8 Azs 114/2021 — Nejvyšší správní soud

19 Az 2/2022- 22 - text 8 19 Az 2/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní JUDr. Lenkou Loudovou ve věci žalobce: A. M., narozený dne X. státní příslušnost Republika Uzbekistán bytem X. zastoupený advokátem Mgr. Vratislavem Polkou sídlem Vinohradská 22, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 3, 170 34 Praha 7 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 12. 2021, č. j. MV-208811-2/OAM-2021, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhá přezkoumání usnesení žalovaného ze dne 20. 12. 2021, č. j. MV-208811-2/OAM-2021, kterým bylo podle § 11a odst. 3 zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zastaveno řízení o žádosti žalobce o udělení mezinárodní ochrany podané dne 19. 12. 2021. II. Žalobní body 2. Žalobce se rozhodl požádat opakovaně o udělení mezinárodní ochrany z důvodu, že jeho rodině v Uzbekistánu bylo opakovaně vyhrožováno ze strany jeho věřitelů, kterým dluží peníze, a nemůže jim je aktuálně vrátit. Žalobci bylo vzkázáno, že půjde do vězení. Následně bylo na adresu jeho pobytu v domovském státě doručeno skutečně předvolání k výslechu na policii, přičemž žalobce se důvodně domnívá, že je to následek realizovaných výhružek jeho věřitelů. Přitom nemožnost hradit své závazky není na území ČR trestným činem, a žalobci tak hrozí skutečně pro případ jeho návratu do země původu vážná újma. Dne 19. 12. 2021 spolu se svým kamarádem a právním zástupcem žalobce požádal o udělení mezinárodní ochrany v Zařízení pro zajištění cizinců Bělá Jezová. Ze strany pracovníka cizinecké policie žalobci a jeho právnímu zástupci bylo sděleno, že jelikož již jde o žádost opakovanou, žalobce nemohou přijmout do zařízení, přičemž mu byl předložen krátký dokument k podpisu, který žalobce chápal jako projev vůle požádat o mezinárodní ochranu. Dokument mu nebyl nijak vysvětlen a podepsán byl na kapotě parkujícího vozidla před vjezdem do areálu zařízení. Ačkoli právní zástupce uvedl, že žalobce vedou k podání žádosti aktuálně nové okolnosti, nebyl na toto brán žádný zřetel. Pracovník policie si pouze zapsal adresu žalobce, a tak celou proceduru ukončil, s tím, že žalobce budou kontaktovat, což se však nestalo. 3. Z ust. § 11a odst. 3 zákona o azylu vyplývá, že i opakovaná žádost musí být ze strany příslušného orgánu (Ministerstvo vnitra ČR, OAMP) nabrána a musí být rovněž ověřeny důvody, pro které žadatel o udělení mezinárodní ochrany opakovaně žádá, resp. musí být ověřeno, zda žadateli nehrozí vážná újma. Taková povinnost v souladu s ust. § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), přitom jistě předpokládá, že cizinci bude umožněno, aby sdělil důvody své žádosti o azyl. Podpis dokumentu pracovníkem cizinecké policie, který není ani příslušným pracovníkem orgánu ve věci azylové, venku před Zařízením pro zajištění cizinců, jistě není zákonem aprobovaným způsobem, jak ověřit důvody, pro které se cizinec rozhodl požádat opakovaně o udělení mezinárodní ochranu. 4. Žalobce nebyl následně ani obeslán s předvoláním k ústnímu jednání, či alespoň s výzvou k vyjádření k žádosti, přičemž mu tak bylo fakticky zabráněno své důvody azylu uvést. Tedy ačkoli žalobci nemusí být v případě druhé opakované žádosti skutečně přiznáno postavení žadatele o udělení mezinárodní ochranu, je povinností správního orgánu žádost o udělení mezinárodní ochrany řádně nabrat a také zjistit důvody, které cizince k podání žádosti vedou. Jestliže žalovaný takto zjevně nepostupoval, nelze potom akceptovat napadené rozhodnutí jako zákonné. 5. Postup žalovaného, který v napadeném rozhodnutí odkazuje na to, že žalobce neuvedl ve své další opakované žádosti žádné nové skutečnosti, nepoukázal na žádnou podstatnou změnu okolností případu a ani správní orgán neshledal takové nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by jmenovaný byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy, je naprosto nepochopitelný, když zde konstatuje stav, který nezná, a zároveň neučinil nic v zájmu skutkový stav zjistit. Fakticky žalobci nebylo umožněno svou žádost odůvodnit, přičemž žalovaný tak rozhodoval na základě naprosto nezjištěného stavu věci, a tedy v rozporu s principem materiální pravdy. II. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že námitky žalobce neprokazují, že by žalovaný porušil některé ustanovení správního řádu či zákona o azylu. Žalovaný odkázal na obsah napadeného rozhodnutí. 