1 As 89/2010 — Nejvyšší správní soud

9 A 120/2022- 74 - text 16 9 A 120/2022 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně senátu JUDr. Naděždy Řehákové a soudkyň JUDr. Ivanky Havlíkové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové ve věci žalobkyně: V. V., narozená dne X bytem X zastoupená advokátem Mgr. Matoušem Vrběckým sídlem Tomášská 25/6, 118 00 Praha 1 – Malá strana proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy, IČO 00064581 sídlem Mariánské náměstí 2/2, 110 01 Praha 1 – Staré město za účasti osoby zúčastněné na řízení : Správa železnic, státní organizace sídlem Dlážděná 1003/7, 110 00, Praha 1-Nové město, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 11. 2022, č. j. MHMP 1810499/2022, takto: I. Rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy ze dne 3. 11. 2023, č. j. MHMP 1810499/2022, se zrušuje a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni náklady řízení ve výši 15 342 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudu k rukáM zástupce žalobkyně, Mgr. Matouše Vrběckého, advokáta. III. Osoba zúčastněná na řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Žalobkyně se podanou žalobou domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, kterým žalovaný rozhodl o odvoláních žalobkyně a P. Š. proti rozhodnutí Úřadu městské části Praha 16, odboru výstavby, dopravy a životního prostředí (dále jen „stavební úřad“) ze dne 28. 1. 2022, č. j. 00921/2022/OVDŽP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Tímto prvostupňovým rozhodnutím stavební úřad ve výroku I. povolil stavební záměr „Optimalizace trati Smíchov (mimo) - Černošice (mimo) - Lávka pro pěší X“ na pozemcích parc. č. XA, XB, XC, XD, XE, XF, XG, XH v katastrálním území X; výrokem II. stanovil společné podmínky pro umístění stavby; ve výroku III. stanovil společné podmínky pro provedení stavby a výrokem IV. povolil kácení dřevin. 2. Proti uvedenému rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o němž bylo rozhodnuto napadeným rozhodnutím, kterým bylo rozhodnutí ve výrocích I., II. A IV. změněno, ve zbytku bylo rozhodnutí potvrzeno. II. Rozhodnutí žalovaného (napadené rozhodnutí) 3. Žalovaný prvostupňové rozhodnutí změnil tak, že: - v I. výroku text: „Navrhovaná stavba lávky bude dočasná, do doby vybudování trvalého mimoúrovňového křížení v prostoru železničního přejezdu.“ nahradil textem: „Navrhovaná stavba lávky bude dočasná, do doby vybudování trvalého mimoúrovňového křížení v prostoru železničního přejezdu, maximálně však do 31.12.2028 z důvodu konce platnosti územního plánu hl. m. Prahy.“ - ve II. výroku doplnil podmínku č. 7 takto: „…Maximálně je doba trvání stavby omezena do 31.12.2028 z důvodu konce platnosti územního plánu hl. m. Prahy.“; - výrok IV. povolující kácení dřevin vypustil. 4. Žalobkyně v odvolání uplatnila řadu námitek, z nichž jen některé následně uplatnila jako žalobní námitky v podané žalobě a upřesnila při ústním jednání před soudem. Soud proto zmiňuje vypořádání jen třetí, čtvrté, sedmé a deváté odvolací námitky žalovaným, neboť v nich uvedené výhrady jsou i součástí žalobních bodů a vymezují tak rozsah soudního přezkumu. 5. Třetí odvolací námitku žalobkyně označila jako „Procesní vada – absence výzvy k seznámení se s podklady pro vydání rozhodnutí“. V rámci ní namítala, že stavební úřad porušil ustanovení § 36 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), podle nějž má správní orgán povinnost dát účastníkům možnost vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí před jeho vydáním. Argumentovala rozsudkem Krajského soudu v Plzni ze dne 11. 2. 2009, č. j. 57 Ca 18/2008, který vyslovil, že tuto povinnost nelze splnit tím, že možnost seznámit se s podklady pro vydání rozhodnutí správní orgán uvede v oznámení o zahájení řízení (jak zde učinil stavební úřad), jelikož si účastník nemůže sám učinit relevantní úsudek o tom, kdy je shromažďování podkladů pro rozhodnutí ukončeno. Žalobkyně k tomuto odkázala rovněž na nález Ústavního soudu sp. zn. II. ÚS 329/04 ze dne 3. 3. 2005, podle kterého je porušení tohoto práva účastníků i porušením principu právního státu a čl. 36 odst. 1 a čl. 38 odst. 2 Listiny základních práv a svobod, což má takřka vždy za následek nezákonnost rozhodnutí, k čemuž musí přihlížet jak správní orgány, tak správní soudy. 