18 A 117/2025- 42 - text
pokračování 7 18 A 117/2025
[OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA
ROZSUDEK
JMÉNEM REPUBLIKY
Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci
žalobce: A. M., DiS.
bytem X
proti
žalované: rektorka Univerzity Karlovy
sídlem Ovocný trh 560/5, 116 36 Praha 1
o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 1. 9. 2025, č. j. UKRUK/121887/2025-11
takto:
I. Rozhodnutí rektorky Univerzity Karlovy ze dne 1. 9. 2025, č. j. UKRUK/121887/2025-11, se ruší a věc se vrací žalované k dalšímu řízení.
II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci na náhradě nákladů řízení částku ve výši 300 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku.
Odůvodnění:
I. Vymezení věci
1. V nynější věci se městský soud zabýval případem nepřijetí ke studiu na vysoké škole.
2. Rozhodnutím děkanky Filozofické fakulty Univerzity Karlovy z 16. 7. 2025, č. j. UKFF/121887/2025-6 (prvostupňové rozhodnutí), nebyl žalobce přijat ke studiu bakalářského studijního programu Andragogika a personální řízení od akademického roku 2025/26.
3. Žalobce se proti prvostupňovému rozhodnutí bránil odvoláním, které žalovaná v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítla a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Žalovaná poukázala na to, že žalobce nesplnil stanovené podmínky pro přijetí (potřebný minimální počet bodů). K námitce žalobce pak uvedla, že organizace přijímací zkoušky byla pro všechny uchazeče shodná a v souladu s oficiálně zveřejněnými odbornými požadavky, které stanovily okruh a charakter přípustných materiálů, jež mají uchazeči předložit hodnotící komisi (strukturovaný životopis a seznam prostudované literatury). Komise jejich využití při zkoušce umožnila. Žádné jiné materiály nebyly připuštěny. Pokud snad k pokusu využít jiné materiály došlo, měl uchazeč na tuto skutečnost upozornit v souladu s čl. 7 odst. 4 Řádu přijímacího řízení pro uchazeče Univerzity Karlovy; pak mohla být příslušná část přijímací zkoušky ukončena. Pozdější námitky nemůže žalovaná v rámci nynějšího odvolacího řízení zohlednit.
II. Obsah podání stran
4. Žalobce se závěry žalované nesouhlasil a svou žalobou se domáhal zrušení napadeného rozhodnutí. Současně žádal o osvobození od soudního poplatku a navrhl ustanovení zástupce (soud v průběhu řízení žalobce částečně osvobodil, zástupce mu neustanovil).
5. Žalobce namítal především nepřezkoumatelnost rozhodnutí obou stupňů. Ta jsou dle něj vzájemně rozporná, když prvostupňové rozhodnutí uvádí, že žalobce získal nutný minimální počet bodů, nebyl však přijat z kapacitních důvodů, zatímco žalovaná uvedla, že minimální počet bodů nezískal. Žalovaná se zároveň nedostatečně vypořádala s odvolací námitkou stran nerovného přístupu k informacím mezi uchazeči o studium z důvodu, že účastníci placeného přípravného kurzu byli informováni, že mohou při ústní části zkoušky použít vlastní poznámky. Současně namítal, že v příjímacím řízení byla porušena zásada rovnosti uchazečů. Žalobce přitom netvrdil, že byly povoleny jiné materiály, než stanovila fakulta, ale že informace o podmínkách zkoušky byla některým uchazečům poskytnuta dříve.
6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě z 28. 1. 2026 navrhla její zamítnutí. Napadené rozhodnutí je náležitě odůvodněné a vydané v souladu s právními předpisy i vnitřními předpisy vysoké školy. Odmítla, že by napadené rozhodnutí bylo vnitřně rozporné, je z něj zřejmý skutečný důvod nepřijetí. Tvrzení, že žalobce nesplnil minimální počet bodů, bylo sice neúplné, nikoli však nepravdivé, neboť žalobce skutečně nesplnil minimální počet bodů pro přijetí, když nesplnil minimální počet bodů, kterým by dosáhl na potřebné umístění, aby mohl být přijat. Žalovaná se též řádně vypořádala s námitkou, že v průběhu přijímacího řízení byli uchazeči, kteří se účastnili přípravného kurzu, informováni o možnosti využít vlastní písemné poznámky.
