7 As 31/2011 — Nejvyšší správní soud

5 A 121/2019- 141 - text 24 5 A 121/2019 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Ondřeje Hrabce a Mgr. Kateřiny Kozákové ve věci žalobce proti žalovanému JUDr. M. H., LLM., MBA bytem X zastoupen JUDr. Ing. Bc. Milanem Mlezivou, advokátem sídlem Skrétova 48, Plzeň Národní bezpečnostní úřad sídlem Na Popelce 2/16, Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu ze dne 25. 7. 2019, č. j. 135/2019-NBÚ/07-OP, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí ředitele Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „žalovaný“) specifikovaného v záhlaví tohoto rozhodnutí, jímž žalovaný zamítl odvolání žalobce a potvrdil rozhodnutí ředitele 3. odboru personální bezpečnosti Národního bezpečnostního úřadu (dále jen „prvostupňový správní orgán“), ze dne 11. 4. 2019, č. j. 39915/2019-NBÚ/P, jímž nebyl žalobci vydán doklad o bezpečnostní způsobilosti fyzické osoby, neboť žalobce nesplnil podmínku spolehlivosti podle § 81 odst. 1 písm. e) zákona č. 412/2005 Sb., o ochraně utajovaných informací a o bezpečnostní způsobilosti, ve znění rozhodném (dále jen „zákon o ochraně utajovaných informací“). 2. Prvostupňový správní orgán ve svém rozhodnutí nejprve shrnul dosavadní průběh řízení. Uvedl, že bezpečnostní řízení bylo v dané věci zahájeno dne 1. 6. 2017 dle § 93 odst. 1 písm. a) zákona o ochraně utajovaných informací na základě písemné žádosti žalobce ze dne 31. 5. 2017. Konstatoval, že při rozhodování o žádosti vycházel jak z podkladů, které jsou součástí spisového materiálu, tak ze skutečností zjištěných úkony realizovanými podle § 109 zákona o ochraně utajovaných informací; ze dvou pohovorů provedených se žalobcem dle § 105 zákona o ochraně utajovaných informací; z utajované zprávy příslušné zpravodajské služby o výsledcích jejího šetření podle § 109 odst. 2 ve spojení s § 107 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací. Následně prvostupňový správní orgán na stranách 1 až 10 odůvodnění rozhodnutí pečlivě rozepsal jednotlivé důkazy, které byly ve věci provedeny a jaká zjištění z nich byla učiněna. Poté shrnul skutkový stav, který má za prokázaný a uvedl, že v jednání žalobce spatřuje negativní okolnost podle § 84 odst. 3 písm. c) zákona o ochraně utajovaných informací, tedy chování, které může vést ke zneužití výkonu citlivé činnosti. Za tuto negativní okolnost považoval zejména jednání žalobce v souvislosti s činností společnosti Realits Servis Corporation s. r. o., zabývající se půjčováním peněz se zajištěním a výkupem nemovitostí. Dále konstatoval, že o účelovém jednání žalobce svědčí i průběh konkurzního řízení v případě koupě nemovitosti v S. a taktéž jeho působení ve funkci insolvenčního správce ve věci RADIO TAXI Karviná s. r. o., ze kterého byl usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2016, č. j. KSOS 14 INS 31623/2015-B19, odvolán z funkce insolvenčního správce kvůli pochybnostem o nepodjatosti. Co se týče skutečností zjištěných ohledně nemovitosti na adrese S. 263, kde má žalobce a jeho družka hlášen trvalý pobyt, prvostupňový správní orgán poukázal na to, že žalobce v rámci svého pohovoru sám potvrdil, že ji zakoupil v roce 2013 v rámci konkurzního řízení; přičemž do konkurzního řízení ji přihlásila právě společnost žalobce, tj. Realits Servis Corporation s. r. o., a proto ji žalobce nechtěl kupovat jménem své společnosti, nýbrž tak učinil prostřednictvím nabídky zaslané jménem své družky. Žalobce blíže vysvětlil okolnosti předcházející bezprostřední koupi nemovitosti v S. tak, že na nemovitosti původně vázlo zástavní právo Komerční banky, Komerční banka však pohledávku postoupila a žalobcova společnost Realits Servis Corporation s. r. o. ji odkoupila. Dále prvostupňový správní orgán ohledně činnosti společnosti žalobce Realits Servis Corporation s. r. o. přímo z pohovoru se žalobcem zjistil, že jeho společnost nevykonávala klasickou realitní činnost, nýbrž se zabývala půjčováním peněz se zajištěním a výkupem. Prvostupňovým správním orgánem byly následně podrobně popsány i jiné způsoby získávání nemovitostí společností žalobce například družstevního bytu v Ostravě – Porubě (původní majitelka bytu od žalobce požadovala poskytnutí půjčky ve výši 150 000 Kč a smlouva byla uzavřena s podmínkou, že pokud měsíční splátky ve výši 5 000 Kč ve lhůtě neuhradí, bude jí vyplacena částka 300 000 Kč a členská práva k bytu budou převedena na žalobce, což se i nakonec stalo). V případě odvolání žalobce z funkce insolvenčního správce prvostupňový správní orgán zjistil, že usnesením Krajského soudu v Ostravě ze dne 5. 