1 As 92/2009 — Nejvyšší správní soud

4 A 6/2021- 72 - text 39 4 A 6/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobkyně: Ing. X. X., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Martinem Žákem sídlem Šlikova 550/6, 169 00 Praha 6 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 18. 12. 2020 č.j. MSMT-8956/2020-3 takto: I. Rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 18. 12. 2020 č.j. MSMT-8956/2020-3 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 11 228 Kč do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobkyně. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhala zrušení rozhodnutí Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy (dále jen „žalovaný“) ze dne 18. 12. 2020 č.j. MSMT-8956/2020-3 (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž žalovaný podle ust. § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobkyně a potvrdil rozhodnutí České školní inspekce, Středočeského inspektorátu ze dne 19. 12. 2019 č.j. ČŠIS-3001/19-S (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím Česká školní inspekce, Středočeský inspektorát (dále též „správní orgán I. stupně“) rozhodla tak, že žalobkyně se uznává vinnou ze spáchání přestupku podle ustanovení § 182a odst. 1 písm. c) zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „školský zákon“), kterého se dopustila tím, že jako fyzická osoba odpovědná za přijetí, resp. splnění opatření k odstranění nedostatků zjištěných při inspekční činnosti podle § 174 odst. 2 písm. d) školského zákona provedené dne 2. dubna 2019 (protokol o kontrole č.j. ČŠIS-834/19-S ze dne 3. května 2019) v Základní škole a Mateřské škole X, tato opatření ve lhůtě stanovené Středočeským inspektorátem ČŠI z nedbalosti nesplnila, čímž se dopustila přestupku podle § 182a odst. 1 písm. c) školského zákona, za což jí byla uložena pokuta ve výši 27 000 Kč a povinnost uhradit náhradu nákladů řízení. II. Obsah žaloby 3. Žalobkyně úvodem poukázala na to, že je ředitelkou příspěvkové organizace Základní škola X (dále též „Škola“), jejímž zřizovatelem je Obec X. Pro školní rok 2019/2020 byli do školy přijímáni uchazeči k základnímu vzdělávání podle předem zveřejněných kritérií uvedených v dokumentu Kritéria pro přijímání dětí do 1. ročníku základní školy ze dne 21. 2. 2019, č.j. 91/2019 (dále jen „Kritéria“). Rozhodnutím Školy o stanovení kapacity prvních tříd pro rok 2019/2020 ze dne 21. 3. 2019, č.j. 136/2019 byla stanovena kapacita prvních tříd na 70 dětí, která byla z důvodu nutnosti přijetí nově se přestěhovavších dětí nakonec navýšena na 74 dětí. K základnímu vzdělávání bylo pro školní rok 2019/2020 přijato 74 uchazečů, a to z celkem 129 zájemců, přičemž přijato bylo všech 64 uchazečů ze školského obvodu školy, tj. dětí s trvalým bydlištěm v X, a 10 tzv. nespádových dětí. Dále rekapitulovala průběh správního řízení. Zásada rovnosti a zákazu nepřímé diskriminace 4. Žalobkyně namítala, že shledání diskriminace ve 2. přijímacím kritériu z důvodu „jiného postavení občana“ podle § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona vykazuje znaky přepjatého formalismu, závěr o nepřípustnosti jakékoliv diferenciace uchazečů o přijetí k povinné školní docházce (z důvodu údajného porušení zásady rovného přístupu) je neudržitelný. Měla za to, že podstatný je celkový kontext právních ustanovení a základních účelů ohledně otázek spojených se základním vzděláváním, ust. § 2 odst. 1 písm. a) školského zákona je poněkud obecné a vágní, zákon již dále tuto problematiku neupravuje, proto je třeba analogicky vycházet z kogentních ustanovení zákona č. 198/2009 Sb., o rovném zacházení a o právních prostředcích ochrany před diskriminací a o změně některých zákonů (antidiskriminační zákon), ve znění pozdějších předpisů (dále jen „antidiskriminační zákon“). Žalobkyni je vytýkána nepřímá diskriminace nespádových dětí, avšak podle § 3 odst. 1 antidiskriminačního zákona by tento závěr mohl opodstatněný být jen v případě, pokud by na straně žalobkyně neexistovaly legitimní, přiměřené a nezbytné důvody, které by její postup aprobovaly; je tedy nutné vyhodnotit, zda 2. přijímací kritérium a) bylo odůvodněno legitimním cílem, b) bylo přiměřené, c) bylo nezbytné. K podmínce legitimního cíle se vyjádřila tak, že žalobkyně na přímý pokyn zřizovatele školy, obce X, s níž má zákonnou povinnost úzce spolupracovat, vyhotovila školní vzdělávací program, který řešil otázku rozšířené výuky matematiky a přírodních věd v nově otevírané třídě s rozšířenou výukou (vedle toho byly otevřeny dvě další běžné třídy), otevření nových tříd tedy musely reflektovat i podmínky přijímacího řízení k povinné školní docházce obsažené v Kritériích žalobkyně. K tomu odkázala na dlouhodobou koncepci vzdělávání obce X, zasedání zastupitelstva dne 29. 