10 A 110/2023

Úřad městské části Praha 11 (dále jen „správní orgán I. stupně“ nebo „stavební úřad“) rozhodnutím ze dne 11. 11. 2021, č. j. MCP11/21/059240/OKS/Kra (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) uznal žalobce ve společném řízení vinným za spáchání přestupků:

Stavební úřad za tato jednání žalobci uložil pokutu ve výši 1.000.000 Kč a náhradu nákladů správního řízení ve výši 1.000 Kč.

Žalovaný napadeným rozhodnutím ze dne 5. 6. 2023, č.j. MHMP 1066921/2023 částečně změnil prvostupňové rozhodnutí ve výrocích II., IV., VI. a VIII. v tom, že žalobce byl uznán vinným za to, že „umožnil užívat“ (na místo, že sám užíval) stavbu skleníku, parkoviště u trati, nepovolenou část zpevněné plochy o výměře 1340 m2 (parkoviště ul. X) a nepovolenou zpevněnou plochu o výměře 1000 m2 (parkoviště X – jižní část). Ve zbytku odvolání žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí zamítl.

Žalobce předeslal, že od roku 2010 do zahájení přestupkového řízení realizoval veškerou činnost v součinnosti s Úřadem městské části Praha 15, který konal v areálu prohlídky, místní šetření, potřebná vyjádření, konal správní řízení, postupně povoloval a kolaudoval jednotlivé stavby. Dne 15. 4. 2019 se v osobní rovině nepohodl s vedoucím odboru, následně se žalobce obrátil na orgány činné v trestním řízení. Následně úřad provedl místní šetření, žalobce byl vyzván k doložení skutečností pro povolení nebo kolaudaci staveb. Žalobce podklady doložil. Dne 29. 6. 2020 proběhla kontrolní prohlídka s místním šetřením. Žalobce namítl, že ve spisu nejsou podstatné skutečnosti jako jsou např. již doložené certifikáty k legálním herním prvkům, kolaudační souhlasy, zápisy z místních šetření a jím podané žádosti.

Žalobce namítl, že napadené rozhodnutí mu klade za vinu, že předmětné stavby umožnil užívat. Napadené rozhodnutí však neodůvodňuje, proč došlo ke změně výroku prvostupňového rozhodnutí. Pokud bylo shledáno, že se žalobce dopustil jiného jednání, než shledal stavební úřad, mělo být podle žalobce přistoupeno k novému dokazování. Žalobce se bránil proti tomu, že stavby měl aktivně užívat. Namítl, že stavby ani neumožnil užívat. Tímto postupem mu proto byla odňata možnost bránit se proti závěrům žalovaného. V napadeném rozhodnutí není uvedeno, jakým způsobem měl umožnit užívat stavby. Žalobce má za to, že postupem žalovaného byla porušena zásada zákonnosti, materiální pravdy a zásada možnost účastníků vyjádřit se dle § 36 odst. 2, 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád (dále jen „správní řád“), ve znění pozdějších předpisů. Napadené rozhodnutí je podle žalobce nepřezkoumatelné.

Žalobce nesouhlasil se žalovaným v tom, že park je oplocený. Žalobce namítl, že park je zčásti legálně oplocený, zčásti se na lesních pozemcích nachází tzv. oplocenka, která je též legální. Stejně tak není pravdivé, že je vstup podmíněn úhradou vstupného. Vstup na lesní pozemky je volný. Úhradou je podmíněno využití herních prvků, které se na lesních pozemcích nacházejí, což není v rozporu s žádnou právní normou.

Žalobce namítl, že vyjádření příslušných útvarů Magistrátu hl. m. Prahy jsou dle § 103 stavebního zákona fakultativní. Absentují zde stanoviska, vyjádření, rozhodnutí apod. Úřadu městské části Praha 15, která dokazují, že činnost žalobce v rámci Areálu byla zcela legální.

Dále žalobce namítl, že nebudoval stavbu zábavního parku X. Byl si vědom toho, že jeho pozemky neumožňují realizaci stavby zábavního parku. Realizoval proto např. jen herní prvky apod., v součinnosti s Úřadem městské části Praha 15. Stavbu nerealizoval v období od února 2020 do 6. 6. 2020. Jednotlivé prvky areálu začal budovat již v roce 2010, což je vždy součástí předmětného spisu. I ostatní stavby nebyly budovány v tomto rozmezí. Žalovaný podle žalobce nedostatečně zjistil skutkový stav věci, když zcela účelově převzal zjištění orgánu I. stupně, aniž by přihlédl k důkazům, které uvedl a doložil žalobce v rámci odvolacího řízení.

Žalobce namítl, že zcela legální činnost žalobce se stala nelegální tím, že Úřad městské části Praha 15 sloučil jednotlivé povolené a zkolaudované stavby a herní a jiné prvky nepodléhající povolení ani ohlášení do jednoho celku. Žalovaný i přesto, že žalobce doložil do předmětného spisu řadu důkazů, které svědčí v prospěch toho, že realizoval výstavbu v parku legálně, nereflektoval na to, že žalobce realizoval vše v součinnosti s Úřadem městské části Praha 15. Žalovaný předložené důkazy podle žalobce chybně nezohlednil. Podle žalobce poslední odstavec na straně 12 napadeného rozhodnutí nereaguje na podstatu odvolací námitky.

Žalobce se dále neztotožnil se žalovaným na straně 17. v pátém odstavci napadeného rozhodnutí, v němž žalovaný uvedl, že: „Podle projektové dokumentace měl být dřevěný skelet montážně jednoduchou konstrukcí, kterou lze na zimu demontovat“. Žalobce uvedl, že v případě pergoly již projektová dokumentace počítala se zastíněním. V rámci souhrnné technické zprávy projekt hovoří v bodě 3 o možnosti zastínění pomocí plachty nebo rákosových rohoží, atp. Projekt tedy uvádí nikoliv taxativní výčet možnosti zastínění.

Žalobce se neztotožnil s názorem žalovaného, že měl realizovat záměr zábavního parku i přes nesouhlasné závazné stanovisko Magistrátu hl. m. Prahy. Uvedl, že realizace stavební a jiné činnosti v areálu byla úspěšně zakončena kolaudačními souhlasy, realizace herních prvků nepodléhala na základě vyjádření příslušného orgánu, jímž byl toho času Úřad městské části Praha 15, stavebnímu povolení ani ohlášení ani nebyla v rozporu s územním plánem. Tato skutečnost vylučuje úmyslné protiprávní jednání žalobce.

Žalobce poukázal na doplnění odvolání ze dne 29. 3. 2023, jímž doložil do odvolání důkazy svědčící o tom, že realizoval stavební a jinou činnost v areálu legálně a v součinnosti s Úřadem městské části Praha 15. Žalovaný se omezil v rámci hodnocení tohoto důkazu na skutečnost, že neshledal žádné relevantní skutečnosti svědčící ve prospěch žalovaného. Podle žalobce tím porušil zásadu in dubio pro reo, když si nebyl sám jistý a doložený důkaz posuzoval v rámci hypotetického uvažování.

Žalobce dále poukázal na doplnění dokazování ze dne 23. 5. 2023 v rámci odvolacího řízení, kterými doložil do odvolání důkazy svědčící o tom, že realizoval stavební a jinou činnost v areálu legálně a v součinnosti s Úřadem městské části Praha 15. Nesouhlasil se žalovaným, že doložené skutečnosti mají prokázat pouhou výzvu k předložení podkladů. Podle žalobce předmětný zápis ze dne 14. 10. 2019 je jedním z mnoha důkazů, které mají svědčit v jeho prospěch, že realizoval výstavbu a jinou činnost v rámci areálu legálně. Podle žalobce tím žalovaného porušil zásadu in dubio pro reo, když si nebyl sám jistý a doložený důkaz posuzoval v rámci hypotetického uvažování.

