochranné známky, přičemž tento je přirozeně vysoký u ochranných známek jedinečných. V dané věci byl stupeň inherentní rozlišovací způsobilosti ochranné známky SKY označen jako běžný, a to ve shodě s posouzením Tribunálu ve věci SKYPE. Navíc je třeba přihlédnout k jeho zvýšení užíváním na trhu. Žalobkyně z toho vyvozuje, že správní orgány v dané věci měly dospět k tomu, že předmětný faktor existenci spojení posiluje, nikoliv oslabuje..

Ke čtvrtému faktoru existence spojení, tj. k existenci nebezpečí záměny u veřejnosti se žalobkyně vyjádřila k tržnímu postavení vlastníka značky „ Skylink“. Žalobkyně s odkazem na rozhodnutí tribunálu ve věci T-183/13 SKYPE a na rozhodnutí SDEU ve věci C-498/07 P argumentuje tím, že rozlišovací způsobilost a známost mladší ochranné známky a konkrétní situace na relevantním trhu nejsou faktorem, který by bylo možné zohlednit. Dále napadá nerovné posouzení důkazů, z nichž bylo zjištěno užívání označení „Skylink“ a postavení vlastníka namítaných ochranných známek na trhu. Namítala, že v celém řízení vlastník předložil pouze dva dokumenty vztahující se k jeho postavení na trhu, které by nepocházely přímo od něj. Namítá, že poskytování služeb pod označením „Skylink“ v České republice započalo až po podání přihlášky napadených ochranných známek, když z článku SKYLINK – společná značka pro český a slovenský trh vyplývá, že slovenská společnost Towercom a. s., česká společnost TradeTec a. s. se rozhodli od 1. 10. 2008 poskytovat své služby pod společnou značkou „Skylink“ Nyní tedy „Skylink“ vstupuje na český trh. Toto popírá závěr, že v případě napadených ochranných známek se jedná o zavedenou značku s vysokým podílem na daném segmentu trhu, a to již v době podání návrhu na její prohlášení za neplatnou a sám vlastník ve svém článku potvrzuje, že služba pod označením Skylink je provozována v České republice až od 1. 10. 2008, tedy že její poskytování bylo zahájeno až téměř 3 měsíce po podání přihlášky napadených ochranných známek. Žalobkyně rovněž napadla zhodnocení zprávy „SKY & Skylink Brand Awareness“ s tím, že již v řízení zpochybnila kredibilitu tohoto důkazního materiálu.na základě odborného stanoviska sociologa Doc. PhDr. Jiřího Buriánka, CsC., který zpochybnil dostatečnost závěru tohoto materiálu o povědomí o značce „Skylink“ mezi tuzemskou spotřebitelskou veřejností z důvodu nezpřístupnění úplného seznamu otázek. Žádné další relevantní podklady k tržnímu postavení a známosti značky „Skylink“ v rozhodném období přihlášky napadených ochranných známek předloženy nebyly. Závěr, podle kterého působila satelitní platforma „Skylink“ v době podání přihlášek na trhu již několik let, tak není pravdivý a není ničím podložen.

Žalobkyně namítla, že Úřad svá skutková zjištění vyvodil, aniž by vlastníku uložil předložit úplný dotazník použitý při provedení průzkumu pozice vlastníka a úplný přehledu výsledků všech položených otázek. Zcela opomenul rovněž vzájemné rozpory mezi touto zprávou a zprávou předloženou v souvisejícím řízení v Lucembursku označenou jako „Perception of SKY – Czech Republic“ předloženou žalobkyní pod č.. 67.. O tom, že se Úřad výtkami žalobce vůči průzkumu Millward Brown nezabýval, svědčilo ostatně i to, že zcela nepochopitelně vytkl navrhovateli kvalitu kopie tohoto materiálu, který ovšem navrhovatel předložil tak, jak mu byl k dispozici z řízení v Lucembursku, kde byl předložen osobou zúčastněnou na řízení, a za jehož nízkou kvalitu ho tak nelze činit odpovědným. přitom praxe EUIPO v případě spotřebitelských průzkumů vyžaduje vždy předložení úplného znění všech otázek a kompletních výsledků. Namísto toho žalovaný přezkoumal materiál zřejmě pouze optikou toho, zda se z ostatních důkazů jeví údaje jako možné. Takové zhodnocení důkazu odborné povahy označila žalobkyně za nepřípustné. Na místo toho žalovaný uvedl, že zpráva „Sky & Skylink Brand Awareness“ splňuje některá kritéria kladená na spotřebitelské průzkumy Metodickými pokyny EUIPO (které nejsou pro Úřad závazné), ač připustil, že skutečně nebyla splněna podmínka předložení úplného seznamu otázek, což snižuje důkazní hodnotu dokladů č. 67, 83 a 85. Přesto zprávu hodnotil tak, že ji zasadil do kontextu s ostatními doklady předloženými účastníky, přičemž skutečnosti zjištěné z průzkumu pouze podpořily fakta zjištěná z ostatních dokladů vypovídajících o vyšší známosti a povědomí českých spotřebitelů o značce Skylink. Dle žalobkyně žalovaný nepostupoval správně, když vyvození jakýchkoli skutkových závěrů ze zprávy zcela neodmítl, resp. aproboval možnost dovozovat z ní skutkové závěry ve spojení s dalšími doklady, které však k podpoře skutkových závěrů Úřadu nemohou sloužit.

