9 Ads 83/2014 — Nejvyšší správní soud

5 A 32/2025- 92 - text 13 5 A 32/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: SK HAMR, z. s., IČO: 22846662 se sídlem K vodě 3200/3, Praha 10 – Záběhlice zastoupený Mgr. Ondřejem Hálou, advokátem se sídlem Kaprova 42/14, Praha 1 – Staré Město proti žalované: Národní sportovní agentura se sídlem nábřeží Edvarda Beneše 128/4, Praha 1 – Malá Strana o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2025, č. j. NSA-02048/2022/PU22/8, takto: I. Rozhodnutí žalované ze dne 16. 1. 2025, č. j. NSA-02048/2022/PU22/8, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení o žalobě v celkové výši 33 674 Kč k rukám jeho zástupce Mgr. Ondřeje Hály, advokáta, do 30 dnů od právní moci tohoto rozsudku Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Žalovaná rozhodnutím ze dne 3. 1. 2023, č. j. NSA-2048/2022/PU22/03, dle § 14j odst. 4 písm. b) zákona č. 218/2000 Sb., o rozpočtových pravidlech a o změně některých souvisejících zákonů, ve znění účinném do 18. 2. 2025 (dále jen „rozpočtová pravidla“), zastavila řízení o žádosti žalobce o poskytnutí dotace s tím, že žalobce není oprávněným žadatelem, neboť nesplňuje podmínku bodu 6.2. písm. b) „Výzvy 13/2022 Provoz a údržba 2022 Programu rozvoj a podpora sportu 2021 – 2025“ č. j. NSA-0058/2020/A/120 (dále jen „výzva 13/2022“). Proti tomuto rozhodnutí podal žalobce žalobu k Městskému soudu v Praze (dále jen „městský soud“), který rozsudkem ze dne 21. 1. 2024, č. j. 14 A 25/2023-35, žalobu zamítl. Proti citovanému rozsudku podal žalobce kasační stížnost, o níž rozhodl Nejvyšší správní soud rozsudkem ze dne 21. 5. 2024, č. j. 1 Afs 25/2024-88, tak, že zrušil jak rozsudek městského soudu sp. zn. 14 A 25/2023, tak rozhodnutí žalované ze dne 3. 1. 2023, č. j. NSA-2048/2022/PU22/03, a věc vrátil žalované k dalšímu řízení. V záhlaví tohoto rozsudku uvedeným rozhodnutím žalovaná řízení o žádosti žalobce o poskytnutí dotace opět zamítla. Proti tomuto rozhodnutí žalované brojí žalobce nyní podanou žalobou. 2. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí uzavřela, že dle výzvy 13/2022 je oprávněným žadatelem mimo jiné ten, kdo je provozovatelem sportovního zařízení soustavně alespoň od 1. 1. 2021 do 31. 12. 2021. Z obsahu žalobcem předložené nájemní smlouvy však nevyplývá, že by měl žalobce statut provozovatele v ní uvedených sportovních zařízení jako osoby odpovědné za její provoz včetně plnění s tím spojených. Uvedená skutečnost pak nevyplývá ani z internetových stránek společnosti HAMR – Sport a. s. a databáze o tělovýchovných jednotách, sportovních klubech a sportovních zařízeních nacházejících se na území hlavního města Prahy provozované Pražskou tělovýchovnou unií, z. s., v nichž je jako provozovatel obou dotčených sportovišť uvedena společnost HAMR – Sport a. s. Jmenovaná společnost je rovněž výslovně uvedena jako provozovatel na provozním řádu areálu Hamr publikovaném na internetových stránkách www.hamrsport.cz, kdy žalobce je na těchto stránkách uveden jako spoluprovozovatel toliko přilehlého parkoviště. S ohledem na tuto skutečnost žalobce neodpovídá okruhu oprávněných žadatelů o dotaci specifikovanému ve výzvě 13/2022. II. Obsah žaloby, vyjádření žalované a následná podání 3. Městský soud předesílá, že s ohledem na obsáhlou žalobní argumentaci níže vymezuje pouze ve stručnosti okruhy žalobních námitek a jejich základní smysl. 4. Žalobce v podané žalobě předně namítá, že se žalovaná neřídila závazným právním názorem zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 25/2024, aby při novém rozhodování o žádosti žalobce nebrala v potaz celý bod 6.2. písm. b) výzvy 13/2022. Spornou podmínkou dotační výzvy je totiž celý citovaný bod, a nikoliv jeho selektovaná část v podobě veřejnoprávní povahy vlastníka provozovaného sportoviště, jak se domnívá žalovaná. 