9. 2016, č. j. KSOS 14 INS 31623/2015-B19, byl žalobce z funkce insolvenčního správce ve věci insolvenčního dlužníka RADIO TAXI Karviná s. r. o., odvolán, jelikož soud zjistil (na základě anonymního podání), že žalobce krátce po svém ustanovení do funkce ukončil pracovní poměr v advokátní kanceláři, jejíž společník od zahájení konkurzního řízení zastupuje dominantního věřitele společnost Gbagbos systém a. s., v tomto řízení a navíc žalobce v postavení insolvenčního správce užíval jednu ze svých provozoven v nemovitosti společnosti Gbagbos systém a. s. Prvostupňový správní orgán rovněž konstatoval, že informace získané z utajované zprávy příslušné zpravodajské služby dodávají na rozsahu majetkových a finančních poměrů účastníka řízení, když detailněji popisují činnost společnosti Realits Servis Corporation s. r. o., než jak bylo prvostupňovým správním orgánem zjištěno za pomoci jiných úkonů řízení, včetně pohovorů se žalobcem. Současně s odkazem na § 122 odst. 3 zákona o ochraně utajovaných informací zdůraznil, že není oprávněn poskytovat podrobnější informace vyplývající z utajované zprávy, jelikož by byl závažným způsobem ohrožen zájem zpravodajské služby, potažmo zájem České republiky, na ochraně postoupených informací. Zároveň poukázal na to, že vyhodnocení všech podkladů pro vydání rozhodnutí je v plném rozsahu obsaženo v dokumentu „Vyhodnocení bezpečnostního řízení“, jenž je založen v utajované části bezpečnostního svazku žalobce. Při posuzování, zdali je jednání žalobce negativní okolností, přihlédl prvostupňový správní orgán taktéž k tomu, do jaké míry může ovlivnit výkon citlivé činnosti, k době jeho výskytu, k jeho rozsahu, charakteru a k chování v období uvedeném v § 84 odst. 4 zákona o ochraně utajovaných informací. Konkrétně vzal v potaz skutečnost, že se žalobce účelového jednání dopouštěl dlouhodobě a úmyslně, jelikož žalobce účelově a po celou rozhodnou dobu využíval nízkého právního povědomí svých klientů k dosažení co největšího majetkového a finančního prospěchu. Prvostupňový správní orgán byl přesvědčen, že žalobce si byl vědom finanční tísně dlužníků a podnikatelská činnost jeho společnosti na takovéto klienty v podstatě směřovala, když žalobce sám při prvním pohovoru uvedl, že se jeho společnost Realits Servis Corporation s. r. o., zabývala půjčováním peněz se zajištěním a výkupem nemovitostí, kdy mu 90 % až 100 % klientů peníze nevracelo, jednalo se totiž zejména o lidi, kteří tzv. vytloukali klín klínem a nedokázali si spočítat, na co mají a na co ne. Prvostupňový správní orgán proto uzavřel, že žalobce prostřednictvím své společnosti Realits Servis Corporation s. r. o., poskytoval půjčky především se záměrem získat následný finanční profit prodejem sjednané zástavy, resp. nemovitosti získané na základě zajišťovacího převodu práva. Uvedené prvostupňový správní orgán demonstroval kupříkladu zjištěným obchodem s osobou V. C., která si dle dostupných smluv od žalobce v lednu 2010 půjčila částku 330 000 Kč a ve chvíli, kdy nebyla schopna tuto půjčku splácet, nedošlo k naplnění rozvazovací podmínky smlouvy a žalobce se stal vlastníkem nemovitosti osoby V. C., za kterou ji toliko doplatil částku 475 510 Kč stanovenou na základě znaleckého posudku. Rok od podpisu smlouvy o půjčce však žalobce tuto nemovitost kupní smlouvou prodal za částku 1 100 000 Kč. Dále prvostupňový správní orgán zjistil, že žalobce jako jednatel společnosti Realits Servis Corporation s. r. o., uzavřel obdobné smlouvy o půjčkách i v dalších případech (s osobami O. B., B. L., Č. M., M. K.). Taktéž prvostupňový správní orgán přihlédl k tomu, že se žalobce nechal ustanovit do funkce insolvenčního správce dlužníka RADIO TAXI Karviná s. r. o., byť věděl, že jsou na jeho straně dány skutečnosti, jež jsou způsobilé vzbudit pochybnosti o jeho nepodjatosti; přesto žalobce sám předmětné skutečnosti soudu neoznámil, nýbrž se rozhodl ukončit pracovní poměr s advokátní kanceláří Enekl Vyroubal Brudný s. r. o., kdy M. B., bývalý zaměstnavatel žalobce, byl právním zástupcem dominantního věřitele insolvenčního dlužníka. Pochybnosti spatřoval prvostupňový správní orgán i v jednání žalobce, který poté, kdy se dozvěděl, že povede předmětné insolvenční řízení, kontaktoval