6. Žalovaný tuto námitku žalobkyně označil za nedůvodnou s odkazem na tzv. koncentrační zásadu řízení podle § 94n zákona č. 183/2006 Sb., o územním plánování a stavebním řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Podle žalovaného z této zásady plyne, že námitky účastníků řízení musí být uplatněny nejpozději při veřejném ústním jednání nebo ústním jednání, popř. ve stanovené lhůtě, která nesmí být kratší než 15 dnů, jinak se k nim nepřihlíží. Tato lhůta přede dnem konání (veřejného) ústního jednání, popř. lhůta stanovená při upuštění od jednání, je tak současně lhůtou pro nahlížení do spisu (§ 38 správního řádu), vyjadřování se k podkladům pro rozhodnutí (§ 36 odst. 3 správního řádu), podání navrhovaných důkazů (§ 36 odst. 1 správního řádu) a uplatňování námitek. Jedná se o koncentrační zásadu, která předpokládá, že v době konání ústního jednání, resp. k okamžiku počátku běhu stanovené lhůty, jsou všechny podklady pro vydání společného povolení k dispozici, aby se k nim mohli účastníci řízení vyjádřit. Pouze v případě, že jsou následně podklady pro vydání rozhodnutí doplňovány, musí mít účastníci opět možnost se s nimi podle § 36 odst. 3 správního řádu seznámit a případně se k nim i vyjádřit formou námitky. Nadto žalovaný zdůraznil, že po oznámení o zahájení řízení nebyl spis doplňován a že žalobkyně nevyužila svého práva na nahlížení do spisu. 7. Čtvrtou odvolací námitkou žalobkyně bylo nesprávné vymezení účastníků řízení a neuvedení úvahy, kterou se stavební při tomto jejich vymezování řídil, čímž porušil ustanovení § 68 odst. 3 správního řádu a způsobil tak nepřezkoumatelnost prvostupňového rozhodnutí. Stavební úřad aplikoval neexistující ustanovení § 94 k odst. 2 písm. e), když tento paragraf nebyl členěn v odstavce. Žalobkyně citovala z komentářů ke stavebnímu zákonu rozvádějících, co vše má stavební úřad při vymezování okruhu účastníků zohlednit. Stavební úřad pouze uvedl, že lávka pro pěší využití nebude zdrojem hluku a že založení stavby neovlivní okolní pozemky ani vodní režim na nich, a že po celou dobu realizace stavby bude zachován přístup k přilehlým objektům. Jelikož stavební úřad zřejmě nepočítal se zásahem imisemi okolních pozemků, vlastníci pozemků parc. č. XI, parc. č. XJ, parc. č. XK, parc. č. XL, parc. č. XM, parc. č. XN, vše v katastrálním území X, nemohou být posuzovaným stavebním záměrem dotčeni a neměli tak být zahrnuti do okruhu účastníků řízení dle ustanovení § 94k písm. e) stavebního zákona. Navíc stavební úřad nesprávně do okruhu účastníků zahrnul i osobu s vlastnickými či jinými věcnými právy k pozemku parc. č. XO v témže katastrálním území; uvedený pozemek totiž neexistuje. 8. Žalovaný k této námitce uvedl, že nesprávné označení odst. 2 u paragrafu § 94k je zřejmou chybou v psaní a nejedná se o vadu, která by měla vliv na postavení účastníků ani zákonnost rozhodnutí. Celkově pak námitku označil za nedůvodnou, a to proto, že se ztotožnil se stanoveným okruhem účastníků tak, jak jej stavební úřad vymezil a popsal. Přesto však žalobkyni přisvědčil, že stavební úřad mohl svou úvahu blíže zdůvodnit, ale z předložené dokumentace podle něj vyplývá, že stavební úřad ve svém závěru nepochybil. Možnost dotčení vlastnických nebo jiných věcných práv v posuzovaném případě vyplývá minimálně z vlastního provádění stavby, a proto stavební úřad přizval do řízení vlastníky nemovitostí v blocích domů přiléhajících ke křižovatce komunikací S., D., M. a R. v místě železničního přejezdu. Podle žalovaného v kontextu stavebních záměrů, které probíhají v souvislosti s optimalizací železničního koridoru na území městské části, nelze vyloučit možnost ještě širšího okruhu dotčených osob. K žalobkyní namítané neexistenci pozemku parc. č. XO žalovaný uvedl, že patrně došlo k jeho rozdělení na pozemky parc. č. XP a parc. č. XQ; i zde se stavební úřad patrně buď dopustil chyby v psaní, či pominul údaje z evidence. Tato vada nicméně neměla žádný vliv na stanovení okruhu účastníků řízení, jelikož oba vlastníci těchto nových pozemků jsou tzv. hlavními účastníky řízení a je jim po celou dobu řízení doručováno jednotlivě. V závěru žalovaný ještě uvedl, že žalobkyni nepřísluší hájit v řízení práva dalších účastníků, když z obsahu námitky nevyplývá, jakým způsobem se stanovení okruhu účastníků týká jejích práv. 9. Sedmou odvolací námitkou žalobkyně bylo nedodržení požadavků plynoucích z § 29 nařízení č. 10/2016 Sb. hl. m. Prahy, kterým se stanovují obecné požadavky na využívání území a technické požadavky stavby v hlavním městě Praze (dále jen „Pražské stavební předpisy“). Podle žalobkyně se stavební úřad vůbec nezabýval souladem záměru s těmito ustanoveními, když je zřejmé,