— Nejvyšší správní soud

4 Ans 1/2005- 60 - text č . j. 4 Ans 1/2005 - 63 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Turkové a soudců JUDr. Petra Průchy a JUDr. Dagmar Nygrínové v právní věci žalobce: B. V., zast. JUDr. Janem Vrabcem, advokátem, se sídlem Praha 5, Lidická 28, proti žalovaným: 1) Městské zastupitelstvo Města Čáslavi, Čáslav, Náměstí J. Žižky z Trocnova 1, 2) Městský úřad Čáslav, komise pro projednávání přestupků, Čáslav, Náměstí J. Žižky z Trocnova 1, o kasační stížnosti žalobce proti usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2004, č. j. 45 Ca 111/2003 – 28, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žádnému z účastníků s e n e p ř i z n á v á právo na náhradu nákladů řízení o kasační stížnosti. III. Odměna zástupci žalobce JUDr. Ivanu Vrabcovi, advokátu, se sídlem Praha 5, Lidická 28, s e s t a n o v í ve výši 2150 Kč a bude mu vyplacena z účtu Nejvyššího správního soudu do 30-ti dnů od právní moci tohoto rozsudku O d ů v o d n ě n í : Žalobce (dále též „stěžovatel“) včas podanou kasační stížností napadá shora označené usnesení Krajského soudu v Praze, kterým byly odmítnuty jeho ve společném návrhu podané žaloby: a) na nečinnost Zastupitelstva města Čáslavi ve věci návrhu žalobce na odvolání Ing. V. H. z funkce starosty města Čáslavi a současně i z funkce ředitele Domova Důchodců města Čáslavi, b) jimiž se domáhal, aby soud vydal rozsudky, kterými by rozhodl o tom, že 1. tajemník Městského úřadu Čáslav J. R., 2. člen Zastupitelstva města Čáslav J. K. a 3. občanky E. K. a B. Š. jsou vinni z přestupků uvedených v jednotlivých žalobách a uložil jim pokuty v částkách, uvedených opět v jednotlivých žalobách. V žalobě sub a) žalobce namítal, že se podáním ze dne 25. 5. 2003 prokazatelně obrátil na městské zastupitelstvo s požadavkem na odvolání starosty města Čáslavi V. H. z funkce starosty, když využil svého práva podle § 84 odst. 2 písm. l zákona č. 128/2000 Sb., a to s ohledem na závažné porušování povinností starostou (s bližším popisem v příloze k žalobě). Městské zastupitelstvo přes urgence a upozornění žalobce, že nebude-li ve věci rozhodnuto, bude žalobce postupovat podle zákona č. 150/2002 Sb., o tomto požadavku žalobce do data podání žaloby nerozhodlo. Žalobce proto navrhl, aby soud uložil Městskému zastupitelstvu v Čáslavi odvolat V.H. z funkce starosty, jakož i z funkce ředitele Domova důchodců města Čáslavi. V žalobách sub b) žalobce namítal, že : 1. podáním ze dne 23.1.2003 se společně se svojí maminkou, obrátil na tajemníka Městského úřadu v Čáslavi J. R. a s požadavkem nápravy v postupu a naschválech stavebního úřadu (což stěžovatel doložil přílohou). Tajemník reagoval přípisem ze dne 17.2.2003 (doloženým v příloze k žalobě), který žalobce vyhodnotil jako urážlivý a učinil proto na jmenovaného návrh ke Komisi pro projednávání přestupků při Městském úřadu v Čáslavi a současně vznesl její podjatost. Komise ve věci nejednala, žalobce projednání urgoval u Krajského úřadu Středočeského kraje a u Ministerstva vnitra, avšak bezvýsledně. Krajský úřad přípisem ze dne 22. 10. 2003 žalobce odkázal na soud. Žalobce proto navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým by uznal tajemníka Městského úřadu v Čáslavi J. R vinným přestupkem podle § 49 odst. 1 písm. a) a c) zákona č. 124/1993 Sb., a uložil mu pořádkovou pokutu ve výši 4 000,- Kč. 2. žádal o vyšetření toho, že J. K., člen městského zastupitelstva se prezentuje jako „JUDr.“, ač je pouze absolvent PrF UK Praha. Komise pro projednávání přestupků dané neakceptovala a neprojednala (dokládáno přílohami). Žalobce proto navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým by uznal J. K., bytem Č., V. vinným přestupkem podle § 21 odst. 1 písm. d) zákona č. 124/1993 Sb., a uložil mu pořádkovou pokutu ve výši 5 000,- Kč. 3. na Komisi pro projednávání přestupků se žalobce obrátil se svojí matkou s požadavkem nápravy postupu vlastnic č.p. 146 ul. K., t. j. E. K. a B. Š., které soustavně pálily na otevřeném ohništi u nemovitosti žalobce. Přes opakované žádosti žalobce v tomto směru náprava sjednána nebyla. Žalobce proto navrhl, aby soud vydal rozsudek, kterým by uznal E. K. a B. Š. vinnými přestupkem podle § 49 odst. 1 písm. c), a uložil jim pořádkovou pokutu ve výši 3000 Kč. Krajský soud v Praze napadeným usnesením žaloby odmítl s tím, že ad a) žaloba byla podána osobou zjevně neoprávněnou, neboť takovou žalobu může podat jen ten, kdo může být žalobou dotčen na subjektivním veřejném