5 As 60/2005 — Nejvyšší správní soud

5 As 60/2005- 54 - text č. j. 5 As 60/2005 - 59 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Ludmily Valentové a soudců JUDr. Ladislava Hejtmánka a JUDr. Lenky Matyášové v právní věci žalobce: T. I. C. C. R., a. s., zast. Mgr. Zbyškem Jarošem, advokátem se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97, proti žalovanému: Krajský úřad Olomouckého kraje, se sídlem v Olomouci, Jeremenkova 40a, zast. JUDr. Petrem Ritterem, advokátem se sídlem v Olomouci, Riegrova 12, v řízení o kasační stížnosti žalovaného proti rozsudku Krajského soudu v Brně ze dne 29. 6. 2005, č. j. 30 Ca 3/2005 – 25, takto: I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovaný j e p o v i n e n na náhradě nákladů řízení o kasační stížnosti zaplatit žalobci částku 1075 Kč do třiceti dnů od právní moci rozsudku k rukám Mgr. Zbyška Jaroše, advokáta, se sídlem v Praze 4, Zelený pruh 95/97. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný včasnou kasační stížností napadl shora uvedený rozsudek Krajského soudu v Brně, jímž bylo zrušeno rozhodnutí Okresního úřadu Prostějov, referátu regionálního rozvoje, ze dne 21. 5. 2002, č. j. RR 175/2002 Ti, a rozhodnutí Městského úřadu v Prostějově, stavebního úřadu ze dne 25. 3. 2002, č. j. SÚ/994/02-Tom, věc vrácena žalovanému k dalšímu řízení a bylo rozhodnuto o nákladech řízení. Ve správním řízení byl zamítnut návrh žalobce na vydání rozhodnutí o zřízení věcného břemene pro stavbu „Tranzitní telekomunikační trasa“ úsek Vyškov – Olomouc, pro jejíž umístění bylo vydáno územní rozhodnutí dne 8. 3. 2001, a to na pozemek parc. č. 943 v katastrálním území Brodek u Přerova. Krajský soud v odůvodnění napadeného rozsudku vyšel při posouzení věci z ust. § 108 odst. 1 zákona č. 50/1976 Sb., stavební zákon, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „stavební zákon“). Naopak správní orgány v dané věci dospěly k závěru, že již došlo k zásahu do vlastnických práv vlastníků pozemků dotčených předmětnou stavbou, není proto v jejich kompetenci takovou záležitost řešit, neboť stavba již byla provedena. Podle názoru krajského soudu však v této věci nelze popírat kompetenci stavebního úřadu z hlediska naplnění ust. § 108 odst. 1 stavebního zákona a o věci nerozhodnout jen proto, že z faktických důvodů lze rozhodnout před započetím stavby. Zákonem svěřená kompetence stavebního úřadu není závislá na tom, kdy byl návrh podán, přičemž tato kompetence nezaniká a ani se nepřenáší na jiný orgán. Tento rozsudek krajského soudu napadl v celém rozsahu kasační stížností žalovaný (dále jen „stěžovatel“) z důvodu nepřezkoumatelnosti spočívající v nedostatku důvodů rozhodnutí (ust. § 103 odst. 1 písm. d) zákona č. 150/2002 Sb., soudní řád správní, ve znění pozdějších přepisů – dále jen „s. ř. s.“), i z důvodu tvrzené nesprávnosti posouzení právní otázky soudem v předcházejícím řízení (ust. § 103 odst. 1 písm. a) s. ř. s.). Stěžovatel podal nejprve kasační stížnost bez uvedení konkrétního stížního bodu, byl tedy krajským soudem vyzván k odstranění nedostatků kasační stížnosti. V průběhu shora uvedené lhůty k odstranění nedostatků kasační stížnosti stěžovatel uvedl, že odůvodnění rozsudku obsahuje jen velice kusou zmínku o právním názoru, nijak však již nezdůvodnil, proč by měl stavební úřad porušit článek 2 odst. 3 Ústavy České republiky a článek 2 odst. 2 Listiny základních práv a svobod. Z tohoto právního názoru není vůbec zřejmé, proč má stavební úřad rozhodovat mimo své kompetence. Podle názoru stěžovatele není stavební úřad oprávněn rozhodovat o zřízení věcného břemene podle ust. § 91 odst. 3 zákona č. 151/2000 Sb., o telekomunikacích, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o telekomunikacích“). Větu druhou tohoto ustanovení je nutné vykládat v kontextu věty první. Stejně tak je nutné vykládat ust. § 108 odst. 1 stavebního zákona, že v okamžiku rozhodování o vyvlastnění není stavba ani postavena, ani rozestavěna. Tomuto závěru nasvědčuje nejen gramatický výklad, ale i výklad historický – původně znění ust. § 108 odst. 1 stavebního zákona do 30. 6. 1992 umožňovalo vyvlastnit nemovitosti potřebné k uskutečnění nebo užívání staveb, od 1. 7. 