5 Afs 16/2003 — Nejvyšší správní soud

5 A 71/2021- 107 - text 9 5 A 71/2021 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce: Ing. Mgr. J. K. bytem X proti žalované: Kancelář Poslanecká sněmovna parlamentu České republiky se sídlem Sněmovní 176/4, Praha 1 – Malá Strana o žalobě proti rozhodnutí vedoucího žalované ze dne 15. 6. 2021, č. j. PS 2021/13324, takto: I. Rozhodnutí vedoucího žalované ze dne 15. 6. 2021, č. j. PS 2021/13324, je nicotné. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 3 000 Kč, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Kancelář Poslanecké sněmovny (dále jen „žalovaná“ nebo i „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 20. 5. 2021, č. j. PS 2021/12349, odmítla dle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění účinném do 23. 7. 2021, žádost žalobce o poskytnutí informací ze dne 8. 5. 2021, neboť žalobce ve své žádosti požadoval poskytnutí informací, které objektivně cílí na osobní názor a pozici předsedy Poslanecké sněmovny, tj. na takový druh informací, které nepodléhají režimu zákona o svobodném přístupu k informacím. Konkrétně žalobce požadoval odpověď na následující otázky: „1) Kdy začnete realizovat státnická opatření k tomu, aby se zastavil růst státního dluhu?; 2) Co konkrétně děláte již nyní pro to, aby začal státní dluh klesat?; 3) Kdy bude státní dluh splacen?“ Vedoucí žalované v záhlaví uvedeným rozhodnutí zamítl odvolání žalobce a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí vedoucího žalované brojí žalobce podanou žalobou. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 2. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) předesílá, že žalobou napadené rozhodnutí shledal nicotným. Proto se v dalším posouzení bude zabývat pouze námitkami směřujícím k této otázce a nebude rekapitulovat další vyjádření účastníků vztahující se k zákonnosti rozhodnutí vedoucího žalované. Případné vady nezákonnosti napadeného rozhodnutí totiž nemohou nic změnit na tom, že rozhodnutí je nicotné. 3. Rozhodnutí vedoucího žalované považuje žalobce za nepřezkoumatelné a nesprávné. Žalobce se podanou žalobou domáhá předložení věci Ústavnímu soudu, jelikož pokládá ustanovení § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím za protiústavní, protože brání smysluplné spolupráci právního státu se svým občanem. 4. Městský soud původně nesprávně jako žalovaného označil Úřad pro ochranu osobních údajů (dále jen „Úřad“), se kterým komunikoval. Ve svém vyjádření tento úřad uvedl, že má za to, že není pasivně legitimovaný. Novelou zákona o svobodném přístupu k informacím č. 111/2019 Sb. účinnou od 2. 1. 2020 byl změněn § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím, dle kterého měl Úřad nově rozhodovat v odvolacích řízeních a o stížnostech, namísto toho, kdo stál v čele povinného subjektu, jako tomu bylo před účinností novely. Úřad rovněž vstoupil do soudních řízení na straně žalovaného namísto původních žalovaných. Toto vstoupení však nedopadá na ta řízení, která byla zahájena až po nabytí účinnosti novely. V posuzované věci bylo napadené rozhodnutí vydáno až dne 15. 6. 2021, tedy v době, kdy pravomoc rozhodnout o odvoláních měl výlučně Úřad. Jako takové považuje Úřad žalobou napadené rozhodnutí za nicotné. 5. V přípisu ze dne 8. 7. 2022 žalobce vyjádřil souhlas s názorem Úřadu. 6. Žalovaná ve svém vyjádření ze dne 29. 9. 2022 nejprve vyjádřila právní názor, že ve druhé instanci je nadřízeným povinným subjektem podle zákona o svobodném přístupu k informacím vedoucí Kanceláře Poslanecké sněmovny, a to jak v souladu se správním řádem, tak v souladu se zákonem o jednacím řádu Poslanecké sněmovny, tak zákonem o sídle Parlamentu České republiky. Za předpokladu, kdy by byl odvolacím orgánem Úřad, jednalo by se o zásah moci výkonné do moci zákonodárné. Z uvedeného důvodu žalovaná nespatřuje možné naplnění ustanovení § 77 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů, týkající se nicotnosti napadeného rozhodnutí. III. Posouzení žaloby 7. Městský soud v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované a shledal, že napadené rozhodnutí trpí vadou, jež vyvolává jeho nicotnost, neboť bylo vydáno někým, kdo k tomu neměl zákonem svěřenou pravomoc, a k této vadě byl městský soud povinen přihlédnout i bez návrhu (§ 76 odst. 2 s. ř. s.). Městský soud v souladu s § 76 odst. 2 a 3 s. ř. s. rozhodl ve věci bez nařízení ústního jednání. 