Žalovaný závěrem poukázal na metodiky ke správnímu uvážení k ukládání sankcí na úseku stavebního zákona (od Ministerstva pro místní rozvoj), k ukládání sankcí za přestupky podle zákona č. 159/2006 Sb., o střetu zájmů (od Ministerstva spravedlnosti) a na usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 20. 4. 2010, čj. 1 As 9/2008-133). Shrnul, že v odůvodnění napadeného rozhodnutí zcela absentuje posouzení osobních a majetkových poměrů obviněného. Správní orgán, resp. tvůrce napadeného rozhodnutí měl povinnost tyto poměry zkoumat a případnou výši pokuty nastavit tak, aby tato zapadala do rámce zejména majetkových poměrů obviněného a nebyla tak likvidační. Žalobce není podnikatelský subjekt, nýbrž fyzickou osobou a správnímu orgánu je z jeho úřední činnosti známo, že odvolateli uložil jiné velmi vysoké a pro jeho rodinu likvidační pokuty. Uvedl, že není jeho povinností správnímu orgánu dokládat, že pokuty jsou likvidační.

Žalovaný ve vyjádření k žalobě v zásadě odkázal na příslušné části napadeného rozhodnutí, v němž se zabýval obdobnými odvolacími námitkami.

Má za prokázané, že žalobce umožnil užívat areál zábavního parku „X“ nejen společnosti Krtkův svět s.r.o., ale i veřejnosti. Žalovaný hodnotil veškeré podklady pro vydání rozhodnutí předložené mu ve správním spisu sp. zn. RP 426/2021 a jeho přílohách, přihlížel ke všemu, co vyšlo v řízení najevo. Vstup veřejnosti do areálu parku žalobce nepopírá. Součástí areálu je stavba skleníku č.p. X, nepovolené parkoviště U trati, stejně tak i nepovolené části zpevněných ploch. Na str. 17 se žalovaný zabýval mimo jiné i užíváním stavby skleníku, kdy posuzovaný objekt neslouží k zastínění rostlin ale k posezení návštěvníků parku a jako stravovací zařízení.

Žalovaný dále poukázal na ustálenou judikaturu soudů, že zrušení a vrácení věci odvolacím orgánem zpět na první stupeň je až krajní možností, jak řešit vady rozhodnutí prvního stupně zjištěné v odvolacím řízení. Pokud je možné napadené rozhodnutí změnit, je odvolací orgán povinen tak v zájmu hospodárnosti řízení učinit. Jelikož žalovaný má za prokázané, že žalobce umožnil užívání areálu zábavního parku společnosti Krtkův svět s.r.o. a veřejnosti, nepřistoupil k novému projednání, a výrok o vině změnil, neboť skutkový stav zůstal v odvolacím řízení nezměněn a žalovaný žádné nové podklady neopatřoval. Změna výroku rozhodnutí vycházela výhradně jen z odlišného právního hodnocení skutkového stavu, který řádně zjistil prvostupňový orgán.

Pokud žalobce tvrdí, že v napadeném rozhodnutí absentují skutečnosti, které hovoří ve prospěch žalobce, neuvádí však konkrétně, která stanoviska, vyjádření, příp. rozhodnutí to jsou, která by dokazovala, že činnost žalobce v rámci areálu byla zcela legální. Žalobce opět argumentuje tím, že do předmětného spisu doložil řadu důkazů svědčících v jeho prospěch, konkrétně je však neoznačil.

Žalovaný odůvodnil, že areál parku nelze užívat, tj. provozovat bez povolení změny využití území v souladu s ustanovením § 80 odst. 2 písm. e) stavebního zákona. Žalovaný poukázal na to, že nelze jednotlivé stavby areálu vytrhávat a bez ohledu na souvislosti dovozovat, zda by splňovaly podmínky příslušného územního plánu. V případě postupu dle § 129 stavebního zákona se žalobce nemůže dostat do výhodnějšího postavení, neboť by tím došlo k legalizaci tzv. salámové metody, kdy by žalobce postupnými kroky mohl dosáhnout povolení svého záměru, který by mu však jako celek nebyl povolen. Zábavní park je nutné posuzovat jako celek, nikoli pouze jeho dílčí části. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce, že nezohlednil důkazy jím doložené do spisu.

Žalovaný dále uvedl, že posuzovaný objekt měl sloužit jako ochranná konstrukce pro rostliny s možností zastínění pomocí plachty, rákosových rohoží, popř. obdobného materiálu. Žalovaný na uvedených stránkách napadeného rozhodnutí popsal a doložil, že tzv. „pergola“ neslouží k zastínění rostlin, ale k posezení a jako pískoviště, z obrázků na str. 18 je zřejmé, že posuzovaný objekt je zastřešen napevno pomocí dřevěných trámů. Nejedná se tedy o pergolu, ale o přístřešek. Neboť pergola je „loubí lehké konstrukce, porostlé popínavými rostlinami, které tvoří vzdušné zastropení.“ Pergolu nejčastěji tvoří trámy a laťoví s tím, že její vrchní část není celistvá, dává pouze základ pro pnutí rostlin. Přístřešek je zastřešenou stavbou bez obvodových svislých konstrukcí (ať už chybí pouze jedna svislá stěna nebo všechny). Přístřešek je stavbou a spadá pod režim stavebního zákona. Není tedy rozhodné, zda v projektové dokumentaci je či není taxativní výčet možnosti zastínění, ale zda posuzovaný objekt byl proveden dle dokumentace a plní účel, pro který měl být povolen.

Žalovaný rovněž náležitě odůvodnil, že se tvrzení, že žalobce postupoval v souladu s rozhodnutími stavebního úřadu a jednal v dobré víře, nezakládá na pravdě, když mu muselo být známo, že realizace zábavního parku na lesních pozemcích bez předchozího rozhodnutí stavebního úřadu a kladného závazného stanoviska orgánu ochrany přírody nemůže být přípustná. Dále odvolatel užíval část stavby č.p. X na pozemcích parc. č. XD v k.ú. XB jako stravovací zařízení pro veřejnost, i když musel vědět, že kolaudační souhlas, podle něhož má stavba sloužit jako skleník pro účely pěstební školky, tento účel neumožňuje; užíval tedy nepovolenou část zpevněné plochy o výměře 1.340 m2 i když musel vědět, že dodatečně povolená mu byla část v menším rozsahu.

Dle názoru žalovaného z pak tvrzení žalobce vyplývá, že žalobce sám X budoval, i když věděl, že areál X nelze pro nesoulad s územním plánem realizovat, proto odkazuje na legálnost jednotlivých herních prvků a jejich certifikaci. Žalovaný nesouhlasí s tvrzením žalobce o porušení zásady in dubio pro reo a setrval na tom, že v podkladech doplněných žalobcem ve dnech 29.3.2023 a 23.5.2023 žádné relevantní skutečnosti ve prospěch žalobce neshledal.

Žalovaný dodal, že žalobce v průběhu správního řízení neposkytl potřebnou součinnost tak, aby správní orgány mohly lépe vyhodnotit výši uložené pokuty a vyhnout se její tvrzené nepřiměřené výši. Podle usnesení rozšířeného senátu ze dne 20. 4. 2010, č. j. 1 As 9/2008-133, č. 2092/2010 Sb. NSS, záleží především na účastníku řízení, zda projeví svůj zájem na tom, aby uložená pokuta pro něj neměla likvidační důsledky, tím, že správnímu orgánu poskytne základní údaje o svých osobních a majetkových poměrech a tyto také věrohodným způsobem doloží či umožní správnímu orgánu, aby ověřil jejich pravdivost např. tím, že zbaví pro tento účel výše zmíněné orgány veřejné moci mlčenlivosti. Pokud tak účastník řízení neučiní, bude správní orgán oprávněn vyjít pouze z údajů, které vyplynuly z dosavadního průběhu správního řízení a které si správní orgán může zjistit bez součinnosti s účastníkem řízení.

