8 As 72/2015 — Nejvyšší správní soud

10 A 30/2023- 60 - text 6 10 A 30/2023 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Jaromíra Klepše a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobce: Ing. J. L. X proti žalovanému: Městská část Praha 7 se sídlem U Průhonu 1338/38 170 00 Praha 7 o žalobě proti usnesení Zastupitelstva Městské části Praha 7 ze dne 23. 11. 2015, č. 0191/15-Z takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění I. Předmět sporu 1. Nejvyšší správní soud usnesením ze dne 22. 3. 2023, č. j. Ars 4/2023 – 53, postoupil Městskému soudu v Praze žalobu, kterou se žalobce domáhá zrušení usnesení Zastupitelstva městské části Praha 7 „Návrh na oznámení nejvhodnější nabídky ve veřejné soutěži pro výběr budovy sídla Úřadu MČ Praha 7 a schválení dalšího postupu 1093/15 ze dne 23. 11. 2015.“ II. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobce poukazuje na to, že rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 10. 12. 2012, č. j. Ars 2/2012 – 63 bylo vyhlášeno místní referendum v Městské části Prahy 7, jehož předmětem byly otázky: 1) Souhlasíte s tím, aby celkové náklady na pořízení sídla Úřadu Městské části Praha 7(včetně případných přidružených organizací nesouvisejících přímo s provozem Úřadu Městské části Praha 7) byly omezeny částkou 500 milionů korun včetně DPH a případných úroků? 2) Jste pro zrušení dosavadního procesu výběru sídla Úřadu Městské části Praha 7 a pro vyhlášení nového výběrového řízení podle zákona o veřejných zakázkách nebo koncesního zákona s preferencí výstavby na vlastním pozemku Městské části Praha 7? 3) Jste pro to, aby byl výběr řešení sídla Úřadu Městské části Praha 7 proveden tak, že hodnotícími kritérii bude zejména ekonomická výhodnost a dopravní dostupnost pro občany MČ Praha 7? 4) Jste pro to, aby byla na architektonické řešení sídla Úřadu Městské části Praha 7 vyhlášena veřejná architektonická soutěž podle pravidel České komory architektů? 3. Podle žalobce nebyly výsledky referenda Zastupitelstvem akceptovány v otázce: - jste pro zrušení dosavadního procesu výběru sídla Úřadu Městské části Praha 7 a pro vyhlášení nového výběrového řízení podle zákona o veřejných zakázkách nebo koncesního zákona s preferencí výstavby na vlastním pozemku Městské části Praha 7? 4. Žalobce je názoru, že schválené otázky tohoto referenda představují opatření obecné povahy, a proto může soud zrušit usnesení, které je v rozporu s tímto referendem. V dalším textu žaloby poté žalobce argumentuje, v čem konkrétně zastupitelstvo nedodrželo závaznost výsledků místního referenda. 5. Žalovaný ve vyjádření uvedl, že usnesením Rady městské části Praha 7 ze dne 23. 11. 2015, č. 1093/15 byl pouze schválen návrh navazujícího usnesení Zastupitelstva městské části Praha 7, č. 0191/15-Z ze dne 23. 11. 2015. Až Zastupitelstvo Městské části Praha 7 tedy rozhodlo o výběru nejvhodnější nabídky pro sídlo Úřadu městské části Praha 7. Dále upřesnil, že usnesení rady i zastupitelstva publikuje na svém webu po dobu 3-4 dní, nicméně tuto publikační činnost jí zákon neukládá. O usnesení se však pořizuje zápis, který je k nahlédnutí u úřadu (§ 65 a § 70 odst. 3, ve spojení s § 87 odst. 3 a § 94 odst. 1 zákona č. 131/2000 Sb., o hlavním městě Praze). 6. K věci samé pak žalovaný namítl nepřípustnost žaloby. Uvedl, že napadaná usnesení nejsou opatřeními obecné povahy. Podle žalovaného žalobce ani netvrdí zásah do svého veřejného subjektivního práva, vyjma odkazu na právo každého voliče podílet se na správě věcí veřejných. V tomto ohledu podle žalovaného působí žaloba jako actio popularis, která není přípustná. Podle žalovaného není poté usnesení Rady ani Zastupitelstva městské části rozhodnutím ve smyslu § 65 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), neboť dle rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 27. 8. 2014, č. j. 1 As 96/2014 – 50 rada ani zastupitelstvo nevystupují v pozici vrchnostenského vykonavatele veřejné správy. Žalovaný uzavřel, že žaloba by se mohla blížit žalobě ve věcech samosprávy dle § 67 s. ř. s., nicméně tu může podat pouze žalobce vymezený v § 110 zákona o hl. m. Praze, což je v daném případě Magistrát hl. m. Prahy. Magistrát hl. m. Prahy v lednu 2023 přezkum zákonnosti předmětného usnesení rady provedl, pravděpodobně k podnětu žalobce, a dospěl k závěru, že není v rozporu se zákonem ani jiným právním předpisem. 