10 A 186/2025 – Městský soud v Praze

10 A 186/2025- 31 - text sp. zn. 10 A 186/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátu složeném z předsedy JUDr. Jaromíra Klepše, soudkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudce JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila ve věci žalobkyně: S. Y., státní příslušnost Ukrajina, nar. X bytem X zastoupena JUDr. Jiřím Pokorným, Ph. D., advokátem sídlem Blanická 1008/28, 120 00 Praha 2 proti žalovanému: Ministerstvo vnitra sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha 7 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného, spočívajícím ve vrácení žádosti o dočasnou ochranu z 30. 10. 2025, zaevidované pod č. j. OAM0438185/DO-2025, pro nepřijatelnost takto: I. Zásah žalovaného spočívající v tom, že vrátil 30. 10. 2025 žalobkyni jako nepřijatelnou její žádost o dočasnou ochranu, evidovanou pod č. j. OAM0438185/DO-2025, byl nezákonný. II. Žalovanému se přikazuje, aby obnovil stav před vrácením žádosti o dočasnou ochranu z 30. 10. 2025, evidované pod č. j. OAM0438185/DO-2025, nejpozději do tří dnů od právní moci tohoto rozsudku. III. Žalovaný je povinen zaplatit žalobkyni na náhradě nákladů řízení 12 270 Kč do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku k rukám jejího zástupce, advokátovi JUDr. Jiřímu Pokornému, Ph. D. I. Předmět věci 1. Žalobkyně na počátku ozbrojeného konfliktu na Ukrajině dne 24. 2. 2022 setrvávala na Ukrajině. V srpnu 2023 z ní ještě jako nezletilá uprchla, v Bulharsku 23. 8. 2023 požádala o dočasnou ochranu, která jí byla udělena. V březnu 2024 se navrátila na Ukrajinu. Dočasná ochrana jí v souladu s bulharskou právní úpravou zanikla ke dni 4. 3. 2025. V říjnu roku 2025 se žalobkyně již jako zletilá přesunula za svým přítelem na území České republiky. S ohledem na změnu právního prostředí a judikatorní vývoj podala dne 30. 10. 2025 žádost o dočasnou ochranu ve smyslu zákona č. 65/2022 Sb., o některých opatřeních v souvislosti s ozbrojeným konfliktem na území Ukrajiny vyvolaným invazí vojsk Ruské federace (dále jen „lex Ukrajina“), kterou však žalovaný 30. 10. 2025 označil za nepřijatelnou, neboť žalobkyně již v minulosti byla držitelkou dočasné ochrany v Bulharsku. Žalobkyně následně požádala o ukončení její dočasné ochrany v Bulharsku a o zaslání potvrzení o jeho ukončení. Ačkoliv podle bulharského rozhodnutí byla tato dočasná ochrana platná jen do 4. 3. 2025, v informačním systému členských států je nadále evidována jako aktivní. II. Žaloba a vyjádření žalovaného 2. Žalobkyně se žalobou domáhá ochrany proti zásahu žalovaného spočívajícího v označení její žádosti jako nepřijatelné. Je toho názoru, že zásah žalovaného je nezákonný, neboť se opírá o ustanovení § 5 odst. 1 písm. d) lex Ukrajina, které je v rozporu s právem Evropské unie. 3. Předně se vyjádřila k ustanovení o vyloučení soudního přezkumu, ke kterému argumentovala rozsudkem Soudního dvora EU ve věci Krasiliva sp. zn. C-753/23 a rozsudkem Nejvyššího správního soudu (dále jen „NSS“) ze dne 3. 4. 2025 ve věci č. j. 1 Azs 174/2024 – 42. Výluka soudního přezkumu je neaplikovatelná pro nesoulad s unijním právem. 4. Žalobkyně dále vyjádřila své argumenty o nepřijatelnosti ustanovení § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, které odporuje směrnici o dočasné ochraně Směrnice Rady 2001/55/ES z 20. 7. 2001 o minimálních normách pro poskytování dočasné ochrany v případě hromadného přílivu vysídlených osob a o opatřeních k zajištění rovnováhy mezi členskými státy při vynakládání úsilí v souvislosti s přijetím těchto osob a s následky z toho plynoucími. a prováděcímu rozhodnutí Rady (EU) 2022/382 Rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, kterým se stanoví, že nastal případ hromadného přílivu vysídlených osob z Ukrajiny ve smyslu článku 5 směrnice 2001/55/ES, a kterým se zavádí jejich dočasná ochrana. . Argumentovala, že toto prováděcí rozhodnutí zavádí okamžitou dočasnou ochranu pro všechny kategorie osob uvedené v jeho čl. 2 odst. 1 a 2. prokázání státní příslušnosti nebo na Ukrajině udělené mezinárodní ochrany samo o sobě postačuje k okamžité registraci osoby k dočasné ochraně. S odkazem na čl. 28 směrnice o dočasné ochraně konstatovala, že důvod pro vyloučení přístupu v podobě získání dočasné ochrany v jiném členském státě směrnice o dočasné ochraně nezná, lex Ukrajina v tomto směru této směrnici odporuje. K tomu dále argumentovala bodem 16 preambule směrnice o dočasné ochraně a bodem 15 recitálu prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382. Za podstatné označila, že členské státy se dohodly na vyloučení použití článku 11 směrnice o dočasné ochraně – odstoupení České republiky od této dohody přitom NSS vyhodnotil jako jednostranné politické prohlášení bez právního významu. Uzavřela, že § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina tedy odporují čl. 28 směrnice o dočasné ochraně a bodu 15 recitálu a čl. 2 odst. 1 prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2022/382, v důsledku čehož je zásah nezákonný. 