2 As 37/2006 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 25/2023- 32 - text 8 20 Ad 25/2023 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D., ve věci žalobce: J. Č., narozený dne X trvale bytem X skutečně bytem X proti žalovanému: Ministerstvo práce a sociálních věcí sídlem Na Poříčním právu 376/1, 128 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 3. 10. 2023, č. j. MPSV-2023/208313-911, takto: I. Rozhodnutí Ministerstva práce a sociálních věcí ze dne 3. 10. 2023, č. j. MPSV-2023/208313-911, a rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu ze dne 9. 8. 2023, č. j. 1303079/23/AB, se zrušují a věc se vrací žalovanému k dalšímu řízení. II. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí, jímž žalovaný podle ustanovení § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“) zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí Úřadu práce České republiky – krajské pobočky pro hlavní město Prahu (dále jen „správní orgán prvního stupně“) ze dne 9. 8. 2023, č. j. 1303079/23/AB (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán prvního stupně nepřiznal žalobci dávku státní sociální podpory příspěvek na bydlení od 1. 9. 2022. II. Podstatný obsah žaloby 2. Žalobce ve své žalobě doručené zdejšímu soudu dne 15. 10. 2023 předně namítal nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, když žalovaný řádně neodůvodnil svoje závěry v tom směru, že pro vyloučení z okruhu společně posuzovaných osob nestačí prohlášení rodičů žalobce nebo provedení sociálního šetření, ale musí být od rodičů těchto dětí doloženo potvrzení, že na tyto děti neuplatňují daňové zvýhodnění. 3. Dále žalobce namítal, že z žádného ustanovení zákona č. 117/1995 Sb., o státní sociální podpoře, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o státní sociální podpoře“), nevyplývá podmínka pro přiznání příspěvku na bydlení v podobě neuplatňování daňového zvýhodnění na dítě ze strany jeho rodičů. Tuto podmínku žalobce nenachází ani při výkladu zákona o životním a existenčním minimu. Žalobce měl přitom za to, že jím předloženými podklady a místním šetřením bylo jasně prokázáno, že bydlí a užívá byt v X, když současně v X studuje a pracuje. 4. Žalobce měl též za to, že posuzování dítěte spolu s rodiči má povahu tzv. vyvratitelné právní domněnky, tj. použije se, pokud v řízení nevyjde najevo opak. Opačný závěr by podle něj znamenal, že o přiznání nebo nepřiznání dávky nerozhoduje její potřeba, ale jakási právní fikce. Pokud žadatel o dávku – nezaopatřené dítě ve správním řízení prokáže, že s rodiči nebydlí, že bydlí jinde a hradí náklady na bydlení samostatně (což u něj bylo prokázáno i šetřením na místě), pak je podle žalobce nutné žadatele posuzovat samostatně, nezávisle na rodičích. Úřad práce může k prokázání skutečnosti, že dítě nebydlí s rodiči použít různé důkazní prostředky (nájemní smlouva, protokol o místním šetření). Nemůže si ale vymínit jeden konkrétní důkazní prostředek, pokud jej zákon jako jediný možný důkazní prostředek nestanoví. 5. Žalovaný rovněž podle žalobce zcela ignoroval ústavněprávní rozměr celého problému. Ten spočívá jednak v nepřípustnosti restriktivního výkladu jiného předpisu jako důvodu nepřiznání sociální dávky, tak i z hlediska práva na bydlení a práva na vzdělání, jako základních práv zaručených Listinou základních práv a svobod, o níž žalovaný tvrdí, že je nižší právní síly než zákon o státní sociální podpoře. Odkázal přitom na nález Ústavního soudu sp. zn. Pl. ÚS 3/2000, v němž Ústavní soudu uvedl, že „právo na bydlení zahrnuje i schopnost platit nájem a stát by tak měl upravit příspěvky na nájem ve prospěch těch, kteří na jeho placení nemají prostředky. Zdůraznil také potřebu ochrany nájemníků proti excesivním nájmům a excesivnímu zvyšování nájmu. Zajišťovat právo na bydlení je dle něj povinností státu“. Žalobce měl v této souvislosti za to, že správní orgány jdou cestou pochybného restriktivního výkladu nároku na příspěvek na bydlení, v jehož důsledku všem vysokoškolským studentům tuto dávku upírají, a proto je na místě, aby v odůvodnění svých rozhodnutí obhájily, že tento výklad již nenarušuje samu podstatu ústavně zaručeného práva na bydlení, a že je tedy odepření přiznání dávky přiměřené ve vztahu k hodnotě, kterou chce žalovaný chránit. Žalovanému pak vytkl, že se o nic takového nepokusil. III. Vyjádření žalovaného 6. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě uvedl, že požadavek nalézacího správního orgánu na předložení potvrzení matky žalobce, že na žalobce neuplatňuje daňové zvýhodnění byl důvodný a v důsledku jeho nepředložení nemohly být odstraněny pochybnosti o tom, kdo je společně posuzovanou osobou a nebylo možné rozhodnout o nároku na dávku a o její výši. 7. Žalovaný souhlasil se žalobcem v tom, že potvrzení plátce daně o neuplatňování daňového zvýhodnění na nezaopatřené dítě není povinným důkazem v řízení o příspěvek na bydlení, avšak jedná se o důkaz vhodný v situaci, kdy vznikla pochybnost o tom, zda žalobce žije s rodičem ve společné domácnosti, když podle žalovaného nelze v jednom řízení tvrdit, že dítě s rodičem ve společné domácnosti žije a v druhém řízení tvrdit, že ve společné domácnosti nežije podle toho, co je v danou chvíli pro účastníka řízení výhodnější bez ohledu na skutečný stav. V případě žalobce tak podle žalovaného pochybnosti o skutečném stavu věci odstraněny nebyly, naopak se zvýraznily poté, co žalobce odmítl potvrzení plátce daně své matky doložit, ačkoli potvrzení otce doložil. 8. K námitce žalobce ohledně „nadřazenosti“ zákona o státní sociální podpoře nad Listinou základních práv a svobod žalovaný uvedl, že v napadeném rozhodnutí užitá formulace může působit jako zavádějící, nicméně v kontextu lze dovodit, že správní orgán považuje za souladné s Listinou, když požaduje prokázání zákonných podmínek s tím, že na obsah napadeného rozhodnutí předmětná formulace neměla vliv. 9. Závěrem žalovaný navrhl zamítnutí žaloby. IV. Duplika žalobce 10. Žalobce ještě na vyjádření žalovaného reagoval duplikou, v níž uvedl, že se žalovaný tvrzením o pochybnostech o skutkovém stavu snaží obhájit svoji soustavnou praxi, kdy „skutkové pochybnosti“ v něm vyvolává zcela normální životní situace, kdy student vysoké školy žádá o příspěvek na bydlení. Tato samotná skutečnost ale ve skutečnosti podle žalobce nezakládá žádné skutkové pochybnosti, pro které by měl následovat nějaký specifický postup. Skutkové pochybnosti mohou naopak vyplynout z konkrétních údajů uvedených v žádosti, např. přemrštěná výše nájmu, nedoložení rozhodných příjmů a podobně. 11. Dále žalobce poukázal na to, že žalovaný uznal, že potvrzení o neuplatňování daňového zvýhodnění na vyživované dítě není obligatorním důkazem v řízení o přiznání příspěvku na bydlení, přesto však na jeho předložení trvá a odmítá provedení jakéhokoliv jiného důkazu v řízení, ačkoli v případě jeho žádosti o příspěvek na bydlení provedl nalézací správní orgán v domácnosti žalobce místní šetření, kterým osvědčil, že v domácnosti reálně žije, a že v ní žije sám. Přesto správní orgány podle žalobce ignorovaly svoje vlastní skutková zjištění, a stále vytvářejí jakousi zásadu legální teorie důkazní, kdy trvají na jednom konkrétním důkazu, ačkoli současně žalovaný sám přiznává, že zákon o státní sociální podpoře tento důkaz nevyžaduje. 12. Žalobce se rovněž ohradil proti tvrzení žalovaného, že potvrzení otce o neuplatnění daňového zvýhodnění dobrovolně předložil již k žádosti, když naopak toto doložil až k výzvě správního orgánu a ve snaze dosáhnout brzkého přiznání dávky. V. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 14. Žalobce podal dne 18. 11. 2022 správnímu orgánu prvního stupně žádost o příspěvek na bydlení, kterou žádal o přiznání příspěvku na bydlení od 1. 9. 2022. V souvislosti s touto žádostí doložil mimo jiné smlouvu o podnájmu bytu, doklad o studiu a potvrzení zaměstnavatele otce žalobce (X) o tom, že neuplatňuje daňové zvýhodnění na vyživované dítě žijící s poplatníkem ve společné domácnosti pro roky 2022 a 2023. 15. Správní orgán prvního stupně provedl dne 9. 5. 2023 místní šetření v bytě, na který žalobce uplatnil nárok na příspěvek na bydlení, se závěrem vše v pořádku, kdy nezjistil žádné pochybnosti. 16. Z čestných prohlášení rodičů žalobce doložených žalobcem se podává, že žalobci již ani jeden z nich neplatí žádné výživné, neboť je výdělečně činný. Z potvrzení X ze dne 12. 1. 2023 se podává mimo jiné, že žalobce v předmětném bytě, s jehož podnájmem družstvo projevilo souhlas, skutečně bydlí. 17. Správní orgán prvního stupně výzvou ze dne 21. 2. 2023 vyzval žalobce, aby doložil mimo jiné potvrzení od své matky o tom, že si na žalobce neuplatňuje daňové zvýhodnění. K této výzvě se žalobce podáním ze dne 20