5 As 281/2020 — Nejvyšší správní soud

15 A 136/2023- 63 - text 24 15 A 136/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudkyně Mgr. Věry Jachurové a soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise v právní věci žalobce: ŽIVO, spol. s r.o., IČO: 47539984 se sídlem Debřská 2, Kosmonosy zastoupený advokátem JUDr. Jiřím Marvanem se sídlem Vodičkova 710/31, Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo kultury se sídlem Maltézské nám. 1, Praha 1 o žalobě proti rozhodnutí ministra kultury ze dne 13. 10. 2023, č. j. MK 54813/2023 OLP takto: I. Rozhodnutí ministra kultury ze dne 13. 10. 2023, č. j. MK 54813/2023 OLP a rozhodnutí Ministerstva kultury ze dne 1. 8. 2023, č. j. MK 42666/2023 OPP se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalovaný je povinen zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 13 200 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám právního zástupce žalobce advokáta JUDr. Jiřího Marvana. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobce domáhal zrušení rozhodnutí ministra kultury označeného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jakož i zrušení jemu předcházejícího rozhodnutí žalovaného ze dne 1. 8. 2023, č. j. MK 42666/2023 OPP (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Napadeným rozhodnutím ministr kultury zamítl rozklad žalobce a potvrdil prvostupňové rozhodnutí, jímž žalovaný prohlásil podle § 2 odst. 1 písm. a) zákona č. 20/1987 Sb., o státní památkové péči, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 20/1987 Sb.“ nebo též „zákon o státní památkové péči“) stavbu č.p. 2 na pozemku parc. č. 1366/5, k.ú. Kosmonosy, obec Kosmonosy, okres Mladá Boleslav, Středočeský kraj (dále jen „předmětná stavba“) za kulturní památku. 2. Z odůvodnění napadeného rozhodnutí plyne, že v letech 2017 až 2019 probíhalo na základě žádosti žalobce řízení o určení právního vztahu ve smyslu § 142 odst. 1 správního řádu, zda předmětná stavba je či není kulturní památkou. Řízení bylo zakončeno rozhodnutím ministra kultury č. j. MK 63706/2019 OLP ze dne 8. 10. 2019, které potvrdilo, že předmětná stavba je kulturní památkou. Toto rozhodnutí bylo následně v soudním řízení zrušeno rozsudkem Městského soudu v Praze ze dne 7. 11. 2022 č. j. 3 A 184/2019 – 99 a věc byla vrácena žalovanému k dalšímu řízení. V dalším řízení vydal žalovaný dne 17. 3. 2023 nové deklaratorní rozhodnutí, kterým podle § 142 odst. 1 správního řádu určil, že předmětná stavba není kulturní památkou. Rozhodnutí žalovaného ze dne 17. 3. 2023 vycházelo ze závazného právního názoru soudu, že z podkladů státních seznamů kulturních památek nelze předmětnou stavbu identifikovat jako bývalý panský dvůr, jenž byl zapsán do rejstříku státních seznamů kulturních památek v roce 1965. 3. Žalovaný následně z vlastního podnětu zahájil správní řízení o prohlášení předmětné stavby za kulturní památku, a to vzhledem ke skutečnosti, že je nedílnou součástí areálu zámku Kosmonosy a má vysoké památkové hodnoty. Žalobce byl o zahájení řízení vyrozuměn podle § 3 odst. 2 zákona č. 20/1987 Sb., dopisem žalovaného ze dne 11. 4. 2023 (doručeným dne 13. 4. 2023) a byl informován o svých právech a povinnostech v řízení. K zahájenému řízení se vyjádřil podáním ze dne 22. 4. 2023, v němž s prohlášením předmětné stavby za kulturní památku nesouhlasil. V řízení se dále vyjádřili: - Magistrát města Mladá Boleslav, odbor stavební a rozvoje města – oddělení památkové péče, který ve svém vyjádření ze dne 3. 5. 2023 s prohlášením předmětné stavby za kulturní památku nesouhlasil; - Krajský úřad Středočeského kraje, odbor kultury a památkové péče, který ve svém vyjádření ze dne 15. 5. 2023 s ohledem na existenci památkové ochrany v rámci památkového ochranného pásma doporučil vyhodnotit podrobněji proporcionalitu mezi mírou dochování památkových hodnot a ekonomickými možnostmi a záměry vlastníka s využitím objektu; - Národní památkový ústav, územní odborné pracoviště středních Čech v Praze (dále jen „NPÚ“), který ve vyjádření ze dne 3. 5. 2023, č.j. NPU-321/21412/2023 prohlášení předmětné stavby za kulturní památku doporučil; - Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí o zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku, která dne 12. 6. 2023 jednoznačně doporučila prohlásit předmětnou stavbu za kulturní památku. 