2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

1 A 10/2026- 32 - text  9 1 A 10/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudkyní Mgr. Darinou Michorovou v právní věci žalobce: A. Ch., narozeného dne X, státní příslušnost: Ukrajina, v ČR bytem X, proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, sídlem Nad Štolou 936/3, 170 34 Praha 7, o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu ze dne 10. 3. 2026, zaevidovanou žalovaným pod čj. OAM-0377332/DO-2026, takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že žalobci vrátil dne 10. 3. 2026 z důvodu nepřijatelnosti jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany podle § 5 odst. 1 písm. f) zákona č. 65/2022 Sb., zaevidovanou pod čj. OAM-0377332/DO-2026, byl nezákonný. II. Žalovanému se zakazuje pokračovat v porušování práv žalobce a přikazuje se mu obnovit stav před vrácením jeho žádosti o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 10. 3. 2026, zaevidované pod. čj. OAM-0377332/DO-2026. III. Žalobci se náhrada nákladů řízení nepřiznává. IV. Žalovaný nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce je státním občanem Ukrajiny. Dne 10. 3. 2026 podal žádost o dočasnou ochranu, evidovanou žalovaným pod čj. OAM-0377332/DO-2026. Ve své žádosti uvedl, že získal tento druh pobytového oprávnění na Kypru, nicméně se jej v této členské zemi dne 6. 3. 2026 vzdal. Žalovaný mu dne 10. 3. 2026 vrátil žádost jako nepřijatelnou. Jako důvod nepřijatelnosti označil skutečnost, že žalobce je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě EU nebo Schengenského prostoru (Kypr), a bylo učiněno prohlášení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina. 2. Vrácení žádosti jako nepřijatelné žalobce považoval za nezákonný zásah, proto se podanou žalobou nyní domáhá vydání rozsudku, kterým by soud konstatoval nezákonnost zásahu, zakázal žalovanému pokračovat v porušování jeho práv a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. II. Obsah žaloby 3. Žalobce uvedl, že § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, jejž na věc žalovaný aplikoval, je v rozporu s unijním právem stejně jako ustanovení dříve užívaná k vracení žádosti. Tento rozpor již Nejvyšší správní soud (NSS) dříve dovodil, judikatura je v tomto směru ustálená. Žádost o dočasnou ochranu nelze považovat za nepřijatelnou jen z toho důvodu, že byla dříve udělena v jiném státě. S ohledem na dohodu členských států neaplikovat čl. 11 směrnice o dočasné ochraně unijní právo nijak neomezuje druhotný pobyt držitelů dočasné ochrany. Na tom nic nemění ani „nové“ prováděcí rozhodnutí Rady ze dne 15. 7. 2025, č. 2025/1460. Směrnice o dočasné ochraně vůbec nepředpokládá § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina. 4. K žalobě přiložil vrácenou žádost o poskytnutí dočasné ochrany ze dne 10. 3. 2026 a dokument vydaný příslušným správním orgánem Kyperské republiky, podle nějž byl pobytový status na základě dočasné ochrany žalobci ukončen dne 6. 3. 2026. 5. Žalobce navrhl, aby soud konstatoval nezákonnost zásahu žalovaného, zakázal mu v něm pokračovat a přikázal mu obnovit stav před vrácením žádosti. 6. S žalobou žalobce spojil i návrh na vydání předběžného opatření, jímž by soud uložil žalovanému a Policii ČR povinnost strpět pobyt žalobce na území do doby svého rozhodnutí, neboť po uplynutí 90 dní od vzdání se dočasné ochrany na Kypru (nejdelší přípustné doby pobytu bez víza na území EU pro občany Ukrajiny) by setrvával v ČR nelegálně, a vystavil by se tak riziku uložení správního vyhoštění, spojeného se zákazem vstupu na území a zanesení do Evidence nežádoucích osob (ENO). Navrhl proto vydat předběžné opatření. III. Vyjádření žalovaného 7. Žalovaný ve vyjádření k žalobě uvedl, že podle platformy pro výměnu informací Temporary Protection Platform (TPP) byla žalobci dříve poskytnuta dočasná ochrana na Kypru. Dle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina postačuje, že dočasnou ochranu, resp. povolení k pobytu, někdy v jiné členské zemi získal. Žalovaný ještě v srpnu 2025 odeslal Evropské komisi (EK) oznámení o riziku vyčerpání kapacit (§ 3 odst. 3 lex Ukrajina). Tento nový důvod nepřijatelnosti žádosti se nepříčí právu EU. Žalovaný rovněž navrhl, aby soud položil předběžnou otázku Soudnímu dvoru Evropské unie (SDEU) ohledně souladu použitého § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina s unijním právem, neboť k němu se SDEU v rozsudku ze dne 27. 