5 Azs 72/2024 — Nejvyšší správní soud

5 A 15/2025- 37 - text  5 A 15/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy JUDr. Ladislava Hejtmánka a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobkyně: H. A., nar. X st. přísl. X bytem X proti žalovanému: Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 936/3, Praha 7 – Holešovice o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 9. 1. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0002156/DO-2025, jako nepřijatelnou takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobkyni vrátil dne 9. 1. 2025 její žádost o dočasnou ochranu, zaevidovanou pod č. j. OAM-0002156/DO-2025, jako nepřijatelnou, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobkyně a přikazuje se mu, aby obnovil stav před vrácením žádosti žalobkyně o dočasnou ochranu ze dne 9. 1. 2025, zaevidovanou pod č. j. OAM-0002156/DO-2025. III. Žalobkyni se nepřiznává náhrada nákladů řízení. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalobkyně je občankou Ukrajiny. Žalobkyně dne 9. 1. 2025 podala žalovanému žádost o dočasnou ochranu na formuláři, jenž se standardně užívá pro podávání žádosti o dočasnou ochranu dle zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaných invazí vojsk Ruské federace, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „Lex Ukrajina.“). Ve formuláři uvedla, že na území států EU vstoupila v Polsku dne 8. 1. 2025, že v období od 7. 4. 2022 do 31. 3. 2023 byla držitelkou dočasné ochrany v České republice, že dne 24. 2. 2022 pobývala v Izraeli a že o dočasnou ochranu v jiném členském státě Evropské unie nežádala. Žalovaný podanou žádost vyhodnotil jako nepřijatelnou, jelikož nebylo prokázáno, že žadatelka je osobou podle § 3 Lex Ukrajina. Proti tomuto úkonu žalovaného ze dne 9. 1. 2025 žalobkyně brojí podanou žalobou na ochranu před nezákonným zásahem. 2. Žalobkyně se podanou žalobou domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval, že zásah žalovaného spočívající v tom, že jí dne 9. 1. 2025 vrátil žádost o dočasnou ochranu jako nepřijatelnou, byl nezákonný. Zároveň požaduje, aby soud zakázal žalovanému pokračovat v porušování jejích práv, a přikázal žalovanému, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalované 3. Žalobkyně považuje postup žalovaného dle § 5 odst. 2 Lex Ukrajina, který vylučuje soudní přezkum, za rozporný s právem na účinnou právní ochranu, jak ji zakotvuje čl. 47 Listiny základních práv Evropské unie a čl. 29 směrnice o dočasné ochraně Směrnice Rady 2001/55/ES ze dne 20. července 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími . 4. Žalobkyně opustila Ukrajinu dne 23. 2. 2022, tedy o jeden den dříve než v den, který je dle prováděcího rozhodnutí Rady 2022/382 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 ze dne 4. března 2022, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana, kterými je Česká republika vázána určen jako den počátku ruské invaze na Ukrajinu a den rozhodující pro nárok na dočasnou ochranu. Žalobkyně však v tento den opustila Ukrajinu z toho důvodu, že je profesí letuška a dne 23. 2. 2022 od 18:00 byla na palubě plánovaného letu Kyjev [mez. letiště Boryspil) - Tel Aviv – Kyjev [Boryspil) Ve většině důkazů figuruje ještě rovné jméno žalobkyně H. CH. Toto letadlo se mělo ještě v noci vracet zpět do Kyjeva, kvůli počátku invaze byl však zpáteční let zrušen, letadlo čekalo tři dny v Tel Avivu a následně bylo odkloněno do Španělska na letiště Catellón de la Plana. Šlo o let bez cestujících, letěla pouze posádka (stejná jako v předchozím letu), účelem bylo odstavit letadlo na bezpečném letišti. Ze Španělska pokračovala žalobkyně do České republiky, kde 7. 4. 2022 získala dočasnou ochranu podle Lex Ukrajina. V České republice žalobkyně žila do listopadu 2022, pracovala jako letuška ve společnosti Smart Wings. Poté se vrátila zpět na Ukrajinu, kde žil její přítel, současný manžel, pan V. A. Nyní se rozhodli žít s manželem oba v České republice, manžel dočasnou ochranu získal, žalobkyně už ji však podruhé (žádost ze dne 9. 1. 2025) nezískala s odůvodněním, že dne 24. 2. 2022 nebyla na Ukrajině. O dočasnou ochranu z důvodu sloučení rodiny žalobkyně žádat nemůže, neboť § 51 zákona č. 221/2003 Sb. o dočasné ochraně (dále „zákon o dočasné ochraně“) předpokládá trvání manželství v době, kdy nastaly skutečnosti odůvodňující poskytnutí dočasné ochrany. Ačkoli žalobkyně s manželem již tehdy spolu trvale žili, manželství uzavřeli až 18. 