2 Aps 1/2005 — Nejvyšší správní soud

10 A 191/2025- 42 - text  7 10 A 191/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ing. Viery Horčicové a soudců JUDr. Vladimíra Gabriela Navrátila a JUDr. Jaromíra Klepše ve věci žalobce: Outdoor Space Media s.r.o., IČO: 276 03 601 sídlem Křišťanova 1788/19, 130 00 Praha 3 zastoupen advokátem Mgr. Viktorem Hunalem sídlem Sokolovská 47/73, 180 00 Praha 8 proti žalovanému: Magistrát hlavního města Prahy sídlem Mariánské nám. 2/2, 110 00 Praha 1 o žalobě na ochranu před nezákonným zásahem žalovaného spočívajícím v odstranění reklamního zařízení na pozemku parc. č. 637/33, v k. ú. Dolní Měcholupy, obec Praha, souřadnice polohy RZ S-JTSK: y = 732806, x = 1048565, k němuž došlo 28. 8. 2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků řízení nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: 1. Vymezení věci. 1. Žalobou podanou 22. 8. 2025 a projednávanou zdejším soudem pod sp. zn. 17 A 104/2025 se žalobce domáhal toho, aby soud: a) Prohlásil za nezákonný zásah Technické správě komunikací hl. m. Prahy, a.s., IČO: 034 47 286, (dále „TSK“) spočívající v oznámení záměru odstranění shora označeného reklamního zařízení v žalobcově vlastnictví (dále „reklamní zařízení“), jež TSK vydala 1. 8. 2025 pod č. j. TSK/ 28730/251318 a jež adresovala vlastnici pozemku, na němž se reklamní zařízení nachází, společnosti BULLDOG REKLAMA s.r.o., IČO: 261 57 527. b) Prohlásil za nezákonný zásah Magistrátu hl. m. Prahy spočívající ve výzvě k odstranění reklamního zařízení, vydané 28. 5. 2024 pod č. j. MHMP-1007917/2024/O4/Lj. c) Zakázal oběma správním orgánům pokračovat v porušování žalobcových práv. 2. Podáním z 24. 10. 2025 žalobce soudu sdělil, že reklamní zařízení bylo 28. 8. 2025 odstraněno. V návaznosti na to vzal zpět žalobu vůči TSK a navrhl, aby soud prohlásil za nezákonný zásah žalovaného, jenž je popsán v záhlaví tohoto rozsudku. 3. Soud vyhodnotil, že toto podání v části požadující změnu žaloby představuje novou žalobu, jelikož se jím žalobce brání proti odlišnému zásahu než v žalobě z 22. 8. 2025. Toto podání tak bylo zapsáno jako nová žaloba v řízení sp. zn. 10 A 191/2025. 2. Argumentace účastníků řízení. 4. Žalobce v žalobě z 24. 10. 2025 a jejím doplnění z 12. 2. 2026 vylíčil, že vlastnice pozemku, na němž se nachází dané reklamní zařízení, obdržela od TSK oznámení z 1. 8. 2025, v němž TSK vylíčila, že byla pověřena bezodkladným odstraněním a likvidací reklamního zařízení, neboť se má nacházet v silničním ochranném pásmu místní komunikace I. třídy (ulice Kutnohorská), a že v souladu s § 31 odst. 12 zákona č. 13/1997 Sb., o pozemních komunikacích, je vlastnice pozemku povinna umožnit za tímto účelem na nezbytnou dobu a v nezbytné míře vstup na tento pozemek. K zakrytí reklamy a odstranění reklamního zařízení mělo dojít 28. 8. 2025. 5. Reklamní zařízení podle žalobcova názoru nepotřebuje povolení žalovaného ke svému umístění podle § 31 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. Reklamní zařízení se totiž nachází mimo ochranné pásmo pozemní komunikace, neboť je umístěno ve vzdálenosti 15 m od osy této pozemní komunikace, která je silnicí II. třídy, nikoliv pozemní komunikací I. třídy, jak tvrdí žalovaný. K tomu žalobce odkázal na geoportál Ředitelství silnic a dálnic s. p. Pro silnice II. třídy platí dle § 30 odst. 2 písm. c) zákona č. 13/1997 Sb. silniční ochranné pásmo 15 m; reklamní zařízení se nachází hranicí tohoto ochranného pásma nebo na ní. Žalovanému jako silničnímu správnímu úřadu tak nebyla zákonem svěřena působnost a pravomoc dle § 31 odst. 9 zákona č. 13/1997 Sb. k pověření TSK zajištěním odstranění reklamního zařízení. 6. Žalobce poukázal na to, že již 30. 4. 2024, tedy ještě před vydáním výzvy, požádal o povolení reklamního zařízení dle § 31 odst. 1 zákona č. 13/1997 Sb. Řízení o této žádosti zahájil žalovaný 15. 10. 2024 pod sp. zn. S-MHMP 895551/2024PKD a ke dni podání žaloby pravomocně neskončilo. Žalobce namítl, že než bude postaveno najisto, zda reklamní zařízení vyžaduje povolení dle zákona č. 13/1997 Sb., nelze je odstranit. Opačný postup by odporoval zásadě materiální pravdy (§ 4 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád) a zásadě dobré víry (§ 2 odst. 3 správního řádu). 