7. Žádost žalobce byla správním orgánem posouzena jako další opakovaná žádost ve smyslu ustanovení § 2 odst. 1 písm. g) zákona o azylu. Správní orgán posoudil důvody další opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany a provedl srovnání s tvrzeními, která žalobce učinil v rámci předchozích řízení ve věci mezinárodní ochrany. Ve své další opakované žádosti o mezinárodní ochranu neuvedl žádné nové skutečnosti, nepoukázal na podstatnou změnu okolností jeho případu a nebyly shledány nové skutečnosti či okolnosti, na jejichž základě by bylo možné se důvodně domnívat, že by žalobce byl vystaven pronásledování nebo hrozbě vážné újmy. Z výše zmíněných důvodů správní orgán tuto žádost mohl posoudit dle § 11a odst. 3 zák. o azylu a řízení o této žádosti zastavil. 8. Žalovaný poukázal na rozsudek Krajského soudu v Ústí nad Labem ze dne 30. 9. 2016, č. j. 78 Az 32/2016-18, podle kterého ust. § 11a odst. 3 zákona o azylu představuje určitou formu zjednodušeného správního řízení, v němž již není třeba opakovaně podrobně rozebírat důvodnost jednotlivých azylových důvodů jako v řízení o původní žádosti, ale toliko posoudit, zda v daném případě nedošlo k podstatné změně okolností, jež by odůvodňovala možnost opakovaného řízení o udělení mezinárodní ochrany. K námitce žalobce, který tvrdí, že neměl dostatek prostoru, aby uvedl důvody třetí žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a dále tvrdí, že nebyl řádně poučen, žalovaný odkazuje na spisový materiál, ze kterého je zřejmé, že žalobce byl o správním řízení, které se týkalo další opakované žádosti, řádně poučen, což následně stvrdil svým podpisem dne 19. 12. 2021. Žalovaný dodává, že v případě opakované žádosti podle § 23 odst. 2 písm. b) zákona o azylu se pohovor neprovádí. Žalovaný v této souvislosti rovněž uvádí, že na základě tvrzení žalobce s ním byl na místě jeho právní zástupce, který mohl svému klientovi (žalobci) sdělit, co konkrétního má v rámci další opakované žádosti uvést. Právní zástupce v žalobě rovněž nesouhlasí s postupem správního orgánu v rámci další opakované žádosti, kdy upozorňuje na skutečnosti, že žalobce nikdo nekontaktoval. Žadatele o mezinárodní ochranu při podání další opakované žádosti i nadále stíhá tzv. břemeno tvrzení, kdy primární zdrojem informací je samotný žadatel, z obsahu jeho žádosti se pak v následujících fázích vychází, jeho žádost je tak posuzována z hlediska skutečností, které označí za důvody podání své žádosti o mezinárodní ochranu. Na základě toho nelze usuzovat, že žalovaný pochybil, neboť žalobce i jeho právní zástupce měli dostatek prostoru k tomu, aby se na správní orgán obrátili a mohli cokoliv doplnit či předložit, případně projevit svůj nesouhlas s postupem správního orgánu. 9. Právní zástupce však informace týkající se další opakované žádosti uvádí až v přiložené žalobě, kdy rovněž soudu zaslal kopii předvolání žalobce k podání vysvětlení, které se týká žalobcova dluhu, který má vůči věřitelům. Tyto skutečnosti však nesvědčí o žalobcově možném pronásledování nebo hrozbě nebezpečí vážné újmy podle zákona o azylu. Žalovaný k tomu odkazuje na důvodovou zprávu k novelizaci zákona: „Cílem transpozice tohoto ustanovení bylo zamezit zneužívání řízení ve věci mezinárodní ochrany, kdy není žádoucí, aby cizinci podávali stále dokola žádosti o udělení mezinárodní ochrany, i třeba pokud dosavadní řízení v téže věci dosud neskončilo (tato situace je řešena v ust. § 11b), s cílem buď zabránit návratu do země původu nebo profitovat z materiálních benefitů poskytovaných žadatelům o udělení mezinárodní ochrany. Je nutné vysvětlit, že tento postup se uplatní s přihlédnutím ke všem předchozím řízením, což znamená, že všechny skutečnosti tvrzené cizincem už byly posouzeny jednak ministerstvem, ale i odvolacím soudním orgánem (podal-li cizinec opravný prostředek) a je nutné brát v úvahu i to, že pokud by byla další opakovaná žádost o udělení mezinárodní ochrany podána po delším časovém období (jednotky let), může se osobní situace cizince nebo situace v zemi jeho původu rapidně změnit a v takovém případě by další opakovaná žádost měla být posouzena v režimu přípustnosti - zde by tedy nebyla splněna podmínka, že lze vycházet ze zjištění v minulých řízeních.“ Správní orgán dodává, že nové skutečnosti tvrzené žadatelem o mezinárodní ochranu, které by vyloučily aplikac