4 Ads 54/2003 — Nejvyšší správní soud

4 Ads 54/2003- 91 - text  č. j. 4 Ads 54/2003 - 91 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Dagmar Nygrínové a JUDr. Petra Průchy v právní věci žalobce: J.T., zast. JUDr. Miroslavem Černým, advokátem v Českém Krumlově, Latrán 193, proti žalované: Česká správa sociálního zabezpečení, Praha 5, Křížová 25, detašované pracoviště České Budějovice, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Českých Budějovicích ze dne 21. 5. 2003, č. j. 2 Cad 67/2003 – 29, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á. II. Žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna zástupci stěžovatele JUDr. Miroslavu Černému, advokátu v Českém Krumlově, Latrán 193, se stanoví částkou 2150 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30ti dnů od právní moci tohoto rozsudku. O d ů v o d n ě n í : Rozhodnutím žalované České správy sociálního zabezpečení, detašované pracoviště v Českých Budějovicích, ze dne 19. 12. 2002, č. j. ČSSZ-1975/2002-6002/Hor. bylo zamítnuto odvolání žalobce ze dne 19. 9. 2002 a rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Českém Krumlově ze dne 4. 9. 2002, č. j. 10135/2Bed bylo potvrzeno. Posledně uvedeným rozhodnutím bylo rozhodnuto tak, že žádosti žalobce o prodloužení poskytování nemocenských dávek po skončení podpůrčí doby se nevyhovuje. Žalovaná v odůvodnění napadeného rozhodnutí poukázala na ustanovení § 15 odst. 3 a 5 zákona č. 54/1956 Sb., o nemocenském pojištění zaměstnanců v platném znění, a dospěla k závěru, že rozhodnutí Okresní správy sociálního zabezpečení v Krumlově výše uvedené je v souladu s platnou právní úpravou. Po prostudování zdravotní dokumentace žalobce bylo konstatováno, že podle posudku lékaře OSSZ v Českém Krumlově ze dne 4. 9. 2002, jehož byl účastník řízení přítomen, nebylo jeho zdravotním stavem prodloužení výplaty nemocenských dávek po skončení podpůrčí doby odůvodněno, pracovní schopnost byla proto obnovena 22. 7. 2002. Z protokolu regionálního referátu lékařské posudkové služby ČSSZ v Českých Budějovicích ze dne 16. 12. 2002 vyplynulo, že k datu vydaného rozhodnutí OSSZ nešlo o občana, u něhož bylo možno ve smyslu § 15 odst. 5 zákona č. 55/1956 Sb. o nemocenském pojištění zaměstnanců, v platném znění, a § 35 vyhlášky č. 143/1965 Sb. o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, v krátké době po uplynutí podpůrčí doby, očekávat opětovné nabytí pracovní schopnosti, a to i k jinému zaměstnání. Žalovaná proto rozhodla tak, jak bylo ve výroku tohoto rozhodnutí uvedeno. Napadené rozhodnutí obdržel žalobce dne 27. 12. 2002. Proti rozhodnutí žalované podal žalobce žalobu, která došla Okresnímu soudu v Českém Krumlově dne 6. 1. 2003. V podané žalobě především namítal, že napadené rozhodnutí je nezákonné, neboť se opírá o posudek lékaře OSSZ v Českém Krumlově ze dne 4. 9. 2002, který byl zpracován bez toho, že by byl posuzován jeho zdravotní stav. Žalobce postupně doplňoval žalobu dalšími listinami a dovolával se toho, že jeho pracovní neschopnost dále trvala. Žádal, aby mu byly nemocenské dávky vypláceny i po uplynutí jednoroční podpůrčí doby. Usnesením ze dne 12. 2. 2003, č. j. 9 C 3/2003 – 20 byla Okresním soudem v Českém Krumlově vyslovena věcná nepříslušnost s tím, že po právní moci tohoto usnesení bude věc postoupena Krajskému soudu v Českých Budějovicích jako soudu věcně a místně příslušnému. Rozhodnutí nabylo právní moci dne 6. 3. 2003 a věc došla Krajskému soudu v Českých Budějovicích dne 9. 4. 2003. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 21. 5. 2003, č. j. 2 Cad 67/2003 – 29 návrh žalobce odmítl a rozhodl, že žádný z účastníků nemá právo na náhradu nákladů řízení. V odůvodnění rozhodnutí uvedl, že v posuzované věci se jednalo o rozhodnutí správního orgánu, jímž nebylo žalobci prodlouženo poskytování nemocenského po uplynutí jednoroční podpůrčí doby. Stalo se tak odkazem na ustanovení § 15 odst. 3 a 5 zákona č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění v platném znění, podle něhož se nemocenské poskytuje od prvního kalendářního dne pracovní neschopnosti do skončení pracovní neschopnosti nebo do uznání invalidity (plné) nebo částečné invalidity. Nemocenské se však poskytuje nejdéle po dobu jednoho roku od počátku pracovní neschopnosti (dále jen „podpůrčí doba“). Nemocenské podle odst. 5 může být poskytováno i po uplynutí podpůrčí doby, jestliže je možno na základě vyjádření příslušného orgánu očekávat, že zaměstnanec v krátké době nabude