5 As 126/2011 — Nejvyšší správní soud

14 A 142/2023- 80 - text 9 14 A 142/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Jana Kratochvíla, soudce Martina Bobáka a soudkyně Hany Kadaňové ve věci žalobce: B- D. bytem X zastoupený advokátem JUDr. Petrem Papežem sídlem Vojtěšská 245, 338 05 Mýto proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, 100 10 Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 6. 2023, č. j. MZP/2023/520/590, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva životního prostředí ze dne 9. 6. 2023, č. j. MZP/2023/520/590, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 21 413 Kč, a to do rukou zástupce žalobce JUDr. Petra Papeže, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení sporu 1. Žalobce provozuje vodní dílo – malou vodní elektrárnu Šťáhlavy (MVE). Jádrem věci je posouzení otázky, zda se správní orgány řádně zabývaly jeho argumentem, že přenesl svou povinnost manipulace se stavidlem na jiný subjekt, a to na Povodí Vltavy, s. p. (Povodí Vltavy). Pokud by totiž žalobce tuto povinnost skutečně přenesl na Povodí Vltavy, nemohl by porušit § 59 odst. 1 písm. a) zákona č. 254/2001 Sb., o vodách (vodní zákon), tzn. nemohl by se ani dopustit přestupku dle § 125d odst. 5 písm. a) vodního zákona. 2. Ze správního spisu soud zjistil následující pro své rozhodnutí podstatné skutečnosti. 3. Dne 22. 6. 2022 obdržela Česká inspekce životního prostředí, Oblastní inspektorát Plzeň (ČIŽP), podnět na nedodržování minimálního zůstatkového průtoku v korytě toku, z něhož MVE odebírá povrchovou vodu z toku Úslava. Rozhodnutím ze dne 6. 4. 2023, č. j. ČIŽP/43/2023/1623 (prvoinstanční rozhodnutí), ČIZP shledala žalobce vinným ze spáchání přestupku dle § 125d odst. 5 písm. a) vodního zákona ve spojení s § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona, jelikož nedodržel podmínky a povinnosti, za kterých byla MVE povolena a uvedena do provozu, zejména nedodržel schválený manipulační řád pro vodní díla ve Šťáhlavech z roku 2018 ve znění revize z 7. 10. 2021 (manipulační řád). Žalobci uložila pokutu ve výši 50 tis. Kč. Proti prvoinstančnímu rozhodnutí se žalobce odvolal. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání zamítl a prvoinstanční rozhodnutí potvrdil. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 4. Žalobce nesouhlasí s tím, že by porušil povinnost dle § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona, neboť po celou dobu jednal v souladu s manipulačním řádem. Rozhodnutí správních orgánů spočívají na nesprávném právním posouzení věci. Na základě provedených důkazu dospěly k chybným skutkovým zjištěním. V řízení o uložení pokuty za správní delikt je třeba klást důraz na důkladné zjištění skutkového stavu. Správní orgány se měly věcí podrobněji zabývat v souladu se zásadou vyšetřovací (§ 50 odst. 3 správního řádu). 5. Správní orgány údajně nevypořádaly rozpory mezi tvrzeními žalobce a Povodí Vltavy. Žalovaný i ČIŽP se přiklonily k pouhému tvrzení zaměstnance Povodí Vltavy. Nesoulad v tvrzeních mezi žalobcem a Povodím Vltavy se týkal toho, jestli žalobce na Povodí Vltavy přenesl plnění povinností týkajících se stavidla MVE (stavidlo) ve smyslu podkapitoly C.2.1 manipulačního řádu. 6. Žalobce trvá na tom, že povinnost manipulovat se stavidlem předal Povodí Vltavy již na začátku roku 2022. Z opatrnosti dne 16. 2. 2023 vyrozuměl Povodí Vltavy o tom, že i nadále má zajišťovat manipulaci se stavidlem. Vzhledem k tomu, že Povodí Vltavy na tento dopis nereagovalo, opět ho kontaktoval. Dne 14. 6. 2023 pracovník Povodí Vltavy žalobci sdělil, že Povodí Vltavy neobdrželo žádný dopis o předání povinnosti. S ohledem na datovou zprávu žalobce ze dne 16. 2. 2023 ovšem toto tvrzení Povodí Vltavy nemůže být pravdivé. Tento postup Povodí Vltavy dokládá, že popíralo předání povinnosti manipulace se stavidlem i poté, co ho o tom žalobce bezpochybně vyrozuměl, a to ještě předtím, než správní orgán vydal prvoinstanční rozhodnutí. Tvrzení Povodí Vltavy tak žalobce označuje za čistě účelové ve snaze vyhnout se odpovědnosti za únik vody na řece. 7. Během kontroly konané 24. 6. 2022 žalobce předložil kontrolující osobě, Ing. L. K. (kontrolující osoba), dopis Obecního úřadu Šťáhlavy z 1. 3. 2022. Z něj vyplývá, že Povodí Vltavy převzalo povinnost manipulace se stavidlem. Konkrétně je zde uvedeno, že nátok náhonu u jezu budou uzavírat zaměstnanci Povodí Vltavy v součinnosti se zhotovitelem údržby náhonu. V záznamu o kontrolních úkonech ze dne 29. 6. 