7 As 235/2025 — Nejvyšší správní soud

3 A 11/2025- 82 - text 11 3 A 11/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudců Mgr. Ivety Postulkové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: A. A., narozena dne X bytem X zastoupena advokátem doc. JUDr. Alešem Rozehnalem, Ph.D. sídlem Železná 14, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad Štolou 3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 25. 11. 2024 č. j. MV-153941-19/SO-2016, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobkyni se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Předmět řízení 1. Podanou žalobou se žalobkyně domáhala zrušení shora označeného rozhodnutí, kterým ministr vnitra potvrdil rozhodnutí žalovaného ze dne 2. 8. 2024 č. j. MV-182588-24/VS-2020 (dále též „rozhodnutí žalovaného“). Tímto rozhodnutím žalovaný zamítl žádost žalobkyně o povolení obnovy řízení do rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 9. 2021 č. j. MV-182588-4/VS-2020 (dále též „původní II. stupňové rozhodnutí“), jímž žalovaný potvrdil rozhodnutí Krajského úřadu Libereckého kraje (dále též „krajský úřad“) ze dne 9. 10. 2020 č. j. SO/M/279/2006Če (dále též „původní I. stupňové rozhodnutí“). Tímto původním I. stupňovým rozhodnutím krajský úřad nevyhověl žádosti žalobkyně, aby jejímu zemřelému tchánovi J. A., narozenému dne X v C. S. v R. a zemřelému dne X v B. v R. (dále též „J. A.“) vydal potvrzení o československém státním občanství. II. Obsah správního spisu 2. Ze správního spisu vyplývá tento pro věc podstatný sled událostí. 3. Dne 11. 5. 2006 Ja. A., nar. X, syn zemřelého J. A., podal krajskému úřadu žádost o vydání potvrzení, že jeho otec J. A. měl zachované české – československé občanství. 4. Dne 6. 1. 2011 krajský úřad rozhodnutím č. j. SO/M/279/2006Če nevyhověl žádosti Ja. A., resp. již žalobkyně, která se po smrti jmenovaného jako jeho manželka, stala právní nástupkyní Ja. A. V odůvodnění krajský úřad uvedl, že J. A. pozbyl československé státní občanství ke dni 13. 10. 1939 vydáním průkazu o německé státní příslušnosti ve smyslu § 1 odst. 1 Ústavního dekretu prezidenta republiky č. 33/1945 Sb., o úpravě československého státního občanství osob národnosti německé a maďarské (dále jen „ústavní dekret“), a následnou žádost o zjištění zachování československého státního občanství podle § 2 ústavního dekretu J. A. v zákonné lhůtě nepodal. Žádost, kterou podala jeho manželka E. A., nar. X, za sebe a za děti, nebyla ani tehdejšími úřady doporučena ke kladnému vyřízení. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl žalovaný dne 15. 8. 2012 č. j. VS-2881/511/2-2004 tak, že rozhodnutí krajského úřadu ze dne 6. 1. 2011 č. j. SO/M/279/2006Če potvrdil. 5. Proti rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2012 č. j. VS-2881/511/2-2004 podala žalobkyně správní žalobu, o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec rozsudkem ze dne 18. 9. 2013 č. j. 59 A 77/2012-295 tak, že žalobu zamítl. Tento rozsudek byl z podnětu kasační stížnosti žalobkyně zrušen rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 8. 10. 2014 č. j. 3 As 106/2013-142 a věc byla vrácena tamnímu krajskému soudu k dalšímu řízení, ve kterém tento krajský soud rozhodnutí žalovaného ze dne 15. 8. 2012 č. j. VS-2881/511/2-2004 i rozhodnutí krajského úřadu ze dne 6. 1. 2011 č. j. SO/M/279/2006Če zrušil. Nejvyšší správní soud za důvod zrušení dovodil, že je třeba dokončit dekretální řízení J. A., jelikož žádost o zjištění zachování československého státního občanství podle § 2 ústavního dekretu podala podle Nejvyššího správního soudu E. A. nejen za sebe a děti, ale i za manžela J. A. 6. V rámci dekretálního řízení podle § 2 ústavního dekretu žalovaný rozhodl dne 7. 9. 2016 pod č. j. VS-2880/833/2-2004 tak, že nezachoval J. A. československé státní občanství. Proti tomuto rozhodnutí žalobkyně podala rozklad, který ministr vnitra rozhodnutím ze dne 30. 12. 2016 č. j. MV-153941-4/VS-2016 zamítl a rozhodnutí žalovaného ze dne 7. 9. 2016 č. j. VS-2880/833/2-2004 potvrdil. Proti rozhodnutí ministra vnitra ze dne 30. 12. 2016 č. j. MV-153941-4/VS-2016 žalobkyně podala správní žalobu, o níž rozhodl i nyní rozhodující třetí senát Městského soudu v Praze rozsudkem ze dne 16. 4. 2019 č. j. 3 A 48/2017-105 tak, že žalobu zamítl. V kasačním řízení Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 14. 2. 2020 č. j. 5 As 107/2019-38 rozsudek zdejšího soudu ze dne 16. 4. 