Žalobce dne 27. 5. 2024 doplnil žalobu. Podle žalobce vstupní brána s turnikety pod regulaci danou § 80 stavebního zákona nenáleží, vodní prvky se nacházejí na lesních pozemcích, aplikuje se úprava zákona č. 289/1995 Sb., o lesích. Ustanovení § 20 lesního zákona vymezuje činnosti, které jsou v lesích zakázány. Mezi těmito činnostmi jsou v odst. 1 písm. b) citovaného ustanovení kromě jiného terénní úpravy, pod něž realizace vodních ploch patří, ovšem vlastník lesa může povolit výjimku. Herní prvky byly povolené s odkazem na protokol z místního šetření ze 14. 10. 2019 a doložené certifikáty. Divadlo s jevištěm nevyžaduje podle § 79 odst. 2 písm. h) stavebního zákona rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas a stejně tak nevyžaduje rozhodnutí o změně využití území, jelikož ke změně využití území nedochází. Odbor výstavby Úřadu městské části Praha 15 nepožadoval aplikaci ustanovení § 80 stavebního zákona. Prodejna suvenýrů není a nikdy nebyla; pokud žalovaný specifikuje „stavbu“, žalobce doplní příslušné povolení, resp. doloží kolaudační souhlas.

Krmelec je v dikci zákona č. 449/2001 Sb., o myslivosti, ve znění pozdějších předpisů, dalším mysliveckým zařízením, které může na lesní pozemek jeho vlastník umístit. Není stavbou, která by podléhala povolovacímu řízení, resp. podle ustanovení § 79 odst. 2 písm. l) stavebního zákona není v případě staveb pro hospodaření v lesích a staveb pro výkon práva myslivosti do 30 m2 zastavěné plochy a do 5 m výšky, bez podsklepení, vyžadováno rozhodnutí o umístění stavby ani územní souhlas. Terénní úpravy nevyžadují podle § 80 odst. 3 písm. a) stavebního zákona rozhodnutí o změně využití území Dopravní hřiště nesplňuje parametry dopravního hřiště. Není zde na místě aplikace ustanovení § 80 odst. 2 stavebního zákona.

Dále elektrické rozvody uvnitř parku nikdy nebyly realizovány samostatně. Vždy byly prováděny v souvislosti s realizací jiného objektu jako např. jezírka, v jehož případě bylo realizováno zavlažování a s tím související rozvody elektrické energie. Jezírko nepodléhalo povolovacímu procesu dle § 79 odst. 5 stavebního zákona, natož změně využití území, proto i s ohledem na § 4 odst. 1 věty druhé stavebního zákona elektrické rozvody nepodléhaly povolovacímu procesu. Stejně tak tomu bylo i v případě jiných staveb, které Odbor výstavby Úřadu městské části Praha 15 posoudil jako stavby, které nepodléhají žádnému povolovacímu řízení.

K výrokům III. a IV. napadeného rozhodnutí (týkající se tzv. parkoviště u trati) žalobce uvedl, že jde o původní terén, žádné terénní úpravy, které by podléhaly ustanovení § 80 odst. 2 písm. a) stavebního zákona, zde neprováděl. Podle § 20 odst. 1 písm. g) lesního zákona může jakožto vlastník pozemku užívat tuto plochu pro stání motorových vozidel a takové stání může povolit třetím osobám. Správní řízení o nelegálním parkovišti bylo podle žalobce zahájeno na základě falšovaného protokolu z místního šetření Odboru výstavby Úřadu městské části Prahy 15, pravděpodobně se nachází v jiném spisu.

U výroku VIII. žalobce namítl, že případě tzv. parkoviště X — jižní část je užívána vždy jen plocha o rozměrech 1000 m2, tedy plocha povolená.

Žalobce u výroku IX., tj. skutku o zastřešení pergoly, setrval již na uplatněné argumentaci, že zastřešení stávající pergoly provedl v souladu s citovanou projektovanou dokumentací.

Závěrem žalobce poukázal na to, že činnost na území X byla Úřadem městské části Praha 15 povolena, a to až do kolaudačních souhlasů, popř. stanovisek. Jiným stavebním úřadem Úřadu městské části Praha 11 byla odlišně zpětně zakázána a přezkoumána zpětně. To je podle žalobce v rozporu se zásadou ochrany dobré víry (§2 odst. 3 správního řádu) a se zákazem zneužití správního uvážení.

Jednání ve věci se uskutečnilo dne 30. 5. 2024. Na něm procesní strany v zásadě setrvaly na svém dosavadním procesním postoji.

Žalobce setrval na tom, že 3 roky vše vybudoval v součinnosti s Městskou částí Prahy 15. Vedoucí stavebního úřadu Vladimír Ježek a Lenka Boháčková povolovali park, mohli by osvědčit legálnost velké části parku. Stavební úřad prováděl v místě kontroly a to i v době před otevřením parku - poukázal na protokol z 20. 3. 2023 a z 14. 10. 2019. Žalobce tvrdí, že na některých protokolech byly zfalšovány podpisy, těch kontrol se nezúčastnil, poukázal na jednotlivé listiny a videozáznam, které to mají prokazovat. Má za to, že kdyby konal protizákonně, stavební úřad by zasáhl dříve. Poukázal i na následné rozpory s vedoucím stavebního úřadu Prahy 15. Dle názoru žalobce prvky umístěné na dotčených pozemcích jsou v souladu s využitím plochy LR dle územního plánu, herní prvky mají certifikáty. Žalobce nyní umístil kolotoče na ostatní ploše.

Setrval také na tom, že celý areál je povolený, disponuje kolaudacemi. Vysvětlil svůj postoj k jednotlivým prvkům areálu dle výroku I. prvostupňového rozhodnutí, je názoru, že jejich umístění je v souladu s požadavky stavebního zákona – buďto z důvodu, že na místě nečinil nic nového, popř. se nejedná o prvky, které by vyžadovaly schválení stavebním úřadem, popř. prvky byly povoleny a zkolaudovány. Terénní úpravy jsou podle žalobce převážně stávající. K parkovišti X jižní část má za to, že byla dodatečně povolena stavebním úřadem o rozloze 886 m2. K severní části parkovišti žalobce uvedl, že se využívá na sezení, neparkuje se tam, od roku 2014 bylo povoleno stavebním úřadem. Již od roku 2008 byla pergola postavena z dřevěné konstrukce a je mobilní a demontovatelná z přírodního materiálu, zastínění je v souladu s projektovou dokumentaci. Žalobce areál pronajal, nájemce má pronajaty ostatní plochy, na kterých jsou mobilní atrakce, les s herními prvky zpřístupnil, nevybírá vstupné. Komerčně využívá část, kde je skleník, zahradnictví, zookoutek a kolotoče, to je neproblematická část. Praha 15 postupné budování areálu povolovala, nepožadovala změnu užívání pozemku, tu požadovala Praha 11 po předání věci.

Žalobce je názoru, že věc je ovlivněna zájmem o jeho pozemky za účelem developerské výstavby. Poukázal na to, že stavební úřady jsou metodicky vedeny Ministerstvem pro místní rozvoj, není proto prostor pro to, aby stavební úřad Městské části Prahy 15 posuzoval realizaci odlišně oproti stavebnímu úřadu Městské části Prahy 11.