2022 kontrolující osoba vysloveně uvedla, že se stavidly manipulovali pracovníci Povodí Vltavy. Dle žalobce by tak dozajista nečinili, pokud by Povodí Vltavy tuto povinnost skutečně nepřevzalo. Žalobce tak má za to, že dostatečně prokázal, že povinnost manipulovat se stavidlem v únoru roku 2022 předal Povodí Vltavy. 8. Skutečnost, že místní rybář dne 24. 6. 2022 kontaktoval zaměstnance Povodí Vltavy s tím, aby uzavřelo splav z důvodu suchého jezu, taktéž dokládá, že i tento rybář považoval Povodí Vltavy za odpovědné za manipulaci se stavidlem. V opačném případě by kontaktoval žalobce. Obdobně také zástupce města Šťáhlavy kontaktoval Povodí Vltavy, aby v souladu s manipulačním řádem uzavřelo stavidlo. Z toho je patrné, že i město Šťáhlavy si bylo vědomo toho, že se stavidlem manipuluje Povodí Vltavy. Nadto po kontaktování Povodí Vltavy městem Šťáhlavy uzavřeli pracovníci Povodí Vltavy toto stavidlo, aniž předtím kontaktovali žalobce. Stejně tak žalobce ani nevyrozuměli o tom, že stavidlo uzavřeli. Dle žalobce je toto jasným dokladem toho, že odpovědnost za manipulaci se stavidlem přešla na Povodí Vltavy. Povodí Vltavy si toho bylo vědomo. 9. Žalobce se domnívá, že prokázal, že vynaložil veškeré úsilí, které po něm bylo možné požadovat, aby po dobu jeho nepříznivého zdravotního stavu byla zajištěna manipulace se stavidlem. Povinnost manipulovat se stavidlem prokazatelně přenesl na počátku roku 2022 na Povodí Vltavy, a pokud s ním nebylo manipulováno tak, jak mělo být, a to ohrozilo život ve vodním toku, odpovědným není on, ale Povodí Vltavy. Toho si byla vědoma i kontrolující osoba, přesto ČIŽP nesprávně uložila pokutu žalobci. 10. Žalovaný ve svém vyjádření uvedl, že zjistil stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Povodí Vltavy je zákonem zřízený státní podnik, který nemá žádný zájem na výsledku řízení. Ve sdělení ze dne 13. 7. 2022 Povodí Vltavy popsalo průběh skutkového děje tak, jak jej zaznamenali jeho pracovníci. 11. Manipulační řád ukládá provozovateli MVE určité povinnosti. Pokud není provozovatel MVE schopen zajistit splnění těchto povinností, musí neprodleně informovat pracovníka Povodí Vltavy, který zajistí manipulace dle manipulačního řádu. Žalobce těmto povinnostem nedostál. Nemohl se tak dovolávat ujednání, jejichž uzavření není schopen relevantně dokázat. 12. Mezi základní povinnosti vlastníků vodních děl patří dodržování schváleného manipulačního řádu vodního díla a jeho provozního řádu. Postup v rozporu s manipulačním řádem je porušením povinnosti dle § 59 odst. 1 písm. a) vodního zákona. Skutečnost, že manipulační řád představuje podklad pro vymezení povinností a podmínek pro vodní dílo, vyplývá i z důvodové zprávy k vodnímu zákonu. 13. Dle žalovaného měl žalobce dostatek času a možností prokázat svá tvrzení o tom, že povinnost manipulovat se stavidlem telefonicky předal Povodí Vltavy. Žalobce se seznámil se sdělením ze dne 13. 7. 2022, v němž Povodí Vltavy popřelo telefonické předání povinnosti manipulace se stavidlem. Žalobce tak měl správnímu orgánu navrhnout provedení relevantních důkazů na podporu svého tvrzení. To ale žalobce v průběhu řízení neučinil, stejně tak jako to neučinil ani v rámci posuzované žaloby. Z procesního hlediska se tak jedná o nepodložená tvrzení žalobce. Skutečnost, že ČIŽP hodnotila zjištěné okolnosti v neprospěch žalobce, neznamená nezákonnost napadeného rozhodnutí. 14. Ani pokud by ČIŽP nařídila žalobcem navrhované ústní jednání, žalobce by na něm neprokázal předání povinnosti manipulace se stavidlem. Nařízení ústního jednání není obligatorní. Žalobce nepodal odvolání proti usnesení o nařízení ústního jednání. Žalobce ve správním řízení vystupoval v roli obviněného, tedy v jiném postavení než svědek. Nenařízení ústního jednání ho nezkrátilo na jeho procesních právech. 15. Žalobce se nemůže dovolávat toho, čeho si podle jeho názoru byla vědoma ta či ona třetí osoba. Odpovědnost vznikající na základě § 125d odst. 5 vodního zákona je objektivní odpovědností. Obdobně je tomu ostatně také v případě deliktní odpovědnosti právnických osob a jim na roveň postavených fyzických osob při výkonu podnikání. Jestliže je odpovědnost za určitý delikt objektivní, pak se jedná o odpovědnost za následek, tedy bez ohledu na zavinění. Otázku zavinění žalovaný vůbec nezkoumal. 16. Žalovaný se také dostatečně zabýval otázkou liberačních důvodů. Neexistovaly důkazy, které by podpořily tvrzení žalobce o tom, že vynaložil veškeré úsilí, které bylo možné po něm vyžadovat,