4. Prvostupňové rozhodnutí, jímž předmětnou stavbu prohlásil za kulturní památku, žalovaný odůvodnil tím, že se jedná o barokní objekt s klasicistními úpravami z 19. století. Novodobé stavební zásahy provedené zejména v interiérech objektu nesnížily celkovou památkovou hodnotu stavby natolik zásadně, aby nemohla být prohlášena za kulturní památku. Stavba má velmi vysokou památkovou hodnotu spočívající zejména v urbanistické podstatě, která se do dnešní doby dochovala bez zásadnějších změn. Je nedílnou funkční urbanistickou a architektonickou součástí velmi cenného barokního areálu zámku, zámeckého parku a bezprostředně navazujícího panského hospodářského dvora. Také další budovy areálu, se kterými předmětná stavba tvoří nedělitelný urbanistický a architektonický celek zámeckého hospodářského dvora, jsou kulturními památkami. Řada objektů bývalého panského dvora, v jehož čele se předmětná stavba nachází, je komponována jako předzámčí, které rámuje příjezdovou cestu k západnímu průčelí zámku. Vzhledem ke své dominantní poloze se předmětná stavba v místě významně pohledově uplatňuje a je zde důležitým orientačním bodem. Zároveň se výrazně esteticky uplatňuje vůči zámku a dotváří urbanistickou strukturu dané části města. Závěrem žalovaný konstatoval, že předmětná stavba svým umístěním, charakterem, historickou, architektonickou i urbanistickou hodnotou a mírou dochování autentických konstrukcí a prvků splňuje podmínky pro prohlášení věci za kulturní památku ve smyslu § 2 zákona č. 20/1987 Sb. 5. Rozklad, který žalobce proti prvostupňovému rozhodnutí podal, ministr kultury napadeným rozhodnutím zamítl. Konstatoval, že se ztotožnil s hodnotícími závěry týkajícími se existence dostatečných památkových hodnot předmětné stavby, které jsou uvedeny v odborném vyjádření NPÚ ze dne 3. 5. 2021, jakož i s hodnotícími závěry Komise Ministerstva kultury pro hodnocení návrhů na prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku a žádostí o zrušení prohlášení nemovitých věcí za kulturní památku ze dne 12. 6. 2023. V rámci vypořádání rozkladových námitek týkajících se podkladů dodaných NPÚ (založených na prohlédnutí objektu a pořízení jeho aktuální fotodokumentace za účelem posouzení památkových hodnot) ministr kultury uvedl, že se neztotožnil s názorem žalobce, že tyto podklady vycházejí z aktivit provedených v rozporu s právními předpisy. V této souvislosti zdůraznil, že interiéry předmětné stavby nejsou stěžejním nositelem jejích památkových hodnot, tj. nejsou samy o sobě důvodem pro její prohlášení za kulturní památku, neboť její klíčové památkové hodnoty se nachází v jejím exteriéru. Z tohoto důvodu jsou irelevantní veškeré námitky rozkladu a jeho doplnění ze dne 4. 9. 2023, kterými je z procesního hlediska poukazováno na důkazní nepoužitelnost fotodokumentace interiérů, kterou pořídil zaměstnanec NPÚ. NPÚ je územně příslušnou odbornou organizací státní památkové péče, nikoliv správním orgánem. Tato organizace byla v souladu se zákonem č. 20/1987 Sb., požádána o stanovisko k uvedenému řízení a památkovým hodnotám stavby. Je pouze na této organizaci a na jejích ustálených postupech a interních předpisech, jakým způsobem vypracuje své vyjádření a získá pro něj podklady. NPÚ nebyl a ani nemohl být vyzván k uskutečnění ohledání věci, neboť není správním orgánem. Na jeho postup se tedy nevztahuje § 4 odst. 2, § 15 odst. 1 ani § 54 odst. 2 správního řádu, jak uvádí žalobce. NPÚ konal na základě § 3 odst. 1 a § 32 odst. 2 písm. e) zákona č. 20/1987 Sb. Dne 18. 4. 2023 byl zaměstnanci NPÚ umožněn přístup do všech částí objektu jeho vlastníkem, což vyplývá ze zprávy příslušného zaměstnance NPÚ ze dne 28. 8. 2023. V této zprávě je podrobně popsán proces jednání s vlastníkem i průběh prohlídky objektu a jednoznačně z ní vyplývá, že jednání i prohlídka objektu byly uskutečněny v souladu se všemi platnými předpisy. Vlastník objektu nebyl uveden pracovníkem NPÚ v omyl ohledně účelu prohlídky interiérů stavby a pořizování fotodokumentace. Ani skutečnost, že zaměstnanec NPÚ zdokumentoval objekt dne 18. 4. 2023, tedy před uplynutím lhůty pro vyjádření účastníka řízení po zahájení řízení, není v rozporu s právními předpisy. Ministr kultury dodal, že písemné vyjádření NPÚ k památkovým hodnotám předmětné stavby je založeno právě na prohlídce objektu ze dne 18. 4. 2023. Zjištění zaměstnance NPÚ uvedená v písemném vyjádření odpovídají skutečnému stavu věci a jsou zde uvedeny i předchozí negativní úpravy interiéru stavby. 6. Ministr kultury dále uvedl, že žalovaný nemá povinnost v řízení uskutečnit ohledání věci podle § 54 odst. 1 správního řádu a ani tento úkon neprová