3 Ads 7/2011 — Nejvyšší správní soud

9 Ad 5/2025- 49 - text  10 9 A 5/2025 [OBRÁZEK]ČESKÁ REPUBLIKA ROZSUDEK JMÉNEM REPUBLIKY Městský soud v Praze rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ivanky Havlíkové a soudkyň Mgr. Olgy Zimové a Mgr. Ing. Silvie Svobodové v právní věci žalobce: T. M. bytem X. proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení sídlem Křížová 25, 225 08 Praha 5 o žalobě proti rozhodnutí žalované ze dne 12. 3. 2025, č. j. X, sp. zn. 144/2025, takto: I. Rozhodnutí České správy sociálního zabezpečení ze dne 12. 3. 2025, č. j. X, sp. zn. 144/2025, se zrušuje a věc se vrací žalované k dalšímu řízení. II. Žalovaná je povinna zaplatit žalobci náhradu nákladů řízení ve výši 3 000 Kč, a to do jednoho měsíce od právní moci tohoto rozsudku. Odůvodnění: Stručné vymezení věci 1. Žalobce se podanou žalobou domáhal přezkoumání v záhlaví uvedeného rozhodnutí žalované, jímž žalovaná zamítla jeho odvolání proti rozhodnutí Územní správy sociálního zabezpečení pro hlavní město Prahu a Středočeský kraj, Pražské správy sociálního zabezpečení („PSSZ“), ze dne 20. 1. 2025, č. j. X, sp. zn. 313/OSVC/OST/3/25 („prvostupňové rozhodnutí“), ve věci nevyhovění podané námitce promlčení dluhu na pojistném a penále ve výši 26.780 Kč dle ustanovení § 18 odst. 1, 2 zákona č. 589/1992 Sb., o pojistném na sociální zabezpečení a příspěvku na státní politiku zaměstnanosti („zákon o pojistném“), v tomto znění „ve věci dlužných záloh na pojistné za měsíce částečně červenec 2024 až prosinec 2024 ve výši 19 962 Kč, penále z doplatku na pojistném za rok 2022 ve výši 165 Kč, penále z doplatku na pojistném za rok 2023 ve výši 55 Kč, penále ze záloh na pojistné za rok 2022 ve výši 2 255, penále ze záloh na pojistné za rok 2023 ve výši 2 439 Kč a penále ze záloh na pojistné za rok 2024 ve výši 1 904 Kč“, a prvostupňové rozhodnutí potvrdila. Napadené rozhodnutí 2. Z odůvodnění žalobou napadeného rozhodnutí vyplynulo, že na základě chybně zpracovaného přehledu o příjmech a výdajích žalobce za rok 2013 z důvodu nesprávného posouzení výkonu samostatné výdělečné činnosti žalobce ze strany PSSZ byl žalobci vrácen přeplatek ve výši 41.598 Kč. Poté, co žalobce podal žalobu proti rozhodnutí žalované ve věci přiznání starobního důchodu, kterou požadoval započtení roku 2013 pro výpočet starobního důchodu, byla provedena kontrola a přehled o příjmech a výdajích žalobce za rok 2013 byl opraven tak, že byl stanoven nový přeplatek na pojistném za rok 2013 ve výši 18.923 Kč (od původně vráceného přeplatku 41.598 Kč bylo odečteno dlužné pojistné 22.675 Kč). Dne 9. 1. 2025 bylo provedeno ze strany PSSZ přeumístění plateb za roky 2013 - 2024 dle ustanovení § 22a zákona o pojistném, čímž byl dluh na pojistném roku 2013 ve výši 22 675 Kč uhrazen. Žalobci bylo dne 14. 1. 2025 doručeno vyúčtování ze dne 9. 1. 2025 s novou dlužnou částkou ve výši 26.780 Kč. 3. Žalobce podal námitku promlčení, jíž PSSZ prvostupňovým rozhodnutí nevyhověla. V odvolání proti prvostupňového rozhodnutí namítl žalobce opět promlčení svého dluhu na pojistném za rok 2013 s odkazem na uplynutí desetileté promlčení lhůty dle § 18 odst. 1 první věta zákona o pojistném, přičemž dle žalobce došlo nejen k promlčení, ale i k prekluzi. 4. O odvolání rozhodla žalovaná napadeným rozhodnutím. V něm uvedla, že přeumístěním plateb za roky 2013 – 2024 ze dne 9. 1. 2025 došlo k uhrazení dlužného pojistného za rok 2013 ve výši 22.675 Kč, přičemž „v té době“ ještě nebyla ze strany žalobce námitka promlčení podána. Žalobci tak vznikla vznikla účast na důchodovém pojištění v tomto roce a následně PSSZ vystavila nový evidenční důchodového pojištění za rok 2013, na základě kterého může být přepočítána výše starobního důchodu žalobce. Dle žalované jde o nestandardní postup ku prospěchu žalobce, neboť správně mělo být žalobci zasláno vyúčtování za rok 2013 na základě jím opraveného přehledu příjmů a výdajů. Bylo by pak na jeho uvážení, zda podá námitku promlčení, která by v daném případě byla oprávněná, nebo dluh na pojistném uhradí. V případě oprávněné námitky promlčení by PSSZ nemohla daný dluh na pojistném dále vymáhat, ale žalobci by nebyl rok 2013 započten pro výpočet starobního důchodu. Pokud by rok 2013 započíst chtěl, musel by dluh na pojistném za rok 2013, i přes oprávněnost námitky promlčení, uhradit. Prekluzi zákon o pojistném vůbec nezná, ve vztahu k pojistnému může dojít pouze k jeho promlčení; k zániku práva tedy nedošlo. Žaloba 5. Žalobce, shodně jako v odvolání, namítal promlčení práva předepsat doplatek na pojistném za rok 2013, kdy mu PSSZ chybně vrátila vyšší přeplatek, než mu náležel. Splatnost pojistného za rok 2013 nastala nejpozději v dubnu 2014 (přesné termíny zná žalovaná). Dle žalobce byl však první úkon ze strany PSSZ k zjištění výše dlužného pojistného učiněn až v prosinci 2024 v souvislosti s žádostí žalobce o informaci ze dne 10. 