4. 2013 a kolaudační souhlas ze dne 23. 2. 2016. Žalobkyně tedy v Kritériích zohlednila vůli zřizovatele, se kterým soustavně projednávala výtky inspekčního orgánu i výsledky provedených kontrol včetně námitek kontrolované osoby, zřizovatel na zavedení tříd s rozšířenou výukou v letech 2019-2020 trval a přál si, aby tato výuka byla dostupná všem dětem bez ohledu na místo jejich bydliště, což se děje, když v roce 2019/2020 bylo v první třídě s rozšířenou výukou 18 dětí, z toho 10 nespádových. Uvedla, že na žáky ve třídách s rozšířenou výukou jsou kladeny vyšší požadavky, proto je nezbytné ověřit jejich studijní předpoklady, nevhodné zařazení by dítě mohlo negativně poznamenat, má-li být otevřena třída s rozšířenou výukou, je nezbytné přijímací kritéria navázat na ověření studijních a intelektových předpokladů uchazečů, k čemuž Škola zvolila objektivní způsob sestavený dlouholetou odbornicí v oboru speciální pedagogiky, je nevhodné doporučení ČŠI, aby do dané třídy byly přijaty i méně nadané děti, neboť by to vedlo k tomu, že by se buď snížil celkový standard vzdělání anebo by polovina žáků byla přetěžována. Obec X považuje za neudržitelné, aby inspekční správní orgán zasahoval do její působnosti v oblasti vzdělávání a nutil jí k uzavření předmětných tříd, povinností jejích občanů není vytvářet podmínky pro vzdělávání nespádových dětí, jde o zásah do práva na samosprávu, zřízení třídy s rozšířenou výukou včetně vstupního ověření předpokladů naplňuje též požadavek na zohlednění vzdělávacích potřeb jedince (§ 2 odst. 1 písm. b) školského zákona), je třeba plně využít potenciál jedinců, přístupem žalovaného je de facto upíráno právo na patřičné vzdělání nadaným žákům Poukázala na § 17 odst. 1 a 2 školského zákona a § 9 odst. 1 vyhlášky č. 48/2005 Sb., o základním vzdělávání a některých náležitostech plnění povinné školní docházky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „vyhláška o základním vzdělávání“), dle kterých speciální třídy s rozšířenou výukou mohou být zřizovány, přičemž podmínkou pro zařazení do nich může být provedení řízeného pohovoru dítěte s kvalifikovanou osobou, je logické, že škola musí mít nástroje k vyhodnocení předpokladů dětí a musí být schopna děti sdružit dle nadání. K podmínce nezbytnosti zdůraznila, že k základnímu vzdělávání pro školní rok 2019/2020 bylo přijato 74 uchazečů ze 129 zájemců, přijato bylo všech 64 spádových dětí, všech 10 nespádových uchazečů bylo přijato na základě 2. kritéria, tj. ověření předpokladů. Měla za to, že pokud celkový počet uchazečů převyšoval volné kapacity a děti není možné přijímat nad rámec kapacity, byla na straně Školy splněna podmínka nezbytnosti stanovení přijímacích kritérií. Připomněla, že osobní účast na přijímacím řízení byla zcela dobrovolná, neměla vliv na právo dětí realizovat povinnou školní docházku, protože ty mají garantováno právo na přijetí ve spádové škole. Podmínku přiměřenosti považovala rovněž za splněnou, jelikož sledovaného cíle nebylo možné dosáhnout pro nespádové uchazeče příznivějšími nástroji, jejich práva byla maximálně šetřena, kritéria pro přijetí byla předvídatelná, zveřejněná v dostatečném předstihu, nárok na přijetí do nespádové školy není, nemohlo tak vzniknout legitimní očekávání pro přijetí, nebylo ohroženo ani jejich právo na povinnou školní docházku, kterou mohli přednostně realizovat ve spádové škole. Poukázala na to, že do běžných tříd byly ze spádových dětí přijaty i děti s podpůrným opatřením 3. i 4. stupně (celkem 3 děti), do třídy s rozšířenou výukou bylo zařazeno cca 23 % všech přijatých žáků, přičemž obecně platí, že cca 25 % lidí má nadprůměrné intelektuální schopnosti (na základě všeobecně známých statistických údajů a tzv. Gaussovy křivky), zacílení na 20 až 25 % nejnadanějších žáků není excesivní ani příliš zužující, základní škola X na rozdíl od jiných