1 Ads 139/2015 — Nejvyšší správní soud

4 Ad 12/2024- 37 - text 9 4 Ad 12/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Kateřinou Peroutkovou ve věci žalobce: D. K., narozený dne X bytem X zastoupený opatrovnicí Mgr. M. Š. bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věci ČR sídlem Na Poříčním právu 1, 128 01 Praha 2 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/36512-911 takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2024, č.j. MPSV-2024/36512-911 se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou k Městskému soudu v Praze domáhal zrušení rozhodnutí žalovaného ze dne 8. 2. 2024, č. j. MPSV-2024/36512-911 (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž bylo ve výroku I. podle § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítnuto jeho odvolání a bylo potvrzeno rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 4. 10. 2023, č. j. 49876/2023/AAC (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) a ve výroku II. bylo podle § 90 odst. 1 písm. a) správního řádu zrušeno rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 15. 11. 2023, č. j. 57319/2023/AAC. 2. Prvostupňovým rozhodnutím byla dle § 49 odst. 5 zákona č. 111/2006 Sb., o pomoci v hmotné nouzi, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o pomoci v hmotné nouzi“) zamítnuta žalobcova žádost o dávku pomoci v hmotné nouzi doplatek na bydlení podaná dne 24. 7. 2023. II. Obsah žaloby 3. Žalobce nesouhlasil s tím, že by jeho žádost byla podána účelově, namítal, že žalovaný vůbec nevzal zřetel na námitky uvedené v odvolání, dle kterých žalobce s opatrovnicí nevedou společnou domácnost, společně neuhrazují náklady na bydlení, každý má svou nájemní smlouvu se samostatnými platbami na samostatný pokoj se samostatným vchodem ve velkém bytě. Žalovaný neakceptoval ani opakovanou žádost o vyloučení opatrovnice z okruhu společně posuzovaných osob, ani čestná prohlášení obou stran, žalovaný nevzal v úvahu ani názory právníků z MPSV, ČAK, GŘUP, sociálně právních poraden atd. Výsledkem veškerých jednání je, že invalida, epileptik s mentální retardací nedostal už 2 roky od státu ani korunu na jídlo či bydlení. 4. Žalobce považuje za nepřezkoumatelné odůvodnění napadeného rozhodnutí, dle kterého nelze být někomu opatrovníkem a zároveň tvrdit, že opatrovanec samostatně hospodaří. Žalovaný neuvedl, jaké má konkrétní důvody pro svá tvrzení, co zjistil o hospodaření žalobce a jeho opatrovníka. Funkce opatrovníka je taková, že opatrovanci umožňuje samostatně hospodařit a nakládat se svým majetkem, ač v případě takových záležitostí, při kterých by si mohl způsobit újmu na svých právech, opatrovanec jednat nemůže. Upozornil na úpravu v občanském zákoníku, dle které opatrovník není osobou blízkou opatrovance a nemá povinnost s ním společně hospodařit, právní jednání opatrovance, ke kterému není samostatně způsobilý, lze prohlásit za neplatná jen v případě, že si takovým jednáním způsobil újmu na svých právech. 5. Žalovaný tak z funkce opatrovníka dovodil něco, co z ní automaticky nevyplývá. To, zda žalobce a opatrovnice společně hospodaří, měl žalovaný zjišťovat a náležitě dokázat. Pokud tomu tak nebylo, je třeba vycházet z čestných prohlášení žalobce a opatrovnice. Slovy zákona č. 110/2006 Sb., o životním a existenčním minimu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o životním a existenčním minimu“) tak nebylo zjištěno nic, co by svědčilo o tom, že opatrovnice a žalobce společně hospodaří, společně hradí své potřeby a trvale spolu žijí, ani nebylo prokázáno, že jsou blízcí či vzdálení příbuzní. Žalobce k žalobě přiložil rozsudek Obvodního soudu pro Prahu 3 ze dne 19. 5. 2022, č. j. 28 Nc 22010/2021-60, kterým byl omezen na svéprávnosti a byl mu jmenován opatrovník. 6. Navrhl, aby soud napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný uvedl, že se otázkou společně posuzovaných osob zabýval, okruh společně posuzovaných osob je stanoven v § 4 zákona o životním a existenčním minimu, dle § 4 odst. 1 písm. d) tohoto zákona se společně posuzují jiné osoby, které společně užívají byt, s výjimkou osob, které prokáží, že spolu trvale nežijí a společně neuhrazují náklady na své potřeby. 