1 Ao 1/2009 — Nejvyšší správní soud

3 A 93/2025- 23 - text 7 3 A 93/2025 USNESENÍ Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobců: nezletilý Š. V., narozený dne X bytem X nezletilá M. K., narozená dne X bytem X oba zastoupeni advokátem JUDr. Ondřejem Moravcem, Ph.D., sídlem Václavské náměstí 832/19, 110 00 Praha 1 proti žalovanému: Úřad pro ochranu osobních údajů sídlem Pplk. Sochora 27, 170 00 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 20. 5. 2025, č. j. UOOU-01762/21-105 takto: I. Žaloba se odmítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze se žalobci domáhali zrušení usnesení ze dne 20. 5. 2025 č. j. UOOU-01762/21-105, jímž žalovaný rozhodl takto: ad A) podle § 86 odst. 1 písm. c) zákona č. 250/2016 Sb., o odpovědnosti za přestupky a řízení o nich, ve znění pozdějších předpisů (dále též „přestupkový zákon“), zastavil řízení vedené s Českou televizí, IČ: 00027383, sídlem na Hřebenech II 1132/4, 147 00 Praha 4 (dále též „Česká televize“), ve věci přestupku podle § 62 odst. 1 písm. a) zákona č. 110/2019 Sb., o zpracování osobních údajů, ve znění pozdějších předpisů (dále též „ZZOÚ“), kterého se Česká televize měla dopustit tím, že jako společný správce osobních údajů zletilých osob a nezletilých osob s poruchou autistického spektra zaznamenaných na audiovizuálním záznamu pořízeném v X, z.s., v souvislosti s tvorbou pořadu X společně s B. B. ve vztahu ke zpracování dotčených osobních údajů spočívajícím v jejich shromažďování, měla v době od 10. 2. 2020 do 22. 5. 2020 nevymezit s B. B. transparentním ujednáním podíly společných správců na odpovědnosti za plnění povinností podle nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 ze dne 27. dubna 2016 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (obecné nařízení o ochraně osobních údajů), (dále též „GDPR“), zejména pokud jde o výkon práv subjektu údajů a plnění povinností správce poskytovat informace uvedené v článcích 13 a 14 GDPR, čímž měla porušit povinnost podle čl. 26 odst. 1 GDPR, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem; ad B) I. podle § 86 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona zastavil řízení vedené s B. B., narozenou dne X, bytem X (dále též „B. B.“) ve věci přestupku podle § 62 odst. 1 písm. b) ZZOÚ, jehož se jmenovaná měla dopustit tím, že jako společný správce osobních údajů zletilých osob a nezletilých osob s poruchou autistického spektra zaznamenaných na audiovizuálním záznamu pořízeném v souvislosti s tvorbou pořadu X společně s Českou televizí ve vztahu ke zpracování dotčených osobních údajů spočívajícím v jejich shromažďování, měla v době od 10. 2. 2020 do 22. 5. 2020 v prostorách spolku X, z.s. subjekty údajů dlouhodobě, soustavně a bez jejich vědomí a vědomí jejich zákonných zástupců monitorovat prostřednictvím skryté kamery, a tím zachycovat jejich podobu a chování včetně hlasových projevů, tedy měla zpracovávat jejich osobní údaje včetně osobních údajů o zdravotním stavu dotčených nezletilých osob podle čl. 9 odst. 1 GDPR, s cílem následného zveřejnění takto zaznamenaných osobních údajů prostřednictvím televizního a internetového vysílání v pořadu X, a to za účelem poukázání na nedostatky v péči o děti s poruchou autistického spektra poskytované spolkem X, aniž by pro toto zpracování osobních údajů byla splněna podmínka podle § 17 odst. 1 ZZOÚ ve spojení s čl. 6 odst. 1 písm. f) GDPR, nebo jiná podmínka podle čl. 6 odst. 1 GDPR, čímž měla porušit základní zásadu zpracování osobních údajů stanovenou v čl. 6 odst. 1 GDPR, neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem II. podle § 86 odst. 1 písm. a) přestupkového zákona zastavil řízení vedené s B. B. ve věci přestupku podle § 62 odst. 1 písm. b) ZZOÚ, kterého se obviněná měla dopustit tím, že jako společný správce osobních údajů zletilých osob a nezletilých osob s poruchou autistického spektra zaznamenaných na audiovizuálním záznamu pořízeném v X, z.s. v souvislosti s tvorbou pořadu X společně s Českou televizí ve vztahu ke zpracování dotčených osobních údajů spočívajícím v jejich shromažďování, měla v době od 10. 2. 2020 do 22. 5. 2020 nevymezit s Českou televizí transparentním ujednáním podíly společných správců na odpovědnosti za plnění povinností podle GDPR, zejména pokud jde o výkon práv subjektu údajů a plnění povinností správce poskytovat informace uvedené v článcích 13 a 14 GDPR, čímž měla porušit povinnost podle čl. 26 odst. 1 GDPR neboť skutek, o němž se vede řízení, není přestupkem. 