6 As 68/2012 — Nejvyšší správní soud

10 A 117/2023- 57 - text 10 A 117/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše a soudců JUDr. Ing. Viery Horčicové a JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: D. J. zastoupená advokátkou JUDr. Klárou Dvořákovou sídlem Za Poříčskou bránou 365/21, 186 00 Praha 8 proti žalovanému: Ministerstvo školství, mládeže a tělovýchovy sídlem Karmelitská 529/5, 118 12 Praha 1 v řízení o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 28. 6. 2023, č. j. MSMT-16439/2023-1 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyně nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět sporu 1. Žalobkyně se domáhá zrušení vyrozumění Ministerstva školství, mládeže a tělovýchovy ze dne 28. 6. 2023, č. j. MSMT-16439/2023-1 (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým bylo žalobkyni sděleno, že její žádost ze dne 5. 6. 2023, doplněná dne 26. 6. 2023, o přezkoumání výsledku didaktického testu ze zkušebního předmětu Český jazyk a literatura, není důvodná a že výsledek didaktického testu se nemění. II. Napadené rozhodnutí 2. Žalovaný v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že na základě odborného posouzení veškerých podkladů dospěl k závěru, že zadání didaktického testu je v souladu s požadavky na společnou část maturitní zkoušky, s učebními dokumenty a rámcovými vzdělávacími programy, a hodnocení žalobkyně bylo správné. Všechny zápisy v záznamovém archu byly přezkoumány, a bylo zjištěno, že arch je čitelný a výsledek hodnocení je správně zaznamenán do informačního systému. Postup hodnotitelů byl objektivní a nedošlo k pochybení, které by poškodilo žalobkyni. 3. Žalobkyně byla podle příloh č. 2 a 3 vyhlášky č. 177/2009 Sb., o bližších podmínkách ukončování vzdělávání ve středních školách maturitní zkouškou, v platném a účinném znění (dále jen „vyhláška“) zařazena do první skupiny žáků se specifickými poruchami učení a ostatní (SPUO-1) a byl jí navýšen časový limit o 25 % a povoleno používat kompenzační pomůcky. Při vystavení doporučení byla žalobkyně seznámena s úpravou podmínek pro zkoušku a souhlas s vystaveným doporučením stvrdila svým podpisem. Žalobkyně před konáním maturitní zkoušky nepředložila jiné doporučení v souladu s vyhláškou. 4. Pokud by žalobkyně s vydaným doporučením nesouhlasila, mohla podle § 16b zákona č. 561/2004 Sb., o předškolním, základním, středním, vyšším odborném a jiném vzdělávání (školský zákon), v platném a účinném znění (dále jen „školský zákon“) požádat do 30 dnů od obdržení doporučení o jeho revizi. Žalovaný nemá kompetenci o takovou revizi požádat. Zařazení žáka s přiznaným uzpůsobením podmínek se děje na základě přihlášky k maturitní zkoušce a v rámci přezkumu výsledku již vykonané zkoušky se neposuzuje. Pokud měla žalobkyně pochybnosti o správnosti svého zařazení, mohla se ze zkoušky omluvit do doby, než jí bude vydáno nové doporučení. III. Žaloba 5. Žalobkyně v žalobě shrnula okolnosti své situace. Poukázala na to, že je osobou se zdravotním postižením trpící X a popsala konkrétní projevy tohoto postižení. Shrnula, že v září roku 2021 obdržela dle § 20 vyhlášky č. 177/2009 Sb., doporučení k uzpůsobení podmínek pro konání maturitní zkoušky, kterým byla zařazena do skupiny SPUO-1 a bylo jí přiznáno prodloužení času při maturitní zkoušce o 25 %. Žalobkyně poukázala na to, že na stejné střední škole absolvovala výuční obor, tehdy pro závěrečnou zkoušku od téže poradny obdržela dodatek, který jí garantoval 50% času navíc na písemné práce při závěrečných zkouškách. V září 2021 obdržela doporučení k uzpůsobení maturitní zkoušky, kde jí byl čas navýšen jen o 25%. Poté, co neuspěla u prvních dvou pokusů maturitní zkoušky na jaře 2022 a na podzim 2022, navštívila odbornou lékařku. Ta dne 23. 11. 2022 popsala zhoršení jejího stavu od ledna 2021 a doporučila maximální možné navýšení časové dotace u maturitní zkoušky. Poradna přesto setrvala na tom, že žalobkyně má platné doporučení na 25% navýšení času a psychické obtíže nejsou důvodem ke zvýšení časové dotace na 50% času navíc. Měla tak za to, že nemá nárok na nové vyšetření a vydání nového doporučení. V jarním a podzimním termínu 2022 u maturitní zkoušky uspěla částečně. V termínu jaro 2023 neuspěla o 1 bod u didaktického testu z českého jazyka. Ve všech třech termínech absolvovala didaktický test s časovým navýšením o 25 %. Skutečnost, že žalobkyně nesložila maturitní zkoušku, jí brání v pokračování studia na vyšší odborné škole, kam byla přijata již v roce 2022. 