2 As 34/2006 — Nejvyšší správní soud

5 A 12/2022- 44 - text 12 5 A 12/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce proti žalovanému ROBSTAV k. s., IČ: 27430774 se sídlem Mezi vodami 205/29, 143 00 Praha 4 zastoupen advokátem Mgr. Filipem Toulem se sídlem Otakarova 1427/41, 370 01 České Budějovice Ministerstvo životního prostředí se sídlem Vršovická 1442/65, Praha 10 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2021, č.j. MZP/2021/520/1310, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 11. 2021, č. j. MZP/2021/520/1310, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náklady řízení ve výši 9 800,- Kč k rukám právního zástupce žalobce Mgr. Filipa Toula, a to ve lhůtě 30 dnů od právní moci tohoto rozhodnutí. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání a zrušení v záhlaví uvedeného rozhodnutí, kterým žalovaný potvrdil rozhodnutí České inspekce životního prostředí, Oblastního inspektorátu Plzeň (dále jen „ČIŽP“ či „správní orgán I. stupně“) ze dne 16. 9. 2021, č. j. ČIŽP/43/2021/4141, jímž byl žalobce shledán vinným ze spáchání přestupků: 1) podle ustanovení § 121 odst. 1 písm. f) zákona č. 541/2020 Sb., o odpadech, za porušení povinnosti stanovené v § 13 odst. 1 písm. b) zákona o odpadech, kterého se žalobce dopustil tím, že v období od 20. 9. 2018, kdy bylo ČIŽP zjištěno navážení odpadů a jejich ponechání na pozemku parc. č. 787/7 a přilehlých pozemcích v k. ú. Mýto v Čechách, nejméně do 27. 2. 2019, kdy byl ČIŽP naposledy zaznamenán při kontrolním úkonu nelegální návoz odpadů na pozemcích parc. č. 527/10, 527/1, 527/231, 527/238, 527/188, 527/195, 527/194 a 527/193 v k. ú. Lhota u Dobřan, nakládal, ve smyslu definic dle zákona o odpadech odstraňoval či skladoval, s odpady mimo zařízení určené pro nakládání s daným druhem a kategorií odpadu. Jednalo se o odpady skupiny 17 dle katalogu odpadů, převážně o zeminu a kamení s příměsemi tvořenými asfaltovými krami, kusy geotextilií, betonu, v případě skladování o asfaltovou škrabanku, vše pocházející ze staveb realizovaných žalobcem. Další stavební odpady skupiny 17 byly v uvedeném časovém rozmezí převezeny a trvale uloženy na stavbě haly na pozemku parc. č. 904/8 v k. ú. Volduchy investora REMVIKO k. s. Celkem se jednalo o 1 853 tun „stavebního odpadu“ (termín dle soupisu prací) z rekonstrukce ulic Dřevěná a Zahradní v obci Zruč – Senec, dále o 2 351 tun „výkopku“ (termín dle soupisu prací), 73 889 tun odpadního betonu a 767,156 tun odpadní zeminy a kamení z čištění příkopů původem z rekonstrukce silnice „II/191 Vrčeň – Dožice“, a dále o cca 52 m3, což je při přepočtu za použití koeficientu 2 cca 104 tun asfaltové škrabanky (jiný termín též frézovaná) nezjištěného místa původu, přičemž prokazatelně původně tvořila kryt komunikace/chodníku/parkoviště/manipulační plochy atd.; 2) podle ustanovení § 66 odst. 3 písm. a) zákona č. 185/2001 Sb., o odpadech, ve znění účinném do 31. 12. 2020 (dále jen „starý zákon o odpadech“) za porušení povinnosti stanovené v § 16 odst. 1 písm. a) starého zákona o odpadech, kterého se žalobce dopustil tím, že v době realizace staveb: rekonstrukce komunikace „II/191 Vrčeň - Dožice“ a rekonstrukce ulic Zahradní a Dřevěná v obci Zruč – Senec nezařadil jako původce odpadů odpady vzniklé na těchto stavbách podle druhu a kategorie. 2. Za výše uvedené přestupky byla žalobci výrokem I. uložena pokuta 800 000 Kč podle ustanovení § 121 odst. 5 písm. d) zákona o odpadech, a výrokem II. povinnost nahradit náklady řízení paušální částkou ve výši 1 000 Kč. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 3. Žalobce v podané žalobě namítal, že žalovaný nevzal žalobcem v odvolání uvedené námitky v potaz nebo se s nimi nevypořádal. 4. V prvním žalobním bodě žalobce namítal procesní vady správního řízení, a to konkrétně nepoužitelnost úředních záznamů týkající se výpovědí osob před zahájením správního řízení. Podle něj se jednalo o záznamy, které pořídili inspektoři ČIŽP, ve kterých tito inspektoři uvedli, co údajně říkali řidiči. Takový postup je dle žalobce v rozporu s ustanovením § 137 odst. 4 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu (dále jen „správní řád“), neboť záznam o podání vysvětlení nelze použít jako důkazní prostředek. Na podporu své argumentace odkázal na judikaturu Nejvyššího správního soudu, která připouští užití úředního záznamu o podání vysvětlení jako tzv. jiného podkladu pro rozhodnutí podle § 50 odst. 1 správního řádu (viz rozsudky Nejvyššího správního soudu č. j. 6 As 112/2016 - 32; č. j. 6 As 73/2016 – 40; č. j. 1 Azs 81/2016), a to např. za účelem porovnání, zda se od něj výpovědi svědků významněji neodchylují, což by snížilo jejich věrohodnost. Dle žalobce by bylo vyloučeno pouze užití úředního záznamu jako důkazního prostředku k nahrazení ústní výpovědi svědka nebo jeho čtení namísto výpovědi (srov. rozsudky Nejvyššího správního soudu ze dne 22. ledna 2009, č. j. 1 As 96/2008 – 115, č. 1856/2009 Sb. NSS, či ze dne 9. září 2010, č. j. 1 As 34/2010 – 73, č. 2208/2011 Sb. NSS). Žalobce dále v žalobě uvedl, že ze strany ČIŽP měly být vyslechnuty některé osoby (pracovník společnosti Stavmonta s.r.o., řidiči nákladních vozidel), ale jejich výpovědi, byť by byly učiněny na úřední záznam, nejsou ve správním spise obsaženy. Taktéž namítal, že odběr vzorků provedený ze strany ČIŽP dne 28. 11. 2018 je nepoužitelným procesním důkazem, neboť byl proveden v rozporu s ustanovením § 51 odst. 2 správního řádu, kde se uvádí, že o provádění důkazů mimo ústní jednání musí být účastníci včas vyrozuměni, nehrozí-li nebezpečí z prodlení, což se nestalo. Procesní vadu spatřoval i v tom, že nedošlo ke spojení všech správních řízení, jež s ním správní orgány v době rozhodné vedly, čímž došlo k porušení absorpční zásady. 5. Ve druhém žalobním bodě, v němž sporoval zjištěný skutkový stav namítal, že fakturami bylo mimo jiné doloženo, že s výkopkem nakládala společnost MACODER group s.r.o. a nikoliv žalobce, a rovněž tak na pozemcích parc. č. 527/1, 527/10, 527/188, 527/231, 527/238 v k. ú. Lhota u Dobřan žádnou činnost neprováděl. Upozornil na to, že i pokud v období od 20. 9. 2018 do 27. 2. 2019 inspektoři ČIŽP zjistili pohyb 3 vozidel (tj. celkem 90 tun) v Mýtě, nelze vzhledem k absenci provedení důkazů svědeckými výpověďmi jejich řidičů, z tohoto zjištění nic dovodit. Žalobce dále akcentoval, že dle vyhlášky č. 273/2021 Sb., jejíž použití je pro žalobce příznivější, činí max. obsah arzenu v sušině (30mg/1kg sušiny). Žalovaný sice správně na str. 7 uvedl, že nejistota tohoto rozboru činí +/- 20 %, nicméně toto nesprávně interpretuje, neboť 20 % z 37,3 je 7,46, a odečteme-li 7,46 od 37,3, dostaneme výsledek 29,84, což je v normě, a proto označil závěr žalovaného, že tento vzorek nesplňuje limity stanovené vyhláškou č. 273/2021 Sb., za nesprávný. Taktéž sporoval závěr žalovaného, že předmětný materiál je odpadem, neboť se naopak jednalo o vedlejší produkt. Dále ČIŽP vytkl, že v rozhodnutí neoznačila ani nepředložila jediný důkaz, který by prokazoval, že měl nakládat s odpadem z rekonstrukce ulic Dřevěná a Zahradní v obci Zruč-Senec a ze stavby „II/191 Vrčeň – Dožice“ na pozemcích parc. č. 527/10, 527/1, 527/231, parc. č. 527/238, parc. č. 527/188, parc. č. 527/195, 527/194 a 527/193 v k. ú. Lhota u Dobřan a na pozemku p.č. 904/8 v k. ú. Volduchy. Žalobce sporoval i tvrzení správních orgánů, že by spol. MACODER group s.r.o. neměla lidské (zaměstnanec, OSVČ, subdodávky) ani technické kapacity (viz faktury spol. REMVIKO k. s., na pronájem strojů), když ČIŽP vychází pouze z jednoho zjištění (OSSZ), které navíc zkresleně interpretuje. 6. Ve třetím žalobním bodě namítal nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí. Konkrétně nesouhlasil s tím, že v případě pozemku parc. č. 904/8 v k. ú. Volduchy se v oznámení o zahájení řízení o přestupku ani v rozhodnutí I. stupně neuvádí, kdo, jaký odpad a v jakém množství měl na tento pozemek navézt, tudíž se jedná o zcela neurčité tvrzení. Dále namítal, že prvostupňové rozhodnutí ve výroku II. bod 2. neobsahuje žádné časové určení, a rovněž tak oznámení o zahájení řízení o přestupku a ani prvostupňové správní rozhodnutí neobsahují podstatné náležitosti, neboť se v nich neuvádí: (i) kdo, jaký odpad a v jakém množství měl na pozemek parc. č. 904/8 v k. ú. Volduchy navést, (ii) jaké odpady, v jakém množství a kým měly být ponechány na pozemku p. č. 787/7 a k němu přilehlých pozemků v k. ú. Mýto v Čechách, (iii) jaké odpady, v jakém množství měly být ponechány na pozemcích parc. č. 527/1, 527/10, 527/188, 527/231, 527/238 v k. ú. Lhota u Dobřan. 7. Nepřezkoumatelnost žalobou napadeného rozhodnutí žalobce spatřoval i v té části odůvodnění správních rozhodnutí, kde správní orgány vycházely z dopisu stavebního úřadu ze dne 11. 10. 2018, neboť z něj není zřejmé, z čeho stavební úřad ohledně úpravy pozemků v k. ú. Mýto v Čechách vycházel, neboť dopis