7 As 114/2017 — Nejvyšší správní soud

15 A 20/2023- 109 - text 27 15 A 20/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobkyně: H. K. zastoupena advokátem Mgr. Jiřím Nezhybou se sídlem Údolní 567/33, Brno proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy se sídlem Mariánské náměstí 2, Praha 1 za účasti: D. K. zastoupena advokátkou Mgr. Ing. Danielou Belladovou se sídlem Pod Harfou 981/27, Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 1. 2023, č. j. MHMP 2214033/2022 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobkyně se žalobou podanou u Městského soudu v Praze domáhá zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobkyně a Z. L. a potvrdil rozhodnutí Městské části Praha 11 (dále jen „stavební úřad“) ze dne 21. 2. 2022, č. j. MCP11/21/066135/OV/Hol (dále jen „prvoinstanční rozhodnutí“). Prvoinstančním rozhodnutím byl schválen stavební záměr na stavbu „Rodinný dům včetně dočasné jímky splaškové kanalizace a tepelného čerpadla“ (vzduch – voda), ul. X, Praha X na pozemku parc. č. XA (zastavěná plocha a nádvoří), parc. č. XB (zahrada) v katastrálním území X (dále jen „stavební záměr“). II. Napadené rozhodnutí a dosavadní průběh řízení 2. Stavební úřad vydal společné rozhodnutí č. j. MCP11/18/068298/OV/Hol ze dne 18. 4. 2019, proti kterému bylo podáno odvolání. Žalovaný jako příslušný odvolací správní orgán svým rozhodnutím ze dne 5. 11. 2020, č. j. MHMP 1676515/2020 vydané společné rozhodnutí zrušil a věc vrátil k novému projednání. Prvoinstančním rozhodnutím (v pořadí již druhým) byl stavební záměr na základě žádosti stavebníků o vydání společného stavebního povolení ze dne 19. 11. 2018 schválen. 3. V rámci odvolacího řízení byl dne 1. 6. 2022 žalovaným pod č. j. MHMP 995208/2022 požádán odbor územního plánování Ministerstva pro místní rozvoj (dále jen „MMR“) o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska odboru územního rozvoje Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „MHMP“) č. j. MHMP 265769/2021 ze dne 15. 3. 2021. Závazným stanoviskem č. j. MMR-57034/2022-81 ze dne 19. 9. 2022 bylo závazné stanovisko odboru územního rozvoje MHMP částečně změněno a ve zbytku potvrzeno. MMR pouze závazné stanovisko upřesnilo a více rozvedlo posouzení souladu záměru s územním plánem. 4. Dne 1. 6. 2022 byl žalovaným pod č. j. MHMP 1994072/2022, požádán odbor pozemních komunikací a drah MHMP o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska silničního správního úřadu ÚMČ Praha 11, vydaného pod č. j. MCP11/ 21/024429/OD/Rok ze dne 21. 6. 2021. Závazným stanoviskem č. j. MHMP 1918114/2022/O4/Lo ze dne 19. 10. 2022 bylo stanovisko odboru pozemních komunikací a drah MHMP potvrzeno. 5. Dne 1. 6. 2022 byl žalovaným pod č. j. MHMP 995082/2022, požádán odbor ochrany prostředí MHMP o potvrzení nebo změnu závazného stanoviska odboru životního prostředí ÚMČ Praha 11, č. j. MCP11/21/017123/OŽP/Hako ze dne 3. 5. 2021. Závazným stanoviskem č. j. MHMP 1161997/2022 ze dne 12. 7. 2022 bylo odborem ochrany prostředí MHMP stanovisko změněno, tak že v odstavci uvozeném „Orgán ochrany ovzduší vydává souhlasné závazné stanovisko k umístění stacionárního zdroje“ se vložil text „k umístění a provedení stavby stacionárního zdroje…“. III. Žaloba 6. Žalobkyně úvodem konstatovala, že je vlastníkem pozemků parc. č. XC, XD a XE v k. ú. X, (dále jen „parc. č. XC, XD a XE“), které sousedí s pozemky, na kterých má dojít k realizaci stavebního záměru. Napadené rozhodnutí považuje za nezákonné. V žalobě namítla chybný procesní postup stavebního úřadu, rozpor záměru s územně plánovací dokumentací, nedostatečné posouzení dopravního řešení záměru i vady projektové dokumentace a závazných stanovisek dotčených orgánů. 7. V prvním žalobním bodě namítla vadu řízení spočívající v tom, že stavební úřad žalobkyni neinformoval o možnosti vyjádřit se k podkladům řízení dle § 36 odst. 3 správního řádu. Námitku žalobkyně uplatnila již v odvolacím řízení, avšak žalovaný se s ní nedostatečně vypořádal, neboť zcela opomenul podstatu námitky, která spočívala v absenci výzvy k vyjádření k podkladům řízení ve smyslu § 36 odst. 3 správního řádu, nikoliv v poučení podle § 114 odst. 4 stavebního zákona. K uvedenému porušení pak odkázala na rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 6. 2003, č. j. 7 A 130/2002-28 a ze dne 18. 12. 