20 Az 24/2025 – Městský soud v Praze

20 Az 24/2025- 29 - text  9 20 Az 24/2025 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem JUDr. Tomášem Švecem, Ph.D. v právní věci žalobce: X, narozený dne X státní příslušnost X bytem v ČR: X zastoupený Mgr. Tomášem Císařem, advokátem sídlem Vyšehradská 415/9, 128 00 Praha proti žalovanému: Ministerstvo vnitra, Odbor azylové a migrační politiky sídlem Nad štolou 936/3, 170 00 Praha o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 12. 8. 2025, č. j. OAM-808/ZA-ZA11-ZA05-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žalovanému se náhrada nákladů řízení nepřiznává. III. Žalobce nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Vymezení věci 1. Žalobce se žalobou podanou Městskému soudu v Praze domáhal zrušení v záhlaví označeného rozhodnutí žalovaného, jímž bylo podle ustanovení § 25 písm. i) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o azylu“) zastaveno řízení o jeho žádosti o udělení mezinárodní ochrany z důvodu, že tato žádost byla shledána nepřípustnou podle ustanovení § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu. II. Žaloba a její podstatný obsah 2. Žalobce předně uvedl, že se cítí být rozhodnutím žalovaného správního orgánu zkrácen na svých právech, jelikož správní orgán nezákonně nepřezkoumal jeho žádost v souladu se zákonem a řízení následně zastavil jako nepřípustné pro jeho opakovanost, resp. opakovanost žádosti, čímž se zbavil povinnosti jej meritorně přezkoumat a žalobce tak připravil o možnost se bránit proti meritornímu rozhodnutí o věci, jakožto i o možnost vyčkat na rozhodnutí soudu o této žalobě, aniž by musel žádat o odkladný účinek. 3. Namítal, že žalovaný porušil § 2 odst. 4 a § 3 zákona č. 500/2004 Sb., správní řád, ve znění pozdějších předpisů, (dále jen „správní řád“) neboť nezjistil stav věci způsobem, o němž nejsou důvodné pochybnosti, a to v rozsahu, který je nezbytný vzhledem k okolnostem daného případu, a neřídil se pravidlem, aby při rozhodování skutkově shodných nebo obdobných případů nevznikaly nedůvodné rozdíly. Správní orgán dospěl k závěru, že žádost o mezinárodní ochranu podal žalobce opakovaně, aniž by uvedl nové skutečnosti, které neuplatnil v předchozím řízení, a které by odůvodňovaly závěr o nebezpečí pronásledován v zemi původu. Z konstantní judikatury Nejvyššího správního soudu podle žalobce vyplývá, že z ustanovení § 10a písm. e) zákona o azylu plyne nutnost kumulativního splnění dvou podmínek pro to, aby bylo možné opakovanou žádost věcně projednat, a to uvedení nových skutečností nebo zjištění, jež by prima facie mohly mít dopad do hmotněprávního postavení žadatele, když současně se musí jednat o takové skutečnosti a zjištění, jež nebyly bez vlastního zavinění žadatele zkoumány v předchozím řízení. 4. Žalobce je přitom přesvědčen, že v jeho případě jsou splněny podmínky pro to, aby žádost mohla být věcně posouzena. Měl za to, že neměl dostatek prostoru, aby dostatečně odůvodnil svou žádost a aby mohly být zjištěny skutečnosti podstatné pro posouzení žádosti jako nepřípustné. Žalovaný dle žalobce vycházel prakticky výhradně ze žádosti o mezinárodní ochranu předchozí, která nemůže být dostatečná pro zjištění stavu věci bez důvodných pochybností. 5. Žalobce žalovanému rovněž vytkl, že se při posuzování jeho žádosti nezabýval tvrzenými skutečnosti řádně, nezjistil aktuální bezpečnostní situaci v zemi žalobce, ani se o to nepokusil, naopak operoval s podklady staršími, než bylo datum podání žádosti, tj. vycházel patrně z předešlé žádosti a jejích podkladů. Žalobce měl tak za to, že nedošlo k řádnému přezkoumání přípustnosti podané žádosti a jedná se tak o nepřezkoumatelné rozhodnutí. Opakovanost jeho žádosti tak spočívá pouze v tom, že byla podána v pořadí již druhá žádost. Správní orgán ve svém odůvodnění nedostatečně rozvedl svoji úvahu o nepřípustnosti žádosti, kdy žalobce z napadeného rozhodnutí neměl možnost seznat, co mu správní orgán vytýká. 6. Žalobce také poukázal na metodickou Příručku k postupům a kritériím pro určování právního postavení uprchlíků, vydanou Úřadem vysokého komisaře pro uprchlíky OSN v roce 1992, která se v článcích 195. – 219. věnuje problematice „prokazování faktů.“ Žalobce rovněž odkázal na rozhodnutí Nejvyššího správního soudu č. j. 1 Azs 43/2009-66, ve kterém se Nejvyšší správní soud podle žalobce zabýval z hlediska posouzení a projednatelnosti podané žádosti obdobnou situací. Z tohoto rozhodnutí žalobce rovněž obsáhle citoval. 