2 Azs 250/2016 — Nejvyšší správní soud

18 A 30/2025- 41 - text 7 pokračování 18 A 30/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedy Martina Lachmanna a soudců Jana Ferfeckého a Martina Bobáka ve věci žalobce: O. Z. pobytem X zastoupen advokátem Mgr. Tomášem Verčimákem sídlem Dřevná 382/2, 128 00 Praha 2 proti žalované: Komise pro rozhodování ve věcech pobytu cizinců sídlem nám. Hrdinů 1634/3, 140 00 Praha 4 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 7. 5. 2025, č. j. MV-64239-4/SO-2025 takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. III. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. Odůvodnění: I. Předmět řízení a vymezení sporu 1. Žalobce je ukrajinským státním občanem. V České republice žije přes 30 let. Jako rodinný příslušník občana EU (občana České republiky) je držitelem přechodného pobytu na území. Nynější věc se týká žádosti žalobce o vydání cestovního průkazu totožnosti ve smyslu § 114 odst. 5 písm. a) zákona č. 326/1999 Sb., o pobytu cizinců na území České republiky (zákon o pobytu cizinců). 2. Ministerstvo vnitra (ministerstvo) rozhodnutím z 25. 3. 2025, č. j. OAM-102297-17/CD-2024, žádost žalobce zamítlo. Odůvodnilo to jednak tím, že ze žádosti nevyplývá, že by z území České republiky žalobce vůbec hodlal vycestovat. Zároveň není zřejmé, že by nemohl požádat o vydání cestovního dokladu u země svého původu – žalobce dle ministerstva ani nemusel vycestovat na Ukrajinu, ale mohl si jej opatřit na Velvyslanectví Ukrajiny v Praze nebo na Generálním konzulátu Ukrajiny v Brně. Nesplňuje tak podmínky § 114 odst. 5 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Ministerstvo též uvedlo, že žalobce nesplňuje ani podmínky jiných ustanovení § 114 odst. 5, popř. odst. 6 uvedeného zákona. 3. Žalobce se bránil podáním odvolání. Žalovaná jeho odvolání v záhlaví označeným rozhodnutím (napadené rozhodnutí) zamítla a rozhodnutí ministerstva potvrdila. Uvedla, že žalobce je držitelem pouze přechodného pobytu, nesplňuje tak podmínky § 113 zákona o pobytu cizinců pro vydání cizineckého pasu; žádost byla proto správně posouzena podle § 114 téhož zákona. Na základě něj uzavřela, že nebyly splněny zákonné podmínky pro vydání cestovního průkazu totožnosti, zejména nemožnost opatřit si cestovní doklad z důvodů na vůli cizince nezávislých a skutečný účel vycestování. Konstatovala, že účastník řízení nepředložil žádný důkaz, který by prokazoval nemožnost získat cestovní doklad prostřednictvím Velvyslanectví Ukrajiny; dostupnost konzulárních služeb označila za veřejně známou. Nebylo prokázáno, že by žalobci zastupitelský úřad vydání dokladu odmítl. Žalovaná též zdůraznila, že účastník žádal o cestovní průkaz totožnosti nikoliv za účelem vycestování, ale v souvislosti s řešením své pobytové situace, což je v rozporu s účelem § 114 zákona o pobytu cizinců, jak jej vykládá i Nejvyšší správní soud (NSS). Upozornila rovněž, že žalobce mohl svou dokladovou situaci řešit již řadu let. Neprokázal tak existenci objektivních překážek. Dále podotkla, že zamítnutí žádostí nezasahuje do soukromého či rodinného života žalobce (není mu stanovena povinnost vycestovat z území ani není rozhodováno o jeho dalším pobytu na území). II. Žaloba a vyjádření žalované 4. Žalobce v žalobě zpochybnil oba základní rozhodovací důvody. Předně zdůraznil, že v ČR žije přes 30 let, od roku 1997 žije ve společné domácnosti s partnerkou, českou občankou. Ta přitom trpí závažným a dlouhodobým onemocněním a je na jeho péči závislá. Na Ukrajině naopak nemá žádné vazby. Vycestování na Ukrajinu by vzhledem ke zdravotnímu stavu partnerky a válečnému konfliktu nebylo reálně proveditelné. Správním orgánům především vyčítá, že řádně nezjistily stav věci bez důvodných pochybností, nevypořádaly se se vším, co v řízení vyšlo najevo, a nedostatečně odůvodnily své závěry. Současně tvrdí zásah do práv chráněných čl. 8 Evropské úmluvy a nerespektování závazků dle čl. 12, 22 a 23 Úmluvy o právech osob se zdravotním postižením, jelikož správní orgány nezohlednily dopady rozhodnutí na rodinný a soukromý život s ohledem na zdravotní stav partnerky, jež je na žalobci závislá. 