2 Afs 24/2005 — Nejvyšší správní soud

9 A 21/2022- 50 - text 8 9A 21/2022 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: S. F. M. C., narozená X státní příslušnost Ekvádorská republika bytem X zastoupená obecnou zmocněnkyní J. Č. bytem X proti žalované/-mu: Komise pro rozhodování o věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 21 Praha 4, pošt. schr. 155/SO o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2022, č.j. MV-204419-4/SO-2021, takto: I. Rozhodnutí Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců ze dne 25.1.2022, č.j. MV-204419-4/SO-2021, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobkyni náhradu nákladů řízení ve výši 3000 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku, k rukám Jany Čechránkové, obecné zmocněnkyně žalobkyně. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalované ze dne 25. 1. 2022, č. j MV-204419-4/SO-2021, kterým bylo zamítnuto její odvolání a potvrzeno usnesení Ministerstva vnitra, odboru azylové a migrační politiky (dále také „správní orgán prvního stupně“), č. j. OAM-10064-8/DP-2021, ze dne 5. 11. 2021. 2. Uvedeným prvostupňovým rozhodnutím bylo podle § 66 odstavec 1 písmeno c) zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“) zastaveno řízení o žádosti žalobkyně ze dne 3. 5. 2021 o prodloužení doby platnosti povolení k dlouhodobému pobytu za účelem studia. Řízení bylo zastaveno z důvodu, že žalobkyně ve lhůtě stanovené správním orgánem I. stupně a následně prodloužené do 27. 9. 2021 nedoložila doklad o cestovním zdravotním pojištění, čímž vady žádosti neodstranila. Dle prvostupňového rozhodnutí šlo o náležitost stanovenou zákonem, tedy o vadu žádosti podstatnou, neboť tato bránila správnímu orgánu, aby žádost posoudil z hlediska věcného, a to je, zda žadatelka splňuje či nesplňuje podmínky stanovené zákonem pro vydání povolení k dlouhodobému pobytu za výše uvedeným účelem. Absence zákonné náležitosti tak dle správního orgánu I. stupně znemožnila o žádosti rozhodnout kladně a žádosti vyhovět. 3. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, v němž namítala, že obdržela nesprávnou informaci ze strany správního orgánu I. stupně v tom směru, že nepotřebuje zdravotní pojištění, pokud během svého pobytu na území České republiky odcestuje na Erasmus do Španělského království. II. Rozhodnutí žalované (napadené rozhodnutí) 4. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí neshledala důvody pro jiný závěr, než učinil správní orgán I. stupně, který také žalobkyni řádně poučil, že pokud uvedenou vadu žádosti spočívající v chybějících náležitostech řádně neodstraní v uvedené lhůtě, bude řízení o příslušné žádosti zastaveno podle § 66 odstavec 1 písmeno c) správního řádu. Žalovaný vyšel ze zjištění, že žalobkyně na výzvu správního orgánu I. stupně doručila dne 27. 5. 2021 potvrzení o studiu na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v období od 26. 6. 2020 do 30. 9. 2021 a dále dne 2. 6. 2021 doložila rovněž potvrzení o přijetí na studijní pobyt v rámci programu Erasmus, realizovaný od 1. 9. 2021 do 15. 7. 2022. V prodloužené lhůtě stanovené správním orgánem I. stupně a také dne 29. 9. 2021 doložila potvrzení o studiu na 3. lékařské fakultě Univerzity Karlovy v akademickém roce 2021–2022. 5. Žalovaná se dále vypořádávala s odvolací argumentací, že žalobkyně byla ze strany správního orgánu 1. stupně nesprávně poučena o tom, že pokud během svého pobytu pojede na studijní pobyt realizovaný v rámci programu Erasmus, cestovní zdravotní pojištění nepotřebuje. Podle žalované však žalobkyně na podporu svého tvrzení neuvedla žádné důkazy, které by takovou skutečnost a tvrzení ze strany správního orgánu podporovaly. Žalovaná se dovolávala rozsudku Nejvyššího správního soudu č. j. 9 Azs 12/2015, podle něhož je v zájmu žadatele, aby shromáždil a správnímu orgánu předložil všechny potřebné doklady, a pokud tak neučiní a je nečinný, správní orgán má vycházet z podkladů, které měl k dispozici. Žalovaná proto měla za to, že výzva učiněná žalobkyni dne 3. 5. 