12. 2024, kdy PSSZ konečně přiznala své pochybení ve věci. Dne 14. 1. 2025 žalobce obdržel od PSSZ krátký přípis, kterým byl informován o tom, že došlo k opravě jeho přehledu o příjmech a výdajích od roku 2013 do roku 2023 a že mu vznikl na pojistném dluh ve výši 19 962 Kč a bylo předepsáno penále 6 818 Kč, celkem tedy činí výše dlužné částky 26 780 Kč. Žádný platební výměr vydán nebyl. Žalobce dále uvedl, že argumentace žalované přeumístěním plateb za roky 2013 – 2024 dle § 22a zákona o pojistném je v rozporu se zákonem, neboť přeumístění plateb bylo provedeno až po desetileté promlčecí lhůtě, která počala běžet od splatnosti pojistného za rok 2013. Nikdy v průběhu doby od dubna 2014 do května 2024 žalovaná žalobce neinformovala o tom, že by měl nedoplatek. Dluh je tak dle žalobce promlčen a žalobce není povinen ho uhradit. Uvedl, že promlčení namítal již v rámci žaloby projednávané Městským soudem v Praze pod sp. zn. 2 Ad 31/2024. 6. Žalobce namítl nepřezkoumatelnost napadeného rozhodnutí, které mělo primárně řešit otázku promlčení, což se nestalo. Dle žalobce není v napadeném rozhodnutí ani jednou odkaz na § 18 odst. 1 zákona o pojistném, žalovaná neprovedla žádný právní rozbor a výpočet lhůt prokazující, zda k promlčení došlo nebo nedošlo, neuvedla, od jakého data se počítá promlčecí lhůta, kdy byla provedena kontrola zpracování přehledu o příjmech a výdajích za rok 2013, ani kdy bylo zjištěno ono pochybení. 7. Žalobce proto navrhl, aby soud žalobou napadené rozhodnutí zrušil. Vyjádření žalované k žalobě a další podání účastníků 8. Ve vyjádření ze dne 25. 5. 2025 žalovaná s odkazem na odbornou literaturu uvedla, že uplynutím promlčecí doby (v tomto případě duben 2024) žalobci sice vzniklo právo uplatnit námitku promlčení, nedochází však k zániku práva. Pokud žalobce tvrdí, že promlčení dluhu na pojistném namítal již v rámci podané žaloby projednávané pod sp. zn. 2 Ad 31/2024 slovy „ … dle mého názoru dnes jak po více jak deseti letech toto již asi není možné …“, uvedené nelze brát jako námitku promlčení podanou vůči příslušnému správnímu orgánu. Dle žalované podal žalobce námitku promlčení dluhu na pojistném až 14. 1. 2025, proto PSSZ postupovala při přeumístění plateb dne 9. 1. 2025 v souladu se zákonem, neboť tehdy námitka ještě nebyla podána. Žalobce „si musí vybrat“ – buď bude dluh dobrovolně uhrazen, čemuž promlčení nebrání (nejde o prekluzi) a „pojištěná doba“, což znamená plně uhrazená doba, bude pro důchod zhodnocena, nebo dluh neuhradí a rok 2013 nebude do pojištěné doby pro jeho nárok na důchod započten. 9. Žalovaná navrhla zamítnutí žaloby. 10. V replice 16. 6. 2025, doplněné 26. 6. 2025, žalobce kromě zopakování žalobní argumentace poukázal na to, že žalovaná ignorovala podstatnou skutečnost, a sice uvedení data, kdy „došlo k následné kontrole“. Dle žalobce teprve na základě jeho žádosti v prosinci 2024 provedla PSSZ první úkon ke zjištění výše pojistného za rok 2013, a proto přeumístění plateb dne 9. 1. 2025 bylo provedeno po desetileté promlčecí lhůtě. Vyjádření žalované, že žalobcova námitka promlčení podaná 14. 1. 2025 je opožděná, neboť ji měl podat před přeumístěním plateb 9. 1. 2025, je směšné až trapné, nemá oporu v zákoně ani v soudní praxi; námitku promlčení samozřejmě dříve podat nemohl, když nevěděl, že mu bude pojistné za rok 2013 žalovanou účtováno. Žalobce v tomto směru argumentoval také tím, že ani námitka promlčení podaná žalobcem v případném soudním řízení k žalobě žalované o zaplacení pojistného za rok 2013 by nemohla být opožděná, a nadto z opatrnosti namítl promlčení dluhu již v řízení sp. zn. 2 Ad 31/2024, tedy jednoznačně před 9. 1. 2025. Žalobce dále uvedl, že přípis žalované z 14. 1. 2025 nepovažuje za platební výměr či konečné rozhodnutí, pouze za informaci. Nesouhlasil také s vysvětlením žalované, že do doby důchodového pojištění lze uznat pouze pojištěnou, to znamená uhrazenou dobu, neboť fakticky žalobce v roce 2013 pojistné platil a tedy pojištěn byl. 11. Ve vyjádření k replice z 8. 7. 2025 žalovaná neuvedla žádnou novou podstatnou argumentaci. 12. Ve své dalším vyjádření z 30. 7. 2025, doplněném 31. 7. 2025, žalobce uvedl, že žalovaná nechápe pods