8. Městský soud na úvod poznamenává, že je věcí soudu, aby v řízení jako s žalovaným jednal s tím, kdo skutečně žalovaným má být (usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 10. 2004, č. j. 5 Afs 16/2003-56, č. 534/2005 Sb. NSS). Soud sice zpočátku řízení nesprávně označil jako žalovaného Úřad, toto pochybení však následně napravil, když začal jednat s žalovanou, které přeposlal veškerá podání učiněná v řízení (více viz bod [28] až [31] tohoto rozsudku). 9. Městský soud dále podotýká, že skutkově totožnou věcí se zdejší soud zabýval v rozsudku ze dne 31. 8. 2023, č. j. 10 A 20/2023-83, s jehož závěry se právě rozhodující senát bez výhrad ztotožňuje a neshledává důvodu se od nich jakkoli odchylovat. Závěry z citovaného rozsudku městského soudu navíc vychází ze shodného názoru zdejšího soudu vysloveného v rozsudku ze dne 12. 8. 2021, č. j. 3 A 7/2019-32, který byl následně předmětem přezkumu ze strany Nejvyššího správního soudu (rozsudek ze dne 8. 9. 2022, č. j. 4 As 314/2021-44), přičemž kasační stížnost byla zamítnuta. 10. Žalobcova žádost o informace byla odmítnuta podle § 15 odst. 1 ve spojení s § 2 odst. 4 zákona o svobodném přístupu k informacím. Proti tomuto postupu je dle § 16 odst. 1 téhož zákona přípustné odvolání, o němž rozhoduje nadřízený orgán (§ 16 odst. 3). 11. Rozhodnutí o odvolání je rozhodnutím o subjektivním veřejném právu na informace, tedy rozhodnutím ve smyslu § 65 s. ř. s., proto podléhá soudnímu přezkumu, jak ostatně vyplývá i z § 16 odst. 6 zákona o svobodném přístupu k informacím. 12. Podle § 76 odst. 2 s. ř. s. zjistí-li soud, že rozhodnutí trpí takovými vadami, které vyvolávají jeho nicotnost, vysloví rozsudkem tuto nicotnost i bez návrhu. Pokud se důvody nicotnosti týkají jen části rozhodnutí, soud vysloví nicotnou jen tuto část rozhodnutí, jestliže z povahy věci nevyplývá, že ji nelze oddělit od ostatních částí rozhodnutí. 13. Podle § 77 odst. 1 správního řádu nicotné je rozhodnutí, k jehož vydání nebyl správní orgán vůbec věcně příslušný; to neplatí, pokud je vydal správní orgán nadřízený věcně příslušnému správnímu orgánu. Nicotné je dále rozhodnutí, které trpí vadami, jež je činí zjevně vnitřně rozporným nebo právně či fakticky neuskutečnitelným, anebo jinými vadami, pro něž je nelze vůbec považovat za rozhodnutí správního orgánu. 14. Zákon o svobodném přístupu k informacím ve znění účinném do 23. 4. 2019 v § 20 odst. 5 stanovil, že nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti ten, kdo stojí v čele povinného subjektu. 15. Na základě zákona č. 111/2019 Sb., kterým se mění některé zákony v souvislosti s přijetím zákona o zpracování osobních údajů, bylo ustanovení § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím změněno tak, že nelze-li podle § 178 správního řádu nadřízený orgán určit, rozhoduje v odvolacím řízení a v řízení o stížnosti Úřad pro ochranu osobních údajů. Dle čl. XVI téhož zákona (přechodná ustanovení) bylo možné dřívější úpravu § 20 odst. 5 zákona o svobodném přístupu k informacím použít jen do 1. 1. 2020. Pro vyloučení pochybností se k právě uvedené otázce vyjádřil Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 26. 11. 2020, č. j. 10 As 217/2020-74, v němž konstatoval, že „počínaje následujícím dnem se proto použije úprava nová, a to i na běžící řízení.“ 16. Pro určení nadřízeného správního orgánu v nyní posuzované věci je nutné vycházet z § 178 správního řádu, který v odstavci 1 stanoví, že nadřízeným správním orgánem je ten správní orgán, o kterém to stanoví zvláštní zákon. Neurčuje-li jej zvláštní zákon, je jím správní orgán, který podle zákona rozhoduje o odvolání, popřípadě vykonává dozor. Dle odstavce 2 téhož ustanovení nelze-li nadřízený správní orgán určit podle odstavce 1, určí se podle tohoto odstavce. Nadřízeným správním orgánem orgánu obce se rozumí krajský úřad. Nadřízeným správním orgánem orgánu kraje se rozumí v řízení vedeném v samostatné působnosti Ministerstvo vnitra, v řízení vedeném v přenesené působnosti věcně příslušný ústřední správní úřad, popřípadě ústřední správní úřad, jehož obor působn