5 A 41/2025 – Městský soud v Praze

5 A 41/2025- 39 - text 8 5 A 41/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně Mgr. Gabriely Bašné a soudců Mgr. Kateřiny Kozákové a Mgr. Ondřeje Hrabce ve věci žalobce: A. G. bytem X zastoupený JUDr. Radkem Bechyně, advokátem se sídlem Legerova 148, Kolín proti žalovanému: Ministerstvo dopravy se sídlem nábřeží Ludvíka Svobody 1222/12, Praha 1 – Nové Město o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 11. 2. 2025, č. j. MD-5331/2025-160/3, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se nepřiznává náhrada nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu 1. Magistrát hl. m. Praha (dále „prvostupňový správní orgán“) rozhodnutím ze dne 10. 5. 2024, č. j. MHMP 949250/2024/Dit, zamítl námitky žalobce proti záznamu počtu dosažených bodů v bodovém hodnocení řidiče ve smyslu § 123f odst. 3 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích a o změnách některých zákonů (zákon o silničním provozu), a provedený záznam 12 bodů ke dni 1. 4. 2024 potvrdil. Žalobce se proti rozhodnutí prvostupňového správního orgánu odvolal tzv. blanketním odvoláním, přičemž uvedl, že do 20 dnů své odvolání doplní. Žalobce však odvolání do 20 dnů ani později nedoplnil. V záhlaví uvedeným rozhodnutím (žalobou napadené rozhodnutí) žalovaný žalobcovo odvolání zamítl a rozhodnutí prvostupňového správního orgánu potvrdil. 2. V žalobou napadeném rozhodnutí žalovaný uvedl, že záznam v registru řidičů se provede na základě oznámení o uložení pokuty za přestupek namístě či na základě jiných podkladů. Oznámení o uložení pokuty založená ve správním spise byla dle žalovaného dostatečně přesná, identifikují žalobce jako přestupce, označují místo a čas spáchání přestupku, specifikují, jakého přestupkového jednání se žalobce dopustil a uvádí porušená ustanovení zákona o silničním provozu. Během správního řízení nevznikla žádná pochybnost o tom, že ve všech třech případech zjištěných přestupků žalobce bylo o těchto přestupcích pravomocně rozhodnuto příkazem na místě. Oznámení tak byly způsobilé podklady pro zápis bodů. Dle žalovaného tak bylo spolehlivě prokázáno, že žalobce dosáhl celkového počtu 12 bodů ke dni 1. 4. 2024. 3. Žalobce, vzhledem k blanketnímu charakteru odvolání v něm ani v řízení před prvostupňovým správním orgánem, neuvedl žádné konkrétní námitky proti záznamům bodů. Žalovaný rovněž s poukazem na rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 2. 6. 2021, č. j. 6 As 174/2019-44, uvedl, že zástupce žalobce vznáší typizované námitky, které uplatňuje opakovaně. Prvostupňový správní orgán tak nebyl povinen vyžádat kopie předmětných příkazových bloků, jakožto další důkazy. Žalovaný tak shrnul, že prvostupňový správní orgán rozhodoval zcela v souladu s právními předpisy i judikaturou Nejvyššího správního soudu. II. Obsah žaloby a vyjádření žalovaného 4. Žalobce v podané žalobě předně namítal, že se žalovaný nezabýval jím předloženými důkazními prostředky. V této souvislosti odkázal na rozhodnutí Městského úřadu Hlučín ze dne 6. 1. 2020, č. j. HLUC/00590/2020/OD/Vo, Městského úřadu Černošice ze dne 26. 3. 2019, č. j. MUCE 20786/2019 SO, Krajského úřadu Jihočeského kraje ze dne 13. 2. 2020, č. j. KUJCK – 24343/2020, a Magistrátu města Kladna ze dne 18. 3. 2019, č. j. ŘP/741/19-16/Ka, vydané ve skutkově obdobných věcech. Z těchto rozhodnutí vyplývá, že běžnou praxí odvolacího správního orgánu je posuzovat i jednotlivé podklady (rozhodnutí v blokových řízeních), a to z hlediska jejich způsobilosti pro provedený záznam bodů v bodovém hodnocení řidiče. Žalobce v této souvislosti namítal porušení zásady legitimního očekávání, dle které by správní orgány měly ve věcech se shodnými či obdobnými znaky postupovat a rozhodovat shodně. 5. Dle žalobce nemohla být dostatečným důkazem pro záznam bodů do bodového hodnocení jednotlivá oznámení o uložení pokuty v blokovém řízení. Prvostupňový správní orgán měl toto oznámení vždy porovnat s předmětným rozhodnutím (pokutovým blokem), kterého se týkalo, aby mohla být vyloučena chyba lidského faktoru či možná zvůle orgánu veřejné moci. K žalobě přiložil žalobce příkladmo i pokutové bloky (nesouvisející přímo s projednávanou věcí), na nichž demonstroval, které pokutové bloky jsou vadně vyplněné a které splňují požadované náležitosti. Žalobce také považoval za nesprávnou argumentaci žalovaného, že by žalobce svým podpisem dal souhlas s tímto druhem projednání a stvrdil správnost takového rozhodnutí. Dle názoru žalobce není možné, aby za správnost rozhodnutí vydaného správním orgánem odpovídal přestupce (žalobce) a není možné po přestupci vyžadovat ani očekávat takovou znalost práva. Žalobce k žalobě doložil rozhodnutí Krajského ředitelství policie Jihočeského kraje ze dne 30. 