44 Az 1/2026 – Městský soud v Praze

44 Az 1/2026- 19 - text 6 44 Az 1/2026 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl samosoudcem Milanem Tauberem v právní věci žalobce: proti žalovanému: M. B., narozen XXX státní příslušnost XXX bytem XXX zastoupen advokátem JUDr. Matějem Šedivým sídlem Václavské náměstí 21, Praha 1 Ministerstvo vnitra se sídlem Nad Štolou 3, Praha 7 o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ze dne 30. 12. 2025, č. j. OAM-1252/ZA-ZA11-VL11-2025, takto: I. Žaloba se zamítá. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. Odůvodnění: I. Základ sporu a obsah žaloby 1. Žalobce podanou žalobou brojí proti napadenému rozhodnutí, jímž byla jeho žádost o udělení mezinárodní ochrany posouzena jako nepřípustná podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona č. 325/1999 Sb., o azylu a o změně zákona č. 283/1991 Sb., o Policii České republiky, ve znění pozdějších předpisů, (zákon o azylu), a řízení o udělení mezinárodní ochrany bylo zastaveno. 2. Žalobce uvádí, že správní orgán dospěl k závěru o duplicitě jeho žádosti, ačkoli v nové žádosti předestřel okolnosti, které podle jeho názoru představují zásadní změnu skutkového stavu a zesílené humanitární důvody pro udělení ochrany. 3. Žalobce namítá, že správní orgán věc neposoudil věcně a odmítl se zabývat podstatou jeho tvrzení. Uvádí, že ve své zemi původu není schopen zajistit obživu pro sebe ani pro svou rodinu, kterou tvoří manželka a sedm dětí žijících v XXX. Namítá, že naopak na území České republiky je plně integrován, pracuje a je schopen ekonomicky zajistit jak sebe, tak svou rodinu. Podle žalobce měl správní orgán tyto změněné okolnosti reflektovat a posoudit je jako nové skutečnosti významné pro posouzení humanitárního azylu. Žalobce z toho dovozuje, že žalovaný nepostupoval v souladu s § 3 správního řádu, neboť správně nezjistil skutečný stav věci a zcela pominul jeho argumentaci týkající se životních podmínek v zemi původu i jeho integrace v České republice. Za nepřezkoumatelné označuje rozhodnutí také z důvodu absence hodnocení ekonomické a bezpečnostní situace v XXX. Podle žalobce správní orgán pouze rekapituloval skutkové okolnosti předchozího řízení a zaměřil se výlučně na politické důvody, aniž by jakkoli reflektoval jím tvrzené humanitární aspekty. 4. Žalobce rovněž namítá, že správní orgán nesprávně hodnotil jeho výpověď jako nevěrohodnou. Poukazuje na judikaturu i metodiku Úřadu vysokého komisaře pro uprchlíky OSN týkající se dokazování v azylovém řízení, podle nichž nelze po žadateli vyžadovat prokázání všech skutečností dokumentárními důkazy. Zdůrazňuje, že správní orgán měl sám aktivně přispět k objasnění skutkového stavu a v případě pochybností rozhodovat v jeho prospěch. 5. Ve vztahu k případnému návratu do vlasti žalobce uvádí, že mu hrozí vážná újma, a to především z důvodu nemožnosti získat ochranu před soukromými osobami, a to i vzhledem ke korupci ve státních strukturách. Tvrdí, že toto nebezpečí správní orgán bezdůvodně bagatelizoval, aniž by jeho tvrzení prověřil. Odkazuje na judikaturu Nejvyššího správního soudu i Ústavního soudu zdůrazňující požadavky na úplné, srozumitelné a přesvědčivé odůvodnění správních rozhodnutí a tvrdí, že tyto požadavky v jeho věci splněny nebyly. 6. Na základě shora uvedeného žalobce navrhl, aby soud zrušil napadené rozhodnutí a vrátil věc žalovanému k dalšímu řízení. II. Vyjádření žalovaného k podané žalobě 7. Žalovaný se vyjádřil, že trvá na zákonnosti napadeného rozhodnutí. Zdůrazňuje, že řízení o opakované žádosti žalobce bylo zastaveno podle § 25 písm. i) zákona o azylu, neboť žádost byla shledána nepřípustnou dle § 10a odst. 1 písm. e) téhož zákona. Žalovaný konstatuje, že v novém řízení byly shledány shodné důvody žádosti jako v řízení předchozím, a žalobce sám uvedl, že si ani přesně nepamatuje důvody své prvotní žádosti. Žalovaný k tomu dodává, že žalobce zmínil pouze skutečnost, že mu bylo známým doporučeno odcestovat do České republiky, kde si měl vydělat peníze, a že svůj dřívější dluh v XXX již splatil, zatímco v České republice chce zůstat, protože se mu zde líbí. 8. Žalovaný uvádí, že žalobce v řízení neprokázal žádné nové skutečnosti, které by zakládaly jeho tvrzení o zesílené nouzi či nových humanitárních důvodech. Podle žalovaného žalobce pouze odkázal na dříve uváděné důvody, které však nejsou nové, a navíc sám uvedl, že dluh, na nějž poukazoval, byl již splacen. V této souvislosti žalovaný odkazuje na § 11a odst. 1 zákona o azylu a zdůrazňuje, že nebyly splněny podmínky pro věcné posouzení opakované žádosti. 