2013, č. j. 6 As 81/2013-56. Pokud stavební úřad není schopen prokázat, že výzvu k seznámení se s poklady skutečně učinil a doručil, porušil svým postupem procesní práva žalobkyně. 8. Ve druhém žalobním bodě namítla rozpor stavebního záměru s územně plánovací dokumentací. Vyzdvihla, že poměr zastavěné plochy oproti ploše zeleně neodpovídá charakteru stávající zástavby; k uvedenému pak poukázala na stranu 8 prvoinstančního rozhodnutí a stranu 11 napadeného rozhodnutí. Popis území zcela neodpovídá skutečnosti, jelikož se v lokalitě vyskytují drobnější domy podstatně menších rozměrů, než jakých dosahuje stavební záměr. Vlastnosti rodinného domu, který stavebníci chystají v lokalitě vybudovat, neodpovídá charakteru stávající zástavby svojí výškou ani poměrem zastavěné plochy oproti ploše zeleně. Postup žalovaného se zakládá na srovnání záměru s několika vybranými nemovitostmi, které jsou v některých případech od pozemků parc. č. XA, XB a XF poměrně vzdáleny. Pouze vzdálenější objekty mají stejně jako stavební záměr podlažnost 2 NP, naopak objekty nacházející se v bezprostřední blízkosti mají pouze 1 NP. Pokud žalovaný v otázce posouzení charakteru výstavby s ohledem na rozsáhlou stavební činnost odkázal na závazné stanovisko MMR, je toto srovnání dle žalobkyně chybné, jelikož je prováděno s vybranými objekty, které jsou od stavebního záměru značně vzdáleny. Srovnání navíc vychází z odlišných hodnot, než které uvádí projektová dokumentace. 9. Žalobkyně rovněž namítla, že se záměr nachází na samotné hranici zastavěného území, která má sloužit pro volný přechod do území nezastavěného, na plochách sloužících jako zahrada s okolní zástavbou toliko drobných zahradních domků. Vyzdvihla nezbytnost srovnání pouze s objekty vyskytujícími se v bezprostřední blízkosti, a nikoliv s objekty, které jsou již součástí pravidelné výstavby vzdálené od chráněné zeleně. S ohledem na okolní zástavbu a vysoký poměr zastavěné a zpevněné plochy na pozemku, se jedná o extenzivní stavební činnost, která není v souladu s okolním charakterem území a není ve stabilizovaném území přípustná. Žalobkyně připomněla, že výpočet zastavěné plochy uvedený v projektové dokumentaci byl chybný, přičemž stavební úřad i žalovaný poté vycházeli z výpočtu uvedeného žalobkyní na straně 8 odvolání, aniž by se zabývali vadou projektové dokumentace. Stavebníci rovněž dostatečně neprokázali, že zahrnuli do výpočtu všechny zpevněné plochy. 10. Žalobkyně rovněž namítla zásah stavebního záměru na pozemek parc. č. XF v k. ú. X (dále jen „parc. č. XF“). Přestože stavebníci v žádosti o povolení záměru uváděli, že rozsah řešeného území se vztahuje pouze na pozemky parc. č. XB a XA, z dalších částí projektové dokumentace je zřejmé, že realizace záměru zasáhne také do území sousedního pozemku parc. č. XF, který je rovněž ve vlastnictví stavebníků a má sloužit jako zahrada přidružená k rodinnému domu. V tomto směru pak žalobkyně odkázala na bod A.3 stavební dokumentace a závazné stanovisko silničního úřadu k projektové dokumentaci stavby pro společné územní a stavební řízení ze dne 21. 6. 2021, které bylo v rámci odvolacího řízení potvrzeno. Takový postup je dle žalobkyně v rozporu s územním plánem, který zahrnuje pozemek parc. č. XF mezi plochy ZMK – zeleň městská a krajinná, s hlavním využitím městská a krajinná zeleň s rekreačními aktivitami. Podle územního plánu se jedná o plochu veřejně přístupnou, kterou nelze užívat pro soukromé stavební záměry a tento pozemek tak nemůže sloužit jako soukromá zahrada žadatelů. 11. Současně uvedla, že na ploše pozemku parc. č. XF se nachází významný krajinný prvek o rozloze 5 m2 a územní systém ekologické stability o celkové rozloze 518,4 m2. Po celé délce západní hranice se pak nachází ochranné pásmo maloplošného zvláště chráněného území – X a v blízkosti hranice pozemku teče potok, který ústí do X rybníka. Pozemek je rovněž v celém rozsahu půdou II. třídy ochrany zemědělského půdního fondu. Pozemek parc. č. XF proto není možné využít pro účely stavebního záměru a zahrnout jej do řešeného území či do kalkulace podílu zastavěné plochy oproti ploše zeleně. Vypořádání odvolací námitky na straně 12 napadeného rozhodnutí tak žalobkyně považuje za nedostatečné. Není rolí odvolacího orgánu, aby napravoval chyby projektanta, které zavdávají důvod k pochybnostem, zdali realizací záměru nebude zasaženo do zákonem chráněného zájmu na př