pracovní schopnosti. Podle věty za středníkem je takto možno poskytovat nemocenské nejdéle po dobu jednoho roku od uplynutí podpůrčí doby. Soud konstatoval, že z dikce citovaného ustanovení tak jednoznačně vyplývá, že na poskytování nemocenského po uplynutí podpůrčí doby není právní nárok. Jedná se o dávku nepovinnou, tudíž dobrovolnou. Shodně je poskytování nemocenského po vyčerpání podpůrčí doby upraveno v ustanovení § 35 vyhlášky č. 143/1965 Sb., o poskytování peněžitých dávek v nemocenském pojištění, vydané na podkladě zmocnění citovaného zákona. Orgánem, který je oprávněn rozhodovat o poskytování dobrovolných dávek nemocenského pojištění jsou podle ustanovení § 6 odst. 4 písm. a) bodu 6 zákona č. 582/1991 Sb. okresní správy sociálního zabezpečení. Podle § 78 odst. 2 písm. b) téhož zákona jsou ze soudního přezkumu vyloučena rozhodnutí o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění. Soud dospěl k závěru, že na tuto situaci dopadá ustanovení § 68 písm. e) zákona č. 150/2002, soudní řád správní (dále jen „s. ř. s.“) o nepřípustnosti žaloby v případech, domáhá-li se žalobce přezkoumání rozhodnutí, které je z přezkoumání (soudního) vyloučeno, podle tohoto nebo zvláštního zákona. Takovým zvláštním předpisem je právě výše citované ustanovení § 78 odst. 2 písm. b) zákona č. 582/1991 Sb. Soud poukázal na ustanovení § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s., podle něhož, nestanoví-li zákon jinak, soud odmítne návrh, jestliže návrh je podle tohoto zákona nepřípustný. Protože rozhodnutí o dobrovolných dávkách nemocenského pojištění jsou ze soudního přezkumu vyloučena, soud návrh podle § 46 odst. 1 písm. d) s. ř. s. odmítl jako nepřípustný. Proti tomuto usnesení podal žalobce (dále jen „stěžovatel“) včas kasační stížnost, v níž především namítá nesprávnost posouzení svého zdravotního stavu a dovolával se toho, že nemocenské dávky se poskytují ze zákona po dobu trvání pracovní neschopnosti. V doplnění kasační stížnosti na výzvu krajského soudu setrval na svých námitkách a žádal o ustanovení zástupce z řad advokátů. Krajský soud v Českých Budějovicích usnesením ze dne 19. 1. 2004, č. j. 2 Cad 67/2003 – 80 ustanovil k žádosti stěžovatele zástupce JUDr. Miroslava Černého, advokáta, se sídlem v Českém Krumlově, Masarykova 187. Usnesení nabylo právní moci dne 24. 1. 2004. V doplnění kasační stížnosti na výzvu soudu poukázal stěžovatel na to, že v době od 7. 1. 2004 do 13. 2. 2004 byl hospitalizován na psychiatrickém oddělení nemocnice v Českých Budějovicích za účelem vyšetření pro posudkovou komisi MPSV ČR v Českých Budějovicích. Jak vyrozuměl z jednání této komise, měla rozhodnout o tom, že je plně invalidním s tím, že k dosavadním diagnózám přistoupila závažná diagnóza týkající se jeho duševního zdraví. Uvedl, že mu sice není známo, k jakému datu invalidita vznikla, a ani v tomto směru nedostal jasnou informaci od posudkové komise, ale tato okolnost ho vede k úsudku, že přítomnost tak vážného duševního onemocnění zde musela být již v době, kdy se konalo správní řízení ohledně nemocenských dávek i nad rámec jednoroční podpůrčí doby, a zejména pak v době, kdy o této otázce vedl řízení Krajský soud v Českých Budějovicích, jehož rozhodnutí je napadeno kasační stížností. Za přítomnosti závažného duševního onemocnění nemohl jako účastník správního řízení jednat samostatně a ve správním řízení opatrovníka neměl, ačkoliv ho mít měl. Stejnou vadou je postiženo pak i přezkumné řízení soudní. Řízení před správním orgánem probíhalo tedy takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost tohoto řízení a již pro tuto vadu měl soud rozhodnutí správního orgánu zrušit, byť se toto řízení týkalo dávky dobrovolné. Vedle této vady subsumované pod ustanovení § 103 odst. 1 písm. b) soudního řádu správního, lze vytýkat přezkumnému soudnímu řízení i jeho zmatečnost, protože chyběly podmínky řízení (§ 103 odst. 1 písm. c/ s. ř. s.). Navrhoval, aby jeho kasační stížnosti bylo vyhověno a rozhodnutí krajského soudu zrušeno a věc vrácena tomuto soudu k dalšímu řízení. Žalovaná ve svém vyjádření ke kasační stížnosti uvedla, že žalobci při pracovní neschopnosti trvající od 28. 1. 2002 skončila podpůrčí doba (včetně zápočtu podle § 15 odst. 4 zákona č. 54/1956 Sb.) pro poskytování nemocenského dne 21. 7. 2002. Bez ohledu na skutečnost, zda pracovní neschopnost trvala i po 21. 7. 2002 či nikoliv, tento den byl podle ustanovení § 15 odst. 3 věty druhé zákona č. 54/1956 Sb. o nemocenském pojištění