Skutková zjištění týkající se počtu zákazníků služby Skylink v České republice a povědomí o této značce tedy postrádají jakýkoli reálný podklad a nemohou dokládat existenci obou značek na trhu ke dni podání přihlášky. S ohledem na zjištěné vady průzkumu tedy nezbývají žádné další relevantní doklady, ze kterých mohl žalovaný v řízení vyvodit jakákoli skutková zjištění ohledně postavení údajného postavení značky Skylink v době podání přihlášky, tím méně v situaci, kdy z podkladů obsažených ve spise vyplývá, že v rozhodné době v České republice služby pod tímto označením ani nebyly poskytovány. Pokud žalovaný odkazuje na nejstarší výskyt označení z roku 2006, k němuž bylo podle článku „Skylink oslavil 1 milion aktivních karet“ z roku 2010 z www.parabola.cz údajně evidováno 125.000 karet, je třeba tento doklad číst v souvislosti se články z téhož serveru z roku 2008 pocházejícími přímo od provozovatele platformy, podle kterých ke dni podání přihlášky působila na trhu v ČR v rozhodné době pouze společnost TradeTec, a.s., která spolu s tehdejším vlastníkem ochranné známky Skylink, společností Towercom, začala poskytovat služby pod značkou Skylink v České republice až v říjnu roku 2008. Závěr, podle kterého působila satelitní platforma Skylink v době podání přihlášky na trhu již několik let, je tak nepodložený.

Žalobkyně se dále ohradila proti údajnému dlouhodobému poctivému užívání značky Skylink jako důvodu pro vyloučení existence spojení mezi označeními. Dle žalobkyně není prakticky možné, aby právní předchůdce při zahájení poskytování služeb pod označením „Skylink“ nevěděl o existenci žalobkyně resp. jejího právního předchůdce a televizních stanic SKY. Při vynaložení obvyklé opatrnosti by o existenci značky žalobkyně vědět mohl. Žalobkyně s odkazem na judikatorní výklad pojmu „zlá víra“, který spojila s námitkou obecného právního principu ex iniuria iura non oritur, podle něhož platí, že nelze nabýt práv v důsledku vlastního protiprávního jednání, uvedla, že senedovolává nedostatku dobré víry při podání přihlášky jako samostatného důvodu, pro který by napadená ochranná známka mohla být prohlášena za neplatnou, ale pouze se vyhrazuje proti závěru o údajném dlouhodobém poctivém užívání, jako důvodu pro vyloučení existence spojení mezi označeními. Z důvodu nesprávnosti skutkových zjištění ohledně údajné přítomnosti označení Skylink na trhu v době podání přihlášky resp. povědomí spotřebitelů o této značce, je zřejmé, že neobstojí ani celkové zhodnocení existence spojení mezi namítanými ochrannými známkami a známkami napadenými.

Žalobkyně namítala, správní orgány nesprávně posoudily otázku existence spojení ve smyslu judikatury SDEU, neoprávněně zohlednily údajné postavení vlastníka napadeného označení na trhu, zcela ignorovaly shodu a vysokou podobnost relevantních výrobků a služeb, zohlednily nesprávně vyhodnocený stupeň podobnosti označení a nesprávné dříve učiněné závěry ohledně rozsahu a intenzity dobrého jména ochranných známek „SKY“ a v důsledku výše uvedených závěrů vůbec nehodnotily, zda může dojít újmě na rozlišovací způsobilosti a dobrém jménu jeho starších ochranných známek. Přitom žalobkyně v návrhu i v dalších podáních popsala, že z důvodu existence spojení mezi srovnávanými označeními a s ohledem na rozsáhlou reputaci žalobce a jeho ochranných známek a notorickou známost v daném segmentu trhu je zřejmé, že vlastník napadené ochranné známky kráčí ve stopách těchto ochranných známek „SKY“ s cílem využít jejich přitažlivosti, dobrého jména a prestiže, jakož i využívá – bez jakékoli finanční kompenzace a aniž by musel vyvíjet v tomto ohledu vlastní úsilí – obchodního úsilí a reklamního úsilí vyvinutého namítajícím k vytvoření a pěstování image této ochranné známky. Výtěžek tohoto využívání musí být tedy považován za získaný protiprávně z rozlišovací způsobilosti nebo dobrého jména uvedené ochranné známky.

Nebezpečí takovéto újmy může vyplynout zejména ze skutečnosti, že výrobky nebo služby nabízené třetími osobami mají vlastnost nebo kvalitu, jež může mít negativní vliv na image ochranné známky. Žalobkyně není s to kontrolovat způsob, jakým je napadené označení užívána a není tak schopen zabránit poškození své pověsti v případě, kdy není způsob užívání slučitelný s kvalitou služeb a image namítajícího. V tomto směru žalobkyně poukázala na skutečnost, že služby poskytované pod označením Skylink byly opakovaně předmětem negativní publicity českých médií v souvislosti se zavedením „servisního poplatku“ v roce 2012, které bylo Českým telekomunikačním úřadem shledáno jako klamavá obchodní praktika, a také ve vztahu k tomu, že poskytovateli služby byla uložena největší pokuta za rok 2015 za pozdní notifikaci zahájení podnikání v České republice. V důsledku podobnosti a asociace mezi označeními Sky a Skylink je SKY nucena nezbytně čelit skutečnosti, že může být českou veřejností neoprávněně spojována s událostmi, jako jsou ty výše uvedené, a riziko pošpinění dobrého jména značky SKY je tak velmi vysoké.