Žalovaný shrnul, že v roce 2008 byly zjištěny na místě nepovolené stavby a vyzval žalobce k zastavení prací. Následně bylo zahájeno řízení k odstranění stavby a žalobce požádal o dodatečné povolení stavby, která byla povoleno. Např. parametry a využití pergoly byly v rozporu s tímto povolením. Celé území je vedeno jako lesní pozemky, poukázal tedy na jejich přípustné využití dle územního plánu. Co se týče vodních a herních prvků, některé stavby žalobce povoleny má, jiné postavil v rozporu se souhlasy a povolení, které disponuje. Nelze zvýhodnit stavebníka, který žádá o povolení tzv. „salámovou metodou“, oproti jinému, který žádá o celý areál. Z webu X zjistil, že byť má žalobce zakázáno užívání areálu, užívá jej a stejně tak i veřejnost. Poukázal na žádost žalobce z 19.8. 2018, kdy stavby budou sloužit péči o les, nedojde ke kácení stromů. V žalovaném rozhodnutí je přiloženo zobrazení, kolik lesa bylo vykáceno a že nejde o pěstební školku, ale je tam kolotoč, vodní prvky pod vysokým napětím, které dle žalovaného ohrožuje veřejnost. Na webu X je stále veden žalobce, pokud pronajal areál jiné osobě, pamatuje na to žalované rozhodnutí.

Městský soud na jednání provedl žalobcem navrhované důkazy kolaudačním souhlasem s užíváním stavby „stavební úpravy na pozemcích pěstební školky“ spočívající v zastřešení stávajících buněk včetně meziprostoru sedlovou střechou se šesti vikýři na pozemku parc. č. XK v k.ú. XB ze dne 8. 2. 2010, č.j. 01439/2010/OV/MJí , kolaudačním souhlasem s užíváním stavby „Sklad pro zahradní techniku s občerstvením“ na pozemku parc. č. XC v k.ú. XA ze dne 23. 6. 2020, č.j. ÚMČ P15 19451/2020/OST/LBo , kolaudačním souhlasem s užíváním stavby „stánek se zmrzlinou“ na pozemku parc. č. XC v k.ú. XA ze dne 14. 1. 2020, č.j. ÚMČ P15 01432/2020/OST/LBo, kolaudačním souhlasem s užíváním stavby „ČOV BC 20+AČS – čistírna odpadních vod“ na pozemku parc. č. XI a XK v k.ú. XB ze dne 28. 11. 2018, č.j. ÚMČ P15 58166/2018/OST/JGo, kolaudačním rozhodnutím ze dne 23. 1. 2008, č. j. 048760/07/OV/MJi ke stavbě „Úpravy pozemků parc. č. XI, XK pro účely pěstební školky, k. ú. XB“, dodatečným povolením stavby „sklad pro zahradní techniku s občerstvením“ ze dne 21. 1. 2020, č. j. ÚMČ P 15 01755/2020/OST/LBo včetně situačního nákresu podoby odstavné plochy, žádostí žalobce o vyjádření ministerstva životního prostředí ze dne 18. 4. 2016 k záměru oprava lesní cesty na pozemku p. č. XA, k. ú. XA, vyjádřením ministerstva zemědělství ze dne 30. 3. 2016, č. j. 17222/2016-MZE-16231 k žádosti žalobce o stanovisko k umístění dřevěných prvků na lesním pozemku. Provedl důkaz situačním výkresem o podobě areálu, jenž je přílohou zápisu z ústního jednání dne 14. 10. 2019 a je součástí správního spisu coby doplnění odvolání žalobce ze dne 29. 3. 2023.

Soud rovněž jako důkaz provedl Smlouvy o úvěru žalobce s Komerční bankou ze dne 4. 6. 2019, s Ing. Františkem Lukešem ze dne 5. 3. 2021, ze dne 6. 5. 2019, notářské zápisy sp. zn. N 988/2019 a N 989/2019 o dohodě o splnění pohledávky. Provedl důkaz zprávou TÜV SÜD Czech s.r.o. evidenční číslo: 14.666.999-1 o roční hlavní kontrole z 18. 11. 2022 a inspekční zprávou TÜV SÜD Czech s.r.o. evidenční číslo: 14.667.000-1 ze dne 18. 11. 2022. Provedl žalobcem navrhovaný důkaz fotodokumentací o podobě parkoviště u trati a parkoviště X jižní část.

Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz „certifikace III.docx“, neboť obsahuje pouze seznam podkladů předkládaných dle nařízení vlády č. 173/97 Sb., kterým se stanoví vybrané výrobky k posuzování shody. Tento důkaz podle názoru soudu nijak nepřispěje k předmětu projednávané věci. Soud rovněž pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navrhovaný důkaz „videozáznamem falšování protokolu“, důkaz záznamem o komunikaci s Mgr. Jitkou Kolářovou, zastupitelkou městské části Praha 15 k otevření parku (ze dnů 13. a 16. 6. 2020), protokolem o trestním oznámení ze dne 18. 1. 2022. Tyto důkazy pro předmět věci nejsou důkaz potřebné, k tomu viz níže.

Soud pro nadbytečnost neprovedl žalobcem navrhované důkazy žádostmi žalobce o informace ze dne 27. 3. 2023, 28. 6. 2023 (o zaslání všech zápisů z kontrolních prohlídek za období leden 2018 a násl.), a dále ze dne 28. 6. 2023, 29. 7. 2023 (žádosti o zaslání kolaudačních souhlasů ze dne 8. 2. 2010 a 23. 6. 2020) a odpověďmi na ně. Dále pro nadbytečnost neprovedl navrhovaný důkaz výslechem zaměstnanců odboru výstavby Úřadu městské části Praha 15 Lenky Boháčkové a Dany Maisnerové.

Žalobce uvedenými důkazy prokazuje jednak způsob, jakým získal či zamýšlel získat podklady o realizaci některých staveb v areálu zábavního parku a že při realizaci staveb postupoval v součinnosti, se souhlasem či za účasti Úřadu Městské části Praha 15.

Podstatné totiž je to, zda žalobce u skutků specifikovaných ve výrocích I – IX. prvostupňového rozhodnutí jednal v souladu s níže uvedenými ustanoveními stavebního zákona, tj. zejména, zda žalobce k provedení změn na dotčených pozemcích a stavbách požádal stavební úřad o potřebná územní rozhodnutí a povolení (a souhlasy) a zda jimi následně disponoval. Ke zjištění a prokázání toho, zda žalobce k provedení změn na dotčených pozemcích disponoval potřebnými podklady dle požadavků stavebního zákona, nic nemůže změnit to, že žalobce podal trestní oznámení na vedoucího stavebního Úřadu městské části Praha 15, nebo to, že komunikoval se zastupitelkou městské části nebo navrhované důkazy výslechem zaměstnanců stavebního úřadu a videozáznamem o okolnostech vyhotovování protokolu o místním šetření. Soud naopak shledal, že dostatečně široký a ucelený soubor podkladů o faktickém stavu na dotčených pozemcích a o dosavadním postupu, stanoviscích, kolaudačních souhlasech či o vyjádřeních stavebního úřadu v průběhu času ať už Úřadu Městské části Praha 11 nebo předtím Prahy 15 poskytuje právě správní spis a provedené dokazování.

Soud poté pro nadbytečnost neprovedl důkazy, které navrhly procesní strany u jednání: screenshotem Facebookového profilu Zahradnictví u Krtka ze dne 30. 12. 2018, informacemi o pozemku p. č. XF, screenshotem z webových stránek X (o provozu areálu), fotodokumentací areálu z 7. 6. 2018 a 16. 4. 2019 a fotodokumentací o podobě vodních prvků. Tyto podklady soud shledal za nadbytečné, neboť informace o povaze pozemků, o podobě a provozu areálu ke dni napadeného rozhodnutí poskytují podklady správního spisu.