5. K volnému pohybu ukrajinských občanů po EU a jejich právu vybrat si členský stát, ve kterém chtějí požívat dočasnou ochranu, argumentovala rozsudky NSS ve věcech č. j. 10 Azs 151/2024 – 28, č. j. 5 Azs 272/2023 – 31, č. j. 1 Azs 174/2024 – 42, ve kterých NSS vysvětlil, že držitelé dočasné ochrany mají právo na udělení povolení k pobytu při přemístění z jiného členského státu. Pokud ministerstvo obdrží žádost a zjistí, že žadatel již dočasnou ochranou v jiném členském státě disponuje, musí jej poučit o tom, že souběžná ochrana ve dvou členských státech není možná. Pokud zjistí, že dočasná ochrana vydáním povolení k pobytu v ČR zaniká, ministerstvo povolení vydá a učiní o tom záznam v informačním systému členských států. Není-li takové úpravy, vyzve ministerstvo žadatele k ukončení svého oprávnění v přiměřené lhůtě – k tomu mu ministerstvo poskytne součinnost. Pokud takové kroky žadatel doloží, ministerstvo mu pobytové oprávnění vydá, v opačném případě žádost zamítne. K účelu § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina dále žalobkyně citovala rozsudek NSS č. j. 10 Azs 151/2024 – 28 a rozsudek č. j. 8 Azs 217/2024, podle kterých není přesun žadatelů o dočasnou ochranu obcházením pravidel nebo privilegované postavení oproti jiným cizincům. Odkázala také na rozsudek NSS č. j. 1 Azs 111/2025 – 34, ve kterém NSS apeloval na správní orgány, aby jeho judikaturu v podobných případech dodržovaly. Pokud v době podání žádosti o dočasnou ochranu ze strany žalobkyně dne 30. 10. 2025 její dočasná ochrana v Bulharsku již zanikla ke dni 4. 3. 2025, žalovaný byl povinen její žádost přijmout a dočasnou ochranu jí přiznat. Pokud byla žalobkyně nadále v informačním systému vedena jako držitelka dočasné ochrany v Bulharsku, měl o tom žalobkyni poučit a stanovit jí lhůtu k provedení potřebných kroků; teprve po jejím marném uplynutí mohl její žádost zamítnout. 6. Žalovaný zdůraznil, že žádost žalobkyně byla odmítnuta podle § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina, neboť žalobkyně figuruje v platformě pro výměnu informací Temporary Protection Platform jako držitelka dočasné ochrany v Bulharsku. Tuto skutečnost potvrdila sama žalobkyně v tiskopise žádosti. 7. Žalovaný dále poukázal na ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) a § 3 odst. 3 lex Ukrajina. Uvedl, že oznámení podle § 3 odst. 3 lex Ukrajina ministerstvo vnitra Evropské komisi dne 25. 8. 2025 odeslalo a zveřejnilo jej vzápětí na svých internetových stránkách (Dopis Evropské komisi - Aktuální informace o migraci). Z formulace ustanovení § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina pak jednoznačně plyne, že k naplnění důvodu nepřijatelnosti žádosti o dočasnou ochranu postačí, pokud cizinec v jiném členském státě dočasnou ochranu získal, žádná další podmínka již není třeba. To znamená, že to, zda je aktuálně držitelem povolení k pobytu z titulu dočasné ochrany nebo ne, není pro naplnění tohoto důvodu nepřijatelnosti rozhodné. 8. Doplnil, že žalobkyně v žádosti neuvedla, že by na území žil některý z jejích rodinných příslušníků, který by již byl držitelem dočasné ochrany a nelze uvažovat ani o sloučení s jiným členem rodiny (srov. § 51 a § 52 Lex Ukrajina). Žalovaný tedy neměl jinou zákonnou možnost než žádost žalobkyně o dočasnou ochranu vyhodnotit jako nepřijatelnou. 9. K tomu žalovaný zopakoval ty samé argumenty, které již mnohokrát přednesl v jiných řízeních před zdejším soudem (např. v nedávné době v řízení sp. zn. 10 A 145/2025, 10 A 157/2025 nebo 18 A 102/2025), jimiž zpochybňoval judikaturu, která dospěla k nezákonnosti jeho postupů podle § 5 odst. 1 písm. c) a d) lex Ukrajina, a citoval recitály nového prováděcího rozhodnutí Rady (EU) 2025/1460. Jeho argumentace byla téměř slovo od slova (vyjma jedné věty, kde žalobkyni použil jako příklad popisované situace) identická jeho vyjádření ve věci vedené před nadepsaným soudem ve věci sp. zn. 10 A 141/2025. Žalovaný své vyjádření k žalobě z valné části převzal z jiných svých vyjádření k obdobným žalobám. Soud proto – pro stručnost – stran argumentace žalovaného k zákonnosti § 5 odst. 1 písm. f) lex Ukrajina odkazuje na naraci rozsudků ve výše uvedených řízeních. III. Posouzení věci 10. Žaloba je přípustná.