9 As 23/2015 — Nejvyšší správní soud

15 A 79/2024- 46 - text 6 15 A 79/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: EKOSTYREN s.r.o., IČO: 258 50 512 se sídlem U Řeky 804, Ostrava zastoupená advokátem Mgr. Michalem Hrabčákem se sídlem Českobratrská 2, Ostrava proti žalovanému: Úřad průmyslového vlastnictví se sídlem Antonína Čermáka 2a, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví ze dne 21. 6. 2024, č. j. O-576032/D23104385/ÚPV takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí předsedy Úřadu průmyslového vlastnictví (dále jen „předseda ÚPV“) specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým byl zamítnut její rozklad a potvrzeno rozhodnutí žalovaného (dále jen „Úřad“) ze dne 23. 10. 2023, č. j. O-576032/D21112192/2021/ÚPV (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím byla podle § 4 písm. b) zákona č. 441/2003 Sb., o ochranných známkách, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „ZOZ“) v celém rozsahu zamítnuta přihláška slovní ochranné známky žalobkyně ve znění „kancelář24.cz“ (dále jen „přihlašované označení“) pro všechny nárokované výrobky a služby ve třídách 16, 20 a 35 mezinárodního třídění výrobků a služeb. 2. Předseda ÚPV v odůvodnění napadeného rozhodnutí uvedl, že pro posouzení rozlišovací způsobilosti přihlašovaného označení je nutno vzít v úvahu dojem, kterým působí jako celek ve vztahu k přihlašovaným výrobkům nebo službám a vnímání průměrného spotřebitele. Průměrným spotřebitelem bude jednak široká spotřebitelská veřejnost, neboť nejde jen o výrobky určené pro vybavení kanceláří, ale i pro užití v domácnostech či školách, jednak komerční subjekty provozující činnost běžně v kancelářích. Jde o běžné výrobky a služby často užívané ze strany laické i odborné veřejnosti a lze očekávat běžnou až vyšší pozornost u obou skupin spotřebitelské veřejnosti. 3. Rozlišovací způsobilost ve smyslu § 4 písm. b) ZOZ je u slovních označení dána především významovým obsahem slovních prvků a jejich vztahem k nárokovaným výrobkům nebo službám. Postrádají ji zpravidla obvyklá slova, slovní spojení nebo věty užívané v běžném jazyce, jelikož by šlo velmi obtížně rozpoznat, že nejsou užita ve svém původním významu, ale jako ochranná známka. Jejich zápisem by se obecné výrazy dostaly do výlučného vlastnictví jediného subjektu, čímž by v podstatě byly vyloučeny z běžné mluvy. Je třeba, aby označení ve vztahu k přihlašovaným výrobkům nebo službám vykazovalo originalitu. V těchto souvislostech předseda ÚPV souhlasil s Úřadem, že na základě celkového hodnocení jednotlivých prvků přihlašované označení evokuje v průměrném spotřebiteli možnost objednat výrobky a služby související s kanceláří 24 hodin denně na českých webových stránkách, tedy bude vnímáno primárně jako spojení tří běžných výrazů. To ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a službám nepředstavuje dostatečnou míru jedinečnosti a rozlišovací způsobilosti, neboť jde přímo o popis konkrétních výrobků či služeb souvisejících s kanceláří. Úřad své závěry podle předsedy ÚPV dostatečně odůvodnil, přičemž vycházel z rozhodovací praxe své i Soudního dvora Evropské unie. 4. Označení tvořené obecnými výrazy lze zapsat podle § 5 ZOZ po prokázání, že chybějící rozlišovací způsobilost nabylo ve vztahu k přihlašovaným výrobkům a službám užíváním v obchodním styku. K tomu je třeba prokázat, že se díky takovému užívání označení vrylo do povědomí spotřebitelů natolik silně, aby překonalo nedostatek přirozené rozlišovací způsobilosti. Jde zásadně o dlouhodobý proces, při němž v mysli spotřebitelů (významné části spotřebitelské veřejnosti) konkrétní slovo či slovní spojení ztratí původní význam a začne být vnímáno jako zvláštní pojem označující obchodní původ výrobků a služeb (tj. že pochází od přihlašovatele). Následně předseda ÚPV podrobně hodnotil jednotlivé doklady předložené žalobkyní. Souhrnně k dokladům vztahujícím se k působení žalobkyně na sociálních sítích uvedl, že prokazují užívání přihlašovaného označení ohledně kancelářského nábytku a částečně i služeb souvisejících s podnikatelskou a obchodní aktivitou a kancelářskými službami, nicméně neobsahují odkaz na osobu žalobkyně, ale pouze na její webové stránky či adresu. Na žádném z profilů na sociálních sítích navíc nefiguruje přihlašované označení, jak je přihlašováno (a právě jehož rozlišovací způsobilost má být