9 As 183/2014 — Nejvyšší správní soud

10 A 33/2025- 57 - text 10 A 33/2025 - 57 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila v právní věci žalobkyně: L. Č. bytem X zastoupená Mgr. Davidem Kroftou, advokátem, sídlem Újezd 450/40, 118 01 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo kultury sídlem Maltézské náměstí 471/1, 118 11 Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 27. 02. 2025, č. j. MK 11293/2025 OLP takto: I. Rozhodnutí ministra žalovaného ze dne 27. 02. 2025, č. j. MK 11293/2025 OLP se zrušuje a věc se žalovanému vrací k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen nahradit žalobkyni náklady řízení ve výši 18.210 Kč k rukám jejího advokáta Mgr. Daniela Krofty do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: I. Předmět věci 1. Rozhodnutím Ministerstva kultury č. j. MK 700655/2023 OPP ze dne 20. 12. 2023 (dále jen „přezkoumávané rozhodnutí“) ve smyslu § 8 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o památkové péči“) bylo zrušeno prohlášení domu č. p. X (bývalý hotel X), X, na pozemku parc. č. X, k. ú. X, obec X, okres X, X (rej. č. Ústředního seznamu kulturních památek ČR X) (dále jen „dům“) za kulturní památku. 2. Usnesením ministra kultury č. j. MK 46926/2024 OLP ze dne 7. 6. 2024 (dále jen „usnesení o zahájení přezkumného řízení“) bylo zahájeno přezkumné řízení podle § 94 a násl. zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) ve věci přezkumu rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 20. 12. 2023, a současně byla pozastavená vykonatelnost tohoto přezkoumávaného rozhodnutí. 3. Dne 4. 3. 2025 bylo žalobkyni doručeno rozhodnutí ministra kultury č. j.: MK 11293/2025 OLP ze dne 27. 2. 2025 (dále jen „žalované rozhodnutí“), kterým bylo přezkoumávané rozhodnutí zrušeno a věc se vrátila Ministerstvu kultury k novému projednání. II. Žaloba 4. Žalobkyně namítla, že ministerstvo kultury v přezkoumávaném rozhodnutí podrobně odůvodnilo, proč došlo ke zrušení památkové ochrany tohoto domu. Shrnula, že předtím, než bylo přezkoumávané rozhodnutí vůbec vydáno, bylo dvakrát rozhodnuto o tom, že památková ochrana u domu zrušena nebude a to rozhodnutími ministerstva kultury ze dne 14. 3. 2019 a poté ze dne 17. 5. 2021. Tato rozhodnutí vždy zrušil v rozkladovém řízení ministr kultury rozhodnutím ze dne 17. 7. 2019 a ze dne 25. 11. 2022. Dne 14. 2. 2024 byl ministerstvu kultury doručen podnět Klubu Za starou Prahu. V tomto podnětu klub apeloval na ministra kultury, aby prověřil přezkoumávané rozhodnutí a toto rozhodnutí urychleně revokoval, aby mohlo být, dle názoru Klubu Za starou Prahu, odvráceno nevratné poškození hodnot městské památkové rezervace X. V návaznosti na tento podnět pak zahájil ministr kultury přezkumné řízení. 5. Jako první žalobní bod namítla, že o zahájení přezkumného řízení rozhodl ministr kultury téměř za 4 měsíce ode dne, kdy se dozvěděl o důvodu pro zahájení přezkumného řízení, tj. po uplynutí lhůty dvou měsíců ve smyslu § 96 odst. 1 správního řádu. Podle rozhodnutí o zahájení přezkumného řízení ministr rozhodl ve lhůtě dvou měsíců od projednání věci s rozkladovou komisí, je tedy zjevné, že tuto lhůtu odvíjí právě od jednání rozkladové komise. To je však podle žalobkyně nesprávný a nezákonný postup, což podporuje i žalobkyní odkazovaná odborná literatura ke správnímu autorů Kopecký, M., Staša, J., Balounová, J., Malast, J., Pouperová, O., Kopecký, P., Adamusová, Z. Správní řád a judikatura správních soudů (rozsudek Městského soudu v Praze č. j. 8 A 108/2011-44 ze dne 13. 4. 2014 a rozsudek Nejvyššího správního soudu č. j. 9 As 183/2014-34 ze dne 21. 5. 2015). Žalobkyně je toho názoru, že dvouměsíční lhůta k zahájení přezkumného řízení nezapočne běžet až okamžikem, kdy se správní orgán „rozhodne“, že jsou splněny podmínky pro zahájení přezkumného řízení, tedy až poté, co získané informace posoudí, ale započne běžet okamžikem, kdy se dozví o důvodech, na základě kterých později přezkumné řízení zahájí. Doba dvou měsíců tedy představuje čas nejen na vydání předmětného rozhodnutí, ale rovněž na komplexní posouzení předmětných zjištěných podkladů či jiných informací, které jsou důvodem pro zahájení přezkumného řízení. Žalobkyně zdůraznila, že podnět Klubu Za starou Prahu adresovaný přímo ministru kultury jakožto orgánu oprávněnému zahájit přezkumné řízení v této věci, byl doručen na Ministerstvo kultury dne 14. 2. 