7 As 100/2014 — Nejvyšší správní soud

18 A 66/2023- 123 - text 9 18 A 66/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Lachmanna a soudců Mgr. Jana Ferfeckého a Mgr. Martina Bobáka ve věci žalobce: Bc. C. Š. bytem X proti žalovanému: Ředitel odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě na ochranu proti nečinnosti správního orgánu, týkající se žaloby z 14. 12. 2022 a spisového materiálu, který byl z důvodu věcné nepříslušnosti postoupen žalovanému usnesením Obvodního soudu pro Prahu 7 ze dne 4. 1. 2023, č. j. 17 C 119/2022 - 8, takto: I. Žalovaný je povinen ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku rozhodnout ve věci žádosti žalobce ze dne 14. 12. 2022, podané původně jako žaloba k Obvodnímu soudu pro Prahu 7 a posléze postoupené žalovanému usnesením uvedeného soudu ze dne 4. 1. 2023, č. j. 17 C 119/2022 - 8, ve spojení s usnesením Městského soudu v Praze ze dne 30. 1. 2023, č. j. 23 Co 25/2023 - 25. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 2 259 Kč, a to ve lhůtě jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Prapůvod celé věci spočívá v přesvědčení žalobce, že po skončení jeho služebního poměru mu žalovaný, resp. Ministerstvo vnitra obecně (ministerstvo) řádně neumožnil vybrat si mezi příspěvkem za službu podle § 118 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky (zákon č. 186/1992 Sb.), a starobním důchodem. Má za to, že jej služební funkcionáři mylně informovali, v důsledku čehož požádal dne 1. 8. 2003 o starobní důchod. 2. Žalobce se opakovaně snaží tuto svou volbu zvrátit. Podstatné je v tomto směru rozhodnutí žalovaného o nepřiznání příspěvku za službu ze dne 20. 3. 2007, č. j. OSZ-63014-14/VD-Pi-2007. Tím nebyl žalobci přiznán příspěvek za službu, neboť požádal o přiznání starobního důchodu, čímž mu nárok na příspěvek na službu zanikl (volbu mezi příspěvkem za službu a starobním důchodem již nelze opakovat). Odvolání proti tomuto rozhodnutí, poté, co mu byla předchozí odvolací rozhodnutí zdejším soudem dvakrát zrušena, zamítl ministr vnitra dne 19. 12. 2014 rozhodnutím č. j. MV-138843-12/KM-2014. Žalobu proti rozhodnutí již zdejší soud zamítl (rozsudek ze dne 15. 3. 2016, č. j. 8 Ad 1/2015 - 46). Jeho závěry potvrdil i Nejvyšší správní soud (NSS) v rozsudku ze dne 6. 4. 2017, č. j. 3 As 101/2016 - 26, a obstály rovněž před Ústavním soudem (usnesením ze dne 19. 9. 2017, sp. zn. III. ÚS 1919/17). 3. Později se žalobce bránil i podáváním návrhů u civilního soudu (Obvodní soud pro Prahu 7), který se těmito pro věcnou nepříslušnost převážně meritorně nezabýval a podle okolností je postoupil k projednání služebnímu funkcionáři, resp. zdejšímu soudu, popřípadě o možnosti podání žaloby ke zdejšímu soudu žalobce poučil. Tak žaloba na umožnění volby příspěvku za službu ze dne 10. 12. 2018 byla posléze posouzena jako žádost o zrušení rozhodnutí ministra z 19. 12. 2014, které nebylo vyhověno (správně se jednalo o podnět k přezkumnému řízení; v podrobnostech viz usnesení zdejšího soudu ze dne 5. 8. 2021, č. j. 10 Ad 2/2021 - 71, a ze dne 2. 6. 2022, č. j. 10 Ad 7/2022 - 32, jimž soud žaloby v této věci odmítl). 4. V návaznosti na další podnět z 9. 5. 2022 žalovaný jako služební funkcionář prvního stupně zahájil ve věci původního rozhodnutí o nepřiznání příspěvku za službu z roku 2007 přezkumné řízení, jež bylo posléze jako zjevně právně nepřípustné zastaveno. Ministr vnitra k odvolání žalobce usnesení zrušil (žalovaný nebyl oprávněn posuzovat podnět k přezkumu rozhodnutí) a řízení zastavil pro uplynutí lhůty k zahájení přezkumného řízení. Žalobu proti tomuto rozhodnutí nedávno zdejší soud zamítl rozsudkem ze dne 24. 1. 2024, č. j. 14 Ad 4/2023  226. 5. Dne 14. 12. 2022 podal žalobce k civilnímu soudu další žalobu ve věci neumožnění svobodné volby příspěvku za službu, a to od 18. 8. 2003 do současné doby, opakovaně uváděného nepravdivého tvrzení, že si žalobce zvolil místo příspěvku za službu pobírání starobního důchodu a diskriminačního jednání vůči žalobci. Obvodní soud pro Prahu 7 usnesením ze dne 4. 1. 2023, č. j. 17 C 119/2022 - 8, řízení zastavil a věc postoupil žalovanému. Žalobce proti tomuto usnesení podal odvolání, Městský soud v Praze ovšem usnesením ze dne 30. 1. 2023, č. j. 23 Co 25/2023 - 25, postup obvodního soudu v tomto směru potvrdil. 6. Spisový materiál obvodního soudu byl žalovanému doručen dne 1. 3. 2023, ten posléze přípisem ze dne 15. 3. 