5 As 11/2005 — Nejvyšší správní soud

5 As 11/2005- 77 - text č. j. 5 As 11/2005 - 77 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Václava Novotného a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce Z. J., zast. JUDr. Ladislavem Poláškem, advokátem se sídlem Rožnov pod Radhoštěm, Horní Paseky č. 321, proti žalovanému: Policie České republiky, Správa Severomoravského kraje, ulice 30. dubna č. 24, Ostrava, o přezkoumání rozhodnutí žalovaného ve věci kázeňského přestupku, o kasační stížnosti žalobce – stěžovatele proti rozsudku Krajského soudu v Ostravě ze dne 17. 9. 2004, č. j. 22 Ca 176/2003 – 48, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti n e p ř i z n á v á . O d ů v o d n ě n í : Napadeným rozsudkem Krajský soud v Ostravě (dále krajský soud) zamítl žalobu žalobce proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky, Správy Severomoravského kraje ze dne 6. 6. 2002, č. 114 ve věci kázeňského přestupku. Tímto rozhodnutím bylo zamítnuto odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele PČR Okresního ředitelství Policie ČR Vsetín ze dne 10. 4. 2002, č. 28, kterým byl stěžovatel podle § 32 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky uznán vinným ze spáchání přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst.1 písm. e/ a přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. i/ zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, neboť porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. f/ a g/ a § 6 odst. 3 a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Přestupku se dopustil dne 5. 3. 2002 v cca 19.40 hodin (v rozhodnutí popsaném jednání). Krajský soud v napadeném rozsudku dospěl k závěru, že žaloba je nedůvodná. Žalobce proti rozhodnutí zejména namítal, že nebyly provedeny důkazy vyčerpávajícím způsobem, a proto nebyl zjištěn skutečný stav, a to skutečnost, kdo řídil vozidlo. Správní orgán nevyslechl řidiče vozidla a tím, podle jeho názoru, porušil ustanovení § 130 zákona č. 186/1992 Sb. a zároveň ustanovení § 73 zákona o přestupcích. Tuto námitku neshledal krajský soud důvodnou. Nejprve zdůraznil, že jednání policisty, které má znaky přestupku, se neprojednává podle zákona o přestupcích, ale podle zákona č. 186/1992 Sb. (§ 10 odst. 1 přestupkového zákona a ustanovení § 32 zákona č. 186/1992 Sb.). Na řízení ve věcech kázeňských se vztahují příslušná ustanovení zákona č. 186/1992 Sb., proto nelze dovozovat porušení ustanovení § 73 přestupkového zákona. Porušení ustanovení § 130 zákona č. 186/1992 Sb. (a zároveň i porušení ustanovení hlavy páté Listiny) žalobce dovozoval z toho, že správní orgán nevyslechl řidiče vozidla, přičemž z obsahu správního spisu nevyplývá, že by žalobce využil svého práva a navrhl na podporu svých tvrzení jakékoliv důkazy. Z jeho vyjádření doručeného správnímu orgánu dne 2. 4. 2002 a z odvolání sice vyplývá, že uvedl, že osobní automobil neřídil, nicméně neuvedl jméno, příjmení a adresu údajného řidiče. Přitom takovou možnost měl v průběhu správního řízení. Protože tak neučinil, nelze dovozovat porušení ustanovení § 130 zákona č. 186/1992 Sb. a porušení hlavy páté Listiny. Jméno a adresu svědka uvedl žalobce až v žalobě. Krajský soud přezkoumává skutkový a právní stav ke dni rozhodnutí správního orgánu (§ 75 s. ř. s.), a proto nelze zrušit rozhodnutí správního orgánu z důvodu výslechu svědka, který byl navržen až v žalobě podle § 65 s. ř. s. Kasační stížnost podal žalobce – dále stěžovatel (§ 105 odst. 1 s. ř. s.) z důvodů uvedených v § 103 odst. 1 písm. a/ a b/ s. ř. s. Krajský soud, podle něj, nesprávně posoudil právní otázku, protože dne 5. 3. 2002 v době kolem 19.40 hodin v k. ú. obce V. osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Ascona RZ neřídil. Skutečnost, že neuvedl dle tvrzení prošetřujících policejních orgánů jméno řidiče vozidla nemůže zprostit správní orgán i s poukazem na ustanovení § 3 zákona č. 71/1967 Sb. ve znění platném v době události, povinnosti svědomitě a odpovědně se zabývat každou věcí, která je předmětem řízení zvláště za situace, kdy byla tato okolnost známa a vyplývá např. z vyjádření stěžovatele ke služebnímu zákroku kontrolora P. N. ze dne 30. 3. 