1 As 189/2014 — Nejvyšší správní soud

3 A 95/2024- 33 - text 11 3 A 95/2024 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Sandnerové a soudkyň Mgr. Ivety Postulkové a JUDr. Petry Kamínkové ve věci žalobkyně: Odborová organizace Sluníčko, IČO: 22711554 sídlem Petrušov č. ev. 152, 571 01 Staré Město, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 14. 11. 2024, č. j. MV-162341-5/ODK-2024, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobou podanou u Městského soudu v Praze (dále též „městský soud“ či „soud“) se žalobkyně domáhala zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí (dále jen „napadené rozhodnutí“), kterým žalovaný zamítl její odvolání a potvrdil rozhodnutí Magistrátu hlavního města Prahy (dále jen „Magistrát“ či „povinný subjekt“) ze dne 21. 10. 2024, č. j. MHMP 1866775/2024 (dále též „prvostupňové rozhodnutí“), kterým byla částečně odmítnuta žalobkynina žádost o informace ve smyslu zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím (dále jen „InfZ“). 2. Ze spisového materiálu vyplývají následující skutečnosti: 3. Žalobkyně se žádostí ze dne 7. 10. 2024 (dále jen „žádost“) domáhala po Magistrátu, aby jí poskytl „žádost firmy Online brothers s.r.o., ič 04273966 o podporu a o smlouvu s MHMP, o které je tento záznam: https://www.hlidacstatu.cz/data/Detail/de-minimis/1000425366?qs=ico%3A04273966“. 4. Přípisem ze dne 11. 10. 2024, č. j. MHMP 1854564/2024 povinný subjekt žalobkyni informace poskytl, a to podle § 6 odst. 1 InfZ odkazem na zveřejněnou informaci (na Registr smluv, kde jsou požadované dokumenty dostupné v anonymizované podobě). 5. Dne 12. 10. 2024 podala žalobkyně stížnost podle § 16a odst. 1 písm. c) InfZ, v níž uvedla: „MHMP nám zaslal 11. 10. 2024 čj. MHMP 1854564/2024, sp. zn. S-MHMP 1843337/2024 s odkazem na požadované dokumenty, ovšem v anonymizované podobě. Podle InfZ § 8b: „Příjemci veřejných prostředků (1) Povinný subjekt poskytne základní osobní údaje o osobě, které poskytl veřejné prostředky. (3) Základní osobní údaje podle odstavce 1 se poskytnou pouze v tomto rozsahu: jméno, příjmení, rok narození, obec, kde má příjemce trvalý pobyt, … Část požadovaných informací nám tedy poskytnuta nebyla a rozhodnutí o odmítnutí nebylo vydáno.“ 6. Vzhledem k tomu, že povinný subjekt měl v úmyslu dle § 16a odst. 5 InfZ žalobkyni vyhovět v rámci tzv. autoremedury, vyzval dne 15. 10. 2024 dvě dotčené (právnické) osoby, aby se k žádosti vyjádřily. Společnost ONLINE BROTHERS s.r.o. s poskytnutím svých údajů souhlasila. 7. Magistrát následně přistoupil k opětovnému poskytnutí požadovaných informací a dne 21. 10. 2024 pod č. j. MHMP1873350/2024 žalobkyni poskytnul Žádost o poskytnutí voucheru, včetně příloh a Smlouvu o poskytnutí voucheru, včetně příloh. V požadovaných informacích však anonymizoval osobní údaje fyzických osob, které nebyly členy statutárního orgánu právnické osoby a údaje o nich nejsou uvedeny ve veřejných rejstřících (údaje o členech řešitelského týmu). 8. Stížnost žalobkyně ze dne 12. 10. 2024 Magistrát posoudil podle obsahu a vyhodnotil, že žadatelka (tj. žalobkyně) trvá na vydání rozhodnutí o odmítnutí žádosti v rozsahu vymezených osobních údajů ve smyslu § 15 odst. 3 InfZ. Prvostupňovým rozhodnutím tedy rozhodl o odmítnutí žádosti v části osobních údajů fyzických osob z důvodu ochrany základních práv a svobod fyzických osob v souvislosti se zpracováním jejich osobních údajů a volným pohybem jejich údajů. 9. Žalobkyně proti prvostupňovému rozhodnutí podala odvolání. Namítala, že Magistrát nesprávně začernil jména v dokumentu Žádost o poskytnutí voucheru ONLINE BROTHERS s.r.o., 14 Popis řešitelského týmu, v dokumentu Nabídka dodavatele služeb pro společnost ONLINE BROTHERS s.r.o., Popis řešitelského týmu, a v dokumentu Podnikatelský záměr – Pražský voucher na pobyt v zahraničních inkubátorech, Řešitelský tým. Žalobkyně vyjádřila svůj právní názor, že příjemci veřejných prostředků jsou všechny osoby, které z poskytnutých veřejných prostředků profitují, tedy celý realizační resp. řešitelský tým, což jsou zaměstnanci a spolupracovníci dotovaného projektu právnické osoby. 