7. Žalovaný se vyjádřil stručně i k podstatě sporu se žalobcem. Je názoru, že při výběru nového sídla radnice postupoval v souladu se závazným výsledkem místního referenda i všemi právními předpisy, což potvrdil mimo jiné i k tomu příslušný dozorový orgán, kterým je Magistrát hl. m. Prahy - odkázal na vyjádření Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 10. 1. 2023, z něhož vyplývá, že sousloví „preference výstavby na vlastním pozemku“ je třeba interpretovat právně i z hlediska běžného významu slov českého jazyka jako povinnost zvolit výstavbu na vlastním pozemku s tím, že pokud ta nebude z vážných důvodů možná, lze zvolit i variantu jinou. III. Posouzení věci Městským soudem v Praze 8. Městský soud v Praze v první řadě shledal, že žalobce v žalobě označuje napadené usnesení žalovaného jako „usnesení zastupitelstva městské části Praha 7, 1093/15 ze dne 23. 11. 2015“, v textu žaloby poté polemizuje i s postupem Rady Městské části Praha 7 při plnění otázky č. 2 dle místního referenda. Žalovaný předložil městskému soudu pro věc relevantní usnesení ze dne 23. 11. 2015 Rady (č. 1093/15-R) i Zastupitelstva (č. 0191/15-Z) Městské části Praha 7 (městský soud poté znění těchto usnesení ověřil v archivu městské části Praha 7, který je dostupné na webu www.praha7.cz). 9. Z obou usnesení vyplývá, že jejich předmětem bylo projednání postupu o výběru budovy sídla Úřadu Městské části Praha 7. Obě usnesení konkretizují postup ve veřejné soutěži, stanovení komise pro otevírání obálek a pro hodnocení nabídek, vyhodnocení nejvýhodnější nabídky. Usnesení vycházejí z výsledků referenda vyhlášeného Nejvyšším správním soudem rozsudkem ze dne 31. 10. 2012, č. j. Ars 2/2012 – 26 a u každé otázky hodnotí, zda městská část Praha 7 postupovala v souladu s výsledky místního referenda. Ve vztahu k namítané otázce č. 2 obě usnesení konstatují, že městská část vlastní 5 pozemků, přičemž ani jeden z nich nebyl vhodný pro stavbu budovy sídla, konkretizují přitom důvody, pro které nejsou tyto pozemky vhodné. Usnesení Rady v závěru souhlasí s nejvhodnější nabídkou pro sídlo úřadu městské části a s veškerými právními jednáním a schvaluje příslušný návrh usnesení zastupitelstva. Naopak usnesení Zastupitelstva schvaluje nejvhodnější nabídku, schvaluje veškerá právní jednání směrující k uzavření kupní smlouvy a pověřuje Radu k uzavření a podpisu kupní smlouvy. 10. Z obsahu žaloby poté vyplývá, že žalobce zkrátka napadá rozhodnutí Městské části Praha 7 o nákupu nejvhodnější nemovitosti pro sídlo Úřadu Městské části Praha 7 a polemizuje s tím, zda Městská část Praha 7 splnila podmínku č. 2 místního referenda. Rozhodnutí za městskou část bylo dosaženo v posledním kroku usnesením Zastupitelstva ze dne 23. 11. 2015, č. 0191/15-Z a nikoliv pod č. 1093/15, neboť toto označení nese usnesení Rady Městské části. Městský soud proto ve výroku změnil žalobcem nesprávné označení žalovaného rozhodnutí Zastupitelstva. 11. Pro úplnost městský soud dodává, že žalobce se v žalobě domáhá zrušení i dalších souvisejících usnesení Rady hlavního města Prahy, ty však nijak nespecifikoval a současně ani netvrdí, jak Rada Hlavního města Prahy měla zasáhnout do jeho práv. 12. Podle § 2 s. ř. s. „ve správním soudnictví poskytují soudy ochranu veřejným subjektivním právům fyzických i právnických osob způsobem stanoveným tímto zákonem a za podmínek stanovených tímto nebo zvláštním zákonem a rozhodují v dalších věcech, v nichž tak stanoví tento zákon.“ 13. Podle § 46 odst. 2 s. ř. s. „soud návrh odmítne také tehdy, domáhá-li se navrhovatel rozhodnutí ve sporu nebo v jiné právní věci, o které má jednat a rozhodnout soud v občanském soudním řízení, anebo domáhá-li se návrhem přezkoumání rozhodnutí, jímž správní orgán rozhodl v mezích své zákonné pravomoci v soukromoprávní věci. V usnesení o odmítnutí návrhu musí být navrhovatel poučen o tom, že do jednoho měsíce od právní moci usnesení může podat žalobu a ke kterému věcně příslušnému soudu.“ 14. Podle § 6 zákona č. 22/2004 Sb., o místním referendu se v místním referendu rozhoduje o věcech, které patří do samostatné působnosti obce nebo statutárního města. Podle § 49 zákona o místním referendu je rozhodnutí v místním referendu pro zastupitelstvo obce, zastupitelstvo statutárního města a orgány obce a statutárního města závazné. 15. Místní referendum je nástroj realizace práva občanů i obce na samosprávu. I Ústavní soud ČR ve svém nálezu sp. zn. I. ÚS 101/05 ze dne 13. 3. 2007, publikovaném ve Sb. ÚS č. 619/2007 a dostupném na http://nalus.usoud.cz/, konstatoval, že možnost občanů vyjád