1 As 4/2009 — Nejvyšší správní soud

15 A 112/2024- 37 - text  9 15 A 112/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: MONEIGHT CAPITAL s.r.o., osoba rizikového kapitálu, IČO: 069 28 676 se sídlem Rybná 24, Praha 1 zastoupená advokátem Mgr. Michalem Břežkem se sídlem Újezd 40, Praha 1 proti žalované: Česká národní banka se sídlem Na Příkopě 28, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí Bankovní rady České národní banky ze dne 30. 8. 2024, č. j. 2024/099107/CNB/110 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí Bankovní rady České národní banky (dále jen „Bankovní rada“) specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“) kterým bylo potvrzeno a částečně doplněno rozhodnutí žalované ze dne 13. 6. 2024, č. j. 2024/69315/650 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“) o uložení pokuty ve výši 25 000 Kč žalobkyni za spáchání přestupku podle § 616 odst. 4 písm. b) zákona č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění účinném do 30. 6. 2024 (dále jen „ZISIF“). Uvedeného přestupku se žalobkyně dopustila tím, že ve stanovené lhůtě neposkytla žalované správné údaje o skladbě majetku fondu. 2. Soud ze správního spisu zjistil, že žalovaná zahájila se žalobkyní přestupkové řízení vydáním příkazu ze dne 3. 8. 2022, č. j. 2022/78186/570 (dále jen „příkaz“), jímž byla žalobkyni podle § 616 odst. 5 písm. a) ZISIF uložena pokuta ve výši 50 000 Kč za nesplnění zákonné informační povinnosti a zároveň žalovaná dle § 506 odst. 1 písm. f) téhož zákona rozhodla o jejím výmazu ze seznamu osob vykonávajících správu majetku srovnatelnou s obhospodařováním podle § 15 odst. 1 ZISIF vedeného žalovanou. Žalobkyně podala proti příkazu odpor, čímž došlo ke zrušení příkazu. 3. Žalovaná následně vydala rozhodnutí ze dne 14. 6. 2023, č. j. 2023/73847/570 (dále jen „původní rozhodnutí“), jímž žalobkyni uložila podle § 616 odst. 5 ZISIF pokutu 30 000 Kč za to, že v zákonem stanovené lhůtě neposkytla žalované výkazy OFZ 36-01 a 37-01, oba k 31. 12. 2021, čímž porušila informační povinnost dle čl. 110 odst. 1 Nařízení Komise v přenesené pravomoci (EU) č. 231/2013 ze dne 19. prosince 2012, kterým se doplňuje směrnice Evropského parlamentu a Rady 2011/61/EU, pokud jde o výjimky, obecné podmínky provozování činnosti, depozitáře, pákový efekt, transparentnost a dohled Text s významem pro EHP (dále jen „Nařízení č. 231/2013“) a § 462, 463 odst. 2 písm. b) a § 475 ZISIF. K rozkladu žalobkyně bylo původní rozhodnutí pro nepřezkoumatelnost zrušeno rozhodnutím Bankovní rady ze dne 7. 9. 2023, č. j. 2023/116916/CNB/110 (dále jen „zrušující rozhodnutí“) a věc byla vrácena žalované k dalšímu řízení. 4. Následně bylo vydáno prvostupňové rozhodnutí. Proti prvostupňovému rozhodnutí podala žalobkyně rozklad, na jehož základě Bankovní rada prvostupňové rozhodnutí částečně doplnila a ve zbytku potvrdila. V odůvodnění napadeného rozhodnutí Bankovní rada uvedla, že prvostupňové rozhodnutí bylo žalobkyni doručeno 13. 6. 2024 a žalobkyně proti němu podala 28. 6. 2024 blanketní rozklad. V něm pouze uvedla, že napadá prvostupňové rozhodnutí v celém rozsahu a požádala o poskytnutí lhůty k doplnění rozkladu. Žalovaná žalobkyni přípisem z 2. 7. 2024, č. j. 2024/80190/650 (dále jen „Přípis“) sdělila, že na doplnění rozkladu vyčká do 20. 7. 2024. Žalobkyně však ve stanovené lhůtě rozklad nedoplnila a neučinila tak ani ke dni vydání napadeného rozhodnutí. 5. Bankovní rada konstatovala, že žalovaná zjistila skutkový stav věci, o němž nejsou důvodné pochybnosti. Pro upřesnění doplnila do výroku I. zákonné ustanovení, z něhož vyplývá, že se na její činnost přiměřeně vztahuje § 462 písm. a) ZISIF. Dále konstatovala, že s účinností od 1. 7. 2024 došlo k novelizaci ZISIF zákonem č. 163/2024 Sb., kterým se mění zákon č. 240/2013 Sb., o investičních společnostech a investičních fondech, ve znění pozdějších předpisů a další související zákony (dále jen „novela“). Právní úprava obsažená v ZISIF po novele není pro žalobkyni příznivější, a Bankovní rada tedy vycházela ze znění zákona účinného do 30. 6. 2024. 6. K blanketnímu rozkladu žalobkyně Bankovní rada uvedla, že žalovaná v reakci na něj a na žádost žalobkyně k poskytnutí lhůty k doplnění odůvodnění žalobkyni sdělila, že na doplnění vyčká do 20. 7. 