10. Napadeným rozhodnutím žalovaný odvolání žalobkyně odmítl a rozhodnutí Magistrátu potvrdil. Jakkoli označil za pochybení povinného subjektu skutečnost, že Magistrát nejednal jako s dotčenými osobami také s fyzickými osobami, jejichž osobní údaje odmítl žadatelce poskytnout, shledal, že tato vada řízení neměla vliv na zákonnost prvostupňového rozhodnutí, s ohledem na to, že nedošlo ke zpřístupnění těchto osobních údajů. Žalovaný tuto vadu sám neodstranil, neboť povinným subjektem nebyla zpřístupněna identifikace těchto osob. 11. Žalovaný se ztotožnil s právním názorem Magistrátu, že příjemcem veřejných prostředků byla v tomto případě dotčená právnická osoba, a nikoli fyzické osoby – členové realizačního a řešitelského týmu – které nejsou členy statutárního orgánu právnické osoby a údaje o nich nejsou uvedeny ve veřejných rejstřících. Dle názoru žalovaného v okamžiku, kdy byly prostředky uhrazeny dotčené právnické osobě, ztratily povahu veřejných prostředků a to, jak s nimi následně tato právnická osoba naložila (např. z nich uhradila odměny členů realizačního týmu), již nelze považovat za poskytování veřejných prostředků ve smyslu § 8b InfZ. 12. Žalovaný zároveň neshledal, že existuje oprávněný zájem žalobkyně na poskytnutí dané informace ve smyslu čl. 6 odst. 1 písm. e) nařízení Evropského parlamentu a Rady (EU) 2016/679 o ochraně fyzických osob v souvislosti se zpracováním osobních údajů a o volném pohybu těchto údajů a o zrušení směrnice 95/46/ES (dále jen „GDPR“). Oprávněný zájem žalobkyně žalovaný nedovodil ani na základě dokumentů založených ve spise či informací veřejně dostupných na internetu, ani na základě tvrzení žalobkyně, která dle slov žalovaného neuvedla „žádné konkrétní důvody, pro které by mělo dojít k prolomení zákonné ochrany dotčených osobních údajů (např. konkretizované pochybnosti o hospodárnosti vyplacených veřejných prostředků dotčené právnické osobě ve vazbě na participaci členů realizačního týmu, propojenost těchto osob s osobami rozhodujícími o použití veřejných prostředků apod.). Jinak řečeno neuvádí, proč by mělo být zpřístupnění těchto dílčích osobních údajů nutné pro vedení určité veřejné diskuse vztahující se k požadovaným dokumentům.“. II. Žaloba 13. Žalobkyně nesouhlasí s právními závěry žalovaného a napadené rozhodnutí považuje za rozporné s ustálenou judikaturou správních soudů. 14. Žalobkyně odkazuje na rozsudek Nejvyššího správního soudu (dále též „NSS“) ze dne 27. 5. 2011, č. j. 5 As 57/2010-79, dle něhož: „Zaměstnanec, jemuž je odměna za práci (plat) vyplácena z veřejných rozpočtů, je příjemcem veřejných prostředků podle § 8b odst. 1 zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím. Informace o konkrétní odměně takového konkrétního zaměstnance, a to včetně její výše, je proto povinný subjekt povinen poskytnout v rozsahu vymezeném § 8b odst. 3 citovaného zákona.“. 15. Dále žalobkyně odkazuje na rozsudek ze dne 22. 10. 2014, č. j. 8 As 55/2012-62, v jehož bodě 52 a 73 Nejvyšší správní soud vyslovil: „Ve shodě s tím, k čemu dospěl rozšířený senát již v rozsudku ze dne 1. 6. 2010, č. j. 5 As 64/2008-155, č. 2109/2010 Sb. NSS, lze tedy shrnout, že samotné znění a systematika zákona nedává možnost, aby v případě poskytnutí informací o příjemcích veřejných prostředků bylo v každém jednotlivém případě poměřováno, zda a v jaké míře má převážit zájem na poskytnutí informace, anebo zájem na ochraně soukromí toho, o němž je informace poskytována. Úvahu o konkurujících si zájmech a střetu základních práv zde vyřešil již samotný zákonodárce tím, že paušálně upřednostnil právo na informace o příjemcích veřejných prostředků, ovšem s tím, že zájem na ochraně soukromí těch, o nichž je informace poskytována, zohlednil vyloučením některých okruhů informací z režimu poskytování a stanovením omezeného věcného rozsahu poskytnutých informací v případech, kdy informace poskytnuty být mají. … 16. K samotnému pojmu veřejných prostředků lze odkázat na rozsudek rozšířeného senátu ze dne 1. 6. 2010, čj. 5 As 64/2008 - 155, Sb. NSS č. 2109/2010, bod 23, od něhož není důvodu se odchýlit. Je přitom nepochybné, že zaměstnanci orgánů veřejné moci a řady dalších povinných subjektů jsou placeni z veřejných prostředků, jsou-li placeni typicky z daní. Zaměstnance placené z veřejných prostředků je nutno považovat za „příjemce“ veřejných prostředků, neboť prostředky dostávají jako odměnu za práci, kterou pro poskytovatele prostředků vykonávají. Stejně tak je za příjemce veřejných prostředků třeba považovat i jakékoli jiné osoby placené za svoji činnost nejrůznější povahy z veřejných prostředků, ať již je právním důvodem jejich odměny jakýkoli soukromoprávní titul (např. dohody o pracích konaných mimo pracovní poměr, příkazní sml