4 Azs 55/2003 — Nejvyšší správní soud

14 Ad 5/2024- 41 - text 5 14 Ad 5/2024- [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Martina Bobáka a Jana Ferfeckého ve věci žalobce: P. U. bytem X zastoupen advokátem Mgr. Marcelem Kmeťem sídlem Purkyňova 74/2, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: ředitel Sekce plánování schopností Ministerstva obrany sídlem Vítězné náměstí 1500/5, 160 01 Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2024, čj. MO 458138/2024-1122, takto: I. Rozhodnutí žalovaného ze dne 5. 6. 2024, čj. MO 458138/2024-1122, se ruší a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku 13 200 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jeho zástupce Mgr. Marcela Kmetě, advokáta. Odůvodnění: I. Vymezení sporu 1. Rozhodnutím ze dne 4. 4. 2024 (prvostupňové rozhodnutí) Krajské vojenské velitelství hlavní město Praha (krajské vojenské velitelství) vyřadilo žalobce z aktivních záloh před uplynutím doby zařazení z důvodu zániku potřeby ozbrojených sil České republiky, a to podle § 35 odst. 1 písm. c) zákona č. 45/2016 Sb., o službě vojáků v záloze (zákon o službě vojáků v záloze). Žalobce se odvolal. Zejména tvrdil, že prvostupňové rozhodnutí neobsahuje konkrétní důvody pro vyřazení z aktivních záloh. 2. Žalovaný toto rozhodnutí potvrdil v záhlaví specifikovaným rozhodnutím (napadené rozhodnutí). Uvedl, že pojem „potřeba ozbrojených sil“ je vázán na konkrétní služební místo. Armáda ČR si vyhrazuje právo na zařazení odborníků. Dle něj žalobce při podání žádosti o dobrovolném převzetí branné povinnosti čestně prohlásil, že nepodporuje, nepropaguje nebo nesympatizuje s hnutím, které prokazatelně směřuje k potlačení práv a svobod jiného člověka nebo hlásá národní, náboženskou anebo rasovou zášť vůči jiné skupině osob (čestné prohlášení). Žalovaný zjistil, že žalobce neplní toto čestné prohlášení. II. Žaloba, vyjádření žalovaného a replika 3. Žalobce namítá, že napadené rozhodnutí je nepřezkoumatelné. Rozhodnutí neobsahuje konkrétní důvody, které by svědčily o naplnění zákonných předpokladů pro předčasné vyřazení z aktivních záloh. Žalovaný ani krajské vojenské velitelství zároveň neuvedly, v čem konkrétně žalobce porušil své čestné prohlášení. Proti takovému nařčení se žalobce nemůže účinně bránit. Podobnou vadu nepřezkoumatelnosti žalobce vytýkal již v odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, avšak žalovaný na tuto námitku řádně nereagoval. Žalobce rovněž uvedl, že správní rozhodnutí v něm vzbuzují dojem o diskriminačním zacházení. Dále namítl, že i pokud by napadené rozhodnutí bylo přezkoumatelné, je nezákonné pro nenaplnění zákonných důvodů vyřazení z aktivních záloh. 4. Žalovaný ve vyjádření ze dne 24. 6. 2024 navrhl, aby soud zamítl žalobu. Na zařazení do aktivních záloh není právní nárok. Je tedy na posouzení správního orgánu, zda je voják zařazený do aktivních záloh stále potřebný pro ozbrojené složky. Krajské vojenské velitelství zjistilo, že žalobce již nadále není potřebný. Služební hodnocení ani pochvala nemohou mít na toto posouzení vliv. Žalovaný zároveň odmítl, že by vůči žalobci bylo postupováno diskriminačně. 5. Žalobce v replice ze dne 2. 8. 2024 označil tvrzení žalovaného o nedostatku právního nároku za mimoběžné, neboť v tomto případě se řeší otázka vyřazení z aktivních záloh, které je možné jen ze zákonných důvodů. Tvrzení žalovaného o tom, že žalobce není potřebný, vždy zůstalo jen v obecné rovině. Žalovaný vyřadil žalobce z aktivních záloh z jiného důvodu, který ovšem neuvedl v rozhodnutí. Žalobce nezpochybňuje určitou volnost žalovaného ohledně toho, které příslušníky z aktivních záloh vyřadí. Ve vztahu k žalobci musí žalovaný tento postup odůvodnit konkrétními okolnostmi. Současně žalobce navrhl, aby soud provedl k důkazu čestné prohlášení p. P. K. (aktivista a pracovník v sociálních službách) a osobní hodnocení žalobce jeho přímým nadřízeným na cvičení aktivních záloh. III. Posouzení žaloby 6. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 7. Soud o věci rozhodl bez nařízení jednání. Jednak strany s takovým rozhodnutím implicitně souhlasily, jednak soud shledal, že napadené rozhodnutí tíží vady podle § 76 odst. 1 písm. a) a b) s. ř. s. K tomu soud nepotřeboval rozšířit skutkovou znalost kauzy o skutečnosti, které měly plynout ze žalobcem navržených důkazů. 