1 Afs 38/2006 — Nejvyšší správní soud

14 A 20/2023- 42 - text 9 14 A 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Štěpána Výborného a soudců Martina Bobáka a Jana Kratochvíla ve věci žalobce: WOOD Transport Energo a.s., IČO: 29025362 sídlem Vyšehradská 1349/2, Praha 2 zastoupený advokátem Mgr. Ing. Ladislavem Málkem sídlem Vinohradská 89/90, Praha 3 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 1. 2023, č. j. MZP/2022/500/2911, sp. zn. ZN/MZP/2022/500/313, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správními orgány 1. Žalobce se podanou žalobou domáhá zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým Ministerstvo životního prostředí zamítlo odvolání žalobce a potvrdilo rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy, odboru ochrany prostředí (dále jen „Magistrát“ či „správní orgán I. stupně“), ze dne 3. 10. 2022, č. j. MHMP 1713756/2022, (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), kterým bylo podle § 25 odst. 2 písm. a) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o odpadech“), zrušeno rozhodnutí Magistrátu ze dne 23. 1. 2019, č. j. MHMP 22539/2019, o povolení provozu dle § 14 odst. 1 zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech a o změně některých dalších zákonů, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „starý zákon o odpadech“), pro stacionární zařízení ke sběru, výkupu, využívání a odstraňování odpadů provozovaného žalobcem (dále jen „povolení provozu“). 2. Z obsahu správního spisu zjistil soud následující, pro věc podstatné skutečnosti. 3. Dne 23. 1. 2019 bylo žalobci vydáno povolení provozu. Toto povolení bylo zčásti změněno rozhodnutím ze dne 2. 1. 2020, č. j. MHMP 223/2020. 4. Rozhodnutím České inspekce životního prostředí, oblastního inspektorátu Praha (dále jen „Inspekce“) ze dne 2. 7. 2020, č. j. ČIŽP/41/2020/7815, byla žalobci uložena pokuta ve výši 40 000 Kč za přestupek dle § 66 odst. 3 písm. b) starého zákona o odpadech. Důvodem bylo, že žalobce dne 29. 11. 2019 provozoval zařízení v rozporu se schváleným provozním řádem, neboť nakládal s odpady i na jiných sousedních pozemcích, které nebyly uvedeny v provozním řádu, nezajistil oplocení areálu zařízení a neoznačil zařízení informační tabulí, čímž porušil § 19 odst. 1 písm. c) starého zákona o odpadech. 5. Rozhodnutím Inspekce ze dne 17. 2. 2022, č. j. ČIŽP/41/2022/1629, byla žalobci uložena pokuta ve výši 200 000 Kč za přestupek dle § 121 odst. 1 písm. o) zákona o odpadech. V tomto případě žalobce dne 17. 6. 2021 provozoval zařízení v rozporu se schváleným provozním řádem tím, že opět nakládal s odpady i na jiných sousedních pozemcích, které nebyly uvedeny v provozním řádu. Dále byl shledán vinným z přestupku dle § 66 odst. 3 písm. d) starého zákona o odpadech, jelikož v roce 2020 (ke dni 31. 12. 2020) překročil roční kapacitu a roční zpracovatelskou kapacitu předmětného zařízení. 6. Magistrát v rozhodnutí o zrušení povolení provozu konstatoval, že žalobci bylo opakovaně prokázáno porušování podmínek provozu zařízení a povinností stanovených zákonem o odpadech. Za prvé žalobce provozoval zařízení na jiných pozemcích, tedy v jiném rozsahu, než mu bylo vydaným povolením k provozu dovoleno. Za druhé překročil maximální roční kapacitu a roční zpracovatelskou kapacitu zařízení. Proto Magistrát rozhodnutí o povolení provozu zrušil. 7. K odvolání žalobce žalovaný nyní napadeným rozhodnutím prvostupňové rozhodnutí potvrdil. 8. Žalovaný konstatoval, že žalobce opakovaně porušil podmínky dané povolením provozu (resp. jím schváleným provozním řádem). Žalovaný uvedl, že výrazem „tímto zákonem“ užitým v § 25 odst. 2 písm. a) zákona je pochopitelně míněn zákon o odpadech, avšak citované ustanovení dopadá i na případy, kdy byly porušovány povinnosti zakotvené ve starém zákoně o odpadech, respektive v povolení provozu vydaném dle starého zákona o odpadech. 9. Žalovaný uvedl, že v prvostupňovém rozhodnutí sice absentoval podrobný popis toho, jakým způsobem žalobce porušil své povinnosti, avšak v jeho výroku i odůvodnění byla uvedena rozhodnutí o uložení pokuty vydaná Inspekcí. Napadené rozhodnutí tedy není nepřezkoumatelné. 10. Žalovaný podotkl, že porušení povinností se žalobce v případě provozu zařízení na neschválených pozemcích dopustil dne 29. 11. 2019 a dne 17. 6. 2021, respektive ke dni 31. 12. 