2024 a současně ji upozornila, že v případ doplnění rozkladu po uplynutí stanovené lhůty jej nebude možné zohlednit ve stanovisku žalované. Žalovaná tedy žalobkyni vyzvala k doplnění rozkladu, čímž splnila povinnost dle § 37 odst. 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) a stanovená lhůta byla přiměřená. 7. Dále Bankovní rada konstatovala, že ve zrušujícím rozhodnutí uložila žalované (1) doplnit spisový materiál tak, aby z něj bylo patrné, které údaje nebo skutečnosti dle § 462, 463 odst. 2 písm. b) nebo § 475 ZISIF žalobkyně ve stanovené lhůtě žalované neoznámila, a dát žalobkyni znovu možnost vyjádřit se k podkladům rozhodnutí, (2) vymezit skutek, kterého se žalobkyně dopustila tak, aby odpovídal skutkovým zjištěním a právní kvalifikaci přestupku podle § 616 odst. 4 písm. b) ZISIF, (3) odůvodnit nově formulovaný výrok (posoudit závažnost protiprávního jednání, okolnosti jeho spáchání a osobu pachatele) a (4) vypořádat námitky žalobkyně. Žalovaná 8. a 20. 11. 2023 doplnila do příloh, které jsou součástí správního spisu, záznamy obrazovek ze systému SDAT a na CD nosiči výkazy ROFOS36 a ROFOS37 ke dni 31. 12. 2021 a následně umožnila žalobkyni vyjádřit se k podkladům pro vydání rozhodnutí. Prvostupňové rozhodnutí obsahuje dle Bankovní rady všechny náležitosti, stejně jako informace o tom, jak se žalobkyně vypořádala s námitkami žalobkyně uvedenými v odporu a v rozkladu proti původnímu rozhodnutí. Žalovaná dostatečně prokázala, že se žalobkyně jí vytýkaného přestupku dopustila. Současně se vypořádala se všemi zákonnými kritérii pro určení výše a druhu sankce, hodnotila polehčující okolnosti a zabývala se i majetkovými poměry žalobkyně. II. Obsah žaloby 8. Žalobkyně v prvním žalobním bodě namítla, že jí žalovaná, resp. Bankovní rada, ač nebyla právně zastoupena, nepoučila o následcích neodstranění vad rozkladu. Odkázala na § 37 odst. 3 správního řádu a uvedla, že postup žalované, která vydala prvostupňové rozhodnutí, aniž by žalobkyni o následcích nedoplnění podání poučila, je v rozporu s judikaturou (srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 7. 10. 2015, č. j. 9 As 27/2015-59). Nevyzve-li správní orgán k opravě či doplnění podání, nemá účastník možnost vady napravit a je krácen na procesních právech. Napadené rozhodnutí je proto nezákonné. 9. Obsahem druhého žalobního bodu bylo tvrzení žalobkyně, že informační povinnost stanovená v § 462 a 463 ZISIF je upřesněna v § 7 odst. 2 vyhlášky č. 267/2020 Sb., o oznamování údajů obhospodařovatelem a administrátorem investičního fondu a zahraničního investičního fondu České národní bance (dále jen „vyhláška“). Způsob předložení je upraven v § 10 vyhlášky, přičemž žalobkyně všechny tři v daném ustanovení stanovené podmínky splnila. Právní úprava nestanoví žádné další náležitosti, které by výkazy musely splňovat. Žalobkyně předala žalované požadované informace v elektronické podobě v příslušném formátu, prostřednictvím příslušného formátu a řádně podepsané, a splnila tak svou informační povinnost. Současně žalobkyně rozporovala skutkové zjištění, podle kterého se měl „Žalovaný pokoušet výkazy předat, avšak neúspěšně“ s tím, že jde o právní hodnocení a nikoliv o popis skutkového stavu. Skutková zjištění správních orgánů jsou nesprávná. Odkazuje-li žalovaná na dokument ROFOS36_ROFOS37_metodická příručka (dále jen „Metodická příručka“), nejde o právní předpis, a jejím porušením se tedy nelze dopustit přestupku. III. Vyjádření žalované 10. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. Ve vztahu k prvnímu žalobnímu bodu uvedla, že žalobkyně podala proti prvostupňovému rozhodnutí rozklad s tím, že jej napadá v plném rozsahu. Současně požádala o poskytnutí lhůty k jeho odůvodnění, což zdůvodnila osobními důvody na straně osoby jí pověřené k přípravě odůvodnění a nutností konzultace s externími poradci. Žalovaná proto Přípisem žalobkyni sdělila, že na odůvodnění rozkladu vyčká do 20. 7. 2024 (z důvodu, že do 30 dnů je povinna předat spis Bankovní radě). Současně žalobkyni upozornila, že v případě doručení rozkladu po stanovené lhůtě jej nebude moci zohlednit ve stanovisku. Žalovaná tedy žalobkyni poučila, že pakliže rozklad ve stanovené lhůtě nedoplní, předá žalovaná spis spolu s rozkladem Bankovní radě, která o něm bude rozhodovat v rozsahu stanoveném zákonem. Žalobkyně si byla vědoma, že v rozkladu absentuje uvedení toho, v čem je spatřován rozpor s právními předpisy či nesprávnost prvost