5. Žalobce dále nesouhlasí se závěrem žalované, že není provozovatelem v žádosti uvedených sportovních areálů, a tedy není oprávněným žadatelem o dotaci. Výzva 13/2022 žadatelům toliko ukládá, aby doložili titul k užívání sportoviště a aby byli jako provozovatelé sportoviště zapsáni v rejstříku sportu. Žalobce všem uvedeným podmínkám vyhověl, když předložil nájemní smlouvu, na základě níž je oprávněn užívat dotčené sportovní areály v souladu s jejich účelem a předmětem, a byl v okamžiku podání žádosti o dotaci jako provozovatel dotčených areálů zapsán v rejstříku sportu. To však žalovaná v napadeném rozhodnutí nikterak nezohledňuje, naopak statut provozovatele dovozuje z databáze Pražské tělovýchovné unie, z. s., z internetových stránek žadatele o dotaci nebo dokonce z provozního řádu. Tyto zdroje však dotační podmínky dle výzvy 13/2022 pro určení osoby provozovatele nikterak nevymezují a ani z nich nevyplývá, že by měl žalobce status provozovatele dokládat z jiných zdrojů než z rozhodného zdroje v podobě rejstříku sportu. Tím žalovaná svévolně a excesivně rozšířila ve vztahu k žalobci kritéria pro určení okruhu oprávněných žadatelů, která si sama vymezila ve výzvě 13/2022. Kromě toho databáze Pražské tělovýchovné unie, z. s. není žádným oficiálním rejstříkem či registrem, jenž by byl v čase aktualizován a který by měl sloužit k prokazování údajů a informací o sportovištích či sportovních klubech. Žalobce má za to, že žalovaná z nájemní smlouvy vyvodila nesprávné závěry, neboť z ní naopak provozování sportovních areálů vyplývá, a nesprávné závěry dovodila rovněž ze selektivně vybraných veřejných zdrojů. Žalobce trvá na tom, že byl v rozhodné době provozovatelem sportovních areálů, což je schopen doložit mnoha dalšími důkazními prostředky. 6. Žalobce má rovněž za to, že je napadené rozhodnutí v rozporu s dosavadní rozhodovací praxí žalované, čímž došlo k porušení zásady legitimního očekávání v postup správního orgánu. Výzva 13/2022 totiž není prvou výzvou v dotačním programu „Rozvoj a podpora sportu 2021 – 2025“, na základě které žalobce o dotaci žádal. Citované výzvě v minulosti předcházela „Výzva 8/2020 Provoz a údržba 2021 Programu rozvoj a podpora sportu 2021 – 2025“ č. j. NSA-0058/2020/A/7, ve které žadatel musel splňovat totožnou podmínku, tedy že je provozovatelem sportovního zařízení. V rámci citované výzvy žalobce podal dne 21. 12. 2020 rovněž žádost o poskytnutí dotace, přičemž k prokázání provozování předmětných sportovních areálů předložil pouze totožnou nájemní smlouvu, jako v nyní posuzované věci. Této žádosti přitom žalovaná vyhověla, žalobce byl shledán oprávněným žadatelem, a byla mu přiznána dotace ve výši 12 656 188 Kč. V rámci uvedené dotace byl navíc žalobce podroben následné kontrole, při níž nebylo ze strany žalobce shledáno žádné pochybení, s tím, že podmínky dotace a jejího použití byly dodrženy. Konečně, ze strany žalované doposud nikdy nezazněla výhrada stran toho, že by z nájemní smlouvy nevyplýval status žalobce jakožto provozovatele předmětných sportovních areálů a žalovaná do vydání napadeného rozhodnutí k žalobci jako k provozovateli přistupovala. 7. Závěrem žalobce namítá, že napadené rozhodnutí bylo podepsáno neoprávněnou úřední osobou, a je tedy z tohoto důvodu nicotné. Tuto skutečnost žalobce dovozuje z odpovědi na žádost žalobce dle zákona č. 106/1999 Sb., o svobodném přístupu k informacím, dle níž měl být Ing. L., který napadené rozhodnutí dne 30. 1. 2025 podepsal, dne 16. 1. 2025 (datace napadeného rozhodnutí) zařazen jako ředitel sekce úřadu žalované, přičemž dne 28. 1. 2025 měl být převeden na místo vedoucího oddělení pro parasport a ve stejný den měl být pověřen řízením sekce úřadu žalované. K rozsahu zastupování a podpisového oprávnění žalovaná nesdělila ničeho, ani neodkázala na žádný dokument. Dle § 3 odst. 4 zákona č. 115/2001 Sb., o podpoře sportu, ve znění účinném do 30. 4. 2025 (dále jen „zákon o podpoře sportu“) však mimo jiné platí, že za žalovanou navenek jedná její předseda a dle § 69 odst. 1 zákona č. 500/2004 Sb., správního řádu, musí písemné vyhotovení rozhodnutí obsahovat kromě jiného podpis oprávněné úřední osoby. 8. Žalovaná ve vyjádření k žalobě uvedla, že se dle zrušujícího rozsudku Nejvyššího správního soudu sp. zn. 1 Afs 25/2024 mohla řídit ustanovením bodu 6.2. písm. b) výzvy 13/2022 za podmínky, že přihlédne k v tomto rozsudku vytyčeným mantinelům. To žalovaná učinila, přičemž z citovaného rozsudku nikterak nevyplývá, že by se neměla zabývat nájemním vztahem žalobce se společností HAMR – Sport a. s. 9. K posouzení žalobce jakožto provozovatele předmětných sportovních zařízení žalovaná uvedla, že dle nájemní smlouvy žalobce může sportovní areály užívat. Nevyplývá z ní však, že by byl žalobce provozovatelem dotčených sportovních areálů, když takto není v nájemní smlouvě označen a ani nemá například oprávnění vydat návštěvní řád. Z nájemní smlouvy se naopak podává, že bez souhlasu pronajímatele společnosti HAMR – Sport a. s. se nesmí v sportovních areálech nic stát, proto je ted