Žalovaný tak pochybil, když návrh žalobkyně podle § 7 odst. 1 písm. e) zákona o ochranných známkách zamítl, a napadené rozhodnutí je tak nezákonné.

Vyjádření žalovaného k tvrzeným důvodům neplatnosti dle § 7 odst. 1 písm. e), nyní c) zákona o ochranných známkách.

Žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí uznal rozkladovou námitku žalobkyně týkající se teritoriálního rozsahu dobrého jména namítaných ochranných známek a přiznal, že orgán prvého stupně řízení nesprávně vztáhl hodnocení dokladů pouze na čtyři státy (zdůrazněné v návrhu žalobcem), namísto jejich posouzení ve vztahu k území Evropské unie. Podotýká, že jednotlivé doklady, včetně těch, které se k vymezenému teritoriu nevztahují, přitom byly podrobně posouzeny již v rámci prvého stupně řízení. U dokladu č. 16 vztahujícímu se k vysílání rozhlasové stanice SKY RADIO se většina skutečností váže k období po podání přihlášky napadené ochranné známky. To logicky přináší snížení jeho důkazní hodnoty. Doklady č. 40 a 46 – Analýza mediální publicity značky „SKY“ – orgán prvého stupně řízení zkoumal podrobně na straně 166 až 168 prvoinstančního rozhodnutí, kde dospěl k závěru, že ve smyslu rozhodnutí SDEU ve věci C-125/14 Iron & Smith na základě tohoto dokladu a podpůrně s přihlédnutím k teoretickým možnostem setkání českých občanů s vysíláním stanice Sky na jejich zahraničních cestách lze dospět závěru, že s ochrannými známkami „SKY“ a „SKY NEWS“ může být potřebná skupina českých spotřebitelů obeznámena; tudíž uvedené doklady dobré jméno na území EU prokazují. Doklad č. 45 o průzkumu EMS posouzen byl, avšak bylo možno zohlednit jej jen podpůrně, neboť důkazní hodnota dokladu je značně omezená vzhledem k zaměření průzkumu na omezenou skupinu respondentů, která je výrazně užší než spotřebitelská veřejnost, k níž je třeba vztáhnout dobré jméno. Žalovaný má proto za to, že námitka údajné vady spočívající v zúžení hodnocení důkazů vzhledem ke skutečnostem rozhodným pro prokázání existence a rozsahu dobrého jména není na místě a argumentaci žalobkyně v tomto smyslu považuje za zkreslenou.

Žalovaný dále ve vyjádření konkretizoval, jak přistupoval k posouzení dokladů č. 1 a 6 v souvislosti s vyjádřením C. P. a na jakém místě napadených rozhodnutí je zhodnotil. Má za to, že předmětem zkoumání ve smyslu § 7 odst. 1 písm. c) ve spojení s 32 odst. 3 zákona č. 441/2003 Sb. není hodnocení společnosti žalobkyně, ale posouzení dobrého jména jejích ochranných známek, které se prokazuje za podmínek vymezených judikaturou evropskou i národní a praxí Úřadu.

Ke zhodnocení údajů o obratu a investicích do reklamy a propagace (doklad č. 7) žalovaný uvedl, že relevantní část dokladu, kterou lze zařadit do období předcházejícího podání přihlášky napadené ochranné známky svědčí o významném postavení navrhovatele na trhu ve Spojeném království a Irsku, a poukázal na to, že skutečnosti plynoucí z tohoto dokladu byly vzaty v úvahu jako jeden z faktorů při hodnocení dobrého jména a zohledněny v kontextu s jinými doklady.

Pokud jde o důkazy vztahující se k činnosti Sky Italia (prohlášení R. d. S., doklad č. 14), žalovaný uvedl, že pouze na jeho základě nelze dospět k závěru o dobrém jménu namítaných ochranných známek na území Itálie vzhledem k tomu, že prohlášení učinila osoba zainteresovaná na příznivém výsledku soudního řízení v Itálii.

Ve vztahu k důkazům vztahujícím se k vysílání rozhlasové stanice Sky Radio (doklad č. 16) žalovaný uvedl, že byť ochranná známka takového znění nebyla v řízení namítána, přesto mohly uvedené důkazy z období před podáním přihlášky napadené ochranné známky přispět pouze k prokázání dobrého jména namítané ochranné známky „SKY“, jež prokázáno bylo.

K důkazům vztahujícím se k vysílání a distribuci televizní stanice Sky News se žalovaný vyjádřil na straně 102 napadeného rozhodnutí. Reagoval tak na námitku žalobkyně, že k prokázání tvrzení uvedených v prohlášení paní P. o denním dosahu zpravodajského kanálu Sky News v Evropě v roce 2008 nehodnotil doklady ve vzájemné souvislosti. Žalovaný poukazoval na to, že pravdivost takových tvrzení nebyla podložena konkrétními doklady. Doklady zahrnující zprávy o průzkumech EMS, o které se má podle žaloby uvedené tvrzení opírat, orgán prvého stupně řízení rozebral na straně 154 a 155 prvoinstančního rozhodnutí, kde konstatoval, že výsledky průzkumu jsou podstatně limitovány tím, že buď zohledňují pouze omezenou skupinu respondentů, nebo se týkají období po datu podání přihlášky napadených ochranných známek. Jak však žalovaný v napadeném rozhodnutí konstatoval, dobré jméno namítané ochranné známky SKY NEWS v Evropské unii bylo na základě dalších důkazů prokázáno.