Navrhovaný důkaz vybranou částí územního plánu hl. m. Prahy k plochám LR soud neprovedl, neboť tato část územního plánu mezi stranami není sporná – žalobce ji navrhl jako důkaz a stavební úřad a žalovaný z této regulace vycházel v prvostupňovém a žalovaném rozhodnutí. Pro věc je pak podstatné hodnocení toho, zda žalobce změnami na dotčených pozemcích požadavkům na využití ploch LR dostál.

Soud shrnuje, že podle jeho názoru všechny zde uvedené navrhované a neprovedené důkazy pro nadbytečnost nemohly přinést zásadní skutková zjištění pro posouzení věci.

Soud rovněž neprovedl důkazy rozhodnutím Úřadu městské části Praha 11 č. j. MCP11/21/059240/OKS/Kra ze dne 11. 11. 2021, rozhodnutí Magistrátu hl. m. Prahy č.j. MHMP 1066921/2023 ze dne 5. 6. 2023, odvoláním proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 11 č.j. MCP11/21/059240/OKS/Kra ze dne 11. 11. 2021 včetně doplnění, vyjádřením k záměru stavby pro hospodaření v lesích a stavby pro výkon práva myslivosti ze dne 15. 11. 2019, č.j. ÚMČ P15 45771/2019/OST/LBo, vyjádřením Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 28. 3. 2018, odpovědí na žádost o stanovisko k umístění dřevěných dětských herních prvků na lesním pozemku ze dne 25. 4. 2016, č.j. ÚMČ P15 20408/2016/OST/LBo, odpovědí na žádost o stanovisko k umístění lanového centra na lesním pozemku ze dne 22. 4. 2016, č.j. ÚMČ P15 20615/2016/OST/LBo, odpovědí na žádost o informaci o prověření stavební činnosti ze strany MČ Praha-Dolní Měcholupy ze dne 7. 5. 2020, č.j. ÚMČ P15 19259/2020/OST/LBo. Zápisem z jednání na místě dne 14. 10. 2019 a protokolem z jednání u Úřadu městské části Praha 11 dne 20. 3. 2023. Soud neprovedl důkaz projektovou dokumentací „Stavební úpravy na pozemcích pěstební školky“ projektanta Ing. T. Ž. z roku 2009. Tyto navrhované důkazy jsou totiž součástí správního spisu, z něhož žalovaný vycházel a jehož postup je předmětem soudního přezkumu. Správním spisem se dokazování neprovádí (rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS).

Pro úplnost soud dodává, že neshledal důvod provádět důkazy rozhodnutí ze dne 11. 5. 2023, č. j. MCP11/23/034107/OKS/Kra o uložení další pokuty ve výši 1.000.000 Kč, správní žalobou ze dne 7. 4. 2023 proti rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 2. 2023 č.j. MHMP 1773804/2022, sp. zn. S-MHMP 1388819/2022, neboť jde o podklady, které žalobce přiložil jen k návrhu na přiznání odkladného účinku žalobě a s podstatou věci je nepojí žádná souvislost, žalobce je k věci nenavrhoval ani jako důkaz.

Soud ověřil, že žaloba byla podána včas, osobou k tomu oprávněnou, a jedná se o žalobu přípustnou, splňující všechny formální náležitosti na ni kladené.

Napadené rozhodnutí soud přezkoumal na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu a v mezích uplatněných žalobních bodů v souladu s § 75 odst. 1 a 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, v platném a účinném znění (dále jen “s. ř. s.”), jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti.

Vzhledem k tomu, že soud přezkoumal rozhodnutí na základě skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí správního orgánu, nehodnotil proto zákonnost napadeného a prvostupňového rozhodnutí z hlediska tvrzení a námitek obou procesních stran k tomu, jak jsou dotčené pozemky využívání aktuálně, tj. v době, která následuje až po právní moci napadeného rozhodnutí. Rozhodující pro předmět věci je totiž to, v jakém stavu fakticky byly a jak byly využívány dotčené pozemky ke dni napadeného rozhodnutí.

Dále platí, že s účinností od 1. 1. 2024 nabyl (v převážné míře) účinnosti zákon č. 283/2021 Sb., stavební zákon (dále jen „nový stavební zákon“), který zrušil zákon č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu (dále jen „stavební zákon“). Žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze podal dne 4. 8. 2024, soud proto postupoval v řízení podle dosavadních předpisů (§ 331 nového stavebního zákona).

Městský soud vycházel z následující právní úpravy.

Podle § 76 odst. 1 lze umisťovat stavby nebo zařízení, jejich změny, měnit vliv jejich užívání na území, měnit využití území a chránit důležité zájmy v území jen na základě územního rozhodnutí nebo územního souhlasu, nestanoví-li zákon jinak.

Podle § 80 odst. 1 stavebního zákona rozhodnutí o změně využití území stanoví nový způsob užívání pozemku a podmínky jeho využití.

Podle ustanovení § 80 odst. 2 písm. a) stavebního zákona rozhodnutí o změně využití území vyžadují terénní úpravy podle § 3 odst. 1 zákona. Podle § 3 odst. 1 stavebního zákona se terénní úpravou pro účely tohoto zákona rozumí zemní práce a změny terénu, jimiž se podstatně mění vzhled prostředí nebo odtokové poměry, těžební a jim podobné a s nimi související práce, nejedná-li se o hornickou činnost nebo činnost prováděnou hornickým způsobem, například skladovací a odstavné plochy, násypy, zavážky, úpravy pozemků pro zřízení hřišť a sportovišť, těžební práce na povrchu.

Podle § 80 odst. 2 písm. e) stavebního zákona rozhodnutí o změně využití území vyžadují změny druhu pozemku nebo způsobu využití pozemků, zejména zřizování, rušení a úpravy vinic, chmelnic, lesů, parků, zahrad a sadů, pokud podmínky nejsou stanoveny schválenými pozemkovými úpravami nebo jiným územním rozhodnutím.

Podle ustanovení § 104 odst. 1 písm. i) stavebního zákona ohlášení stavebnímu úřadu postačí u terénní úpravy neuvedené v § 103 odst. 1 písm. b) stavebního zákona. Podle § 103 odst. 1 písm. b) stavebního zákona stavební povolení ani ohlášení stavebnímu úřadu nevyžadují jen ty terénní úpravy uvedené v § 80 odst. 3 písm. a) nebo úpravy pozemků uvedené v § 80 odst. 3 písm. e) stavebního zákona.

Podle § 80 odst. 3 písm. a) stavebního zákona platí, že rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas nevyžadují terénní úpravy do 1,5 m výšky nebo hloubky o výměře do 300 m2 na pozemcích, které nemají společnou hranici s veřejnou pozemní komunikací nebo veřejným prostranstvím, pokud nedochází k nakládání s odpady. Podle § 80 odst. 3 písm. e) stavebního zákona platí, že rozhodnutí o změně využití území ani územní souhlas nevyžadují úpravy pozemků, které mají vliv na schopnost vsakování vody, provedené na pozemku rodinného domu nebo na pozemku stavby pro rodinnou rekreaci, které souvisí nebo podmiňují bydlení nebo rodinnou rekreaci, neslouží ke skladování hořlavých látek nebo výbušnin, není v rozporu s územně plánovací dokumentací, a plocha části pozemku schopného vsakovat dešťové vody po jejich provedení bude nejméně 50 % z celkové plochy pozemku rodinného domu nebo stavby pro rodinnou rekreaci.

Podle § 106 odst. 1 stavebního zákona je-li ohlášení úplné a je-li ohlášený stavební záměr v souladu s obecnými požadavky na výstavbu, se závaznými stanovisky, popřípadě rozhodnutími dotčených orgánů, s územním rozhodnutím nebo regulačním plánem nebo veřejnoprávní smlouvou územní rozhodnutí nahrazující anebo územním souhlasem, jde-li o stavbu či terénní úpravu podle § 104 odst. 1 písm. a) až i), nebo s územně plánovací dokumentací, jde-li o stavební úpravu podle § 104 odst. 1 písm. k), stavební úřad vydá souhlas s provedením ohlášeného stavebního záměru do 30 dnů ode dne podání ohlášení.

