4 As 3/2008 — Nejvyšší správní soud

15 A 83/2023- 42 - text 8 15 A 83/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže a soudců Mgr. Věry Jachurové a Mgr. Bc. Jan Schneeweise v právní věci žalobce: Rakovnické tvářecí stroje, s.r.o., IČO: 257 68 905 se sídlem Rakovník, Kuštova 637 zastoupený JUDr. Ing. Jindřichem Kalíškem, Ph.D. CIPP/E CIPM se sídlem Praha 6 – Vokovice, Evropská 866/71 proti žalovanému: Ministerstvo životního prostředí se sídlem Praha 10 – Vršovice, Vršovická 1442/65 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného z dne 23. 3. 2023 č.j. MZP/2023/500/41 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí (dále též „ČIŽP“ nebo „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 11. 2022 č.j. ČIŽP/41/2022/12064 (dále jen „rozhodnutí inspekce“). Rozhodnutím inspekce byl žalobce uznán vinným ze spáchání přestupku podle § 125g odst. 3 zákona č. 254/2001 Sb., o vodách a o změně některých zákonů (vodní zákon) (dále jen „vodní zákon“), neboť porušil ustanovení § 39 odst. 4 vodního zákona, za což mu byla uložena pokuta podle § 125g odst. 7 písm. e) vodního zákona ve výši 500 000 Kč. 2. Žalovaný v napadeném rozhodnutí zrekapituloval průběh řízení před ČIŽP a shrnul odvolací námitky, k nimž předeslal, že neobsahují konkrétní fakta a podloženou argumentaci. Konstatoval, že v insolvenčním rejstříku ověřil, že žalobci byla povolena reorganizace, a žalobce je tak v dostatečné míře schopen nakládat se svým majetkem. Stávající právní a ekonomický stav ho nemůže vyvinit v případě, kdy spáchal přestupek, a zbavit ho povinnosti plnit uložená opatření. K výši uložené pokuty žalovaný poznamenal, že účelem sankce je především její preventivní působení, které má vést obviněné k respektu k povinnostem, které jim plynou ze zákona. Odmítl tvrzení žalobce, že se jedná o exemplární trest. 3. Žalovaný zdůraznil, že sankce postihuje ze zákona přestupek, který se udál ve vymezeném časovém intervalu, tzn. že přestupek nastal a právně existuje i poté, co se následně změnily technické poměry na postižené lokalitě. Žalobcem namítané změny by mohly mít jistou relevanci jen z hlediska úvah o výši pokuty, pokud by se následný stav zlepšil, setrval či zhoršil, ať už samovolně nebo s přispěním obviněného. Vycházet lze však jen z potvrzených faktů, nikoli ze žalobcem nepodložených krátkých glos, z nichž některé jsou vysloveně pochybnými úvahami. Podstatná změna skutečností, jak následnou situaci nazval žalobce, je komplexní soubor technických principů, které mohou zapříčinit vizuální snižování množství závadných látek v dotčené lokalitě. Žalobcem popsaný stav (pokud by bylo tvrzení doloženě pravdivé) může znamenat pravděpodobně ohrožení či dokonce zhoršení stavu životního prostředí, neboť mohlo dojít k nežádoucím manipulacím neodborných osob se závadnými látkami či dokonce ke vsaku těchto látek do podloží s následkem ohrožení či znečištění podzemních vod. Ropné uhlovodíky by nikoli „samovolně zanikly“; jejich samovolné odbourávání je velmi obtížné. Namítané změny kontaminace za poslední rok tedy nelze žalobci přičíst k dobru. Žalovaný uvedl dále, že žalobcem namítané údajné změny nic nevypovídají o době uložení závadných látek v lokalitě. Poznamenal, že charakter látek a jejich pozice a množství na jednotlivých místech jednoznačně a nezpochybnitelně odpovídá charakteru předchozí výroby, nikoli dodatečným manipulacím typu černé skládky apod. Odběrem sedmi vzorků z prostoru areálu žalobce a výsledky 14 monitorovacích vrtů byla doložena místy značná přítomnost závadných látek. To znamená, že v lokalitě neexistují přirozené přírodní bariéry vsaku kontaminantů z povrchu do zemních vrstev a podzemních vod. Jde tedy o významnou rizikovost nevhodného nakládání se závadnými látkami v předmětném areálu pro životní prostředí. 4. K namítané likvidační výši pokuty žalovaný v napadeném rozhodnutí uvedl, že vyzval žalobce k předložení relevantních dokladů ohledně jeho majetkového stavu. Zástupci žalobce byla výzva s třicetidenní lhůtou k vyjádření doručena dne 2. 2. 2023, odpověď na výzvu nebyla žalovanému doručena ani ke dni vydání napadeného rozhodnutí. Žalovaný proto učinil pokus získat potřebné údaje jinak. Byla nalezena toliko „Rozvaha“ k 25. 11. 