K důkazům o návštěvnosti webových stránek (doklad č. 19) získaným prostřednictvím služby HITBOX bylo možno přihlédnout pouze podpůrně zejména vzhledem k tomu, že zasahují i do období po podání přihlášky napadené ochranné známky a není z nich zřejmé, jaká byla návštěvnost příslušných webových stránek před datem podání přihlášky napadené ochranné známky (str. 103 napadeného rozhodnutí).

Doklady mající prokázat pozornost v mezinárodním tisku (doklad č. 21) se žalovaný zabýval na straně 104 a 105 napadeného rozhodnutí, kde konstatoval, že svědčí o pozornosti, kterou některým z namítaných ochranných známek věnuje světový tisk (zejména britský), a že se tedy jedná o okolnost, k níž je třeba přihlížet při hodnocení dobrého jména namítaných ochranných známek vyplývajících z rešeršního dotazu („SKY NEWS“, „SKY PLAYER“ a „SKY“). Argument žalobkyně, že žalovaný nevyvodil z předložených důkazů odpovídající skutkové závěry ve vztahu k hodnocení dobrého jména namítaných ochranných známek tak není na místě. V rámci posouzení dokladu žalovaný pouze zmínil, že ne každý z vyhledávaných článků se týká Evropské unie a že zadání obsahovalo i sousloví, jež nejsou součástí namítaných ochranných známek.

K důkazu k prokázání postavení společnosti žalobkyně prostřednictvím žebříčků značek (součást dokladu č. 22) žalovaný v napadeném rozhodnutí na straně 105 správně uvedl, že předmětem zkoumání bylo v daném řízení dobré jméno na území Evropské unie, nikoli postavení vlastníka ochranných známek (tehdy pod obchodní firmou British Sky Broadcasting Group plc), navíc zjišťovaného na základě průzkumu započatého na konci roku 2009, tedy rok a půl po podání přihlášky napadené ochranné známky. Argument žalobkyně, že žalovaný měl v rámci posouzení tohoto dokladu zjistit, že společnost vlastníka působí v oblasti výrobků a služeb, pro které jsou zapsány ochranné známky, a že z vnímání společnosti vlastníka jako inovativního subjektu měl dovodit jeho pověst a tedy i dobré jméno ochranných známek, se pak zcela míjí s požadavky na povahu a obsah důkazů prokazujících dobré jméno ochranné známky a s důkazním břemenem prokázání dobrého jména, které vázlo na žalobkyni jako na navrhovateli.

Údaje o dostupnosti satelitního vysílání, k jejichž prokázání předložila žalobkyně doklady č. 24 a 25, mohly být vzhledem ke své dataci k období let 2012 a 2013 posouzeny „jako nanejvýš další nepřímý důkaz, který v kombinaci s ostatními dodanými podklady může ve výsledku posloužit jako základ pro hodnocení teoretického postavení navrhovatele na trhu televizního vysílání“. Doklady, z nichž bylo dle žalobce možno učinit skutková zjištění ohledně dostupnosti satelitního vysílání, se žalovaný v napadeném rozhodnutí zabýval. Doklad č. 56 (Výroční zpráva British Sky Broadcasting za rok 2008) žalobkyně předložila k prokázání počtu zákazníků SKY ve Velké Británii, jak vyplývá ze strany 113 napadeného rozhodnutí. Význam dokladu č. 6 je limitován tím, že zahrnuje období od počátku 80. let do konce 90. let 20. století, tedy období výrazně předcházející podání přihlášky napadené ochranné známky. Žalovaný k uvedeným dokladům dodává, že namísto žalobkyně nemůže vyhledávat konkrétní skutečnosti významné pro úspěšnost návrhu.

K námitce žalobkyně, že doklady č. 44 a 45 představující zprávy o výsledcích průzkumu EMS resp. IPSOS Affluent Survey byly zhodnoceny nesprávně a omezeně, což ovlivnilo hodnocení rozsahu a intenzity dobrého jména, žalovaný uvedl, že je povinen doklady k prokázání dobrého jména posoudit vždy vzhledem k relevantní spotřebitelské veřejnosti. Vzhledem k tomu, že předmětný průzkum se týkal pouze výrazně omezené skupiny respondentů ve vztahu k relevantní spotřebitelské veřejnosti (Top 20% domácností a Top 3% zahrnující manažery a osoby často využívající služeb leteckých společností a osoby s vysokým příjmem), bylo třeba hodnotit i důkazní hodnotu předložených důkazů jako limitovanou. Na tomto zhodnocení žalovaný žádné pochybení nespatřuje.

K námitce údajně nedostatečného zhodnocení významu známosti ochranných známek „SKY“ prostřednictvím distribuce magazínu Sky (doklad č. 47) žalovaný uvedl, že jak Úřad , tak žalovaný na str. 108 zohlednily význam údajů o distribuci uvedeného zákaznického časopisu určeného předplatitelům televize Sky TV ve Velké Británii.