2021 byla srozumitelná a podrobná a vada podané žádosti byla žalobkyni dostatečně ozřejměna. Podle žalované skutečnost, že žalobkyně ani základě této výzvy nedoložila potřebné náležitosti žádosti, jde pouze k její tíži. Žalobkyně chybějící doklad nedoložila nejen v průběhu řízení před správním orgánem I. stupně, ale ani v průběhu řízení odvolacího. Pokud žalobkyně neodstranila podstatnou vadu žádosti na základě výzvy správního orgánu, tato skutečnost bránila v pokračování řízení. Daný skutkový stav tedy odpovídá právní kvalifikaci důvodu pro zastavení řízení podle § 66 odstavec 1 písm. c) správního řádu. 6. Z uvedených důvodů, žalovaná rozhodla tak, jak je uvedeno ve výroku napadeného rozhodnutí. III. Žaloba 7. Žalobkyně v podané žalobě namítala nesprávné právní posouzení věci spočívající v rozporu závěru napadeného rozhodnutí s právními předpisy a nezákonnou aplikaci předmětného zákonného ustanovení. 8. Žalobkyně potvrdila, že jí byla předána výzva k odstranění vad ze dne 3. 5. 2021, v níž byla vyzvána k doložení dokladu potvrzujícího účel jejího pobytu a k doložení dokladu o cestovním zdravotním pojištění, včetně dokladu o jeho zaplacení, ačkoliv jí byl v dubnu téhož roku na infolince Ministerstva vnitra sděleno, že doklad o zdravotním pojištění není k žádosti třeba dokládat, neboť bude v následujícím akademickém roce pobývat mimo Českou republiku v rámci studijního programu Erasmus, a to od 1. 9. 2021 do 15. 7. 2022. Stejná informace jí pak byla sdělena, když se dostavila na Ministerstvo vnitra s dokladem potvrzujícím účel jejího pobytu. Rovněž na webu ministerstva v sekci informace pro školy a studenty je pak zveřejněna následující informace „cizinci, kteří žádají o udělení dlouhodobého víza (vč. prodloužení doby pobytu na vízum), či o vydání nebo prodloužení dlouhodobého pobytu za účelem studia v rámci stipendijního programu Erasmus nemusejí předkládat doklad o cestovním zdravotním pojištění dle § 180j zákona o pobytu cizinců, a to ani jako doklad předkládaný zastupitelskému úřadu před vyznačením dlouhodobého víza či víza za účelem převzetí povolení k dlouhodobému pobytu, ani jako náležitost žádosti podané na území“. Žalobkyně tak v dobré víře k informaci pracovníka správního orgánu, která jí byla později potvrzena nejen dalším jeho pracovníkem, ale také uvedena na oficiálních webových stránkách ministerstva do řízení o žádosti doložila pouze doklad prokazující účel pobytu – potvrzení o studiu. Po obdržení informace, že řízení o její žádosti bylo zastaveno, neprodleně se dostavila na pracoviště Ministerstva vnitra v Praze 6, kde jí bylo úředníkem doporučeno sepsat odvolání proti rozhodnutí, které jí pomohl sepsat sám úředník a záležitost s ní diskutoval. I přesto, že se znovu dotázala, zda by nebylo vhodné doklad o zdravotním pojištění do řízení doložit, bylo jí sděleno, že to potřeba není. Dokonce jí byla nabídnuta součinnost v tom směru, že její odvolání lze odeslat samotným správním orgánem, s čímž žalobkyně souhlasila. 9. Žalobkyně namítala, že z ustanovení § 44 a odstavec 6 písm. b) zákona o pobytu cizinců vyplývá, že doklad o cestovním zdravotním pojištění je potřeba dokládat toliko pro dobu, po kterou pobývá cizinec na území. Což je zcela legitimní, avšak ve chvíli, kdy cizinec na přechodnou dobu území České republiky opouští, zde u žalobkyně v rámci studijního pobytu v zahraničí postrádá takový požadavek smysl a logiku. V případě opačného výkladu pak bylo nutné dovodit, že žalobkyně byla v důsledku opakovaného mylného poučení ze strany správního orgánu zkrácena na právech, a to postupem, kdy byly porušeny základní zásady správního řízení. Žalobkyně má za to, že nejpozději s doložením potvrzení o přijetí na studijní pobyt v rámci programu Erasmus ze dne 1. 6. 2021, které správnímu orgánu doložila dne 2. 6. 2021, bylo zřejmé, že minimálně v období od 1. 9. 2021 až do 15. 7. 2022, tedy v období navazujícím na platnost dosavadního pobytového oprávnění, bude v rámci studijního pobytu žalobkyně pobývat mimo území České republiky, a tudíž doklad o zdravotním pojištění ministerstvo požadovat nemělo. Žalovaná v rozporu s § 89 odst. 2 správního řádu nedostatečně zhodnotila soulad rozhodnutí správního orgánu 1. stupně a jemu předcházejícího řízení s právními předpisy. Žalobkyni nebylo poskytnuto přiměřené poučení a nebylo šetřeno jejích oprávněných zájmů na podání dostatečně odůvodněného odvolání. 10. Z uvedených důvodů žalobkyně navrhla, aby soud napadené rozhodnutí, jakož i rozhodnutí správního orgánu I. stupně, zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. IV. Vyjádření žalované 11. Žalovaná ve svém vyjádření k žalobě zopakovala skutková zjištění, která se týkala podání žádosti žalobkyně o prodloužení lhůty k dlouhodobému pobytu, včetně průběhu správního řízení a příslušných právních ustanovení zákona