5. Žalobce trvá na tom, že splňuje podmínky § 114 odst. 5 písm. a) zákona o pobytu cizinců, neboť nemá platný cestovní doklad a z důvodů na své vůli nezávislých si jej nemůže opatřit. Platnost ukrajinského pasu mu uplynula již v roce 2011, nedisponuje starým cestovním ani vnitřním pasem, nemá registraci/pobyt na Ukrajině ani další náležitosti vyžadované k vydání pasu; pobytová karta mu byla při řízení o prodloužení přechodného pobytu odejmuta, a proto nemůže ani legálně vycestovat. Poukaz žalovaného na obecnou dostupnost konzulárních služeb nemá náležitou oporu ve správním spise. Velvyslanectví Ukrajiny žalobci nemůže vyhovět, jak mu i sdělilo. Ve vycestování mu pak brání dlouhodobě vážný zdravotní stav partnerky a probíhající válečný konflikt v zemi původu. Poukaz žalovaného na rozsudek NSS z 15. 12. 2016, č. j. 2 Azs 250/2016 - 39, považuje žalobce za nepřiléhavý, jelikož on neodmítá vycestovat, nýbrž objektivně vzhledem k uvedeným skutečnostem nemůže. Správní orgány se dále řádně nezabývaly zásahem do soukromého a rodinného života žalobce, ačkoli jeho důsledkem bude neprodloužení přechodného pobytu, ztráta možnosti pracovat a závažný zásah do života jeho i na něm závislé partnerky, české občanky. Navrhuje, aby soud napadené rozhodnutí zrušil. 6. Žalovaná ve vyjádření k žalobě navrhla, aby soud žalobu zamítl. Odkázala především na odůvodnění napadeného rozhodnutí, neboť žalobní námitky byly vzneseny již v odvolání. Žalovaná zdůraznila, že žalobce nepředložil žádný důkaz o tom, že mu nemůže být vydán cestovní doklad standardní cestou prostřednictvím velvyslanectví. Správní orgán za něj nemůže obstarávat podklady potřebné k vyhovění jeho žádosti. Žalovaná též zopakovala, že žalobce žádal o cestovní průkaz totožnosti nikoli k vycestování, ale k řešení svého pobytového statusu, což je v rozporu s účelem tohoto institutu, jenž slouží výhradně k jednorázovému vycestování bez úmyslu návratu. Setrvala i na tom, že napadené rozhodnutí nezasahuje do žalobcova soukromého či rodinného života. III. Posouzení žaloby 7. Žaloba je včasná, podala ji osoba k tomu oprávněná. Soud přezkoumal napadené rozhodnutí v rozsahu uplatněných žalobních bodů [§ 75 odst. 2 věta první zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní (s. ř. s.)], jakož i z pohledu vad, k nimž je povinen přihlížet z úřední povinnosti. Vycházel ze skutkového a právního stavu, který tu byl v době rozhodování žalované (§ 75 odst. 1 s. ř. s.). 8. Soud o věci rozhodl bez nařízení ústního jednání postupem podle § 51 odst. 1 s. ř. s. Správním spisem, tj. včetně všech listin v něm založených, se nedokazuje; soud z něj vychází. Nad jeho rámec strany k důkazu ničeho nenavrhly. 9. Soud neshledal žalobu důvodnou. Dodává, že s ohledem na její povahu věc předřadil, a rozhodl tak o ní v souladu s § 56 odst. 1 s. ř. s. mimo pořadí. 10. Ze správního spisu soud zjistil, že žalobce podal dne 18. 12. 2024 žádost o vydání cestovního průkazu totožnosti. Z doplnění žádosti, odvolání i podané žaloby pak vyplývá, že se domáhá právě a jen naplnění podmínek § 114 odst. 5 písm. a) zákona o pobytu cizinců. Pokud se správní orgány stručně vyjadřovaly k tomu, že nesplňuje podmínky § 113 (institut cizineckého pasu) či jiných ustanovení § 114 odst. 5 a 6 uvedeného zákona, tyto závěry žalobce nijak nezpochybňuje. 11. Soud se proto věnoval jen naplnění podmínek § 114 odst. 5 písm. a) zákona o pobytu cizinců, dle kterého cestovní průkaz totožnosti k vycestování vydá ministerstvo na žádost cizince, který nemá platný cestovní doklad a nemůže si z důvodů nezávislých na jeho vůli opatřit cestovní doklad jiným způsobem (pozn. zvýraznění doplněno soudem). V odstavci pátém je dále uvedeno, že Cizinci podle písmene a) se cestovní průkaz totožnosti vydá s dobou platnosti nejdéle na 180 dnů a s územní platností do všech států světa. 12. Podle citovaného ustanovení lze tedy cestovní průkaz totožnosti vydat, jsou-li kumulativně splněny čtyři následující podmínky: 1) o cestovní průkaz totožnosti je žádáno za účelem vycestování z území, 2) cizinec nemá platný cestovní doklad, 3) nemůže si z důvodů nezávislých na jeho vůli opatřit cestovní doklad jiným způsobem a 4) cizinci byl na území povolen dlouhodobý pobyt nebo přechodný pobyt rodinného příslušníka občana Evropské unie. V případě, že některá z podmínek není splněna, vydat cestovní průkaz totožnosti nelze. 13. Správní orgány nezpochybňují, že je žalobce držitelem oprávnění přechodného pobytu rodinného příslušníka občana EU (ČR), nezpochybňují ani, že nemá platný cestovní doklad. Zpochybňují naplnění základního předpokladu pro vydání cestovního průkazu totožnosti, a to je úmysl z území České republiky vycestovat, a dále nemožnost obstarat si cestovní doklad z důvodu na žalobcově vůli nezávislých. 14. Po