Analýza mediální publicity značky „SKY“ v českých médiích provedená agenturou Newton Media, a.s. (doklad č. 40 a 48) byla, jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, zohledněna tak, že žalovaný ve smyslu rozsudku ve věci C-125/14 Iron & Smith dospěl k závěru, že nezanedbatelná skupina spotřebitelů v České republice byla obeznámena s 9. A 12. namítanou ochrannou známkou. Ostatní namítané ochranné známky se v analýze neobjevují nebo je jejich výskyt minimální. Rovněž v případě dokladů týkajících se ocenění udělených televiznímu kanálu „SKY NEWS“ (doklady č. 20 a 49) a statistik British Audience Research Board (BARB) (doklady č. 52 a 53) z napadeného rozhodnutí na straně 111 a 112 vyplývá, že při hodnocení existence resp. intenzity dobrého jména byla ocenění vzata v potaz.

Žalovaný má za to, že nijak nepochybil, když k Výroční zprávě o výsledcích hospodaření společnosti Sky Broadcasting Group plc v roce 2008 (doklad č. 56) při prokazování existence a intenzity dobrého jména namítaných ochranných známek přihlédl v souvislosti s doklady č. 1, 5 a 7 pouze podpůrně.

Argumentuje-li žalobkyně tím, že rozhodnutí zápisných úřadů a soudů jiných členských států Evropské unie jsou bezpochyby relevantními důkazy, svědčícími o vnímání ochranné známky v daném teritoriu, pak žalovaný namítá, že tato rozhodnutí nejsou pro danou věc závazná a že posuzování jednotlivých známkových sporů je přísně individualizováno. Individuální povaha každého řízení je dána tím, že v každém řízení předkládá navrhovatel důkazy k prokázání dobrého jména, které správní orgán/soud individuálně posuzuje. Z toho důvodu důkazy v podobě odkazu na taková rozhodnutí nelze považovat za zásadní pro posouzení dobrého jména v daném řízení, ale nanejvýš za podpůrné, jak žalovaný i orgán prvého stupně řízení uvedly. Pokud jde o odkaz na rozsudek Tribunálu ve věci T-183/13 SKYPE, je k němu třeba uvést, že závaznost se může týkat jen obecných závěrů rozhodnutí, nikoli posouzení dobrého jména konkrétní ochranné známky, které je proměnlivé v čase.

K námitkám o uznání, že dobrému jménu se těší jen ochranné známky Evropské unie - obrazová ve znění „ Sky News“ a slovní „SKY“ žalovaný odkázal na doklady, na které žalobkyně v této souvislosti odkázala (doklady č. 4, 7, 15, 16, 17, 50 a 56). Dospěl přitom k závěru, že nepředstavují průkazný materiál, který by svědčil o existenci dobrého jména dalších namítaných ochranných známek vzhledem k různým nedostatkům uvedených dokladů zmíněných v napadeném rozhodnutí (materiály, z nichž nelze určit přesný rozsah, způsob a časové období distribuce, chybějící datace materiálů bez vazby na konkrétní informační médium, provedení prvku „Sky“ v materiálu neodpovídající grafice namítaných obrazových ochranných známek, vazba řady dokladů na období po datu podání přihlášky napadené ochranné známky, neověřitelnost údajů/záběrů, doklady primárně neurčené k šíření mezi relevantní spotřebitelskou veřejností).

K žalobní námitce, že absence datace předložených dokladů není v souladu s obsahem dokumentů, neboť mezi reklamními materiály, které jsou součástí přílohy CP-2, jsou mimo jiné výtisky z webových stránek, které jsou datovány, žalovaný v této souvislosti poukazuje na své vyjádření na straně 116 napadeného rozhodnutí, že v případě č. 4„se jedná o více než 170 stran mnohdy nepříliš kvalitních skenů propagačních materiálů, z nichž není možné určit přesný rozsah, způsob a především časové období jejich distribuce“. Podobně k dokladu č. 15 uvedl: „Jde o materiály v naprosté většině nedatované a bez jakékoliv vazby na konkrétní informační médium. Nelze tedy určit, zda a jakým způsobem byly uveřejněny ani v jakém časovém období.“. Žalovaný k tomu v této souvislosti zdůrazňuje, že nemůže namísto navrhovatele vyhledávat konkrétní skutečnosti významné pro úspěšnost návrhu; přesné označení prokazovaných skutečností v předložených dokumentech je povinností navrhovatele. Důkazní břemeno tvrzení rozhodných skutečností a jejich prokázání na základě předložených důkazů nese plně navrhovatel, tedy žalobkyně.

V rámci celkového hodnocení intenzity a rozsahu dobrého jména žalovaný uvedl, že dobré jméno bylo prokázáno ve vztahu ke dvěma namítaným ochranným známkám – „SKY“ a „Sky News“ Ohledně ostatnách žalovaný poukáza na povinností žalobkyně přesně v důkazech předložených v enormním rozsahu a mnohdy v cizím jazyce bez překladu označit, jaké skutečnosti mají prokazovat, případně v kombinaci s jakými dalšími doklady taková skutečnost jasně vyplývá. Žalovaný tuto povinnost nemůže za navrhovatele suplovat a dedukovat, jaké skutečnosti z předložených dokladů vyplývají, případně z jaké části rozsáhlých dokladů či z jaké vzájemné kombinace dokladů je lze dovodit. Okolnost, že žalobkyně nedodala žádný dokument o reakcích běžných sotřebitelů na namítané ochranné známky nebyla důvodem, proč nebyla shledána vyšší intenzita dobrého jména. Žalovaný se zabýval konkrétními doklady, které žalobce v souvislosti s uvedenou rozkladovou námitkou uvedl a vyvodil z nich odpovídající závěr, že o vysoké intenzitě dobrého jména namítaných ochranných známek nevypovídají.