2002. Dokazování tak nebylo provedeno řádným a vyčerpávajícím způsobem a nebyl objektivně zjištěn skutkový stav věci. Stěžovatel proto nesouhlasí s konstatováním krajského soudu, že nevyužil svého práva k navržení důkazů na podporu svých tvrzení, protože prošetřit řádně věc měl povinnost i správní orgán. Neprovedením řádného prošetření věci ve směru k řidiči vozidla bylo porušeno ustanovení § 3 odst. 2, 3 a 4 zákona č. 71/1967 Sb. Po poskytnutí právní pomoci pak stěžovatel uvedl řidiče v řízení před soudem a soud měl rozhodnutí správního orgánu zrušit a vrátit věc k objektivnímu došetření a novému rozhodnutí. Za zmatečné považuje stěžovatel odůvodnění krajského soudu s odkazem na ustanovení § 65 s. ř. s. Kasační stížností se stěžovatel domáhá zrušení napadeného rozsudku krajského soudu a vrácení věci k dalšímu řízení. Protože v důsledku tohoto nedorozumění a dalších perzekucí musel ukončit služební poměr policisty a pracuje jako řidič v Č., a. s. V., požádal o přiznání odkladného účinku podané kasační stížnosti podle ustanovení § 107 s. ř. s. Žalovaný ve vyjádření ke kasační stížnosti navrhl její zamítnutí jako nedůvodné. Ze spisového materiálu je zřejmé, že správní orgány prvního i druhého stupně učinily vše pro to, aby skutečný stav věci byl náležitě a dostatečně zjištěn. Případná nečinnost ze strany stěžovatele v návrhu důkazů prokazujících jeho nevinu nemůže jít k tíži žalovaného. Stěžovatelem namítané porušení ustanovení § 3 odst. 2, 3, 4 zákona č. 71/1967 Sb. nemá opodstatnění. Nejvyšší správní soud přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu v rozsahu z důvodů uvedených v kasační stížnosti (§ 109 odst. 2, 3 s. ř. s.) a dospěl k těmto závěrům. Stěžovatel uplatnil kasační stížnost podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. a/ s. ř. s. z důvodu tvrzené nezákonnosti spočívající v nesprávném právním posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení a dále podle ustanovení § 103 odst. 1 písm. b/ s. ř. s. z důvodu vady řízení spočívající v tom, že skutková podstata, z níž správní orgán vycházel, nemá oporu ve spisech nebo je s nimi v rozporu, nebo že při jejím zjišťování byl porušen zákon v ustanoveních o řízení před správním orgánem takovým způsobem, že to mohlo ovlivnit zákonnost, a pro tuto důvodně vytýkanou vadu soud, který ve věci rozhodoval, napadené rozhodnutí správního orgánu měl zrušit. Podstatou kasační stížnosti stěžovatele je jeho tvrzení, že se nemohl dne 5. 3. 2002 v cca 19.40 hod. v k. ú. V. dopustit přestupku proti bezpečnosti a plynulosti silničního provozu podle § 22 odst. 1 písm. e/ a přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. i/ zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích, porušením ustanovení § 5 odst. 1 písm. f/ a g/ a § 6 odst. 3 a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích, protože v té době osobní motorové vozidlo tovární značky Opel Ascona RZ neřídil. Skutečnost, že vozidlo neřídil, namítal již v průběhu správního řízení, například ve vyjádření ze dne 30. 3. 2002. Ani skutečnost, že neuvedl jméno řidiče vozidla nezprostila správní orgány povinnosti provést dokazování řádným a vyčerpávajícím způsobem. Nejvyšší správní soud vychází z toho, že v době jednání stěžovatele, které podle správních orgánů má znaky přestupku, byl stěžovatel policistou a proto toto jeho jednání bylo vyřízeno jako kázeňský přestupek (§ 32 odst. 2 zákona č. 186/1992 Sb.). Podle ustanovení § 35 odst. 1 zákona č. 186/1992 Sb. před uložením kázeňského trestu musí být úplně a přesně zjištěn skutkový stav. Policistovi musí být před uložením kázeňského trestu dána možnost se k věci vyjádřit, navrhovat důkazy a hájit se. Z obsahu správního spisu, z protokolu o projednání přestupku ze dne 28. 3. 2002 vyplývá, že se ho stěžovatel zúčastnil, byl seznámen s obviněním ze spáchání přestupku podle § 22 odst. 1 písm. e/ a přestupku na úseku ochrany před alkoholismem a jinými toxikomaniemi podle § 30 odst. 1 písm. i/ zákona ČNR č. 200/1990 Sb., o přestupcích s odůvodněním skutku i toho, že porušil ustanovení § 5 odst. 1 písm. f/ a g/ a § 6 odst. 3 a 4 zákona č. 361/2000 Sb., o provozu na pozemních komunikacích. Po seznámení se spisovým materiálem č. j. ORVS-12/SKS-KN-2002, po poučení o právu nahlížet do spisu, vyjadřovat se ke všem důkazům, o právu dát se zastupovat advokátem nebo zástupcem, navrhovat důkazy na svoji obhajobu, stěžovatel uvedl, že na jeho žádost mu byly předány fotokopie listů číslo 4, 5, 6, 8 a že se ke zmíněnému vyjádří písemně, a to tak, že tuto písemnost dne 2. 4. 2002 předá vedoucímu OO PČR Vsetín. Protokol stěžovatel podepsal. Z obsahu výše uvedeného protokolu naprosto jasně vyplývá, že stěžovateli byla dána mo