2023 předložil věc odboru správnímu ministerstva s tím, že svým obsahem jde opět o podnět k zahájení přezkumného řízení ve věci rozhodnutí z roku 2007. Odbor správní ministerstva sdělením ze dne 22. 3. 2023 předmětné podání vrátil odboru sociálního zabezpečení (resp. žalovanému) zpět k vyřízení, přičemž uvedl, že k jeho vyřízení je příslušný právě odbor sociálního zabezpečení (nejednalo se o žádost o přezkum konkrétního správního rozhodnutí). Poukázal v tomto směru i na odůvodnění rozhodnutí civilních soudů. 7. Žalovaný následně přípisem ze dne 20. 4. 2023, č. j. OSZ-63014-112/M-MŠ-2023, žalobce vyrozuměl o stavu věci, o tom, že se jeho žádost opět týká umožnění svobodné volby příspěvku za službu s tím, že pouze opakuje argumentaci vznesenou již v předchozích správních i soudních řízeních. Celá věc byla podle žalovaného žalobci opakovaně vysvětlena, přičemž v současné době není dán důvod na dosavadních názorech cokoli měnit. 8. Na to reagoval žalobce opakovanými podáními z 24. 4. 2023, 24. 5. 2023 a 21. 6. 2023, označenými jako ochrana proti nečinnosti (§ 79 s. ř. s.) a adresovanými jak žalovanému, tak ministrovi vnitra, v nichž se dožadoval vedení řádného řízení o jeho žádosti (žalobě), posouzení všech nadnesených otázek (především, pokud jde o umožnění volby mezi příspěvkem za službu a starobním důchodem). S poukazem na vlastní interpretaci odůvodnění dřívějších rozhodnutí civilních soudů poukazoval na to, že se jedná o nové informace a nové skutečnosti. Žalobce doplnil, že pokud nebude ve správním řízení postupováno v souladu se správním řádem, obrátí se pro ochranu proti nečinnosti na soud. 9. Ředitel na tato podání reagoval přípisy ze dne 22. 5. 2023, č. j. OSZ-63014-114/M-MŠ-2023, ze dne 20. 6. 2023, č. j. OSZ-63014-115/M-MŠ-2023, a ze dne 18. 7. 2023, č. j. OSZ-63014-117/M-MŠ-2023. Již v prvním z nich odkázal na všechna předchozí řízení a skutečnosti v nich uvedené, zopakoval, že nevidí důvod tyto závěry nyní revokovat. Uzavřel, že nyní nelze v této věci vést řízení o opětovném rozhodování o nároku na příspěvek za službu, resp. výsluhový příspěvek. Ministr vnitra pak ve sdělení z 25. 7. 2023, v reakci na jiná podání žalobce, odmítl, že by byl žalobce v přípisech ředitele dehonestován, a rovněž doplnil, že neshledal důvod na dřívějších posouzeních cokoli měnit. Zdůraznil, že považuje věc za vyřízenou a že se obsahově totožnými podáními již ministerstvo nebude zabývat, neboť je to neúčelné. 10. Ze správního spisu dále vyplývá, že žalobce ještě v podání z 19. 7. 2023, označeným jako Opětovná žádost o obnovu řízení znovu poukázal na dosavadní nečinnost žalovaného a požadoval zahájení nového správního řízení. 11. Žalobce vedle toho dne 17. 7. 2023 podal rovněž žalobu ve věci ochrany proti nečinnosti správního orgánu, odboru sociálního zabezpečení Ministerstva vnitra České republiky, týkající se vyřízení žaloby z 14. 12. 2022, a to opět k Obvodnímu soudu pro Prahu 7. Usnesením ze dne 15. 9. 2023, č. j. 29 C 159/2023 - 33, obvodní soud vyslovil svou věcnou nepříslušnost a věc jako nečinnostní žalobu postoupil zdejšímu soudu jako soudu rozhodujícímu ve správním soudnictví. 12. Právě tato žaloba je předmětem nynějšího řízení. II. Obsah podání stran 13. Žalobce ve své žalobě upozornil, že po vrácení věci (žaloby z 14. 12. 2022) odboru sociálního zabezpečení nebylo zahájeno příslušné správní řízení, naopak bylo postupováno v rozporu se správním řádem a Listinou základních práv a svobod. Dále opakovaně popsal historický vývoj celé věci, opětovně napadl postup odboru sociálního zabezpečení a služebních funkcionářů, neboť je přesvědčen, že možnost podání žádosti o příspěvek za službu mu byla odepřena s odkazem na nesprávnou aplikační praxi odboru sociálního zabezpečení ministerstva, kterou potvrdil i NSS (žalobce opakovaně poukázal na rozsudek ze dne 17. 8. 2006, č. j. 3 As 14/2006 - 115). Popsal, že na svá opakovaná podání nedostává relevantní odpovědi, orgány ministerstva zůstávají nečinné. Domáhal se toho, aby soud žalovanému, za kterého původně označil odbor sociálního zabezpečení ministerstva, uložil zahájení řádného správního řízení a aby žalovaný objasnil všechny sporné otázky (svobodná volba příspěvku za službu vs. starobního důchodu, diskriminace apod.). 14. Žalovaný (odbor sociálního zabezpečení ministerstva) ve vyjádření k žalobě odmítl, že by byl nečinný a navrhl, aby soud žalobu zamítl. Zdůraznil přitom, že všemi žalobcem nadnesenými otázkami se opakovaně