2. 2025 ve věci C-753/23 Krasiliva (dále jen „rozsudek Krasiliva“) přímo nevyjádřil. Aplikace čl. 11 směrnice o dočasné ochraně nebyla členskými státy vyloučena. Druhotný pohyb osob s udělenou dočasnou ochranou není žádoucí. 8. Ke svému vyjádření žalovaný přiložil rozhodnutí Landratsamt Erzgebirgskreis (Okresní úřad Krušné hory) ze dne 14. 11. 2025, čj. 103.1/25-350-20251490/LiS (dále jen „rozhodnutí Okresního úřadu Krušné hory“), a to jak v originálním znění, tak jeho úřední překlad z německého jazyka, jímž měla být v obdobné situaci zamítnuta žádost žadatelky o udělení dočasné ochrany v Německu s tím, že se má vrátit do ČR, kde jí byl tento druh pobytového oprávnění udělen. 9. Žalovaný navrhl, aby soud žalobu zamítl. IV. Posouzení věci Městským soudem v Praze 10. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal tvrzený zásah v souladu s § 82 a násl. zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“), přičemž vycházel ze skutkového a právního stavu zjištěného ke dni svého rozhodnutí (§ 87 odst. 1 s. ř. s.). 11. Soud ve věci rozhodl bez nařízení ústního jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť věc bylo možno rozhodnout jen na základě listinných důkazů, k nimiž měli účastníci řízení možnost se vyjádřit, resp. které jim byly známy a byly splněny i podmínky pro udělení souhlasu s takovým projednáním věci. Soud při svém rozhodování kromě zaslaného spisového materiálu (kopie cestovního dokladu žalobce, vyrozumění státních orgánů Kypru ze dne 6. 3. 2026 o zániku dočasné ochrany žalobce v anglickém jazyce, výpisů z evidence CIS a z TPP a korespondence žalovaného ze dne 25. 8. 2025, čj. MV-136110-1/OAM-2025, v anglickém jazyce, vycházel především z tiskopisu podané žádosti žalobce o dočasnou ochranu. Obsah těchto dokumentů je účastníkům řízení z povahy věci dobře znám a není mezi nimi sporný. Soud ani neshledal potřebu provádět důkazy nad rámec předloženého spisového materiálu či dokumentů předložených žalobcem. Posouzení důvodnosti žaloby přitom závisí na zodpovězení právní otázky. 12. Žalovaným přiložené rozhodnutí Okresního úřadu Krušné hory soud jako důkaz neprováděl, neboť žalovaný jím dokládá postup jiného členského státu, avšak bez kontextu tamní právní úpravy a správní praxe, a pouze v jednom individuálním případě. Rozhodnutí orgánů cizích států přitom nejsou pro soud jakkoliv závazná. 13. Žaloba je včasná a přípustná (viz bod [26] rozsudku NSS ze dne 3. 4. 2025, čj. 1 Azs 174/2024-42). 14. Žaloba je důvodná. 15. Při posouzení žaloby soud vycházel z následující právní úpravy. 16. Podle § 3 odst. 3 zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“) [m]inisterstvo vnitra zašle Evropské komisi oznámení o riziku vyčerpání kapacit pro zvládání následků plynoucích z hromadného přílivu vysídlených osob a potřebě přijetí opatření k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob. Oznámení podle věty první zveřejní Ministerstvo vnitra na svých internetových stránkách. 17. Podle § 5 odst. 1 lex Ukrajina [ž]ádost o udělení dočasné ochrany je nepřijatelná, jestliže: c) je podána cizincem, který o dočasnou nebo mezinárodní ochranu požádal v jiném členském státě Evropské unie, d) je podána cizincem, kterému byla udělena dočasná nebo mezinárodní ochrana v jiném členském státě Evropské unie, f) je podána cizincem, který je nebo byl držitelem dočasné ochrany v jiném členském státě Evropské unie nebo státě uplatňujícím Schengenský hraniční kodex v plném rozsahu, poté, co Ministerstvo vnitra Evropské komisi zaslalo oznámení podle § 3 odst. 3. 18. Podle čl. 25 odst. 1 směrnice Rady č. 2001/55/ES o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími (dále jen „směrnice o dočasné ochraně“) [č]lenské státy přijímají osoby oprávněné požadovat dočasnou ochranu v duchu solidarity Společenství. Vyjádří číselně nebo v obecných rysech, jaká je jejich kapacita pro přijetí těchto osob. Tyto informace se zařadí do rozhodnutí Rady uvedeného v článku 5. Po přijetí tohoto rozhodnutí mohou členské státy prostřednictvím oznámení Radě a Komisi oznámit další kapacity pro přijetí. Tyto informace se bez prodlení předají UNHCR. 19. Podle čl. 25 odst. 3 směrnice o dočasné ochraně [p]okud počet osob oprávněných požadovat dočasnou ochranu překročí v důsledku náhlého a hromadného přílivu kapacitu pro přijetí uvedenou v odstavci 1, posoudí Rada neprodleně situaci a přijme