2019 jako listina uložená v obchodním rejstříku. Jelikož tato listina nebyla aktuální, musel žalovaný doplnit tuto kusou informaci vlastním odhadem. Vyšel přitom z čistých aktiv ve výši 22 032 000 Kč a dlouhodobého hmotného majetku v hodnotě 14 500 000 Kč. Tyto údaje nemohly svědčit o tom, že by uložená pokuta představovala pro žalobce nepřiměřenou finanční zátěž, která by zásadně ovlivnila jeho další hospodářskou činnost. 5. Žalobce v žalobě nejprve popsal průběh řízení před ČIŽP a žalovaným, přičemž uvedl své odvolací námitky a jejich vypořádání žalovaným. V rámci žalobních bodů namítl nezákonnost napadeného rozhodnutí a zásah do procesních práv žalobce. 6. V prvním žalobním bodě uvedl, že napadené rozhodnutí je nezákonné pro nesprávné posouzení právní otázky. 7. Ve druhém žalobním bodě namítl, že mu správní orgány neumožnily realizovat jeho procesní práva. Uvedl, že bylo porušeno jeho právo vyplývající z § 36 odst. 3 správního řádu. V případě ČIŽP sice proběhlo seznámení s obsahem spisu, avšak bez toho, aby přítomná zástupkyně ČIŽP poučila zástupce žalobce o obsahu a právních dopadech jednotlivých listin; v případě žalovaného neproběhlo takové seznámení vůbec. 8. Ve třetím žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný vůbec nereflektoval jeho věcné námitky ohledně podstatných změn poměrů v posuzované věci, které jsou doložitelné dodatečnými odběry a měřeními. Žalovaný tyto námitky buď odmítl jako nedůvodné, anebo je zjevně pojal jako přitěžující okolnosti pro rozhodnutí v neprospěch žalobce. Na vady postupu ČIŽP přitom žalobce poukazoval již v odvolání a žalovaný se s touto odvolací námitkou nevypořádal. Napadené rozhodnutí je tak nepřezkoumatelné. 9. Ve čtvrtém žalobním bodě žalobce namítl, že žalovaný opřel napadené rozhodnutí o celou řadu skutečností, které jsou v řízení novotami. Jedná se například o vývody žalovaného o zhoršení situace v dotčeném území. Žalovaný se měl správně k odvolací námitce jednoznačně vyjádřit a v tomto ohledu přezkoumat procesní postup v řízení před ČIŽP, což neučinil. 10. Žalobce dále namítl, že uložená peněžitá sankce je pro něj likvidační, neboť částka 500 000 Kč naprosto přesahuje jeho finanční možnosti. To dokládá daňovým přiznáním za uplynulý fiskální rok a výpisem z bankovního účtu. Uvedl též, že pokud by k úhradě sankce v rámci insolvenčního řízení došlo, dojde k podstatnému snížení majetkové podstaty žalobce v postavení dlužníka, čímž by byli poměrně poškozeni všichni jeho věřitelé. Ti by takový postup mohli následně napadat jako neoprávněné zvýhodnění skupiny věřitelů žalobce. I kdyby žalobce chtěl uloženou sankci uhradit, nemá k dispozici částku v takové výši. Žalobce proto navrhl, aby soud uloženou pokutu snížil, případně aby od jejího uložení úplně upustil. 11. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu pro její nedůvodnost zamítl. Ve vyjádření k žalobě k námitce nesprávného právního posouzení uvedl, že není nikterak konkretizována, pročež ji nelze považovat za relevantní žalobní bod. 12. K námitce ohledně porušení procesních práv uvedl, že podstatou § 36 odst. 3 správního řádu není poučení obviněného o právním významu a důsledcích jednotlivých podkladů pro rozhodnutí. Jeho podstatou je pouze informovat účastníka řízení o procesním stádiu řízení, v němž bylo opatřování podkladů pro rozhodnutí finalizováno. Tento procesní krok ČIŽP řádně učinila. Správní spis po podání příkazu nedoznal žádných změn. Žalobce dostal definovaný a dostatečný prostor k vyjádření ke všem podkladům pro rozhodnutí. Nad rámec zákona byl dokonce okruh podkladů pro rozhodnutí výslovně uveden ve vyrozumění. Před vydáním rozhodnutí ve věci žalobce nahlížel do spisu, který nebyl ze strany ČIŽP nijak doplňován. Ustanovení § 36 odst. 3 správního řádu nemohl v rámci odvolacího řízení porušit ani žalovaný, neboť další podklady, ze kterých by napadené rozhodnutí nově vycházelo, neopatřoval. 13. Pokud jde o námitku týkající se změny poměrů, žalovaný poukázal především na to, že žalobce tuto námitku náležitě nerozvedl, pouze namítl, že žalovaný nedostatečně reagoval na odvolací argumentaci žalobce. Žalovaný zdůraznil, že na předmětnou odvolací argumentaci reagoval na straně 5 napadeného rozhodnutí. Vypořádání odvolacích námitek pak neobsahuje žádné novoty, žalovaný pouze reagoval na tvrzení žalobce, což je samou podstatou odvolacího řízení. 14. K otázce likvidačního účinku pokuty žalovaný uvedl, že touto otázkou se zabýval. Jelikož ze strany žalobce nebyly přes výzvu žalovaného předloženy požadované