9 As 69/2016 — Nejvyšší správní soud

15 Ad 3/2025- 20 - text 8 15 Ad 3/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Mgr. Martina Kříže, soudce Mgr. Bc. Jana Schneeweise a soudkyně Mgr. Věry Jachurové v právní věci žalobkyně: Mgr. Bc. V. S., nar. --- bytem --- proti žalovanému: Ministerstvo obrany sídlem Tychonova 1, Praha 6 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 23. 12. 2024, č.j. 201327/VP-10/OPM, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci a průběh řízení před správním orgánem 1. Žalobkyně se žalobou domáhala zrušení rozhodnutí žalovaného specifikovaného v záhlaví tohoto rozsudku (dále jen „napadené rozhodnutí“), jímž byly zamítnuty námitky žalobkyně proti rozhodnutí ministerstva obrany, odboru sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne 25. 11. 2024, sp. zn. 210327/ODCH-7/21 (dále jen „rozhodnutí o odchodném“), kterým bylo žalobkyni přiznáno odchodné ve výši 240 418 Kč, a proti rozhodnutí správního orgánu I. stupně ze dne 22. 11. 2024, sp. zn. 201327/VP-6/21 (dále jen „rozhodnutí o výsluhovém příspěvku“), jímž byl žalobkyni od 1. 11. 2024 přiznán výsluhový příspěvek v částce 8 716 Kč. 2. V odůvodnění napadeného rozhodnutí žalovaný konstatoval, že dle § 131 zákona č. 221/1999 Sb., o vojácích z povolání, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o vojácích“) poskytuje stát vojákům výsluhové náležitosti – výsluhový příspěvek, odbytné, odchodné a úmrtné. Výsluhový příspěvek je koncipován jako kompenzace za výkon práce ve ztížených podmínkách a určitých osobních omezení. Náleží všem, kteří splnili zákonné podmínky a je součástí dávek sociálního charakteru souvisejících s ukončením služebního poměru. 3. V námitkách z 25. 11. 2024 žalobkyně tvrdila, že v červnu 2024 byl vydán Zápis o vyřízení stížnosti a žádosti o stanovisko velení AČR č.j. MO 520452/2024-1304 (dále jen „Zápis“), podle něhož má být žalobkyni upraven služební plat za roky 2021–2023. Žalobkyně za uvedené období neobdržela služební hodnocení. Tím se cítí být poškozena při výpočtu odchodného a při výpočtu výsluhového příspěvku a žádá přepočítat jejich výši. V podání z 15. 12. 2024 žalobkyně upřesnila, že požaduje vysvětlit a zdůvodnit výši příchozí částky na její bankovní účet (v rozhodnutí o odchodném je uvedena odlišná částka, než která ji byla vyplacena). Nerozumí tomu, zda byl současně vyplacen výsluhový příspěvek. 4. Žalovaný konstatoval, že rozhodnutím o výsluhovém příspěvku byl žalobkyni od 1. 11. 2024 přiznán výsluhový příspěvek ve výši 8 716 Kč měsíčně. Její služební poměr zanikl 31. 10. 2024 rozhodnutím ředitele Agentury práce Armády České republiky ze dne 8. 8. 2024, sp. zn. 14136/2024, přičemž byl ukončen dle § 19 odst. 1 písm. c) zákona o vojácích ze zdravotních důvodů. Žalovaný se zaměřil na to, zda nedošlo ke změně skutečností, které by mohly mít vliv výpočet odchodného a výsluhového příspěvku. Zjistil, že žalobkyni nebyla doplacena žádná částka platu, která by náležela do rozhodného období, a mohla tedy ovlivnit výši výsluhového příspěvku a odchodného. V řízení tedy nebylo zjištěno žádné pochybení. II. Obsah žaloby 5. Žalobkyně v prvním žalobním bodě namítla, že již ve správním řízení namítala vydání Zápisu, podle něhož jíž měl být dorovnán služební plat za roky 2021-2023, a že neobdržela služební hodnocení za rok 2021 a 2022. Současně žádala o vysvětlení částek, které jí byly zaslány na účet (zda jí bylo současně vyplaceno odchodné i výsluhový příspěvek). Žalovaný se k tomu však nevyjádřil. Žalobkyni přišlo 257 850 Kč, a doposud tedy nezná odpověď, čímž došlo k porušení § 4a zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „InfZ“). Správní orgán mohl žalobkyni zaslat např. výpis z účtu. V napadeném rozhodnutí přitom nepřímo doznal, že jí nebyl dorovnán plat. Mohl tedy vyhodnotit, že námitky jsou relevantní a mohly být vydány nepřesné podklady pro výpočet výsluhového příspěvku a odchodného. Žalovaný mohl sám požádat správní orgány, které žalobkyni vedly v evidenci před propuštěním, o napravení a přepočítání finančních podkladů. 6. V druhém žalobním bodě žalobkyně namítla, že jí nebyla poskytnuta možnost vyjádřit se ke všem skutečnostem, které předcházely vydání rozhodnutí o odchodném a rozhodnutí o výsluhovém příspěvku. Žalovaný podle ní neuvedl dostatečné důkazy, případně uvedl důkazy nevěrohodné a vágní. Nebral v úvahu relevantní skutečnosti nebo je nesprávně vyhodnotil. 