prokázána), ale je doplněné různými grafickými provedeními, čímž se mění jeho rozlišovací způsobilost a může to spotřebitelskou veřejnost mást (logo může vnímat jako ochrannou známku a přihlašované označení spíše jako součást doménového jména). Podobně se předseda ÚPV vyjádřil i k dalším dokladům obsahujícím grafické provedení (tj. nikoli v přihlašované podobě), přičemž poznamenal, že řadu dokladů navíc nelze časově zařadit nebo z nich nevyplývá, jakých výrobků či služeb se týkaly, jak velkou část spotřebitelské veřejnosti mohly ovlivnit, či případně neprokazují, že k takovému ovlivnění došlo. Ohledně rozkladové námitky žalobkyně týkající se jejího odkazu na webové stránky www.kancelar24.cz předseda ÚPV s odkazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 12. 4. 2011, č. j. 1 As 33/2011-58 uvedl, že existovala povinnost žalobkyně prokázat požadovanou skutečnost k určitému datu. V době následného přezkumného posuzování zápisné způsobilosti správním orgánem či soudem již nemusí být doklad v podobě pouhého odkazu na internetovou stránku přezkoumatelný (obsah zdroje může být změněn, nebo odkaz nemusí být vůbec funkční). V digitální době lze zachytit stav odkazovaných internetových stránek na některý z elektronických nosičů a předložit ho Úřadu v této podobě (pouhý odkaz na webové stránky je v tomto kontextu nedostatečný). K dokladům souvisejícím se sociálními sítěmi předseda ÚPV dále citoval z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 23. 6. 2021, č. j. 6 As 304/2020-42 a navíc v případě žalobkyně nepovažoval jejich rozsah za dostatečný. Žalobkyně tedy nedoložila tvrzení, že svými výrobky a službami oslovila stovky tisíc zákazníků a na českém trhu působí již 15 let. Předložené doklady, které svědčily spíše o nižší míře známosti přihlašovaného označení, jsou k prokázání druhotné rozlišovací způsobilosti podle § 5 ZOZ nedostatečné (kvalitativně i kvantitativně). II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně v prvním žalobním bodě namítla, že předseda ÚPV v rozporu s vlastním (širokým) vymezením průměrného spotřebitele posuzoval rozlišovací způsobilost přihlašovaného označení z hlediska poměrně úzce vymezené skupiny osob zaměřujících se konkrétně na poptávku kancelářského vybavení a služeb, u níž může být vnímání přihlašovaného označení zkresleno. Posouzení Úřadu a předsedy ÚPV je stiženo profesním zkreslením, jelikož úředníky lze považovat za osoby orientované na trhu s kancelářským vybavením a službami. Relevantní široká veřejnost si přihlašované označení na první dojem nespojí s přihlašovanými výrobky a službami, ale spíše s označením kancelářských prostor a služeb dostupných po dobu 24 hodin. 6. Ve druhém žalobním bodu žalobkyně namítla, že ve správním řízení předložila dokumentaci prokazující dlouhodobé užívání přihlašovaného označení v běžném obchodním styku (přesahující 15 let). V dokumentech použité grafické zobrazení pouze doplňuje slovní vyjádření přihlašovaného označení. Závěr předsedy ÚPV, že pro nabytí rozlišovací způsobilosti užíváním v obchodním styku je nutné, aby si průměrný spotřebitel přihlašované označení spojil konkrétně se žalobkyní (její obchodní firmou), nelze dovodit z právních předpisů ani praxe. Naopak u většiny veřejně známých ochranných známek nebude průměrný spotřebitel schopen ji spojit s jejím konkrétním vlastníkem či přihlašovatelem. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný soudu ve vyjádření k žalobě navrhl zamítnutí žaloby. Napadené rozhodnutí označil za zákonné, správné a řádně odůvodněné, přičemž zopakoval některé části v něm uvedené argumentace. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 8. Soud v mezích žalobních bodů přezkoumal napadené rozhodnutí včetně řízení, které jeho vydání předcházelo. V souladu s § 75 odst. 1 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“) přitom vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování správního orgánu. 9. Při rozhodování o žalobě soud vycházel zejména z následující právní úpravy: 10. Podle § 4 písm. b) ZOZ se do rejstříku nezapíše označení, které nemá rozlišovací způsobilost. 11. Podle § 5 ZOZ může být označení uvedené v § 4 písm. b) až d) zapsáno do rejstříku, pokud přihlašovatel prokáže, že takové označení získalo před zápisem ochranné známky do rejstříku užíváním v obchodním styku ve vztahu k výrobkům nebo službám přihlašovatele, pro kte