8. Žalobce kromě čestných prohlášení nepředložil jiné doklady k prokázání skutečnosti, že společně neuhrazují náklady na své potřeby a společně nežijí. Žalovaný vzal v úvahu také další skutečnosti mu známé z úřední činnosti, a to že žalobce žije s opatrovnicí ve společném bytě, vlastníkem bytu je dcera opatrovnice. Z řízení o příspěvku na péči je žalovanému rovněž známo, že opatrovnice žalobci poskytuje osobní péči a dohled, při sociálním šetření mimo jiné uvedla, že s žalobcem žije ve společné domácnosti. Nebyly osvědčeny prostředky, z nichž žalobce hradí náklady na živobytí a bydlení, nebyly osvědčeny příjmy a majetkové poměry opatrovnice. Žalovaný má proto s přihlédnutím k uvedeným skutečnostem za to, že nebylo prokázáno, že společně posuzované osoby spolu trvale nežijí a společně nehospodaří, proto nebylo na místě vylučovat opatrovnici z okruhu společně posuzovaných osob. Navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 24. 7. 2023 prostřednictvím své opatrovnice Mgr. M. Š. (dále jen „opatrovnice“) žádost o doplatek na bydlení. K žádosti přiložil doklad o výši svých měsíčních příjmů, smlouvu o nájmu pokoje, příjmový doklad o platbě nájemného a poplatků a posudek o invaliditě. Žalobce dne 28. 7. 2023 požádal o vyloučení opatrovnice z okruhu společně posuzovaných osob. Součástí správního spisu je čestné prohlášení opatrovnice a žalobce, že nevedou společnou domácnost a ani společně nehospodaří. 10. Správní orgán I. stupně výzvou ze dne 17. 8. 2023, č. j. 41843/2023/AAC opatrovnici vyzval, aby doložila vyplněné formuláře „Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech“, „Doklad o výši měsíčních příjmů“, „Informace o užívaném bytě“, „Ostatní společně posuzované osoby“, neboť je považována za společně posuzovanou osobou, dále má objasnit, odkud pocházejí prostředky žalobce na úhradu nájemného, opatrovnici poučil, že může být postupováno podle § 66 odst. 1 písm. c) správního řádu. V reakci na to opatrovnice uvedla, že žalobce je pro ni cizí člověk, jedná se o bývalého bezdomovce, kterému s manželem chtěli pomoct, s opatrovnicí však netvoří společnou domácnost ani s ní nehospodaří, žijí oddělené životy. Prostředky na bydlení žalobce získal na základě půjčky od soukromé osoby, což čestným prohlášením ze dne 24. 9. 2023 potvrdila paní B. P., která žalobci peníze zapůjčila, opatrovnice požadované vyplněné formuláře předložila vyplněné za žalobce, za svou osobu však nikoliv, neboť není společně posuzovanou osobou. 11. Prvostupňovým rozhodnutím ze dne 4. 10. 2023 byla žalobcova žádost o doplatek na bydlení zamítnuta. Správní orgán I. stupně konstatoval, že žalobce na základě nájemní smlouvy užívá pokoj v bytě, který sdílí se svou opatrovnicí, dle smlouvy o nájmu pokoje je vlastníkem bytu dcera opatrovnice, pro účely doplatku na bydlení tak jsou žadatel a jeho opatrovnice společně posuzovanými osobami. Dle § 49 odst. 2 písm. b) zákona o pomoci v hmotné nouzi je příjemce dávky povinen vyhovět výzvě, aby osvědčil skutečnosti rozhodné pro nárok na dávku, její výši nebo výplatu, dle § 49 odst. 5 téhož zákona nesplní-li osoba uvedená v odst. 1 až 4 ve lhůtě stanovené příslušným orgánem povinnosti uvedené v odstavcích 1 až 4, může být po předchozím upozornění žádost o dávku zamítnuta, výplata dávky zastavena nebo dávka odejmuta. Vzhledem k tomu, že žadatel zastoupený opatrovníkem ve lhůtě do 8 dnů od doručení výzvy nesplnil povinnosti mu ukládané, když nebyly doloženy požadované formuláře „Prohlášení o celkových sociálních a majetkových poměrech“ a „Doklad o výši měsíčních příjmů“ opatrovnice, nebyl ani doložen tiskopis „Ostatní společně posuzované osoby“, rovněž nebylo objasněno, odkud pocházejí finanční prostředky na úhradu nákladů na bydlení žalobce, správní orgán I. stupně tak v souladu s § 49 zákona o pomoci v hmotné nouzi využil možnosti správní úvahy a došel k závěru, že nemohl posoudit celkové sociální a majetkové poměry žadatele a společně posuzované osoby, které jsou důležité pro stanovení nároku na dávku. 12. Proti prvostupňovému rozhodnutí podal žalobce dne 23. 10. 2023 odvolání, které doplnil dne 6. 11. 2023. V odvolání uplatnil obdobné námitky jako v žalobě. 13. V napadeném rozhodnutí ze dne 8. 2. 2024 žalovaný shrnul obsah spisové dokumentace, poukázal na právní úpravu dle § 2 odst. 1, § 49 odst. 1 písm. a), § 49 odst. 3 písm. a), § 49 odst. 4 a 5 zákona o pomoci v hmotné nouzi a dále § 4 odst. 1 písm. d) zákona o životním a existenčním minimu, zjistil, že žalobce byl dlouhodobým příjemcem dávek pomoci v hmotné