1992 však novelou stavebního zákona bylo vypuštěno spojení „užívání staveb“. Stěžovatel dále poukázal na skutečnost, že vyvlastnit lze jen tehdy, není-li možné cíle vyvlastnění dosáhnout jinak. Krajský soud nijak nevysvětlil, proč by stavební úřad neměl respektovat ust. § 110 odst. 1 stavebního zákona, když cíle omezení vlastnického práva lze dosáhnout postupem podle občanského zákoníku (podle ust. § 135c občanského zákoníku však takovým orgánem může být pouze soud). Stěžovatel dále ve lhůtě pro odstranění nedostatků kasační stížnosti podal své další vyjádření, v němž opětovně uvádí důvody uvedené shora. Mimoto ještě poukázal na rozsudek Vrchního soudu v Praze ze dne 31. 12. 1993, č. j. 6 A 10/92-27, podle něhož z ustanovení žádného předpisu nelze dovodit subjektivní oprávnění na vyvlastnění, a osoba, která neúspěšně podala takový návrh se u soudu nemůže dovolat toho, že byla na takovém právu zkrácena. Uvedl pak dále, že stěžovatel nikdy nezpochybňoval svou kompetenci zřídit věcné břemeno, avšak pouze před zahájením stavby. Ze všech těchto důvodů se stěžovatel domáhal zrušení napadeného rozsudku krajského soudu. Žalobce ve svém vyjádření ke kasační stížnosti její důvodnost nesdílel. Podle jeho názoru stěžovatel mylně a nesprávně interpretuje ust. § 108 stavebního zákona a ust. § 90 odst. 1 a § 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích. Z příslušné právní úpravy je zřejmé, že ust. § 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích obsahuje dvě normativní věty – prvá řeší případ, kdy dojde k dohodě před započetím stavby, druhá případ, kdy k dohodě nedojde, zde však už není podmínka, že se tak musí stát před započetím stavby. Zákon o telekomunikacích je tak v daném případě speciálním zákonem k zákonu stavebnímu. Žádný právní předpis nestanoví podmínku pro zřízení věcného břemene, že se tak musí stát před realizací stavby. Kasační stížnost navrhl zamítnout jako nedůvodnou. Nejvyšší správní soud, jsa vázán rozsahem a důvody podané kasační stížnosti (ust. § 109 odst. 2, 3 s. ř. s.), přezkoumal napadený rozsudek krajského soudu a dospěl k závěru, že kasační stížnost není důvodná. Stěžovateli lze přisvědčit v tom smyslu, že napadený rozsudek je poměrně kuse zdůvodněn, nicméně základní právní názor v odůvodnění tohoto rozsudku uveden je, a lze jej tak meritorně přezkoumat. Jak vyplývá z odůvodnění napadeného rozsudku, krajský soud vyšel z toho, že pravomoc rozhodnout danou věc (zřízení věcného břemene podle zákona o telekomunikacích v příslušném správním řízení podle stavebního zákona) má stavební úřad, bez ohledu na skutečnost, zda se jedná o stavbu plánovanou, či již rozestavěnou či realizovanou. Nejvyšší správní soud takový právní názor sdílí s krajským soudem z těchto důvodů. Podle ust. § 108 odst. 1 stavebního zákona, pozemky, stavby a práva k nim, potřebné pro uskutečnění staveb nebo opatření ve veřejném zájmu, uvedených v odstavci 2, lze vyvlastnit nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám lze omezit rozhodnutím stavebního úřadu (dále jen „vyvlastnit“). Podle § 108 odst. 2 písm. f) stavebního zákona, pozemky, stavby a práva k nim pro uskutečnění staveb nebo opatření ve veřejném zájmu lze vyvlastnit nebo vlastnická práva k pozemkům a stavbám omezit rozhodnutím stavebního úřadu (dále jen „vyvlastnit“), m. j. i pro „účely vymezené zvláštními zákony“. Podle § 90 odst. 1 zákona o telekomunikacích, „držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě a držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení jsou ve veřejném zájmu oprávněni a) zřizovat a provozovat na cizích pozemcích nadzemní a podzemní vedení telekomunikační sítě, včetně jejich opěrných a vytyčovacích bodů, telefonní budky pro veřejné telefonní automaty, přetínat tyto pozemky vodiči a umísťovat v nich vedení telekomunikační sítě, b) po dohodě s vlastníkem budovy zřizovat a provozovat v cizích budovách vnitřní telekomunikační rozvody, koncové body telekomunikační sítě, přípojná telekomunikační vedení pro veřejné telefonní automaty a telekomunikační zařízení veřejné telekomunikační sítě, ...“ Podle § 91 odst. 3 zákona o telekomunikacích, „pro zajištění výkonu oprávnění podle § 90 odst. 1 písm. a) a b) uzavře držitel telekomunikační licence ke zřizování a provozování veřejné telekomunikační sítě nebo držitel osvědčení o registraci ke zřizování a provozování veřejných telekomunikačních sítí určených výhradně k jednosměrnému šíření televizních signálů po vedení s vlastníkem dotčené nemovitosti před zahájením stavby písemnou dohodu o zřízení věcného břemene k dotčené nemovitosti za jednorázovou úhradu. Nedojde-li k dohodě, rozhodne o zřízení věcného břemene a výši jednorázové úhrady obecný stavební úřad na návrh držitele telekomunikační licence ke zřizování a pr