1 As 281/2020 — Nejvyšší správní soud

18 A 19/2024- 75 - text 10 18 A 19/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna, soudkyně Mgr. Michaely Macurové a soudce Mgr. Jana Ferfeckého ve věci žalobkyně: Kverulant.org o. p. s., IČO 28925165 sídlem Pražská 1148/59, 102 00 Praha 10 zastoupena advokátem JUDr. Petrem Hromkem, Ph.D. sídlem Vinohradská 34/30, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 727/27, 170 00 Praha 7 za účasti Všeobecná zdravotní pojišťovna, IČO 41197518 sídlem Orlická 2020/4, 130 00 Praha 3 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2024, č. j. UOOU-04965/23-4, takto: I. Rozhodnutí Úřadu pro ochranu osobních údajů ze dne 8. 2. 2024, č. j. UOOU-04965/23-4 a sdělení Všeobecné zdravotní pojišťovny ze dne 23. 3. 2023, č. j. VZP-23-01589220-Z721 (I/55/23) se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení částku 15 342 Kč, a to do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku k rukám zástupce žalobkyně JUDr. Petra Hromka, advokáta. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. IV. Osobě zúčastněné na řízení se náhrada nákladů nepřiznává. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobkyně požádala dne 20. 2. 2023 Pojišťovnu VZP, a. s. (dále jen „PVZP“) o informace podle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „zákon č. 106/1999 Sb.“). Žalobkyně požadovala informace týkající se účasti členů správní rady a dozorčí rady na zasedání těchto orgánů a odměn vyplacených těmto osobám v letech 2017 až 2022. Poté, co ji PVZP informovala, že není povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., podala u ní žalobkyně dne 28. 2. 2023 stížnost na postup proti vyřízení její žádosti, na kterou PVZP reagovala totožně. 2. Následně žalobkyně obsahově stejnou žádost jako ze dne 20. 2. 2023 adresovala dne 17. 3. 2023 Všeobecné zdravotní pojišťovně (osoba zúčastněná na řízení, dále též jen „OZNŘ“, „VZP“ či „povinný subjekt“). VZP žalobkyninu žádost sdělením ze dne 23. 3. 2023 odložila podle § 14 odst. 5 písm. c) zákona č. 106/1999 Sb., neboť dotazy nespadaly do její působnosti. Týkaly se soukromoprávního subjektu PVZP, tedy subjektu odlišného od VZP. 3. Proti rozhodnutí VZP ze dne 23. 3. 2023 brojila žalobkyně žalobou u Městského soudu v Praze, který usnesením ze dne 23. 11. 2023, č. j. 17 A 81/2023-50, žalobu odmítl s tím, že odložení žalobkyniny žádosti je rozhodnutím o žádosti o informace, proti kterému je možné podat stížnost podle § 16a odst. 3 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. VZP žalobkyni ovšem o možnosti uplatnění opravného prostředku neposkytla poučení. Soud proto žalobu podle § 46 odst. 5 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) postoupil Úřadu pro ochranu osobních údajů, aby rozhodl o opravném prostředku žalobkyně. 4. Úřad pro ochranu osobních údajů (žalovaný) postup VZP podle § 16a odst. 6 písm. a) zákona č. 106/1999 Sb. potvrdil. Zdůraznil nutnost širokého pojetí pojmu působnost povinného subjektu, kterou je nutno vykládat jako jeho činnost nikoliv pouze jako oblast uplatnění vrchnostenských pravomocí. Z obsahu žádosti bylo ovšem dle žalovaného zřejmé, že se vznesené požadavky netýkají VZP, resp. její činnosti, ale týkají se subjektu odlišného od VZP, který má soukromoprávní povahu. Přitom do informační povinnosti VZP spadají dle § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb. pouze ty informace, které souvisí s činností VZP, nikoliv informace, které souvisí a vypovídají o činnosti odlišného subjektu. 5. Žalovaný uvedl, že PVZP je samostatnou akciovou společností zapsanou v obchodním rejstříku, přičemž její činnost spočívá v poskytování komerčního pojištění dle zákona č. 277/2009 Sb., o pojišťovnictví. Předmět činnosti PVZP je zcela neodvislý od veřejnoprávní povahy činnosti povinného subjektu (VZP). Žalovaný konstatoval, že VZP je ovládající osobou a jediným akcionářem PVZP, výhradně vlastním rozhodnutím obsazuje představenstvo a dozorčí radu akciové společnosti. Tímto vymezením formy dohledu VZP nad PVZP však jakákoliv další spojitost povinného subjektu s PVZP končí, neboť skrze dohled vykonávaný konkrétními osobami nelze dle Úřadu vyvozovat povinnost VZP disponovat žalobkyní požadovanými informacemi. Taková povinnost hlavního akcionáře PVZP nevyplývá ani ze zákona č. 90/2012 Sb., o obchodních korporacích (dále jen „ZOK“), kterým se postavení hlavního akcionáře řídí. Žalovaný dále konstatoval, že PVZP není povinným subjektem podle zákona č. 106/1999 Sb., neboť nenaplňuje znaky ani veřejné instituce ani veřejného podniku. 