K poukazu žalobkyně na závěry rozhodnutí EUIPO a Tribunálu, se žalovaný vyjadřoval v napadeném rozhodnutí na straně 122 a násl., kde poukázal na to, že rozhodnutí EUIPO sice může tvořit určité vodítko, nemůže však nahradit vlastní hodnocení ze strany Úřadu. Při hodnocení dobrého jména hraje navíc podstatnou roli odlišné datum práva přednosti napadeného označení či namítaných ochranných známek. Podobně, pokud jde o rozhodnutí ve věci mezinárodní ochranné známky „Skyworth“ , nelze s ohledem na odlišné datum priority napadených ochranných známek dovodit z tohoto rozhodnutí dobré jméno namítaných ochranných známek ve vztahu k posuzované věci. Ani rozhodnutí zahraničních úřadů nemohou nahradit vlastní hodnocení dokladů k prokázání dobrého jména Úřadem; lze k nim proto přihlédnout nanejvýš podpůrně.

K části věnované povědomí české veřejnosti o ochranných známkách „SKY“ žalovaný potvrdil závěr orgánu prvého stupně řízení, že nelze vyloučit, že s těmito ochrannými známkami je obeznámena ekonomicky nezanedbatelná část české spotřebitelské veřejnosti. Orgán prvého stupně řízení vycházel zejména z analýzy mediální publicity značky Sky vypracované agenturou Newton Media, a.s., zabývající se zmínkami o značce Sky v českých sdělovacích prostředcích v období od 1. 1. 1996 do 31. 10. 2015 (doklad č. 40 a 48), kterou podrobně rozebral na straně 166 a násl. prvoinstančního rozhodnutí, přihlédl mimo jiné k dokladu č. 29 (výtisk osmi zpráv s odvoláním na TV Sky News) a k dokladům o pobytu českých spotřebitelů v zahraničí (doklady č. 54 a 55). Konstatoval přitom, že z dodaných materiálů vyplývá, že aktivity žalobkyně nejsou zacíleny na české spotřebitele. Znalost s uvedenými namítanými ochrannými známkami proto dovodil z odkazů v tisku a z možných náhodných setkání českých občanů s vysíláním televize Sky při jejich zahraničních cestách. Z hodnocení Analýzy mediální publicity značky Sky žalovaný z důvodu zmínky či citace v textu za situace u průměrného spotřebitele přitom žalovaný připustil obeznámenost ekonomicky nezanedbatelné části české spotřebitelské veřejnosti s uvedenými ochrannými známkami; z uvedeného důvodu však nikoli ve vztahu k části veřejnosti z ekonomického hlediska velmi podstatné .Ohledně důkazů týkajících se dostupnosti vysílání SKY NEWS prostřednictvím satelitu ASTRA (doklad č. 32) je třeba uvést, že obsahují informace týkající se vysílání satelitem v letech 2013 a 2014, tedy dlouho po podání přihlášky napadené ochranné známky.

S poukazem žalobkyně na to, že ochrana poskytovaná ochranné známce s dobrým jménem není podmíněna zjištěním, že mezi známkou s dobrým jménem a označením existuje stupeň podobnosti vyvolávající pravděpodobnost záměny, zatímco pro stupeň podobnosti mezi známkou s dobrým jménem a pozdějším označením je postačující spojení mezi tímto označením a ochrannou známkou s dobrým jménem, se žalovaný ztotožnil a doplnil, že námitkový důvod posoudil zcela v intencích uvedeného závěru.

K otázce vytvoření spojení žalovaný uvedl, že Úřad i žalovaný hodnotili v rámci posouzení pravděpodobnosti záměny podobnost napadené ochranné známky s namítanými ochrannými známkami s dobrým jménem, přičemž dospěli k tomu, že kolizní označení vykazují celkově nízký resp. velmi stupeň podobnosti, jež nevede k jejich záměně. K hodnocení nikterak vysoké intenzity dobrého jména přispěla nízká relevance předložených důkazů ve vztahu k českému prostředí, malá obeznámenost českých spotřebitelů s činností žalobkyně a shledaná zanedbatelná aktivita žalobce na zdejším území k datu podání přihlášky napadené ochranné známky, která by svědčila o kolizi napadené ochranné známky a namítaných ochranných známek s dobrým jménem. Ohledně hodnocení rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek žalovaný odkázal na závěry, pokud jde o posouzení běžné inherentní rozlišovací způsobilosti namítaných ochranných známek včetně posouzení , že jedinečnost (originalita) namítané ochranné známky „SKY“ ve smyslu rozhodnutí SDEU ve věci Intel nebyla zjištěna. Jak orgán prvého stupně řízení a žalovaný v napadeném rozhodnutí podrobně zhodnotili, vzhledem k dalším zjištěným okolnostem, zejména malé obeznámenosti české spotřebitelské veřejnosti s činností žalobce, resp. se službami, se kterými se pojí dobré jméno namítaných ochranných známek, a významu tržního postavení vlastníka a jeho satelitní platformy značky „Skylink“ však bylo třeba dospět k závěru, že rozpoznatelnost kolizních označení je u relevantní české spotřebitelské veřejnosti zajištěna a že si tedy tato veřejnost posuzované ochranné známky nedá do souvislosti a nevytvoří si mezi nimi spojení.