5. 2023, č. j. KRPC-57063-4/ČJ-2023-0200DP, a Krajského ředitelství policie Moravskoslezského kraje ze dne 29. 5. 2023, č. j. KRPT-82262-5/ČJ-2023-0700DP (žádné rozhodnutí se netýká žalobce), které dle žalobce zrušili původní rozhodnutí policejního orgánu. 6. Žalobce dále ilustrativně vyjmenoval případy, kdy dle jeho názoru pokutový blok nemůže být způsobilým podkladem pro záznam bodů do bodového hodnocení řidiče: např. není-li z rozhodnutí patrné, jakého jednání se měl přestupce dopustit (např. v případě překročení nejvyšší povolené rychlosti). Z rozhodnutí dále musí být naprosto zřejmé, kde a kdy mělo ke spáchání přestupku dojít, aby bylo možno vyloučit, že přestupek se stal mimo pozemní komunikaci. Údaje v rozhodnutí by měly být uvedeny čitelně, srozumitelně a přehledně tak, aby rozhodnutí mohlo být vůbec přezkoumáno a aby bylo možné na jeho základě vůbec evidovat body. 7. Dále pak k pokutovým blokům ze dne 14. 11. 2023, ze dne 8. 3. 2024 a ze dne 1. 4. 2024 shodně namítal, že v nich není přesně zachycena osoba přestupce, údaje jsou nečitelné či scházejí, další údaje (doba spáchání přestupku, právní kvalifikace, forma zavinění, výše uložené sankce, místo spáchání přestupku) pak nejsou uvedeny přezkoumatelným způsobem. Žalobce tedy zpochybňoval způsobilost jednotlivých pokutových bloků být podkladem pro záznam bodů do registru řidiče, neboť v daném případě přestupky nebyly vůbec vymezeny jako konkrétní a individualizovaná jednání. Dle žalobce tak nebylo bez důvodných pochybností patrno, komu, kdy a kde, potažmo za jaký přestupek byla uložena pokuta v blokovém řízení, tento nedostatek nebylo možno zhojit připuštěním strohých a zkratkovitých formulací. 8. Žalovaný ve vyjádření uvádí, že se mu žaloba jeví jako přinejmenším na hranici přezkoumatelnosti. Žalovaný uvádí, že přiložené pokutové bloky č. G 1498901, série HG/2014, č. F 0832677, série GF//2013 a č. C 1404971, série FC/2013, u nichž žalobce namítá nedostatky, nemají vztah k žádnému oznámení o uložení pokuty v projednávaném řízení. Podle žalovaného toto svědčí o nedbalosti žalobce při použití šablony. Žalovaný dále konstatuje, že žalobce sice namítá nedostatky u příkazových bloků ze dne 14. 11. 2023, 8. 3. 2024 a 1. 4. 2024, nicméně ve správním spise se takové příkazové bloky nenacházejí, pouze oznámení o uložení pokuty s těmito daty. Žalobce tyto příkazové bloky nepřiložil jako přílohu podané žaloby, tudíž se k nim žalovaný nemohl přezkoumatelně vyjádřit. Žalobce rozporuje „důkazy“, které nejsou součástí spisové dokumentace, přičemž ke spáchaným přestupkům nesdělil žádné konkrétní pochybnosti. Toto všechno svědčí o tom, že obsahem žaloby jsou pouze tzv. typizované námitky. Žalovanému je z úřední činnosti známo, že zástupce žalobce vystupuje v obrovském množství obdobných řízení, ve kterých pouze „zkopíruje“ žalobní námitky, aniž by je významněji přizpůsobil danému řízení. 9. K námitce žalobce, odkazující na rozhodnutí jiných správních orgánů, žalovaný uvádí, že z nich nevyplývá proč, jak a za jakých podmínek dané úřady rozhodovaly a zároveň uvádí, že se nejedná o žalovanému nadřízené orgány, tudíž by nebyl vázán jejich právními názory. 10. Dále žalovaný konstatuje, že všechna oznámení, na jejichž základě došlo k záznamu bodů, obsahují datum, čas, identifikační údaje přestupce, údaje k vozidlu, místo přestupku a popis jednání, kterého se žalobce dopustil. Během správního řízení nevznikla pochybnost o tom, že ve všech třech případech zjištěných přestupků žalobce bylo pravomocně rozhodnuto příkazem na místě. III. Posouzení žaloby 11. Městský soud v Praze (dále jen „městský soud“) v souladu s § 75 odst. 2 zákona č. 150/2002 Sb., soudního řádu správního, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „s. ř. s.“), přezkoumal napadené rozhodnutí v mezích žalobcem vymezených námitek, vycházel při tom v souladu s § 75 odst. 1 s. ř. s. ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalovaného a shledal, že žaloba není důvodná. O věci rozhodl bez jednání, jelikož s takovým postupem žalobce i žalovaný vyjádřili souhlas, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání (§ 51 odst. 1 s. ř. s.). Návrh k provedení důkazu sám o sobě neznamená nesouhlas s rozhodnutím o věci be