2 As 323/2016 — Nejvyšší správní soud

17 A 139/2023- 41 - text 8 17 A 139/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Milana Taubera soudce Vadima Hlavatého a soudkyně Pavly Klusáčkové ve věci žalobce: proti žalovanému: ICT Support, s.r.o., IČ: 26453479 se sídlem Dvorecká 535/21, 147 00 Praha 4 zastoupený advokátem Mgr. Tomášem Krejčím se sídlem Pařížská 204/21, 110 00 Praha Český telekomunikační úřad se sídlem Sokolovská 219, 190 00 Praha 9 o žalobě proti rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 20. 10. 2023, č. j. ČTÚ-8 512/2023-603, takto: I. Rozhodnutí předsedy Rady Českého telekomunikačního úřadu ze dne 20. 10. 2023, č. j. ČTÚ-8 512/2023-603, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku na náhradě nákladů řízení 11 228 Kč, a to do rukou zástupce žalobce advokáta Mgr. Tomáše Krejčího. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým bylo k rozkladu žalobce změněno rozhodnutí žalovaného ze dne 19. 1. 2023, č. j. ČTÚ-8 784/2022-631/VI. vyř. – JiJ, tak, že byla snížena výše uložené pokuty na 60 000 Kč. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla žalobci uložena pokuta ve výši 100 000 Kč dle § 15 odst. 2 kontrolního řádu za přestupek uvedený ve výroku I. rozhodnutí žalovaného ze dne 9. 5. 2022, č. j. ČTÚ-8 784/2022-631/IV. vyř. – JiJ (dále jen „rozhodnutí o přestupku“), kterého se dopustil tím, že jako kontrolovaná osoba v rozporu s § 10 odst. 2 kontrolního řádu neumožnil kontrolujícímu výkon jeho oprávnění stanovených kontrolním řádem při kontrole zahájené dne 1. 1. 2022 doručením oznámení o zahájení ze dne 22. 12. 2021, č. j. ČTÚ-55 462/2021-631/I. vyř. KuK, a neposkytnul k tomu potřebnou součinnost, když dne 10. 1. 2022 v 10:00 hod. nereagoval na opakovaný pokus kontrolujícího přítomného na adrese Dvorecká 535/21, Podolí, 147 00 Praha 4, o kontakt s žalobcem (prostřednictvím domovního zvonku) za účelem vstupu do jeho provozovny a vyžádání si údajů a dokumentů vztahujících se k předmětu kontroly dle § 8 písm. c) kontrolního řádu a ve lhůtě do 2 pracovních dnů po doručení výše uvedeného oznámení neuvedl jméno, příjmení, telefon a e-mail kontaktních osob, které se této kontroly měly zúčastnit a se kterými měli pracovníci správního orgánu při její realizaci spolupracovat. II. Obsah žaloby 3. Žalobce namítal, že žalovaný pochybil, když se nezabýval rozkladovými námitkami ohledně nenaplnění materiální stránky přestupku, ačkoli již nabylo právní moci rozhodnutí o přestupku. 4. Podle žalobce mělo být při stanovení druhu a výše trestu přihlédnuto ke skutečnosti, že kontrolní orgán zcela rezignoval na základní zásady dobré správy (zásada součinnosti s dotčenou osobou), kdy v den kontroly kontrolní orgán pouze 2x zazvonil na zvonek vchodových dveří a žalobce nekontaktoval telefonicky, ač s ním v minulosti komunikoval telefonicky i prostřednictvím emailu. Žalobce pochybil, když se v době vánočních svátků nepřihlásil do datové schránky, ale neměl zájem na neposkytnutí součinnosti, ani na ztížení či zmaření průběhu kontroly. Poukázal na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 4. 2021, č. j. 8 As 102/2019-31, podle kterého by neměla být pořádková pokuta ukládána, byla-li již vynucovaná povinnost splněna před jejím uložením. Žalobce ze své vůle kontaktoval kontrolní orgán, omluvil se, navrhl několik možných termínů provedení kontroly a na základě podnětu žalobce ze dne 20. 1. 2022 byl vyjasněn i účel kontroly. Pokud k těmto skutečnostem nebylo přihlédnuto při rozhodování o vině, mělo k nim být přihlédnuto alespoň v otázce trestu. Podle žalobce je uložená pokuta ve výši 60 000 Kč nepřiměřená uvedeným okolnostem i rozhodovací praxi, když sám žalovaný uvádí, že za dané jednání ukládá pokuty ve výši 5 000 až 15 000 Kč. Pokuta ve výši 40 000 Kč byla uložena subjektu, který měl zjevně odlišné majetkové poměry než žalobce, neboť jeho roční obrat přesahoval 9 000 000 Kč, kdežto žalobce dosahoval v roce 2020 obratu kolem 1 000 000 Kč. 5. Žalobce dále namítal, že žalovaný při stanovení výše pokuty nepřihlédl k žádné polehčující okolnosti na straně žalobce, kterými jsou: nevědomost o kontrole, nedostatečný čas na přípravu na kontrolu, zaslání oznámení během vánočních svátků, omluva ze strany žalobce, kontaktování kontrolního orgánu s nabídkou několika možných termínů kontroly, poskytnutí součinnosti, řádné provedení kontroly a délka trvání deliktu. 