7. Podle žalované nedošlo ani k porušení rovnosti uchazečů. Odpovídající námitka byla nepodložená a značně obecná. Podle žalované jsou pro uchazeče závazným dokumentem Podmínky přijímacího řízení pro daný akademický rok, v případě žalobce tedy Podmínky přijímacího řízení ke studiu na Filozofické fakultě Univerzity Karlovy pro studium začínající akad. rokem 2025/2026: bakalářské a magisterské studium (Podmínky). Jimi se uchazeč musí řídit a tyto jsou shodné pro všechny uchazeče daného studijního programu. Podmínky přijímacího řízení byly v souladu s § 49 odst. 5 zákona o vysokých školách řádně zveřejněny na veřejných webových stránkách fakulty i ve studijním informačním systému dne 30. 9. 2024, tj. v pětiměsíčním předstihu, všichni uchazeči k nim tedy měli stejný přístup a měli shodné informace. V Podmínkách v části odborných požadavků pro bakalářský studijní program Andragogika a personální řízení, v prezenční formě studia, je podrobně rozepsán obsah přijímací zkoušky, a to jak písemné části, tak ústní. Jako požadavek k ústní části zkoušky bylo stanoveno odevzdat seznam prostudované oborově relevantní literatury a strukturovaný životopis v českém jazyce. V podmínkách není uvedeno, že by bylo možné využít jiné materiály. Přijímací zkouška je pro všechny uchazeče předmětného studijního programu stejná, tzn. všichni, kteří postoupí k ústní části přijímací zkoušky, mohou využít svůj seznam literatury a životopis, neboť to jsou dokumenty, které měli v předstihu zaslat na katedru. Příprava na přijímací zkoušku je zcela v rukách uchazeče. Uchazeč má možnost využít přípravného kurzu, jeho absolvování však nemůže zakládat nerovnost, jelikož je na každém uchazeči, jakou formu přípravy k přijímací zkoušce zvolí. Žalovaná je tak přesvědčena, že postupovala v souladu se zásadou rovnosti účastníků řízení.
8. Žalobce v replice doručené soudu 24. 2. 2026 setrval na svých žalobních námitkách. K otázce minimálního nutného počtu bodů zdůraznil, že bylo povinností odvolacího orgánu uvést důvod pro nepřijetí jednoznačně a konkrétně; dodatečné upřesnění až ve vyjádření k žalobě nemůže nahradit řádné odůvodnění rozhodnutí. K přezkoumatelnosti napadeného rozhodnutí dále zdůraznil, že v odvolání namítal možnou nerovnost podmínek při ústní části přijímací zkoušky, konkrétně možnost využití určitých dokumentů během zkoušky. Žalovaná tuto námitku odmítla jako obecnou, aniž se zabývala tím, zda k rozdílným informacím či instrukcím vůči části uchazečů mohlo dojít. Pokud by část uchazečů byla informována o konkrétním způsobu využití dokumentů při ústní části, zatímco jiní takovou informaci neměli, mohlo to ovlivnit jejich připravenost a následně bodové hodnocení. K tomu vysvětlil, že Podmínky stanovily povinnost předložit strukturovaný životopis a seznam prostudované literatury. Žalovaná nyní ve svém vyjádření dovozuje jejich využitelnost při zkoušce, aniž takový výklad byl z podmínek zřejmý. Pokud byly některým uchazečům poskytovány konkrétní instrukce k průběhu ústní části nad rámec zveřejněných Podmínek, mělo být v odvolacím řízení zjištěno, zda takový postup mohl mít vliv na rovnost podmínek. Z jejich textu totiž výslovně nevyplývá, že tyto dokumenty jsou určeny k aktivnímu využití uchazečem během ústní části zkoušky jako pomůcka. V situaci, kdy se žalobce umístil na 35.-36. místě při stanovené kapacitě 30 míst, nelze vyloučit, že i relativně malý rozdíl v bodovém hodnocení mohl mít vliv na výsledné pořadí.
III. Posouzení věci soudem
9. Žalobu podala osoba k tomu oprávněná; učinila tak po vyčerpání řádných opravných prostředků a včas. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). Soud dodává, že s ohledem na povahu věci spočívající v nepřijetí ke studiu na vysoké škole věc předřadil, a rozhodl tak o ní v souladu s § 56 odst. 1 s. ř. s. mimo pořadí.
10. Ve věci samé soud rozhodl bez nařízení jednání, souhlas účastníků řízení presumoval (§ 51 odst. 1 s. ř. s.); pro takový postup by ostatně byly splněny i předpoklady § 76 odst. 1 písm. a) s. ř. s. Soud neshledal potřebu nařídit jednání ani pro potřeby dokazování, neboť pro posouzení důvodnosti žaloby postačovalo vyjít z podkladů založených ve správním spise, jímž se dle ustálené praxe samostatně nedokazuje. Nebylo přitom třeba provést důkazy jiné; účastníci ani žádné takové důkazy nenavrhli (obě správní rozhodnutí i odvolání žalobce se ve správním spise samozřejmě nacházejí).
11. V logice soudního přezkumu se soud nejprve věnoval námitce nepřezkoumatelnosti. Tu žalobce vznesl předně co do údajné rozpornosti prvostupňového a napadeného rozhodnutí s ohledem na (ne)přesné označení důvodu nepřijetí žalobce ke studiu. Z tohoto důvodu soud napadené rozhodnutí nepřezkoumatelným neshledal. Děkanka v prvostupňovém rozhodnu