2. Proti tomuto usnesení podali žalobci žalobu, ve které tvrdí, že B. B. pořídila v období únor 2021–květen 2021 rozsáhlé množství audiovizuálních záběrů v prostorách užívaných spolkem X, z.s., který v té době zajišťoval péči o děti předškolního věku s poruchou autistického spektra. Oba žalobci v uvedeném období do těchto prostor každodenně docházeli. B. B. pořizovala audiovizuální záběry dětí skrytou kamerou bez vědomí zákonných zástupců dětí pro účely výroby pořadu X, který byl odvysílán Českou televizí. Žalobci, společně s dalšími osobami, podali u žalovaného stížnost proti postupu B. B. a České televize, neboť byli přesvědčeni, že jednáním těchto osob byla porušena subjektivní práva žalobců a dalších nezletilých dětí vyplývající z GDPR. Ačkoli žalovaný zahájil se jmenovanými osobami přestupkové řízení, napadeným rozhodnutím řízení zastavil. Žalobci mají za to, že jsou aktivně legitimováni k podání správní žaloby proti napadenému rozhodnutí na základě čl. 78 odst. 1 nařízení GDPR, kdy předmětem správního řízení byla subjektivní práva žalobců vyplývající z nařízení GDPR. Žalobci tvrdí, že tato práva byla dotčenými osobami přímo porušena, neboť osobní údaje žalobců byly zpracovány v rozporu s nařízením GDPR. Napadeným rozhodnutím bylo s konečnou platností zastaveno řízení, v němž mohlo být namítané porušení sankcionováno. 3. Žalobci v podané žalobě namítají, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť není správný stěžejní závěr žalovaného, že B. B. nelze pokládat za správce osobních údajů ve smyslu čl. 4 odst. 7 GDPR. Konkrétně žalobci tvrdí, že skutková zjištění, která vzal žalovaný za základ svého rozhodnutí, jsou neúplná a nesprávná, neboť žalovaný nevzal dostatečně v potaz skutečnost, že B. B. nebyla vázána žádnými doloženými pokyny správce, za něhož žalovaný pokládá výlučně Českou televizi, jakož i další okolnosti související s úpravou vztahů mezi těmito osobami. Žalobci se neztotožňují se skutkovými závěry žalovaného, že role České televize spočívala v tom, že pouze poskytla B. B. informace, jež vyústily v natočení pořadu. B. B. tak dle žalovaného nepříslušel vliv na rozhodnutí o účelu zpracování osobních údajů (zda pořad bude vyroben a odvysílán) ani prostředcích zpracování. Takto koncipovaná skutková východiska jsou neúplná, což následně vedlo k nesprávným právním závěrům žalovaného. Žalobci namítají, že právní posouzení věci o tom, že jednání obou jmenovaných osob není přestupkem, je nesprávné, neboť za situace, kdy mezi Českou televizí a B.B. nebyla uzavřena žádná smlouva o zpracování osobních údajů a kdy B. B. ze svého postavení nepodléhala řídící pravomoci České televize, je nutno B. B. pokládat za správce osobních údajů. Na základě listin založených ve správním spisu nelze učinit závěr, že B. B. není vedle České televize správcem osobních údajů a že tedy nemůže jít o společné správce ve smyslu čl. 26 GDPR, resp. že se B. B. nemohla dopustit přestupku, pro který bylo řízení vedeno. Není možné B. B. pokládat za pouhého zpracovatele osobních údajů. Absence smlouvy o zpracování osobních jakožto základní předpoklad zpracování osobních údajů zpracovatelem, jakož i konkrétních pokynů právně zavazujících Českou televizí vylučuje kvalifikovat B. B. jako pouhého zpracovatele. Na B. B. je nutno nahlížet jako na správce osobních údajů, neboť B. B. vystupovala při zpracování osobních údajů iniciativně a realizovala svoji vůli, aniž by byla vázána konkrétními pokyny jiných osob. Žalobci dále namítají, že ve vztahu ke skutku dle výroku B) I je posouzení neúplné, neboť skutek popsaný v této části výroku by byl přestupkem, i kdyby B. B. nebyla považována za správce osobních údajů. V souladu s § 62 odst. 1 písm. b) ZZOÚ není vyloučena odpovědnost B. B. ani v případě, že nebude považována za správce osobních údajů. V tomto směru napadené rozhodnutí neobsahuje žádné skutkové ani právní důvody, pro něž shledává žalovaný přestupkovou odpovědnost B. B. za vyloučenou, a rozhodnutí je proto nepřezkoumatelné pro nedostatek odůvodnění. 4. Městský soud v Praze se nejprve zabýval otázkou, zda lze žalobu věcně projednat, neboť o ní může rozhodnout pouze při splnění všech zákonem stanovených podmínek. Dospěl přitom k závěru, že žalobu je třeba odmítnout z následujících důvodů. 5. Podle § 46 odst. 1 písm. c) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předp