2019 č. j. 3 A 48/2017-105 potvrdil. Oba rozsudky, tj. zdejšího soudu i Nejvyššího správního soudu, napadla žalobkyně u Ústavního soudu, který usnesením ze dne 28. 1. 2022 sp. zn. II. ÚS 1064/20 ústavní stížnost odmítl jako nedůvodnou. 7. Po skončení dekretálního řízení krajský úřad ve věci znovu rozhodl a původním I. stupňovým rozhodnutím (ze dne 9. 10. 2020 č. j. SO/M/279/2006Če) nevyhověl žádosti žalobkyně a nevydal jejímu zemřelému tchánovi J. A. potvrzení o československém občanství. V odůvodnění poukázal na pravomocně ukončené řízení o zachování československého státního občanství podle § 2 ústavního dekretu, jelikož jmenovaný pozbyl československé státní občanství v souladu s § 1 ústavního dekretu a neshledal podmínky pro vydání osvědčení o československém státním občanství. Proti tomuto rozhodnutí podala žalobkyně odvolání, o kterém rozhodl žalovaný původním II. stupňovým rozhodnutím (ze dne 15. 9. 2021 č. j. MV-182588-4/VS-2020) tak, že původní I. stupňové rozhodnutí krajského úřadu potvrdil. Proti tomuto rozhodnutí brojila žalobkyně žalobou, o níž rozhodl Krajský soud v Ústí nad Labem – pobočka Liberec rozsudkem ze dne 18. 5. 2022 č. j. 59 A 95/2021-69 tak, že žalobu zamítl. Kasační stížnost žalobkyně byla zamítnuta rozsudkem Nejvyššího správního soudu ze dne 24. 5. 2024 č. j. 5 As 171/2022-46. 8. Dne 20. 7. 2024 žalovanému byla doručena žádost žalobkyně ze dne 19. 7. 2024 o obnovu řízení původního II. stupňového rozhodnutí podle § 100 odst. 1 písm. a) zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále též „žádost“ a „správní řád“). Žádost odůvodňuje žalobkyně tím, že po pravomocném rozhodnutí ve věci vyšly najevo dříve neznámé skutečnosti a důkazy, které existovaly v době původního řízení, a které nemohla v původním řízení uplatnit. Za tento nový důkaz označuje Čestné prohlášení K. J. ze dne 2. 11. 2020 (dále též „čestné prohlášení“), které podle žalobkyně má osvětlit otázku zachování československého státního občanství J. A., jelikož tato otázka nebyla dosud řádně posouzena. Žádná předchozí řízení totiž nenavazovala na řízení zahájené v r. 1939. Domáhá se obnovení původního řízení, aby jeho předmětem bylo „faktické hmotněprávní posouzení otázky trvání/pozbytí státního občanství, se kterou se zainteresované správní orgány a soudy dosud řádně nevypořádaly“. Podle žalobkyně z čestného prohlášení „je zjevné, jak se hrabě J. A. zasloužil o podporu a ochranu českého obyvatelstva, konkrétně místních obyvatel žijících v okolí H. S., T. a J. kolem r. 1943. Z písemného svědectví pana K. J. vyplývá, že se pan hrabě snažil pomoci zajatcům, kteří byli transferováni přes okolí H. s., jakožto ruští zajatci. Poskytoval jim úkryt, ošacení a potravu“. Žalobkyně dále tvrdí, že „k tomuto důkazu nemohlo být přihlédnuto během původního řízení, nemohlo být ani posouzeno, zda rozhodnutí, že J. A. pozbyl československé státní občanství v souladu s § 1 ústavního dekretu, a proto nebylo vyhověno jeho žádosti o zachování státního občanství podle § 2 ústavního dekretu, bylo po právu“. K žádosti byla připojena kopie zmiňovaného čestného prohlášení. 9. K čestnému prohlášení (čestné prohlášení K. J. ze dne 2. 11. 2020) soud uvádí následující. Žalobkyně doručila žalovanému datovou schránkou kopii rukou psaného čestného prohlášení s místy špatně čitelným textem a nečitelnou doložkou ověřeného podpisu, zřejmě ze dne 2. 11. 2020, které na první straně má na přelepu kulaté razítko ověření České pošty, s.p., že listina a podpis K. J. byly na jejich úřadě ověřeny, na zadní straně však tento přelep s kulatým razítkem České pošty, s.p. absentuje. V textu je uvedeno toto: „Vážená Paní doktorko, předávám Vám seznam potomků (ORIG), Ruských zajatců z transportů, které od roku 1943 vedly po silnici z J. na T. Transporty byly vedeny po silnici. V noci zajatci u silnice spaly. Některým z nich se podařilo utéci. Pomohl jim úkrytem, jídlem, oblečením, tak jak se ve svědeckých výpovědích o tom vyjadřuje hrabě. Tento seznam mě předal pan V. H. kožešník z T. Lezli jsme spolu po skalách. Potomci těchto zajatců se zajímaly zejména o to kdo jim poskytl úkryt. To se dělo ještě za komunistů. Po pádu komunizmu chtěl můj kamarád H. tento seznam předat na ruské velvyslanectví. Věděl o tom že hraběti nebyl vrácen majetek. Před svou smrtí tento seznam svěřil mě, s tím abych o tom informoval rodinu hraběte. Ve V. nepředal seznam Ruskem vyslanectví. Předávám ho Vám. Po červenci v roce 1945 vykradli pozemek jak Češi tak rudé gardy (opět Češi). Tímto seznamem dopl