8. Podle § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. soud zruší napadené rozhodnutí pro vady řízení bez jednání rozsudkem a) pro nepřezkoumatelnost spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí, a také dle písm. b) téhož ustanovení proto, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, je v rozporu se spisy nebo v nich nemá oporu anebo vyžaduje rozsáhlé nebo zásadní doplnění. 9. Napadené rozhodnutí trpí přinejmenším dvěma vadami, a to jak nepřezkoumatelností pro nedostatek důvodů ve vztahu k důvodu vyřazení z aktivních záloh, který měl spočívat v zániku potřeby ozbrojených sil, tak nedostatky ohledně skutkových závěrů o neplnění čestného prohlášení, které vyslovil žalovaný až v napadenému rozhodnutí (nikoli tedy správní orgán I. stupně). 10. Nutno předeslat, že z hlediska soudního přezkumu tvoří rozhodnutí správních orgánů obou stupňů jeden celek (viz např. usnesení rozšířeného senátu NSS ze dne 12. 10. 2004, čj. 5 Afs 16/200356, č. 534/2005 Sb. NSS, ROMIKA INDUSTRIES, a navazující judikaturu). Přesto správní rozhodnutí v této kauze ani ve své spojitosti neposkytují dostatečně určité úvahy pro závěr, že ozbrojené složky již nepotřebují žalobce. 11. Je sice pravdou, že na zařazení do aktivních záloh není právní nárok. To ovšem neznamená, že správní orgány mohou svévolně a bez uvedení konkrétních důvodů vyřazovat osoby, které nadále chtějí působit jako vojáci v aktivní záloze. Soud nepochybuje o tom, že prvostupňové rozhodnutí je nepřezkoumatelné, neboť v něm není zachyceno zhola nic k „potřebě ozbrojených sil ČR“. K odvolací námitce přitom ani žalovaný v napadeném rozhodnutí – přes několik dalších obecných formulací – neobjasnil, v čem konkrétně žalobce neměl naplňovat neurčitý právní pojem „potřeba ozbrojených sil ČR“. Z rozhodnutí zejména není jasné, zda nedodržování čestného prohlášení jako nová nebo jen nově žalobci vyjevená skutková okolnost spadá pod výklad pojmu potřeb ozbrojených sil, či nikoli. Soud k tomu jen pro úplnost dodává, že pokud žalovaný zamýšlel nedodržování čestného prohlášení podřadit pod pojem potřeby ozbrojených sil, soud s takovou intepretací nesouhlasí. Jen stěží si lze představit, že by se potřeby ozbrojených složek materializovaly v požadavku, aby voják nepodporoval, nepropagoval či nesympatizoval s hnutím, které mj. směřuje k potlačení práv a svobod jiného člověka nebo hlásá národnostní, náboženskou či rasovou zášť vůči skupině osob (s. 2 napadeného rozhodnutí). Pokud snad voják v záloze takto vystupuje, ačkoliv zákon takové jednání reprobuje, správní orgány musí postupovat podle jiného ustanovení zákona. Podle okolností tak může v takových situacích připadat v úvahu vyřazení z aktivních záloh dle § 35 odst. 1 písm. f), resp. dle odst. 2 téhož ustanovení. 12. Žalovaný ovšem pohříchu nezahrnul do spisového materiálu listiny nebo jiné důkazy, z nichž by vyplývalo, že žalobce skutečně jednal v rozporu se svým čestným prohlášením. Ve spisu tedy chybí jakékoliv podklady, na základě kterých žalovaný zjistil porušení čestného prohlášení. Za takovýto podklad nelze považovat stanovisko ředitele krajského vojenského ředitelství ze dne 14. 5. 2024 k podanému odvolání, v němž poněkud nesrozumitelně uvedl, že žalobce nevyřadil z aktivních záloh z důvodu „personální předimenzace“. V tomto stanovisku ředitel nezmínil, že by žalobce porušil čestné prohlášení; pouze konstatoval, že nemá povinnost dokládat konkrétní důvody vyřazení vojáka z aktivních záloh. Soud přitom dodává, že v odůvodnění rozhodnutí ani ve spisu není jakýkoliv odkaz na utajované informace či jiné chráněné informace ve smyslu § 17 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, či rozhodnutí vydané v jiném řízení, které by mohly podpořit závěry žalovaného. Pokud nejsou důkazy obsaženy ve správním spise, pak nelze jinak než uzavřít, že skutkový stav, který vzal správní orgán za základ napadeného rozhodnutí, nemá oporu v provedeném dokazování (např. rozsudek NSS ze dne 22. 1. 2004, čj. 4 Azs 55/2003-51, č. 638/2005 Sb. NSS). Pokud tedy žalovaný v odvolacím řízení nově konkretizoval důvod pro vyřazení žalobce z aktivních záloh (porušení čestného prohlášení), jedná se o závěr, který patrně neodpovídá pojmu „potřeby ozbrojených sil“ a především nemá oporu ve spisu dle § 76 odst. 1 pís