6. Žalobkyně je názoru, že podle § 82 odst. 2 školského zákona a usnesení rozšířeného senátu Nejvyššího správního soudu ze dne 19. 8. 2014, č. j. 6 As 68/2012-47, měl žalovaný přezkoumat i jiné závažné nedostatky, které mohly mít vliv na řádný průběh nebo výsledek zkoušky. Správní orgán tak byl povinen přezkoumat veškeré nedostatky, které žalobkyně namítala. Tím, že správní orgán z tohoto posuzování vyloučil přezkum a zhodnocení správnosti postupu při vydávání a aktualizaci doporučení k uzpůsobení k maturitní zkoušce, pochybil. Jeho rozhodnutí je tak chybné a nepřezkoumatelné. 7. Žalobkyně uvedla, že požadovala přezkum postupu a závěrů Pedagogicko-psychologické poradny pro Prahu 1, 2 a 4, přičemž tvrdila, že jí namísto 25 % časového navýšení mělo být přiznáno 50 % navýšení. Poradna podle ní postupovala v rozporu s právním předpisem, neboť ji na přelomu listopadu a prosince roku 2022 odmítla vyšetřit a poskytla jí nesprávné informace ohledně možností nového vyšetření a nového sepsání doporučení k uzpůsobení maturitní zkoušky. Pokud by žalobkyně byla řádně vyšetřena a obdržela nové doporučení, mohl jej přezkoumat nadřízený orgán. Žalobkyně tak o tuto možnost přezkumu přišla a neměla jinou možnost, než do přihlášky k maturitě uvést alespoň doporučení na navýšení času o 25 %. Žalobkyně má navíc za to, že opětovné vyšetření by vedlo k zařazení do skupiny SPUO-2 a k přiznání 50 % časového navýšení. Zdravotní stav žalobkyně se od vydání posudku v září 2021 objektivně zhoršil, což potvrdila i její ošetřující lékařka, která doporučila maximální možné navýšení časové dotace. Kamarádka se stejnou diagnózou a obdobnými obtížemi navýšení času o 50 % získala a úspěšně odmaturovala. 8. Žalobkyně odkázala na § 2 odst. 1 písm. b), § 16 odst. 1, § 16 odst. 2 písm. c), § 16a odst. 1 a § 116 školského zákona, § 20 odst. 1 a 4 vyhlášky a § 1 odst. 3 písm. c) vyhlášky č. 72/2005 Sb., o poskytování poradenských služeb ve školách a školských poradenských zařízeních. Citovaná ustanovení byla dle žalobkyně porušena, což mohlo ovlivnit výsledek maturitní zkoušky. Shrnula, že nebyly respektovány její aktuální vzdělávací potřeby, jelikož maturitní zkoušku absolvovala s více než rok a půl starým doporučením. Doporučení nebylo rok od vydání aktualizováno ani potvrzeno. Poradna žalobkyni neposkytla poradenskou službu spočívající ve vyšetření a vydání nového doporučení. Poradna nespolupracovala se žalobkyní a s poskytovatelem zdravotních služeb ani nijak neodůvodnila, proč jeho doporučení nepovažovala za relevantní. Žalobkyně namítla, že poradna nepostupovala v souladu s požadavky zákona – neposkytla nové doporučení anebo nepotvrdila stávající – tím by mohla toto nové doporučení nechat přezkoumat u Národního pedagogického institutu podle § 16b odst. 1 školského zákona. Podotkla, že před podáním návrhu na přezkoumání výsledku maturitní zkoušky u žalovaného neformálně kontaktovala jak Národní pedagogický institut, tak i několik pedagogicko-psychologických poraden. Ty požádala o to, zda by jí mohly poskytnout stanovisko k postupu a doporučení z roku 2021. Všechny instituce ji však odmítly, jelikož jsou toho názoru, že k této revizi či podání stanoviska jim chybí zákonné zmocnění. 9. Žalobkyně má rovněž podezření na nerovné zacházení. Upozornila na případ jiné maturantky s X, která má obdobné vzdělávací obtíže a potřeby jako žalobkyně, a na rozdíl od ní jí byl navýšen čas u maturitní zkoušky o 50 %. Dále žalobkyně odkázala na rozsudek velkého senátu Evropského soudu pro lidská práva ze dne 13. 11. 2007 ve věci č. 57353/00 – D. H. a ostatní proti České republice, který dle ní lze vztáhnout i na případ osob se zdravotním postižením. I ony jsou zranitelnější a vyžadují zvláštní ochranu, proto na ně nelze automaticky aplikovat poučka, že právo svědčí bdělým. Naopak je povinností státu, aby proaktivně zajistil dostatečně fungující mechanismy pro jednoduchý výkon práv těchto osob. 10. Podobně jako v citovaném případě pak nebyl souhlas žalobkyně se závěry doporučení dostatečný. Žalobkyně si není jistá, zda si ji zaměstnankyně zařízení nespletla s jinou žákyní, neboť měla roušku, přičemž průvodním jevem jejího onemocnění je snížené sebevědomí a zvýšená důvěřivost, doporučení tak nijak nerozporovala. Žalobkyně dále odkázala na Mezinárodní úmluvu o právech osob se zdravotním postižením, která vyžaduje, aby státy zajistily realizaci práva na vzdělání bez diskriminace a na základě rovných příležitostí a aby zajistil