9. Dále žalovaný uvádí, že v případě nepřípustné žádosti je povinen postupovat podle § 10a odst. 2 zákona o azylu, což znamená, že se nesmí zabývat naplněním podmínek pro udělení azylu nebo doplňkové ochrany. Tato zákonná úprava podle žalovaného odpovídá na výtky žalobce, podle nichž se správní orgán nevěnoval jeho ekonomické a sociální situaci ani bezpečnostní situaci v zemi původu. Žalovaný zdůrazňuje, že tato tvrzení nemohl a nesměl věcně posuzovat, neboť mu to právní úprava neumožňuje v případě nepřípustné žádosti. 10. Ve vztahu k námitkám týkajícím se humanitárního azylu žalovaný připomíná, že od 1. 10. 2025 již nelze podle zákona o azylu udělit tzv. národní humanitární azyl, neboť byl z právního řádu vypuštěn na základě změny provedené zákonem č. 314/2025 Sb. Tento žalobní bod proto podle žalovaného nemůže obstát. Pokud jde o tvrzení žalobce, že žalovaný neprovedl porovnání jeho první a druhé žádosti, žalovaný uvádí, že se tímto srovnáním zabýval, o čemž svědčí příslušná část odůvodnění napadeného rozhodnutí. 11. S ohledem na shora uvedené žalovaný soudu navrhl žalobu jako nedůvodnou zamítnout. III. Posouzení žaloby Městským soudem v Praze 12. Soud ve věci rozhodl bez nařízení jednání podle § 51 odst. 1 s. ř. s., neboť žalobce i žalovaný s tímto postupem souhlasili, resp. nevyjádřili nesouhlas s rozhodnutím věci bez nařízení jednání. Veškeré podklady a listiny, z nichž soud vycházel, a jichž se dovolávaly i procesní strany ve svých podáních, jsou obsaženy ve správním spisu, jímž se dokazování neprovádí (viz rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 29. 1. 2009, č. j. 9 Afs 8/2008-117, č. 2383/2011 Sb. NSS). Zároveň nebylo navrženo provedení důkazních prostředků, které by nebyly součástí správního spisu předloženého žalovaným. 13. Žaloba není důvodná. 14. Podle § 10a odst. 1 písm. e) zákona o azylu [ž]ádost o udělení mezinárodní ochrany je nepřípustná, podal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, kterou ministerstvo posoudilo jako nepřípustnou podle § 11a odst. 1. 15. Podle § 11a odst. 1 zákona o azylu, [p]odal-li cizinec opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany, ministerstvo nejprve posoudí přípustnost opakované žádosti o udělení mezinárodní ochrany, a to, zda uvedl nebo se objevily nové skutečnosti nebo zjištění, které a) nebyly bez vlastního zavinění cizince předmětem zkoumání důvodů pro udělení mezinárodní ochrany v předchozím pravomocně ukončeném řízení a b) svědčí o tom, že by cizinec mohl být vystaven pronásledování z důvodů uvedených v § 12 nebo že mu hrozí vážná újma podle § 14a. 16. Podle § 25 písm. i) zákona o azylu [ř]ízení se dále zastaví, jestliže je žádost o udělení mezinárodní ochrany nepřípustná. 17. K tomu, aby se správní orgán mohl znovu věcně zabývat opakovanou žádostí žadatele o udělení mezinárodní ochrany, je nezbytné, aby existovaly nové skutečnosti nebo zjištění, které mají určitou přidanou hodnotu a kvalitu oproti předchozí žádosti. Z tohoto pravidla vychází i relevantní judikatura Nejvyššího správního soudu. Podle závěrů jeho rozsudku ze dne 11. 6. 2009, č. j. 9 Azs 5/2009-65, hlavním smyslem a účelem možnosti podat opakovanou žádost o udělení mezinárodní ochrany je postihnout případy, kdy se objeví takové závažné skutečnosti, které by mohly ovlivnit hmotněprávní postavení žadatele a které nemohl uplatnit vlastní vinou během předchozího pravomocně ukončeného řízení. Při opakovaném podání žádosti o udělení mezinárodní ochrany je proto nutno důsledně dbát na splnění těchto podmínek, které mají na straně jedné garantovat určitou přidanou hodnotu této nové žádosti, jež může vést k jinému rozhodnutí než u žádosti předchozí, a na straně druhé zajistit, aby nedocházelo k účelovému podávání opakovaných žádostí. V tomto rozsudku Nejvyšší správní soud dále uvedl, že „zpravidla se přitom může jednat o takové skutečnosti, ke kterým došlo během času a jako takové lze připomenout zejména změnu situace v zemi původu nebo změnu poměrů ve vztahu k osobě žadatele, např. udělení azylu matce nezletilé žadatelky, jejíž žádost již byla pravomocně zamítnuta; k tomu srov. rozsudek Nejvyššího správního soudu ze dne 5. 11. 2008, č. j. 9 Azs 14/2008-57.“. Zdůraznil současně, že věcné projednání opakované žádosti je výjimkou, „kterou je třeba vykládat restriktivně tak, aby byl respektován jeden ze základních principů rozhodování ve veřejném právu, a sice princip právní jistoty, jehož výrazem je i překážka věci pravomocně rozhodnuté.“. K tomu obdobně též r