Podle ustanovení § 178 odst. 1 písm. a) stavebního zákona platí, že fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 76 provede činnosti, ke kterým je třeba územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouva nebo územní souhlas anebo regulační plán.

Podle ustanovení § 178 odst. 1 písm. g) stavebního zákona platí, že fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 126 odst. 1 užívá stavbu v rozporu s účelem vymezeným v kolaudačním rozhodnutí, v kolaudačním souhlasu nebo v oznámení o užívání stavby, nebo s účelem vymezeným v povolení stavby, nevyžaduje-li stavba kolaudaci, nebo takové užívání umožní jiné osobě,

Podle ustanovení § 178 odst. 1 písm. h) stavebního zákona platí, že fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že užívá stavbu nebo terénní úpravy uvedené v § 104 odst. 1 písm. e) až i) provedené bez souhlasu nebo povolení stavebního úřadu, nebo takové užívání umožní jiné osobě.

Podle § 178 odst. 2 písm. a) stavebního zákona se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba jako stavebník dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 104 provede stavbu, terénní úpravy nebo udržovací práce bez souhlasu stavebního úřadu.

Podle § 178 odst. 2 písm. c) stavebního zákona se fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba jako stavebník dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 104 provede stavbu, terénní úpravy nebo udržovací práce v chráněném území nebo v ochranném pásmu anebo na nezastavitelném pozemku nebo v nezastavěném území bez souhlasu stavebního úřadu.

Podle § 178 odst. 2 písm. g) stavebního zákona provede stavbu v rozporu se stavebním povolením nebo společným povolením, veřejnoprávní smlouvou, oznámeným certifikátem autorizovaného inspektora, opakovaným stavebním povolením anebo s dodatečným povolením stavby. a) provedení zábavního areálu „X“ (výrok I. prvostupňového rozhodnutí)

Z výroku I. prvostupňového rozhodnutí vyplývá konkrétně to, že žalobce byl uznán vinným za jednání, kdy bez stavebním zákonem vyžadovaného rozhodnutí o změně využití území provedl na pozemcích parc. č. XA, XB, XC v katastrálním území XA a parc.č. XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ v katastrálním území XB stavbu areálu zábavního parku jako celku, který je vymezen především oplocením, plochou o rozloze 32.000 m2 a který mj. zahrnuje ve výroku vyjmenované prvky. Stavební úřad ani žalovaný tedy nehodnotili (a nesankcionovaly) to, zda žalobce k provedení těchto ve výroku uvedených jednotlivých prvků v areálu disponoval potřebným souhlasem stavebního úřadu nebo územním rozhodnutím. Podstatou tohoto deliktu dle výroku I. je to, že žalobce svým jednáním změnil využití území bez příslušného územního rozhodnutí a tím jednal v rozporu s ustanovením § 80 stavebního zákona.

Na tomto pojetí setrval žalovaný na straně 11 a 12 napadeného rozhodnutí.

Změnou v území se podle § 2 odst. 1 písm. a) stavebního zákona rozumí změna jeho využití nebo prostorového uspořádání, včetně umisťování staveb a jejich změn.

Oba správní orgány především pojaly areál zábavního parku „X“ jako jednotný stavební záměr (k definici pojmu srov. § 3 odst. 5 stavebního zákona), nikoliv jako soustavu jednotlivých na sobě nezávislých herních prvků, staveb, terénních úprav a činností, jako to činní žalobce.

Toto pojetí je obecně v souladu s ustálenou judikaturou. Nejvyšší správní soud v rozsudku ze dne 7. 12. 2023, č. j. 10 As 1/2022 – 61 vyložil, že při povolování stavby se záměr posuzuje vždy jako funkční celek, a to i včetně těch částí, jež by samy o sobě rozhodnutí podle stavebního zákona nevyžadovaly (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 11. 2012, čj. 7 As 120/2012–40, obdobně též rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 11. 11. 2014, čj. 6 As 207/2014–36, nebo ze dne 24. 9. 2020, čj. 1 As 297/2019–49). Byť byly tyto závěry nejčastěji vysloveny k řízení o odstranění nepovolené stavby, ani v případě řízení o umístění či povolení stavby, jehož předmětem disponuje stavebník jako žadatel, nelze od komplexního posouzení stavby odhlížet (bod 31 rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 9. 2020, čj. 1 As 297/2019–49).

Pojetí zábavního areálu jako jednotného záměru odůvodnil stavební úřad na stranách 5 – 13 prvostupňového rozhodnutí následovně: - v roce 2018 byl sice realizován „krmelec“, avšak to je nahodilá samostatná stavba a ještě neznamenala provedení změny využití území, z ortofota k žádosti o součinnost ze dne 30. 5. 2018 je patrné nahodilé umístění staveb a hustší zalesnění dotčených pozemků, - nicméně nyní jde o účelový, ohraničený komplex, zaměřený na dětskou hru a jako takový musí být posuzován. I kdyby některé dílčí stavby nemusely být hodnoceny samostatně jako stavby, záměrem nebylo zpestřit procházku lesem, neboť to vylučuje oplocení, naopak zvyšují atraktivnost parku. Jde o tematický komplex na ploše nad 2 ha, u něhož je mj. vyžadováno posouzení vlivů na životní prostředí, - záměr nelze vnímat jako nahodilé vybudování několika samostatně stojících staveb na rozsáhlé ploše, jde o soubor celé řady staveb a terénních úprav. Není nutný ucelený výčet, kromě staveb uvedených ve výroku I jsou do něj zahrnuty i další, dochází totiž k doplňování a vylepšování areálu. Areál je jednotně veřejně propagován a označován. - areál je oplocený, vstup do něj je podmíněn úhradou vstupného, obsahuje desítky herních prvků, má provozní a návštěvní řád, některé služby jsou v ceně vstupného, některé nad jeho rámec – občerstvení, prodej suvenýrů, cirkus, kolotoč, vláček, stravovací služby, - je znám bližší údaj o provádění oplocení území, z něhož lze dovodit, že přeměna území na zábavní park teprve navázala na provedení oplocení, po provedení oplocení, tj. po zamezení volného vstupu případným návštěvníkům a lesní zvěři, bylo započato s intenzivním budováním samostatného zábavního parku, - stavební úřad obdržel negativní závazná stanoviska a vyjádření odboru ochrany prostředí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 15. 3. 2018, v němž sám žalobce žádal o změnu využití území na pozemcích p. č. XH, XF v k. ú. XB a p. č. XB a XA v k. ú. XA, - stavební úřad z veřejně dostupných zdrojů zjistil, že otevřeno bylo 7. 6. 2020, ke změně využití území proto došlo od února 2020 do 6. 6. 2020.

Žalovaný na straně 11 napadeného rozhodnutí rovněž uvedl, že zábavní park je nutné posuzovat jako celek, nikoli pouze jeho dílčí části. Areál je využíván veřejností převážně a zejména jako komerční zábavní park, což nekoresponduje s využitím stavebních záměrů, které měly sloužit pro účely pěstební školky nebo pro potřeby lesní školky a dále pro péči o les, lesní zvěř, k podpoře mimoprodukční funkce lesa atp. Žalobce byl tedy uznán vinným tím, že provedl na specifikovaných pozemcích záměr zábavního parku „X“ zahrnující oplocený areál o celkové ploše cca 32 000 m2, nikoliv jen řadu dílčích objektů a terénních úprav, jež jsou jeho součástí.