10. 2024. 5. Nezákonnost zásahu žalobkyně spatřuje ve vrácení její žádosti pro nepřijatelnost z důvodu, že se ke dni 24. 2. 2022 nenacházela na území Ukrajiny. Žalobkyně nepopírá, že pod definici prováděcího rozhodnutí Rady nespadá, protože Ukrajinu opustila o den dříve. V této souvislosti nicméně upozorňuje na bod 14 odůvodnění prováděcího rozhodnutí Rady, jež zní následovně: „(...) V této souvislosti by členské státy měly být vybízeny k tomu, aby zvážily rozšíření dočasné ochrany na osoby, které z Ukrajiny uprchly krátce před 24. únorem 2022 v důsledku nárůstu napětí nebo které se těsně před tímto datem ocitly na území Unie (například na dovolené nebo z pracovních důvodů) a v důsledku ozbrojeného konfliktu se na Ukrajinu nemohou vrátit". Obdobně se vyjadřují na str. 5 i Operační pokyny k provádění prováděcího rozhodnutí Rady č. 2022/C 126 I/Ol (dále jen „operační pokyny“). 6. Žalobkyni od toho, aby spadala do působnosti prováděcího rozhodnutí, tedy dělí pouhých 5 hodin času. Většinu této doby (3 hodiny) byla navíc na palubě ukrajinského letadla, tedy v rámci principu jurisdikce státu registrace byla až do momentu přistání letadla v Izraeli pod ukrajinskou jurisdikcí. 7. Dočasná ochrana jí navíc v dubnu 2022 byla bez problémů udělena. I v rámci principu právní jistoty by měl žalovaný k její žádosti přistupovat stejně jako v roce 2022. Pro úplnost žalobkyně dodává, že od minulého udělení dočasné ochrany v ČR neměla udělenou dočasnou ochranu, vízum ani jiné pobytové oprávnění v jiném státě, ani o dočasnou ochranu, vízum či pobytové oprávnění v jiném státě nežádala. 8. Vzhledem k tomu, že i samo prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382 vybízí k tomu, aby členské státy udělovaly dočasnou ochranu osobám, které opustily Ukrajinu krátce před 24. 2. 2022, a žalobkyně ji opustila opravdu velmi krátce před tímto datem, domnívá se, že by měl žalovaný její žádost posoudit a dočasnou ochranu jí podruhé udělit. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě připustil, že žaloba na ochranu proti nezákonnému zásahu je zřejmě přípustná, neboť postup při vyřizování žádosti o dočasnou ochranu je obdobný někdejšímu postupu zastupitelského úřadu při zjišťování nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza podle § 53 odst. 3 zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky a o změně některých zákonů, ve znění účinném do 14. 8. 2017. Ve vztahu k institutu nepřípustnosti žádosti o udělení dlouhodobého víza totiž judikatura dovodila, že proti postupu zastupitelského úřadu, jímž vyhodnotil žádost o udělení dlouhodobého víza jako nepřípustnou, lze brojit právě zásahovou žalobou (například rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 26. července 2017, č.j. 6 Azs 236/2016 - 38). 10. Žádost žalobkyně o udělení dočasné ochrany je ovšem nepřijatelná z důvodu uvedeného v § 5 odst. 1 písm. b) Lex Ukrajina, protože žalobkyně není osobou, na kterou se povinně vztahuje prováděcí rozhodnutí Rady 2022/382. Žalovaný si je vědom, že žalobkyni již jednou dočasnou ochranu udělil, jednalo se ovšem o dobu krátce po vypuknutí válečného konfliktu na Ukrajině, kdy byl ze strany Evropské unie doporučen postup (srov. Operační pokyny), aby dočasná ochrana byla udělována i těm občanům Ukrajiny, kteří se sice dne 24. 2. 2022 nenacházeli fyzicky na území Ukrajiny, nicméně nenacházeli se na jejím území pouze proto, že krátce před tímto datem z Ukrajiny vycestovali, což je i případ žalobkyně, která se před dnem 24. 2. 2022 z pracovních důvodů ocitla na území třetí země. V současné chvíli však již nejde o období krátce po vypuknutí konfliktu a žalovaný je povinen trvat na dodržení podmínky, aby byla dočasná ochrana udělena osobám, které se ke dni 24. 2. 2022 nacházeli na území Ukrajiny. Navíc žalobkyně dle svého vlastního tvrzení sice využívá práva na dočasnou ochranu, nicméně činí tak nikoli z důvodu, aby v ČR hledala ochranu, ale aby zde mohla společně pobývat se svým manželem. Sama žalobkyně totiž v žalobě uvedla, že v listopadu 2022 se vrátila na území Ukrajiny, kde žil její přítel (pozn. nyní manžel) pan V. A., nar. X, st. přísl. Ukrajina. A že se s manželem