Pokud jde o námitku irelevance tržního postavení vlastníka a značky „Skylink“, žalovaný uvedl, že ani podle citovaného rozsudku C-498/07 P, bodu 82, není vyloučeno, že koexistence dvou ochranných známek může při splnění dalších podmínek přispět ke snížení nebezpečí záměny u relevantní veřejnosti. Při hodnocení návrhového důvodu spočívajícího v zásahu do práv z ochranné známky s dobrým jménem se naopak konkrétní podmínky na trhu v rámci posouzení dobrého jména či prokazování existence spojení a zásahu do práv posuzují. Žalovaný ve svém hodnocení vycházel zejména z toho, že faktory významné pro posouzení existence spojení, jsou v rozhodnutí SDEU ve věci C-252/07 Intel vymezeny demonstrativně. Tržní postavení vlastníka a jeho satelitní platformy/značky „Skylink“ k datu podání přihlášky napadené ochranné známky má zcela jistě vliv na vnímání napadené ochranné známky relevantní spotřebitelskou veřejností a na posouzení, zda v ní napadená ochranná známka evokuje starší namítané ochranné známky a zda si mezi nimi vytvoří spojení.

Z dokladů předložených vlastníkem namítaných ochranných známek, týkajících se údajů o počtu českých zákazníků satelitní platformy Skylink vyplývá, že jmenovaná satelitní platforma byla mezi českými spotřebiteli k datu podání přihlášky napadené ochranné známky využívána a již se mezi nimi etablovala. Jak konstatoval orgán prvého stupně řízení, působení satelitní platformy „Skylink“ vlastníka napadené ochranné známky resp. jeho právního předchůdce na relevantním českém spotřebitelském trhu bylo výrazně intenzívnější než působení namítaných ochranných známek s dobrým jménem žalobkyně, jejíž aktivity nebyly nijak zacíleny na české spotřebitele. Naznačené situaci odpovídají i výsledky průzkumů týkající se povědomí o značce „Skylink“ a „Sky“, jakkoli některé z nich pocházejí z období po podání přihlášky napadené ochranné známky. Průzkum nazvaný „Skylink & CS Link position and brand awareness in Czech and Slovak Republic“ (doklad č. 82) byl vzhledem k tomu, že pochází z období po podání přihlášky napadené ochranné známky, vzat pouze pro ilustraci.

Argumentu žalobkyně, že zpráva „Sky & Skylink Brand Awareness“ (doklady č. 67, 83 a 85) není hodnověrným důkazem, neboť neobsahuje úplný seznam otázek, se žalovaný důkladně věnoval na straně 131 a 132 napadeného rozhodnutí. Poukázal v něm na to, že hodnocení Úřadu není zaměřeno na odborný sociologický přístup ani podrobnosti ohledně použitých metod, ale vychází z celkového kontextu daného řízení včetně zohlednění dalších důkazů. Následně pak žalovaný uvedený průzkum zhodnotil z hlediska doporučujících požadavků Metodických pokynů EUIPO, přičemž dospěl k závěru, že vzhledem k tomu, že nebyl předložen úplný seznam otázek, není naplněna podmínka č. 3, a tudíž uvedenému průzkumu přiznal pouze podpůrnou roli.Skutečnosti v nich uvedené tedy samy o sobě nestačí k závěru o povědomí české spotřebitelské veřejnosti o značce „Skylink“, ale je třeba je posoudit v kontextu s dalšími důkazy. Na tomto závěru žalovaný nespatřuje nic nesprávného a ohrazuje se tak proti poukazu žalobkyně, že ignoroval jeho poukaz na praxi EUIPO. Ke stanovisku PhDr. Jiřího Buriánka CSc. Poukaz žalobkyně na to, že se žalovaný nevyjádřil k rozkladové námitce týkající se uvedeného průzkumu, je tedy lichý.

K další žalobní námitce, že žalovaný bez dalšího dovodil, že užívání označení „Skylink“ bylo poctivé, když je prakticky nemožné, aby vlastník napadené ochranné známky resp. jeho právní předchůdce o existenci televizních stanic Sky nevěděl, žalovaný uvedl, že žalobkyně nedoložila, že by napadené označení protiprávně zasahovalo do namítaných ochranných známek s dobrým jménem. Námitkové řízení, které bylo vedeno před Úřadem a následně potvrzeno správními soudy, dopadlo pro žalobkyi neúspěšně. Žalobkyě nepředložila ani důkaz o tom, že by na území České republiky bylo rozhodnuto o porušení práv z namítaných ochranných známek ze strany vlastníka napadené ochranné známky. Vzhledem k tomu, že předložené důkazy nepoctivé užívání napadeného označení neprokazují, je třeba na takové užívání hledět jako na poctivé. Výklad pojmu zlá víra, na který žalobce odkázal, se týká důvodu, který nebyl předmětem daného řízení; z toho důvodu je nerelevantní.

Tvrzení žalobkyně, že užívání mladšího označení nelze legalizovat v důsledku tržního postavení, které toto označení do rozhodnutí ve věci získalo, považuje žalovaný za zavádějící, zkreslené a pro danou věc nepřípadné.