Podobu areálu v předmětnou dobu v první řadě zachycuje fotografická dokumentace z kontrolní prohlídky stavby dne 16. 7. 2020 založená ve správním spisu. Jsou patrné plochy buďto zcela bez lesního porostu s jednoduchými terénními úpravami (udusaná hlína, cesty a plochy vysypané kamením a štěrkem) a dále jsou zde rozpoznatelné plochy s řídkým lesním porostem, upravené obdobnými terénními úpravami. Na těchto plochách se nacházejí vybudované cesty, plochy jsou osázené vybavením – posezením ze stolů a lavic, objektem využívaným zjevně jako stravovací zařízení, mosty, vodními prvky, dětskými herními prvky (průlezky, překážky, kladiny, štěrková a písková hřiště). Z fotografií jsou rovněž patrné dřevěné ploty umístěné uvnitř areálu, dopravní hřiště, dřevěný amfiteátr (pódium s jevištěm, dřevěné lavice jakožto hlediště), dřevěné domky. Spis obsahuje i fotografie informační tabule z místa „X – zábavní park“ s podrobným rozmístěním jednotlivých atrakcí a herních prvků v areálu. Jedná se o popsaných a umístěných 39 objektů a atrakcí – např. Krtkovo krmení ryb, trampolína, houpačky, kůly, „cik cak cesta“, traktor, krmelec, velká houpačka, myslivecký domeček, lanový park, obrskluzavka, vodní svět, divadlo, grilování atp. Předložené certifikáty a grafická příloha zápisu z jednání na místě dne 14. 10. 2019 rovněž potvrzují umístění velkého množství herních prvků v ploše areálu.

Uvedené ostatně potvrzuje i fotodokumentace, kterou doložil žalobce k odvolání dne 29. 3. 2023, ta také poskytuje obdobný přehled o podobě areálu. V řízení o žalobě žalobce doložil inspekční zprávu TÜV SÜD Czech s.r.o. evidenční číslo: 14.666.999-1 o roční hlavní kontrole z 18. 11. 2022 o kontrole 23 herních prvků umístěných v zařízení „Zábavní park „X“ lesopark na parcelách st. XA, XL, XC, XM, XN, XO, XP katastrální území XA“ s rokem výroby 2019. Také z těchto podkladů vyplývá rozmístění několika desítek herních prvků v areálu zábavního parku „X“. Žalobce předložil inspekční zprávu TÜV SÜD Czech s.r.o. evidenční číslo: 14.667.000-1 ze dne 18. 11. 2022 o posouzení technického stavu zařízení „Vodní svět“ s rokem výroby 2019. Také z těchto podkladů vyplývá rozmístění několika desítek herních prvků v areálu zábavního parku „X“.

Ve fotodokumentaci k zápisu z kontrolní prohlídky ze dne 16. 7. 2020, tak i z dalších podkladů správního spisu – z podnětu společnosti NET4GAS ze dne 5. 6. 2020, nebo z podnětu Městské části Praha – Dolní Měcholupy ze dne 17. 2. 2020 je dále patrné ohraničení, které odděluje oblast od ostatních pozemků. Toto ohraničení zjevně plní funkci oplocení, neboť má účel neumožnit neomezený přístup na pozemky, na nichž je umístěn areál. K samotné podobě oplocení konstatuje prvostupňové rozhodnutí na straně 9, že jde o dřevěné kůly o výšce 2 m a drátěným oplocením, na které navazuje roští o tloušťce ca 1,5m a výšce 1,5 m a pokračuje dřevěnými trámy o výšce vyšší než 4 m; to žalobce v řízení před soudem nesporuje. Navíc dle založené mapy areálu je vstup do oblasti areálu umožněn jen přes jedno vymezené místo (viz foto mapy areálu z kontrolní prohlídky s červeně vyznačeným místem vstupu do areálu) a je podmíněn zaplacením vstupného.

Vstupné se vztahuje do parku jako takového, byť v návaznosti na to je možno využít tam umístěné herní prvky – viz ve spisu založený výstup z webu www.x.cz/cenik/. Rovněž návštěvníci se zavazují dodržovat návštěvní řád „zábavního parku“ – viz. výstup z webu www.x.cz/navstevni-rad-x/. Soud poukazuje na to, že ke stejnému závěru (co se týče omezení vstupu a oplocení na zmíněných lesních pozemcích) již v rozsudku ze dne 27. 3. 2024, č. j. 15 A 69/2022 – 55 v bodech 123 obdobně shledal, že „zábavní park X se nachází na dotčených lesních pozemcích.. Z fotodokumentace založené na č. 42 správního spisu je patrné, že areál zábavního parku oplocen je, a to ploty různých druhů a ve výšce a objemu zcela znemožňujícím lidem i lesní zvěři je překročit. Existence turniketů by nadto postrádala pro žalobce a provozovatele zábavního parku jakýkoliv význam za situace, kdyby bylo možné se do areálu parku dostat z jiných stran.“

„X“ se přitom sám prezentuje jako zábavní park - viz např. logo s vyobrazením „X – zábavní park“ s vyobrazením krtka s rýčem na reklamě v časopisu Náš region Praha, ze dne 17. 1. 2022 nebo na Facebookovém profilu „X“.

Správní spis rovněž obsahuje snímky z let 2003, 2012 a 2020, z nichž vyplývá, že původně zcela zalesněná plocha dotčených pozemků (rok 2003) byla do roku 2020 odlesněna a byly na nich vybudovány stavby a terénní úpravy. Postupný rozvoj stavebních a terénních úprav na dané ploše vyplývá rovněž z leteckých fotografií z roku 2015, 2018 a v roce 2021. Rovněž je ze založené dokumentace zjevné i to, že některé plochy v areálu budou ještě i dobudovány.

Městskému soudu z uvedeného vyplývá, že žalobce na předmětných pozemcích, jak jsou identifikovány ve výroku I. prvostupňového rozhodnutí, vybudoval zvnějšku uzavřený a uvnitř uspořádaný funkční celek různých konstrukcí, herních prvků a terénních úprav, které jsou již na první pohled určeny k plnění funkce herního a zábavního areálu a nikoliv k plnění funkcí lesa. Ke stejnému závěru dospěl ostatně i Městský soud v Praze v rozsudku ze dne 27. 3. 2024, č. j. 15 A 69/2022 – 55 „Současně na lesních pozemcích zbudoval zábavní park pro děti, který je rodinami s dětmi hojně navštěvován, ač s lesem jako takovým nemá zábava v něm provozovaná nic společného. Dotčené pozemky, které jsou nadále pozemky lesními, jsou v důsledku této činnosti žalobce neúměrně zatíženy velkou koncentrací lidí a negativními jevy s tím spojenými.“ Uspořádání jednotlivých stavebních a herních prvků, terénních úprav aj. do uzavřeného prostoru na dotčených pozemcích determinuje způsob využití území. Žalobce uzavřený areál „X“ zjevně pojal jako jednotný funkční celek zábavního parku obecně sice pro širokou veřejnost, avšak s podmíněným vstupem do tohoto prostoru.

Soud je proto v nyní projednávané věci toho názoru, že do areálu zahrnuté stavby, herní prvky, terénní úpravy aj. na dotčených pozemcích nelze vnímat pouze jednotlivě a jako navzájem nezávislé na ostatních prvcích v areálu, ale jako jednotný komplex v daném území vymezeném oplocením. Soud se proto zcela ztotožnil se stavebním úřadem i se žalovaným, že areál „X“ je třeba pojmout komplexně jako jeden stavební záměr umístěný na dotčených pozemcích parc.č. XA, XB, XC v katastrálním území XA a parc.č. XD, XE, XF, XG, XH, XI, XJ v katastrálním území XB (o jejich identifikaci není mezi stranami sporu).

