6 Ads 11/2013 — Nejvyšší správní soud

20 Ad 29/2024- 45 - text 7 pokračování 20 Ad 29/2024 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. ve věci žalobce: S.V., narozený dne X.X.X bytem X proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25/1292, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne X. X. X, č. j. RN-X XX-X-X, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou domáhal zrušení rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení, pracoviště pro Prahu a Střední Čechy (dále jen „žalovaná“) ze dne X. X. X, č. j. RN-X X X-X-X (dále jen „napadené rozhodnutí”), jímž byly podle ust. § 88 odst. 8 zákona č. 582/1991 Sb., o organizaci a provádění sociálního zabezpečení, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 528/1991 Sb.“), a § 90 odst. 5 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „správní řád“), zamítnuty námitky žalobce a potvrzeno rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení (dále jen „správní orgán I. stupně“) ze dne X. X. X, č. j. R-X.X.X-X/X X X (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“). 2. Prvostupňovým rozhodnutím správní orgán I. stupně ve svém výroku I. uvolnil dle ust. § 54 zákona č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon č. 155/1995 Sb.“) žalobci výplatu invalidního důchodu pro invaliditu X stupně, a to od X. X. X. Správní orgán I. stupně v témže rozhodnutí ve svém výroku II. dále rozhodl tak, že žalobci podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. a čl. II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, náleží od X. X. X invalidní důchod pro invaliditu X stupně. II. Žaloba a její podstatný obsah 3. Žalobce nesouhlasil s prvostupňovým rozhodnutím, ve kterém mu žalovaná nepřiznala invalidní důchod X stupně s tím, že žalobci byl žalovanou přiznán pouze invalidní důchod pro invaliditu X stupně. Žalobce proti rozhodnutí žalované podal v zákonné lhůtě námitky, kterým nebylo vyhověno a prvostupňové rozhodnutí žalované bylo potvrzeno. Žalobce nesouhlasil se závěrem posudkového lékaře žalované, který dospěl k závěru, že u žalobce jde o invaliditu X stupně. 4. Žalobce namítal, že posudkový lékař žalované nesprávně vyhodnotil jeho výkonnost a jeho schopnost vykonávat denní aktivity a tím pádem i jakoukoli pracovní činnost. Žalobce uvedl, že trpí těžkou X X, která se projevuje neustálými X X, a to v nejhorší možné formě, kdy žalobce není schopen jakýchkoli sociálních interakcí, žalobce si sám není schopen obstarávat záležitosti denní potřeby, na kterých je závislý (např. nákupy). Žalobce shrnul, že během těchto epizod je de facto zcela odříznutý od běžného života a není schopen standardně fungovat, natož být alespoň částečně součástí pracovního procesu. 5. Žalobce dále namítal, že posudkový lékař nereflektoval jeho dramaticky se zhoršující zdravotní stav. Žalobce strávil dlouhou dobu ve X X, což se podle něj projevilo na jeho zhoršeném X X. Počátkem roku X, kdy byl žalobce z X X X, se jeho zdravotní stav nadále zhoršoval a situace vygradovala v roce 2023, kdy žalobce prakticky přestal vycházet z domu a nebyl schopen obstarávat své základní životní potřeby. 6. Žalobce uzavírá, že žalobkyně rozhodla na základě nedostatečně zjištěného skutkového stavu. Žalobce proto navrhl zrušení napadeného rozhodnutí a vrácení věci žalované k dalšímu řízení. III. Vyjádření žalované 7. Žalovaná ve svém vyjádření shrnula platnou právní úpravu a s ohledem na namítanou nesprávnost posouzení zdravotního stavu žalobce navrhla přezkoumání zdravotního stavu žalobce posudkovou komisí Ministerstva práce a sociálních věcí, která je příslušná k posouzení zdravotního stavu a pracovní schopnosti žalobce pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění. 8. Za stavu v době podání vyjádření žalovaná setrvala na napadeném rozhodnutí, kteréžto je založeno na objektivním, úplném zjištění a posouzení zdravotního stavu žalobce posudkovým lékařem, jehož posudek splňuje požadavky úplnosti, celistvosti a přesvědčivosti. Rovněž tak se vypořádává se všemi rozhodujícími skutečnostmi a vymezuje rozhodující příčinu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce. IV. Obsah správního spisu 9. Ze správního spisu soud zjistil následující skutečnosti podstatné z hlediska předmětu řízení. 