V napadeném rozhodnutí žalovaný znovu zhodnotil předložené důkazy z hlediska rozkladových námitek a přezkoumal rozhodnutí vydané v prvém stupni řízení. Po přezkoumání předložených dokladů a posouzení relevantních faktorů dospěl k závěru o neexistenci spojení mezi napadenou ochrannou známkou a namítanými ochrannými známkami s dobrým jménem v Evropské unii. Jak vyplývá z napadeného rozhodnutí, vzal přitom v úvahu nízký resp. velmi nízký stupeň podobnosti porovnávaných označení, běžnou vnitřní rozlišovací způsobilost, nikterak mimořádnou intenzitu dobrého jména zjištěného u dvou namítaných ochranných známek, ale i zjevnou návaznost dotčených výrobků a služeb na služby televizní vysílání, pro které bylo prokázáno dobré jméno. Pro závěr o neexistenci spojení mezi napadenou ochrannou známkou a namítanými ochrannými známkami s dobrým jménem na území Evropské unie pak mělo významný vliv i postavení označení „Skylink“ na českém trhu v době podání přihlášky namítaných ochranných známek.

Z uvedených důvodů žalovaný navrhl, aby soud podané žaloby zamítl.

Osoba zúčastněná na řízení uplatnila v řízení před Městským soudem v Praze práva osoby zúčastněné na řízení. Ve svém vyjádření k žalobě nepovažovala žalobní námitky za důvodné.

Dle osoby zúčastněné na řízení nic nenasvědčuje tomu, že by si dotčená spotřebitelská veřejnost vytvořila mezi konfliktními ochrannými známkami jakékoliv spojení. Judikatura ve věci slovenské národní ochranné známky č. zápisu 219368, kterou žalobkyně citovala, je zavádějící, neboť v dané věci je relevantní veřejnost česká, nikoliv slovenská. Napadená ochranná známka má zcela odlišnou koncovou část a rovněž s ohledem na zcela odlišný obrazový prvek a odlišné grafické zpracování je v případě porovnání napadené ochranné známky s namítanými ochrannými známkami stupeň podobnosti velmi nízký. K sémantickému hledisku žalovaný správně konstatoval, že slovní prvek napadené ochranné známky „Skylink“ nemá význam, a proto jej spotřebitel bude vnímat ve vztahu k napadeným výrobkům a službám jako prvek fantazijní. Ke správným závěrům žalovaný dospěl také ohledně posouzení fonetické podobnosti označení. Osoba zúčastněná na řízení se ztotožnila se závěry žalovaného, že celková podobnost označení je velmi nízká. Bylo na žalobkyni, aby jí tvrzenou zvýšenou rozlišovací způsobilost namítaných ochranných známek prokázala.

K výtce žalobkyně, že žalovaný nevzal v úvahu existenci známkové řady žalobkyně tvořenou namítanými ochrannými známkami se společným slovním prvkem „SKY“, žalovaný správně uvedl, že „benefitu“ známkové řady nelze ve vztahu k napadené ochranné známce využít vzhledem k tomu, že nejsou splněny podmínky vyžadované judikaturou. Je zřejmé, že žalobkyně své ochranné známky neužívá na českém trhu a ani českým spotřebitelům není známá tato „známková řada“. Znění ani provedení napadené ochranné známky s formou, v níž jsou zapsány namítané ochranné známky chránících slovní prvek SKY, nekoresponduje. U napadeného označení je slovo SKY integrální součástí jediného celistvého výrazu „Skylink“. Ke všemu se jedná o ochrannou známku obrazovou, kdy grafické provedení je zcela odlišné od namítaných obrazových ochranných známek. Žalovaný posoudil žalobkyní namítanou otázku tvrzeného dobrého jména namítaných ochranných známek. Dle osoby zúčastněné na řízení je nepravděpodobné, že by si český spotřebitel při setkání s výrobky nebo službami opatřenými napadenou ochrannou známkou vybavil některou ze starších namítaných ochranných známek.

Osoba zúčastněná na řízení tedy shrnula, že je zřejmé, že slovní prvek napadené ochranné známky „Skylink“ působí oproti namítaným ochranným známkám zcela odlišným dojmem. Žalovaný v napadeném rozhodnutí nikterak nepochybil a napadené rozhodnutí vyčerpávajícím způsobem odůvodnil. Žalovaný se v řízení nedopustil procesních pochybení a na základě shledaného skutkového stavu vyvodil odpovídající právní závěry, které jsou v souladu s judikaturou. Žalobkyně v žalobě neuvedla tvrzení, které by výrok napadeného rozhodnutí mělo vyvrátit či zpochybnit.

Na základě uvedeného osoba zúčastněná na řízení navrhla, aby soud žalobu zamítl.

Žalobkyně v replice namítla, že žalovaný při hodnocení rozlišovací role jednotlivých prvků označení „SKylink“ pochybil, když nezohlednil popisný význam a absenci distinktivity slova „link“ ve vztahu k předmětným výrobkům a službám pro průměrného spotřebitele. Předmětem hodnocení správních orgánů nemělo být, zda se ochranné známky žalobkyně těší dobrému jménu ve všech státech Evropské unie, ale zda se mu těší na území Evropské unie jako takové. Pokud žalovaný ignoroval dopad rozšíření užívání ochranných známek žalobkyně na celkovou známost ochranných známek SKY v Evropské unii, bylo jeho hodnocení vadné.