Dotčené pozemky, na nichž je park „X“ vybudován, se však dle grafické části územního plánu Hlavního města Prahy nachází v území „LR“ – lesní porosty. To má mít dle textové části územního plánu hlavní využití „lesy určené k rekreaci na pozemcích určených k plnění funkce lesa“, přípustné využití „lesní porosty a porosty lesního charakteru, lesní školky, sady a zahrady, trvalé travní porosty. Drobné vodní plochy, nekrytá dětská a kondiční hřiště s přírodním povrchem, cyklistické stezky, jezdecké stezky, pěší komunikace a prostory.“, podmíněně přípustné využití umožňuje pro uspokojení potřeb souvisejících s hlavním a přípustným využitím umístit: „komunikace účelové, technickou infrastrukturu. Dále lze umístit: stavby sloužící péči o les, zejména k plnění funkcí lesa, jeho ochraně a revitalizaci, provozu a údržbě. Komunikace vozidlové při hranici plochy, za podmínky prokázání, proč a jakým způsobem zájem vyjádřený potřebou dopravního spojení převažuje nad ostatními veřejnými zájmy. Liniová vedení technické infrastruktury při hranici plochy určené k plnění funkcí lesa nebo ve stávajících komunikacích. Revitalizace vodních toků a ploch za účelem posílení přírodní a biologické funkce a přirozeného rozlivu. Pro podmíněně přípustné využití platí, že nedojde k znehodnocení nebo ohrožení využitelnosti dotčených pozemků.“

Z uvedeného vyplývá, že v primární a převážné části mají plochy LR zahrnovat lesní porosty, školky, sady, travní porosty se stavbami sloužícími péči o les, zejména k plnění funkcí lesa, jeho ochraně a revitalizaci, provozu a údržbě. Tímto předvídaným osazením budou plnit tyto pozemky svůj definovaný účel jak dle územního plánu, tak i dle § 1 lesního zákona tj. „stanovit předpoklady pro zachování lesa, péči o les a obnovu lesa jako národního bohatství, tvořícího nenahraditelnou složku životního prostředí, pro plnění všech jeho funkcí a pro podporu trvale udržitelného hospodaření v něm“.

Žalobce však do těchto ploch umístil zmíněný zábavní park jakožto prostor zjevně určený ve zcela převažující míře k využití pro zábavu široké veřejnosti. Z podkladů z místního šetření i z provedeného dokazování o stavu areálu vyplývá, že se jedná o rozsáhlé, do prostoru koncentrované a nikoliv nahodilé umístění herních prvků v (mnohdy kolem prvků areálu řídce osazených) lesních porostech. Taková míra umístění herních prvků zábavního areálu pak podle názoru soudu již potlačuje primární účel ploch tj., plnění funkce lesa, popř. rekreační funkce lesa, jak bylo vyloženo výše. Jedná se tedy o zcela odlišné využití této plochy, než předpokládá územní plán pro plochu LR.

Žalobce tedy umístěním stavebního záměru zábavního parku „X“ fakticky změnil funkční využití území, když dotčeným pozemkům fakticky odňal funkci lesa. Mezi stranami není sporu o tom, že žalobce za účelem provozování zábavního parku na lesních pozemcích nedisponuje žádným územním rozhodnutím o změně využití území. To však bez potřebného územního rozhodnutí o změně využití území dle § 80 odst. 1 ve spojení s § 80 odst. 2 písm. e) stavebního zákona. Tím tedy naplnil znaky skutkové podstaty přestupku podle ustanovení § 178 odst. 1 písm. a) stavebního zákona, podle něhož platí, že fyzická, právnická nebo podnikající fyzická osoba se dopustí přestupku tím, že v rozporu s § 76 provede činnosti, ke kterým je třeba územní rozhodnutí nebo veřejnoprávní smlouva nebo územní souhlas anebo regulační plán.

Namítl-li žalobce, že by součástí spisu měly být certifikáty, kolaudační souhlasy stavebního úřadu (zejména Úřadu městské části Praha 15) jednotlivých prvků v areálu, soud poukazuje na to, že ze správního spisu – prvostupňového i odvolacího - vyplývá, že stavby, terénní úpravy či některé prvky skutečně byly v průběhu doby hodnoceny ze strany stavebního úřadu. Ten k některým prvkům na pozemcích před realizací zábavního parku vydal buďto souhlasné stanovisko, popř. vyložil, že se o stavbu ani nejedná.

Takto dne 7. 10. 2013 pod č. j. 50957/2013/OUPSU/LBo vydal Úřad Městské části Praha 15 kolaudační souhlas ke stavbě štěrkové komunikace, zpevněné plochy a vjezdu pro účely pěstební školky dle stavebního povolení na p. č. XJ, XQ, v k. ú. XB ze dne 11. 2. 2013, č. j. 30603/2012/OUPSU/MJi.

Ze sdělení stavebního úřadu pro Magistrát hlavního města Prahy ze dne 3. 8. 2018, č. j. ÚMČ P15 36276/2018/OST/LBo, že stavební úřad dne 7. 6. 2018 provedl na místě kontrolní prohlídku. Z ní vyplývá, že se na místě nacházejí obnovené lesní cesty a herní prvky z přírodního materiálu (dřeva). Stavební úřad v této souvislosti konstatoval, že k umístění dřevěných herních prvků vydal sdělení dne 25. 4. 2016, č. j. ÚMČ P15 2040/2016/OST/LBo se závěrem, že se nejedná o stavbu dle § 2 odst. 3 stavebního zákona, proto nevyžadují územní rozhodnutí, územní souhlas, ohlášení stavby a ani stavební povolení. Na stávající cesty v lesním porostu vydal stavební úřad dne 6. 9. 2016, č. j. ÚMČ P15 44003/2016/OST/DSk ověření zjednodušené dokumentace skutečného provedení stavby cest pro pěší a obsluhu lesních pozemků, které jsou umístěny na pozemcích parc. č. XA a XB, vše v k. ú. XA. Plocha dotčená stavbou se (dle územního plánu Hlavního města Prahy) nachází v území „LR“ – lesní porosty, území sloužící pro umístění lesních porostů a porostů lesního charakteru, lesní školky, sady a zahrady, trvalé luční porosty a dětská hřiště. Proto stavební úřad nezjistil na místě porušení stavebního zákona.

Žalobce žádal dne 21. 3. 2016 o stanovisko k záměru lanového centra, přičemž stavební úřad žalobci dne 22. 4. 2016 sdělil, že nejde o stavbu ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona. Obdobně stavební úřad dne 23. 6. 2020, č. j. ÚMČ P15 19259/2020/OST/LBo k podnětu Městské části Praha – Dolní Měcholupy ze dne 17. 2. 2020 konstatoval, že ložené klestí nebo odpadní materiál ze zahradnictví na pozemcích není stavbou ve smyslu § 2 odst. 3 stavebního zákona.

Dne 13. 8. 2013 pod č. j. 42287/2013/OUPSU/LBo vydal stavební úřad stanovisko k provedení manipulační a odstavné plochy o výměře 282 m2, která měla podle § 80 odst. 3 písm. b) sloužit pro potřeby lesní školky a to zejména pro manipulaci s materiálem, dřevinami a k dalším souvisejícím činnostem. Zde konstatoval, že pro tento záměr není vyžadováno rozhodnutí o změně využití území či územní souhlas.

Žalobce rovněž disponoval kolaudačním souhlasem s užíváním stavby „skleníku pro účely pěstební školky“ na pozemku p. č. XD v katastrálním území XB ze dne 4. 12. 2018, č. j. ÚMČ P15 56405/2018/OST/LBo.

Další podklad - stanovisko Magistrátu Hlavního města Prahy, odboru územního rozvoje a oddělení informací o území ze dne 28. 3. 2018, ve věci MHMP 501004/2018 se týkalo umístění stavebního záměru „dětských hřišť a ukázkových druhů zahrad“ z hlediska územního plánování. Podstatou bylo umístění dětských herních prvků a ukázkov