7. Žalobce měl rovněž za to, že nebyl řádně seznámen s podklady pro vydání rozhodnutí. Rovněž pak nebyl ani řádně poučen o možnosti se k těmto vyjádřit a případně navrhnout jejich doplnění. Stejně tak nebylo žalobci řádně sděleno při pohovoru, že pouhý obecný odkaz na předchozí žádost není dostatečným projevem vůle, kdy ani správní orgán nemohl vědět, na co přesně žalobce odkazoval. Správní orgán podle žalobce pochybil, pokud se spokojil toliko s takovým obecným odkazem a měl pak povinnost řádně zjistit, na co žalobce odkazuje, zda na osobní poměry, na tvrzené důvody, či na jiné okolnosti. Pokud byl takový odkaz nedostatečný, měl správní orgán poučovací povinnost žalobce na toto upozornit. Správní orgán tedy i přes skutečnost, že nezjistil řádně skutečný stav věci, vyvodil obecné a ničím nepotvrzené závěry o nepřípustnosti žádosti, kterou jsou proto evidentně nepřezkoumatelné. 8. Závěrem podané žaloby tak žalobce navrhl zdejšímu soudu, aby napadené rozhodnutí zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Současně navrhoval, aby mu soud přiznal právo na náhradu nákladů řízení. III. Vyjádření žalovaného 9. Žalovaný ve svém vyjádření k žalobě předně shrnul průběh správního řízení a poté uvedl, že žalobce sice namítá, že nepřezkoumal jeho žádost meritorně, avšak hmotněprávní důvody této výtky neuvedl, pouze odkázal na judikaturu v dané oblasti. Pokud následně žalobce tvrdil, že mu žalovaný neposkytl dostatek informací a prostoru proto, aby mohlo být o jeho žádosti meritorně rozhodnuto, ani zde není podle žalovaného zřejmé, co konkrétně měl žalobce na mysli, jinými slovy, co konkrétně chtěl sdělit. 10. K žalobcem namítanému nedostatku zjištění aktuální bezpečnostní situace v zemi žalovaný uvedl, že na podkladě informací o zemi původu žalobce zjistil a v napadeném rozhodnutí i řádně uvedl, že v X nedošlo od doby, kdy byla meritorně posuzována předchozí žádost žalobce, tedy od 27. srpna 2024 resp. od 25. června 2025, kdy Nejvyšší správní soud v Brně zamítl kasační stížnost jako nedůvodnou, ani k žádné změně, která by mohla představovat novou skutečnost ve smyslu ustanovení § 11a odst. 1 písm. b) zákona o azylu, neboť by svědčila o tom, že by žalobce mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 zákona o azylu nebo že by mu hrozila vážná újma podle § 14a zákona o azylu. Žalovaný také pro úplnost v napadeném rozhodnutí konstatoval, že ve vlasti žalobce existuje řešení situace dlužníka, a to včetně vyhlášení osobního bankrotu. Lze s věřitelem stanovit splátkový kalendář. Pokud tento odmítne, lze se obrátit na soud, který do dvou měsíců projedná příslušný návrh. Dále lze využít i tzv. likvidaci a splacení závazků (k tomu odkázal na Informaci OAMP: X– Socio-ekonomická situace ze dne 06. června 2025). 11. Žalovaný také zdůraznil, že žalobcem uváděné důvody nemohou při posuzování otázky, zda se objevily takové závažné skutečnosti, které by mohly mít za následek jiné rozhodnutí než v předchozím řízení, rozhodně obstát. Žalovaný tak neshledal důvody pro opakované posuzování žádosti o udělení mezinárodní ochrany ve vztahu k žalobcem uváděným důvodům, neboť ten neuvedl žádnou novou relevantní skutečnost ve smyslu zákona o azylu, která by odůvodňovala opětovné vedení správního řízení a opětovné hodnocení důvodů odchodu žalobce z vlasti a obav z návratu do vlasti. 12. S ohledem na shora uvedené tak žalovaný zdejšímu soudu navrhl, aby podanou žalobu jako nedůvodnou zamítl. IV. Obsah správního spisu 13. Ze správního spisu zjistil zdejší soud tyto pro řízení podstatné skutečnosti. 14. Žalobce podal dne 21. 7. 2025 opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, přičemž následně byl žalovaným vyzván k poskytnutí údajů k této žádosti. Údaje k podané žádosti poskytl žalobce dne 25. 7. 2025, když mimo jiné uvedl, že je narozen X v oblasti X v X, je státním příslušníkem X národnosti, dorozumí se X a X, hlásí se obecně k X, nemá žádné politické přesvědčení, není členem žádné politické strany ani politické skupiny, je ženatý a má dvě děti, přičemž jeho manželka s dětmi žijí v X. Jako poslední místo bydliště ve vlasti uvedl adresu ve městě X v oblasti X. Jedná se o rodinný dům ve vlastnictví matky žalobce. K průběhu cesty do České republiky se poté vyjádřil tak, že cestoval z X letecky do X, kam vstoupil dne 2. 12. 2022, aby hned s kamarády odjel autem to České republiky, kde setrval do 10. 10. 2023, kdy odletěl domů do X a tam byl do 25. 10. 2023, kdy letecky odcestoval do České republiky a od té doby nevycestoval. Dále uvedl, že o mezinárodní ochranu již žádal v roce 2024. O