právu na vydání rozhodnutí nebo osvědčení, což podle krajského soudu není posuzovaný případ. U žalob ad b) krajský soud dospěl k závěru, že není v pravomoci soudu ve správním soudnictví, aby namísto správního orgánu vydal správní rozhodnutí, kterým by bylo rozhodnuto o odpovědnosti v žalobách označených osob za přestupek podle přestupkového zákona a byl soudem vůči nim, jako osobám odpovědným za spáchání přestupku, vyvozen sankční postih. Kasační stížností ze dne 10.5.2004, vyslovil žalobce nesouhlas s usnesením Krajského soudu v Praze, jímž byly jeho žaloby odmítnuty. Zejména uvedl, že „dané slouží k posílení svévole a nerušených totalitních praktik v činnosti místní samosprávy města Čáslavi...., člen zastupitelstva K.k se podvodně prezentuje (prezentoval) na veřejnosti jako JUDr., ač jím není. Proto musí správní soud o věci jednat a rozhodnout, jak bylo navrženo.“ Dále uvedl, že splňuje podmínky ve smyslu § 105/2 zákona č. 150/2002 Sb., pokud však dané KS–Praha nestačí, pak žádá o přiznání bezplatné právní pomoci. Krajský soud v Praze usnesením ze dne 23. 9. 2004, č. j. 45 Ca 111/2003 - 378, ustanovil stěžovateli zástupcem JUDr. Jana Vrabce, advokáta se sídlem Praha 5, Lidická 28, a jeho prostřednictvím uložil žalobci odstranit nedostatky kasační stížnosti. Ve spisu je založen přípis stěžovatele advokátovi JUDr. Janu Vrabcovi, v němž apeluje na důvodnost podání kasační stížnosti s ohledem na podvodné a nezákonné jednání žalovaného, a v němž dále m.j. uvádí, že naproti tomu není nutné podat kasační stížnost ve věci neprojednání přestupku K., neb jak si přečetl, jmenovaný dostal titul JUDra v r. 1986. V doplnění kasační stížnosti sepsaném advokátem stěžovatele JUDr. Janem Vrabcem dne 19. 11. 2004, zaslaném na výzvu soudu, stěžovatel zejména namítá pochybení Krajského sodu v Praze podle § 103 odst. 1 písm. e) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších předpisů (dále jen s. ř. s.) s. ř. s., to je nezákonnost rozhodnutí o odmítnutí návrhu a dále písm. a) téhož ustanovení, to je nezákonnost spočívající v nesprávném posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení. Stěžovatel je toho názoru, že soud napadeným rozhodnutím pochybil, pokud odmítl jeho žalobu podle § 79 odst. 1 s. ř. s., neboť návrh na rozhodnutí zastupitelstva o odvolání starosty města Čáslav z funkce starosty obce byl podán osobou neoprávněnou. Uvádí, že nezbývá než opakovat důvody žalobce uvedené v jeho návrhu a jeho přesvědčení, že o jeho podání ze dne 25.5.2003 na odvolání starosty města Čáslav mělo být zastupitelstvem meritorně rozhodnuto, a pokud nebylo, byla důvodně podána žaloba pro nečinnost podle § 79 odst. 1 s. ř. s.. Stěžovatel je přesvědčen, že nečinností správního orgánu je dotčen v subjektivním veřejném právu na vydání rozhodnutí. Žalobce dále namítá, že z jeho podání ze dne 5.11.2003 (žaloba – pozn. Nejvyššího správního soudu) je zřejmé, že navrhuje rozhodnutí podle § 79 zákona č. 150/2002 Sb.. Pokud ne zcela správně formuloval petit svého podání ve věcech, kde namítá, že nebylo Komisí pro projednávání přestupků Městského úřadu v Čáslavi rozhodnuto o jeho návrzích na projednání přestupků J. R., E. K. a B. Š., a chybně navrhuje, aby soud vydal rozhodnutí o odpovědnosti těchto osob za přestupek a jejich sankční postižení, pak měl být žalobce soudem vyzván k odstranění této vady, neboť se jedná o vadu odstranitelnou a měl být poučen, že podle § 79 odst. 1 s.ř.s. se může domáhat pouze ochrany proti nečinnosti správního orgánu, který nevydal určité rozhodnutí. Stěžovatel se domnívá, že takto došlo evidentně k porušení jeho procesních práv, neboť komise pro projednávání přestupků zcela evidentně porušila zákon, pokud o jeho návrzích na projednání přestupků jím označených osob meritorně nerozhodla, resp. ho jako poškozeného ani nevyrozuměla. Důvodně tedy byla podána žaloba podle § 79 odst. 1 s. ř. s., která tak byla soudem nezákonně odmítnuta. Navrhl, aby Nejvyšší správní soud z uvedených důvodů zrušil usnesení Krajského soudu v Praze ze dne 2. 4. 2004, č. j. 45 Ca 111/2003 – 28, a věc vrátil tomuto soudu k dalšímu projednání. Spis obsahuje i dvě doplnění kasační stížnosti učiněná samotným stěžovatelem, a to ze dne 19. 11. 2004 a 24. 11. 2004. V těchto doplněních stěžovatel zejména opakovaně zdůrazňuje, že žalovaný neprojednal návrh žalobce a jeho matky ve věci tajemníka R., a dále, že ze soudního spisu zjistil, že žalovaný za účelem zamlžení věci podvodně předkládal do spisu s věcí nesouvisej