6. Nesprávně byla dvakrát hodnocena recidiva a opakované spáchání přestupku jako přitěžující okolnost. Z obou rozhodnutí není zjevné, o jaká konkrétní předchozí rozhodnutí je závěr o recidivě opřen, když bylo o trestu rozhodnuto v roce 2023. Žádná okolnost neodůvodňuje uložení pokuty ve výši 100 000 Kč ani ve výši 60 000 Kč, ač by se jednalo o recidivu. 7. Žalovaný pochybil, když při uložení druhu a výměry trestu nevyužil institutu zahlazení z trestního práva, což způsobuje nepřezkoumatelnost správních rozhodnutí. Jako přitěžující okolnost bylo hodnoceno, že se žalobce dopustil opakovaně přestupků v období let 2014–2021, ačkoli není zjevné, o jaká konkrétní rozhodnutí byl tento závěr opřen, navíc za situace, kdy u většiny rozhodnutí zřejmě došlo ex lege k zahlazení odsouzení. Analogická aplikovatelnost zahlazení odsouzení dle trestního práva vyplývá například z rozsudku Nejvyššího správního soudu ze dne 28. 2. 2011, č. j. 8 As 82/2010-55, Sb. NSS 2291/2011, a z rozsudku Krajského soudu v Ústí nad Labem – pobočka v Liberci ze dne 3. 5. 2013, č. j. 60 A 1/2013-49, Sb. NSS 2912/2013. 8. Institut zahlazení odsouzení u právnické osoby měl být aplikován per analogiam dle § 27 odst. 1 písm. a) zákona č. 418/2011 Sb., o trestní odpovědnosti právnických osob, podle kterého se na odsouzenou právnickou osobu hledí, jako by nebyla odsouzena, jakmile je trest vykonán. Jedná-li se o sankci spočívající v pokutě, je trest vykonán okamžikem jejího zaplacení. Jako recidivu lze hodnotit opakované spáchání přestupku, jestliže ode dne nabytí právní moci rozhodnutí o stejném přestupku, z něhož byl obviněný uznán vinným, neuplynulo 12 měsíců. Nadto v případech uvedených žalovaným se nejednalo o stejný přestupek. 9. Žalobce navrhl, aby soud v případě, kdy by neshledal důvody pro zrušení rozhodnutí, s ohledem na okolnosti případu upustil od uložení trestu. III. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 10. Žalovaný předně upozornil, že se v napadeném rozhodnutí nevěnoval námitkám žalobce týkajícím se materiální stránky přestupku, ale toliko správním trestem a námitkami směřujícími proti prvostupňovému rozhodnutí. Podstatné je, že rozhodnutí o přestupku bylo již podrobeno soudnímu přezkumu, žaloba byla zamítnuta rozsudkem ze dne 1. 9. 2023, č. j. 17 A 112/2022-46, řízení o kasační stížnosti žalobce bylo zastaveno usnesením Nejvyššího správního soudu ze dne 31. 10. 2023, č. j. 4 As 319/2023-21. 11. Ve vztahu k polehčujícím okolnostem žalovaný odkázal na demonstrativní výčet v § 39 zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich (dále jen „přestupkový zákon“). V prvostupňovém rozhodnutí byla jako polehčující okolnost výslovně zmíněna skutečnost, že žalobce po omluvě a dohodě se správním orgánem umožnil v náhradním termínu řádné provedení kontroly, přičemž tento závěr žalovaný v napadeném rozhodnutí nijak nerozporoval. 12. K námitce recidivy žalovaný uvedl, že se žalobce prokazatelně dopustil téhož přestupku podle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu již v minulosti, za což byl pravomocně sankcionován žalovaným, a to příkazem ze dne 11. 11. 2021, č. j. ČTÚ-50 288/2021-633/I. vyř. – NeA, což bylo v napadeném rozhodnutí uvedeno jako přitěžující okolnost. Žalobci byla uložena pokuta ve výši 6 000 Kč za souběh přestupku dle § 118 odst. 14 písm. r) zákona o elektronických komunikacích a přestupku dle § 15 odst. 1 písm. a) kontrolního řádu. Nejednalo se o pořádkovou pokutu, ale o správní trest ve smyslu přestupkového zákona. Takovou skutečnost je třeba hodnotit coby přitěžující okolnost ve smyslu § 40 písm. c) přestupkového zákona. Kontrolní řád nestanoví časový limit, kdy je možné považovat spáchání přestupku za opakované. Podle komentářové literatury k recidivě postačuje, pokud dojde ke spáchání téhož přestupku poté, co byl za jeden z těchto činů pachatel potrestán. 13. Ve vztahu k analogické aplikaci institutu zahlazení odsouzení žalovaný uvedl, že při stanovení výše ukládané pokuty bylo přihlédnuto k více okolnostem protiprávního jednání žalobce než jen k jeho deliktní minulosti. Byla zohledněna všechna kritéria dle § 37 přestupkového zákona, přičemž žalovaný odkázal na stranu 10 a 11 napadeného rozhodnutí. Žalovaný je povinen přihlédnout k povaze činnosti žalobce coby právnické osoby, do níž se řadí i případná deliktní minulost pachatele přestupku. Žalovaný odkázal na komentářovou literaturu k přestupkovému zákonu, která zastává uvedený názor. Žalobci bylo v letech 2014–2021 uloženo celke