7. Vstup na dotčený pozemek a odstranění reklamního zařízení zasáhl do žalobcova vlastnického práva a práva podnikat a provozovat jinou hospodářskou činnost. Tento postup byl překvapivý, neproporcionální okolnostem případu a svévolný vzhledem k tomu, že ve stejné době vedl žalovaný řízení o povolení reklamního zařízení. Namísto toho měl žalovaný jedno nebo druhé řízení přerušit či zastavit a žalobce o tom vyrozumět, aby mohl adekvátně reagovat. Byla tak porušena zásada souladného postupu a součinnosti mezi správními orgány vyjádřená v § 8 správního řádu. Žalovaný tak navíc učinil řízení o povolení reklamního zařízení bezpředmětným, jelikož odstranění reklamního zařízení je ex offo důvodem pro zastavení řízení dle § 66 odst. 1 písm. g) správního řádu. Na věci ničeho nemění ani skutečnost, zda reklamní zařízení v době podání žádosti o své povolení platným povolením disponovalo či nikoliv, ani skutečnost, že rozhodnutí žalovaného o této žádosti bylo nakonec negativní, jelikož odstraněním reklamního zařízení ještě před tímto rozhodnutím byl žalobce zkrácen na svých procesních právech. Žalobce zdůraznil, že toto řízení dosud nebylo pravomocně skončeno; aktuálně byl žalobce vyzván k doplnění odvolání proti prvostupňovému rozhodnutí, což 11. 2. 2026 učinil. 8. Postup žalovaného porušil také § 2 odst. 3 správního řádu. Žalobce měl v dobré víře za to, že v důsledku jednání žalovaného, který s ním vedl od října 2024 řízení o povolení reklamního zařízení, mu svědčilo právo žádat o povolení svého reklamního zařízení a také právo uplatnit veškeré opravné prostředky proti případnému nepovolení reklamního zařízení. Zvolené řešení tak neodpovídalo okolnostem případu a ostatně ani praxi tohoto správního orgánu. 9. Žalovaný ve vyjádření k žalobě vyložil, že 23. 11. 2023 obdržel od TSK podnět k zahájení řízení o odstranění reklamního zařízení. Následně 14. 4. 2024 vyzval žalobce, aby ve lhůtě 15 dnů doložil povolení k reklamnímu zařízení. Dne 30. 4. 2024 požádal žalobce o aktualizaci rozhodnutí o umístění stavby pro reklamu. Součástí žádosti bylo mimo jiné předchozí povolení tohoto zařízení žalovaným, vydané 13. 12. 2010 s platností do 30. 11. 2015. Reklamní zařízení tak bylo v době podání žádosti provozováno více než osm let bez platného povolení silničního správního úřadu. 10. Žalovaný požádal 22. 5. 2024 o součinnost při odstraňování nepovoleného reklamního zařízení v silničním ochranném pásmu komunikace vlastnici pozemku a 28. 5. 2024 vydal výzvu TSK k odstranění reklamního zařízení. Následně 4. 11. 2024 vydal oznámení o zahájení řízení o povolení reklamního zařízení a výzvu k uplatnění práv účastníků řízení (žalobce a vlastnice pozemku) a dotčeného orgánu – Policie České republiky, Krajského ředitelství policie hl. m. Prahy (dále „PČR“). Dne 27. 12. 2024 obdržel žalovaný nesouhlasné stanovisko PČR, jakožto dotčeného orgánu státní správy ve věcech bezpečnosti a plynulosti provozu na pozemních komunikacích. PČR uvedla, že na základě provedeného místního šetření je reklamní zařízení navrženo bez ochrany proti střetu vozidel se svou konstrukcí, nachází se v blízkosti křižovatky, dalších reklamních zařízení a stávajícího svislého dopravního značení; činná plocha reklamního zařízení je viditelná také v opačném směru jízdy. Navržené umístění je tak z hlediska bezpečnosti provozu na pozemních komunikacích nevhodné a v rozporu s § 31 odst. 2 zákona č. 13/1997 Sb. a § 78 odst. 6 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích (zákon o silničním provozu). Žalovaný proto žalobcovu žádost rozhodnutím č. j. MHMP-888324/2025/O4/Lj z 2. 9. 2025 zamítl. Žalovaný zdůraznil, že není oprávněn přezkoumávat předchozí souhlas PČR, neboť se jedná o závazný podklad rozhodnutí ve smyslu § 149 odst. 1 správního řádu. Stanovisko dotčeného orgánu je určeno pro správní orgán, který vede řízení, a jeho obsah je závazný pro výrokovou část rozhodnutí. Správní orgán tedy nemůže hodnotit jeho věcnou správnost, přiměřenost ani odůvodnění. 11. Nakonec žalovaný konstatoval, že komunikace Kutnohorská byla rozhodnutím žalovaného č. j. DOP-R5/584/98-Fi z 20. 1. 1998 zařazena do kategorie místní komunikace I. třídy, a proto se na ni podle § 30 odst. 2 písm. b) zákona č. 13/1997 Sb. vztahuje silniční ochranné pásmo ve vzdálenosti 50 m od osy vozovky. Žalobcovo reklamní zařízení tak muselo být odstraněno. 12. Soud přípisem z 28. 1. 2026 vyrozuměl o probíhajícím řízení vlastnici pozemku, BULLDOG REKLAMA s.r.o., a umožnil jí uplatnit v řízení práva osoby na něm zúčastněné. Ona toho však nevyužila. 3. Posouzení věci. 13. Soudní řád správní v § 82 stanoví, že každý, kdo tvrdí, že byl přímo zkrácen na svých právech nezákonným zásahem, pokynem nebo donucením („zásahem“ v širším slova smyslu) správního orgánu, který není rozhodnutím a