7. Obsahem třetího žalobního bodu bylo tvrzení žalobkyně, že jí byl v září 2024 v době pracovní neschopnosti telefonicky vyhlášen platový výměr. Žalobkyně proti němu podala odvolání. Dozvěděla se, že na její osobu bylo již zavedeno služební hodnocení za rok 2023, ale stále chybí za roky 2021 a 2022. Žalobkyně žádala vyřešit finanční záležitosti před propuštěním do zálohy. Uvedla, že nebylo provedeno její služební hodnocení za roky 2021-2023, čímž došlo k porušení § 2 písm. d) vyhlášky Ministerstva obrany č. 189/2015 Sb. Komise vydala pokyn k dokončení služebních hodnocení za uvedené roky. K tomu však nedošlo a se žalobkyní nebyly vypořádány závazky a za předmětné období jí nebyl dorovnán služební plat, což mělo být realizováno formou výkonnostního příplatku. Tím byla žalobkyni způsobena újma v podobě neoprávněného snížení služebního platu. K tomu žalobkyně odkázala na vyjádření plukovníka gšt. Ing. M. H. č.j. SpMO 872231/2024-4854, podle něhož byly učiněny kroky k proplacení finančních nároků žalobkyně, což odporuje tvrzení žalovaného. Žalobkyně byla nadřízeným uvedena v omyl. Ten se také nepřímo doznal k tomu, že nemá k dispozici podklady ke zpracování finančních nároků žalobkyně vyplývajících ze služebního hodnocení žalobkyně za roky 2021 a 2022, tudíž nelze realizovat případné další finanční nároky žalobkyně v informačním systému personálu AČR, ač mu tyto úkoly byly uloženy v Zápise. Žalobkyně navrhla provést její služební hodnocení a vyplatit náležitou odměnu. Mohla jí vzniknout škoda (neoprávněně nevyplacené části služebního platu za roky 2021-2023), jejíž náhrady se domáhá. Výpočet výsluhového příspěvku a odchodného nelze považovat za spravedlivý a byla porušena zásada rovnosti. 8. Žalobkyně zaslala stížnost Inspekci Ministerstva obrany, v níž žádala, aby se nevyhotovením služebních hodnocení zabývala. Byly sepsány příslušné zápisy, k nápravě však dosud nedošlo a žalobkyně byla propuštěna ze služebního poměru. Stížnost žalobkyně přitom měla být vyřízena do 60 dnů. Žalobkyně vyčerpala veškeré možnosti nápravy ve správním řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě navrhl její zamítnutí. Stran prvního žalobního bodu konstatoval, že posoudil doklady známé v době jeho rozhodování. S ohledem na tvrzení žalobkyně o doplacení služebního platu žalovaný ověřil tuto skutečnost dne 16. 12. 2024 na Agentuře finanční v Hradci Králové, kterou mu bylo sděleno, že žalobkyni žádná částka hrubého měsíčního služebního platu doplacena nebyla. Doplacení služebního platu není v kompetenci žalovaného. Žalovaný nemůže na základě podané stížnosti navýšit žalobkyni výsluhové náležitosti, neboť vykonává funkci orgánu sociálního zabezpečení a není kompetentní rozhodovat ve věcech služebního poměru. Zápis není pro rozhodování žalovaného relevantní. 10. Žalobkyni byla vyplacena částka 257 850 Kč sestávající z odchodného ve výši 240 418 Kč a dále z výsluhového příspěvku ve výši 8 716 Kč za měsíc prosinec a jeho doplatku za měsíc listopad v totožné výši. Žalobkyni to nebylo objasněno v odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť správní orgán o tom chtěl žalobkyni informovat telefonicky, ale její kontaktování nebylo úspěšné. To však nemělo vliv na rozhodování o předmětných nárocích ani na správnost napadeného rozhodnutí. 11. Stran druhého žalobního bodu žalovaný konstatoval, že dle § 85a zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 582/1991 Sb.“) se v řízení ve věcech důchodového pojištění nepoužije ustanovení zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) o vyjádření účastníků k podkladům rozhodnutí. 12. Ke třetímu žalobnímu bodu žalovaný uvedl, že o skutečnostech v něm uvedených není kompetentní rozhodovat a tento žalobní bod je zmatečný. V případě změny skutečností rozhodných pro výši výsluhových náležitostí bude žalovaný postupovat dle § 56 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“). IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 13. Městský soud v Praze přezkoumal napadené rozhodnutí i řízení, které mu předcházelo, a to v rozsahu žalobních bodů, kterými je vázán, přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu v době vydání rozhodnutí [§ 75 odst. 1, 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“)]. 14. Soud vyšel při svém posouzení z následně uvedené právní úpravy: 15. Podle § 142 odst. 4 zák