2020 spáchal přestupek spočívající v překročení kapacity zařízení. Nejde tedy o časovou vzdálenost více než dvou let, naopak mezi jednotlivými porušeními povinností byly časové rozestupy mnohem menší. A navíc zákon o odpadech nestanoví, že by opakovaná porušení právních povinností musela být provázána blízkou časovou souvislostí, ani nestanoví, jaká je maximální doba pro vyhodnocení porušení povinností. Může se proto obecně jednat o jakákoli porušení v rámci provozní historie zařízení, ledaže by od historických porušení uběhl značný časový úsek. Žalovaný poukázal na recidivu žalobce a souběh porušení povinností. 11. Žalovaný konečně nepovažoval výrok rozhodnutí Magistrátu za nesrozumitelný. Ustanovení § 25 odst. 2 zákona o odpadech míní pojmem „povolení provozu zařízení“ rozhodnutí o povolení provozu zařízení, jelikož povolení provozu zařízení má formu rozhodnutí. Ve výrokové části prvostupňového rozhodnutí je jednoznačně a bez dalšího uvedeno, jaké rozhodnutí se jím ruší, včetně jednoznačné identifikace jednacím číslem a datem a uvedením IČZ zařízení, takže se ruší toto rozhodnutí o povolení provozu předmětného zařízení jako celek. Žalovaný považoval za zřejmou chybu v psaní chybný údaj o datu změny povolení k provozu. II. Obsah žaloby 12. Žalobce namítá, že žalovaný při výkladu § 25 odst. 2 písm. a) zákona o odpadech, především obratu „povolení provozu zařízení“, neuvedl, z jakých zdrojů (doktrinální výklad či důvodová zpráva) vychází jeho závěry. 13. Žalobce míní, že při výkladu pojmu „povolení provozu zařízení“ lze vyjít čistě z jazykového a logického výkladu, kdy předmětem rozhodnutí o zrušení může být pouze povolení, a nikoliv vždy rozhodnutí, jak se mylně domnívá žalovaný. V daném případě bylo jedním rozhodnutím, které bylo navíc v čase doplňováno (měněno), uděleno několik různých povolení k provozu zařízení, přičemž každé z udělených povolení lze samostatně zrušit, aniž by bylo zrušeno povolení provozu jako celek. Z obsahu prvostupňového rozhodnutí dle žalobce plyne, že bylo zrušeno povolení k provozu zařízení ke sběru, výkupu a využívání odpadů, a nikoliv již povolení k provozování zařízení v podobě odstraňování odpadů způsobem D 15. Žalobce doplňuje, že žalovaný též bagatelizuje chybu ve výroku prvostupňového rozhodnutí v podobě uvedení nesprávného data rozhodnutí, aniž by zjednal adekvátní nápravu postupem předvídaným podle správního řádu. I tato chyba přispívá k nesrozumitelnosti výroku prvostupňového rozhodnutí, kterou žalobce namítá. 14. Žalobce míní, že se žalovaný nevypořádal s jeho argumentací ohledně naplnění důvodů pro zrušení povolení. Žalobce je nadále toho názoru, že při odejmutí povolení je vždy nutné postupovat v mezích zákona a není přípustná jakákoliv analogie či dotváření chybějící právní úpravy např. v rámci přechodných ustanovení „nového“ zákona o odpadech. Za „porušení povinnosti stanovené tímto zákonem“ nelze považovat jakoukoliv jinou povinnost, byť by se jednalo o povinnost stanovenou předchozím „starým“ zákonem o odpadech. Ve zmiňovaných přestupkových řízeních nebylo shledáno opakované porušení nového zákona o odpadech. Žalobce se tak nedopustil opakovaného porušení zákona o odpadech ani opakovaného porušení povinností stanovených v povolení ze dne 23. 1. 2019. V posuzovaném případě je tvrzeno toliko jediné porušení zákona o odpadech, a to § 17 odst. 1 písm. a) zákona o odpadech tím, že žalobce provozoval dne 17. 6. 2021 v rozporu se schváleným provozním řádem zařízení tak, že nakládal s odpady na jiných sousedních pozemcích. 15. Dle žalobce musí být zrušení povolení dostatečně odůvodněno a nepostačí odkaz na dříve proběhlá přestupková řízení, naopak musí být uvedeno, v čem spočívá ono opakované porušení zákona či povolení. Rovněž by mělo být zdůvodněno, proč není větším ohrožením zrušení povolení, než ponechání tohoto zařízení v provozu. Žalobce odmítá, že by měl nízký respekt k plnění právních povinností spojených s provozem zařízení. Předchozí pochybení byla toliko administrativního charakteru a neohrozila životní prostředí. 16. Žalobce rozporuje, že mu bylo odejmuto povolení za to, že vytřídil a podrtil (recykloval) větší než provozním řádem zařízení připuštěné množství dřevěného odpadu (překročil roční zpracovatelskou kapacitu zařízení dle schváleného provozního řádu). Žalobce poukazuje na skutečnost, že dlouhodobě usiloval o změnu provozního řádu v podobě navýšení zpracovatelské kapacity, zpracoval pro změnu provozního řádu potřebné podklady, avšak Magistrát s provedením změny otálel a nakonec s ní nevyslovil