10. Dne X. X. X vydal správní orgán I. stupně prvostupňové rozhodnutí, jímž ve svém výroku I. uvolnil dle ust. § 54 zákona č. 155/1995 Sb. žalobci výplatu invalidního důchodu pro invaliditu X stupně a to od X. X. X. Správní orgán I. stupně v témže rozhodnutí ve svém výroku II. dále rozhodl tak, že žalobci podle ust. § 39 odst. 2 písm. b) zákona č. 155/1995 Sb. a čl. II bodu 3 zákona č. 220/2011 Sb., kterým se mění zákon č. 155/1995 Sb., o důchodovém pojištění, ve znění pozdějších předpisů, a některé další zákony, náleží od X. X. X invalidní důchod pro invaliditu X stupně. 11. Žalobce podal dne X. X. X včasné námitky proti prvostupňovému rozhodnutí. 12. V posudku o invaliditě v námitkovém řízení ze dne X. X. X, č. j. LPS/X/X-NR-UST_CSSZ, vypracovaném oddělením lékařské posudkové služby žalované dospěla posuzují lékařka MUDr. E. V. k závěru, že se u žalobce jedná o pokles pracovní schopnosti o X %. Posuzující lékařka shledala, že rozhodující příčinou dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu žalobce s nejvýznamnějším dopadem na pokles pracovní schopnosti je zdravotní postižení uvedené v kapitole X. (X), položce XX (X, X, X, X, X) přílohy k vyhlášce č. 359/2009 Sb., kterou se stanoví procentní míry poklesu pracovní schopnosti a náležitosti posudku o invaliditě a upravuje posuzování pracovní schopnosti pro účely invalidity (dále jen „vyhláška o posuzování invalidity“), které odpovídá míra poklesu pracovní schopnosti X – X %. Posudková lékařka stanovila míru poklesu pracovní schopnosti žalobce na horní hranici stanoveného rozmezí, tj. X %. Posudková lékařka vzhledem k dalšímu postižení zdravotního stavu podle § 3 odst. 1 vyhlášky o posuzování invalidity zvýšila tuto hodnotu o 10 %, celková míra poklesu pracovní schopnosti žalobce činí po navýšení X %. 13. Na základě posudku o invaliditě v rámci námitkového řízení pak žalovaná vydala napadené rozhodnutí, ve kterém se opřela o závěry a odůvodnění shora uvedeného posudku pro účely námitkového řízení. V. Hodnocení věci Městským soudem v Praze 14. Městský soud v Praze na základě podané žaloby přezkoumal napadené rozhodnutí, jakož i řízení, které jeho vydání předcházelo, a to v mezích žalobních bodů, kterými je vázán [§ 75 odst. 2 věta prvá zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, (dále jen „s. ř. s.“)], a po provedeném řízení dospěl k závěru, že žaloba není důvodná. Rozhodoval přitom po projednání věci, ke kterému nařídil jednání s ohledem na potřebu provést důkaz přinejmenším posudkem posudkové komise Ministerstva práce a sociálních věcí. 15. Městský soud v Praze při posouzení dané věci vycházel zejména z následujících ustanovení právních předpisů. 16. Podle ust. § 38 zákona č. 155/1995 Sb. pojištěnec má nárok na invalidní důchod, jestliže nedosáhl věku 65 let a stal se a) invalidním a získal potřebnou dobu pojištění, pokud nesplnil ke dni vzniku invalidity podmínky nároku na starobní důchod podle § 29, popřípadě, byl-li přiznán starobní důchod podle § 31, pokud nedosáhl důchodového věku, nebo b) invalidním následkem pracovního úrazu. 17. Ustanovení § 39 zákona č. 155/1995 Sb. upravuje 3 stupně invalidity z důvodu dlouhodobě nepříznivého zdravotního stavu. Jestliže pracovní schopnost pojištěnce poklesla nejméně o 35 %, avšak nejvíce o 49 %, jedná se o invaliditu I. stupně. Pokud poklesla nejméně o 50 %, avšak nejvíce o 69 %, jedná se o invaliditu II. stupně. V případě poklesu nejméně o 70 % se jedná o invaliditu III. stupně. 18. Z výše uvedené právní úpravy vyplývá, že pojištěnec ve věku žalobce má nárok na invalidní důchod za současného splnění dvou podmínek, a sice že se stane invalidním a zároveň získá potřebnou dobu pojištění. Správní orgán není sám oprávněn zkoumat, zda a k jakému datu se žadatel stal, popř. zůstal, invalidním a v jakém stupni. Správní rozhodnutí o nároku na invalidní důchod je tak závislé především na odborném lékařském posouzení (viz ust. § 8 odst. 7, 8, 9 zákona č. 582/1991 Sb.). Správní orgán je pouze oprávněn a zároveň též povinen vyhodnotit, zda lékařský posudek, ze kterého při posouzení nároku na invalidní důchod vychází, splňuje požadavky na úplnost a přesvědčivost. 19. Na základě ust. § 4 odst. 2 zákona č. 582/1991 Sb. zdravotní stav a pracovní schopnost občanů pro účely přezkumného řízení soudního ve věcech důchodového pojištění a pro účely odvolacího řízení správního (tzn. námitkového řízení) posuzuje Ministerstvo práce a sociálních věcí, pokud napadené rozhodnutí bylo vydáno na základě posudku okresní správy sociálního zabezpečení; za tím účelem zřizuje