6. Rozhodnutí žalovaného napadla žalobkyně žalobou. II. Žaloba 7. Žalobkyně v úvodu žaloby předesílá, že nesouhlasí s hodnocením věci provedeným městským soudem v usnesení č. j. 17 A 81/2023-50, neboť podle žalobkyně představuje sdělení VZP ze dne 23. 3. 2023 o odložení její žádosti toliko vyřízení opravného prostředku ze strany k tomu pověřeného orgánu, a to konkrétně stížnosti žalobkyně ze dne 28. 2. 2023, resp. následně samostatně žalobkyní uplatněné žádosti vůči VZP ze dne 17. 3. 2023, s požadavkem na vyřízení její žádosti poté, co ji odmítla vyřídit jí podřízená PVZP. PVZP je dle žalobkynina názoru také povinným subjektem. Proti uvedenému usnesení podala žalobkyně kasační stížnost, o které nebylo dosud rozhodnuto. 8. Nynější žalobou však žalobkyně napadá rozhodnutí žalovaného. 9. Postavení VZP jakožto povinného subjektu potvrdil Nejvyšší správní soud (dále též jen „NSS“) již v rozsudku ze dne 16. 5. 2007, č. j. 3 Ads 33/2006-57. Žádost žalobkyně se týkala PVZP, která je VPZ plně podřízena a VZP ji ovládá. Informace, které žalobkyně požadovala, jsou jednoznačně údaje bezprostředně související s hospodařením s veřejnými prostředky, a to nejen co do původu veškerých prostředků hrazených VZP v rámci systému veřejného zdravotního pojištění v České republice, který je založen na povinném pojišťovacím principu, ale nadto v době uplatnění žalobkyniny žádosti poskytovala výlučně PVZP na základě novely zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů (dále jen „zákon o pobytu cizinců“), s účinností od 2. 8. 2021 cestovní zdravotní pojištění cizincům v případě žádosti o vízum k dlouhodobému pobytu nad 90 dní nebo žádosti o prodloužení doby pobytu na území ČR v rozsahu komplexní zdravotní péče. Důvody této regulace byly zcela veřejnoprávní, jak dokládá důvodová zpráva k novele, a to snaha zabránit nekalým praktikám na trhu s pojišťováním cizinců, jež dlouhodobě vedly k dluhům u poskytovatelů zdravotních služeb za nedostatečně pojištěnými cizinci. Žalobkyně má za to, že svěření této výlučné působnosti ze strany státu do rukou jinak soukromoprávní PVZP bylo odůvodněno právě provázaností s veřejnoprávní povahou činností VZP. 10. Přechodné pověření tímto veřejnoprávním úkolem (zrušeno ke dni 19. 9. 2023) vedlo dle žalobkyně i k překonání dříve judikovaného závěru v rozsudku Městského soudu v Praze ze dne 25. 4. 2013, č. j. 11 A 58/2013-36, že PVPZ není veřejnou institucí, a tedy povinným subjektem ve smyslu § 2 odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., kterým se jak PVZP, tak VZP ve svých odmítavých stanoviscích k žádosti a stížnostem žalobkyně zaštiťovaly. PVZP tedy vznikla povinnost o žádosti o informace rozhodnout, stejně tak bylo povinností VZP vyřídit opravný prostředek proti odložení žalobkyniny žádosti. Povinností VPZ také bylo k žádosti žalobkyně ze dne 17. 3. 2023 informace poskytnout, neboť vztah nadřízenosti a podřízenosti mezi VZP a PVZP je v oblasti poskytování žalobkyní požadovaných informací na základě zákona č. 106/1999 Sb. jednoznačně dán, když PVZP je povinným subjektem ve smyslu § 2 informačního zákona. 11. Navíc se žalobkyní uplatněná žádost týká způsobu hospodaření VZP s veřejnými prostředky v rámci jí zcela ovládané PVZP. Tedy se týká informací vztahujících se k působnosti VZP, coby povinného subjektu, která, jak je správně uvedeno v napadeném rozhodnutí žalovaného, zahrnuje i případy, kdy určitá věc sice přímo nenáleží do působnosti povinného subjektu, nicméně s jeho zákonem vymezenou působností přímo či alespoň nepřímo souvisí. Proto pokud povinný subjekt s požadovanou informací disponuje, tak lze předpokládat, že tato informace se k jeho působnosti určitým způsobem vztahuje. Podle žalobkyně platí, že pokud VZP jako ovládající osoba a jediný akcionář PVZP vykonává dohled nad její činností prostřednictvím osob, jimiž jsou z její vůle obsazovány orgány PVZP, pak by měla disponovat též žalobkyní požadovanými informacemi, s jakým pracovním nasazením tyto osoby dohled vůči PVZP vykonávají a jak jsou za něj honorovány. 12. Žalobkyně z uvedených důvodů navrhuje zrušit rozhodnutí žalovaného i VZP a ve smyslu § 16 odst. 6 zákona č. 106/1999 Sb. požaduje, aby soud povinnému subjektu přikázal poskytnout požadované informace do 15 dnů ode dne doručení rozsudku. III. Vyjádření žalovaného 13. Žalovaný nesdílí názor žalobkyně, podle něhož výhradní poskytování cestov