2024. Přezkumné řízení mohlo být zahájeno nejpozději dne 14. 4. 2024, což podle žalobkyně nebylo učiněno a zákonná lhůta nebyla zachována. 6. V druhém žalobním bodu žalobkyně namítla nezákonnost žalovaného rozhodnutí. Poukázala na podmínky pro zrušení rozhodnutí v přezkumném řízení podle § 97 odst. 3 správního řádu a je toho názoru, že v rozhodnutí není nezákonnost přezkoumávaného rozhodnutí konstatována, ale jsou pouze uvedeny okruhy, kterým se má správní orgán v dalším řízení zabývat. Ministr kultury tak v rozhodnutí pouze „naznačil“, že by případně přezkoumávané rozhodnutí nezákonné být mohlo, což však dle žalobkyně nepostačuje k tomu, aby jej pro nezákonnost mohl zrušit. Přezkumným řízením je vždy zasahováno do pravomocně skončeného řízení a do právní jistoty účastníků. Dle žalobkyně by tak k přezkumnému řízení mělo být přistupováno zdrženlivě a pouze v odůvodněných případech zjevné nezákonnosti rozhodnutí, což v projednávané věci není naplněno. Žalobkyně poukázala na to, že přezkoumávané rozhodnutí vycházelo z předchozího závazného právního názoru ministra kultury, který však ministr kultury žalovaným rozhodnutím zcela popřel. Takový postup žalobkyně považuje za naprosto nepřijatelný a za zásadní zásah do jejích práv a zejména do právní jistoty a předvídatelnosti rozhodnutí správních orgánů. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný je toho názoru, že předmětné přezkumné řízení bylo zahájeno včas usnesením ministra kultury č.j. MK 46926/2024 OLP ze dne 7. 6. 2024. Ustálená judikatura a citovaná komentářová literatura Josefa Vedrala ke správnímu řádu dospěla k závěru, že nelze připustit, aby byl počátek běhu subjektivní lhůty vázán na určitý vnitřní duševní pochod úřední osoby, který není nikde materiálně vyjádřen a zachycen. Naopak s ohledem na ústavněprávní požadavek právní jistoty musí být počátek běhu subjektivní lhůty založen na konkrétní objektivní skutečnosti, která je dostatečným a přezkoumatelným způsobem zachycena ve správním spise. Taková konkrétní objektivní skutečnosti ve správním spise materiálně zachycena je, a to ke dni 9. 4. 2024, kdy rozkladová komise projednala podnět ze dne 14. 2. 2024, který podal Klub Za starou Prahu, z.s., a na základě vyhodnocení tohoto podnětu doporučila ministru kultury vydat usnesení o zahájení přezkumného řízení. Usnesení o zahájení přezkumného řízení pak bylo vydáno dne 7. 6. 2024, tj. včas v subjektivní dvouměsíční propadné lhůtě dle § 96 odst. 1 správního řádu, která počala běžet dne 9. 4. 2024. Na podporu uvedeného žalovaný odkázal na body 31 a 36 rozsudku Městského soudu v Praze č.j. 5 A 104/2015 - 31-34 ze dne 28. 3. 2018. 8. Dále je žalovaný toho názoru, že žalobou napadené rozhodnutí ministra kultury č.j. MK 11293/2025 OLP ze dne 27. 2. 2025 je řádně a dostatečně odůvodněno ve smyslu § 68 odst. 3 správního řádu. Z předchozího rozhodnutí ministra kultury č.j. MK 68385/2022 OLP ze dne 25. 11. 2022, kterým byla věc vrácena Ministerstvu kultury k novému projednání z důvodu nezohlednění skutečnosti, že se po demolici části objektu dochovalo pouze přízemí a sklepy, nijak nevyplývá, že by bylo nutno zrušit prohlášení zbývajících částí objektu za kulturní památku. Pouze byla Ministerstvu kultury uložena povinnost opatřit si aktualizovaná vyjádření dotčených orgánů státní památkové péče ve smyslu § 3 odst. 1 zákona č. 20/1987 Sb., která budou hodnotit pouze dochované části objektu. Tato nová vyjádření však shodně nedoporučila zrušit prohlášení zbývajících částí objektu za kulturní památku. Z tohoto předchozího rozhodnutí ministra kultury tedy žalobkyně nemohla nabýt legitimní očekávání, že bude zrušeno prohlášení předmětné nemovitosti za kulturní památku. Nyní projednávanou žalobou napadené rozhodnutí ministra kultury č.j. MK 11293/2025 OLP ze dne 27. 2. 2025 proto není v rozporu s předchozím rozhodnutím ministra kultury č.j. MK 68385/2022 OLP ze dne 25. 11. 2022. 9. Podle žalovaného ministr kultury v žalobou napadeném rozhodnutí důvodně dospěl k závěru, že v podnětem napadeném rozhodnutí č.j. MK 70655/2023 OPP ze dne 20. 12. 2023 není dostatečně argumentačně vypořádán obsah odborného vyjádření ze dne 9. 5. 2023, č.j. NPÚ-321/274475/2023, které vydal Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze, dále nejsou vypořádány hodnotící závěry, které uvedl Krajský úřad Středočeského kraje, Odbor kultury a památkové péče (dále též „OKPP KÚSK“) ve stanovisku ze dne 12. 6. 2023, č.j. 046420/2023/KU