3 Ads 1/2007 — Nejvyšší správní soud

3 Ads 1/2007- 68 - text č. j. 3 Ads 1/2007 - 73 [OBRÁZEK] ČESKÁ REPUBLIKA R O Z S U D E K J M É N E M R E P U B L I K Y Nejvyšší správní soud rozhodl v senátě složeném z předsedkyně JUDr. Marie Součkové a soudců JUDr. Jaroslava Vlašína a JUDr. Milana Kamlacha v právní věci žalobce J. S., zastoupeného Mgr. Zbyňkem Čermákem, advokátem se sídlem Pardubická 298, Hradec Králové, proti žalovanému řediteli Policie České republiky správy Východočeského kraje, se sídlem Ulrichovo náměstí 810, Hradec Králové, o žalobě proti rozhodnutí žalovaného ve věcech služebního poměru ze dne 16. 3. 2006, č. 642, vedené u Krajského soudu v Hradci Králové pod sp. zn. 30 Ca 22/2006, o kasační stížnosti žalobce proti rozsudku Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 13. 10. 2006, č. j. 30 Ca 22/2006 – 39, t a k t o : I. Kasační stížnost s e z a m í t á . II. Žalovanému s e n e p ř i z n á v á náhrada nákladů řízení o kasační stížnosti. O d ů v o d n ě n í : Žalovaný rozhodnutím ve věcech služebního poměru ze dne 9. 5. 2005, č. 302, zamítl odvolání žalobce proti rozhodnutí ředitele Policie České republiky Okresního ředitelství Trutnov ve věcech služebního poměru ze dne 4. 3. 2005, č. OŘTU-138/2005 (dále jen „prvostupňové rozhodnutí“), a toto napadené rozhodnutí potvrdil. Prvostupňovým rozhodnutím byl žalobce podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona č. 186/1992 Sb., o služebním poměru příslušníků Policie České republiky, ve znění pozdějších předpisů (dále jen „zákon o služebním poměru“; s účinností od 1. 1. 2007 zrušen a nahrazen zákonem č. 361/2003 Sb., o služebním poměru příslušníků bezpečnostních sborů, ve znění pozdějších předpisů – pozn. soudu), propuštěn ze služebního poměru příslušníka Police České republiky. Žalobce měl porušit služební přísahu zvlášť závažným způsobem tím, že v době, kdy byl pravomocným rozsudkem Okresního soudu v Trutnově ze dne 21. 6. 2006, sp. zn. 3 T 69/2004, ve znění usnesení Krajského soudu v Hradci Králové ze dne 8. 11. 2004, sp. zn. 11 To 417/2004, uznán vinným ze spáchání trestného činu a byl mu mj. uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku, řídil při výkonu plánovaných služeb v místě svého funkčního zařazení v několika případech služební motorová vozidla Policie České republiky, čímž nerespektoval uložený trest. Současně zvlášť závažným způsobem porušil služební povinnosti vymezené v § 28 odst. 1 písm. a) a c) zákona o služebním poměru, když i přes shora zmíněný pravomocný trest řídil motorové vozidlo, přičemž skutečnost v podobě uloženého trestu nadřízenému neohlásil, přestože se jednalo o okolnost, která podstatným způsobem ohrozila nebo ztížila výkon služby. Rozhodnutí žalovaného napadl žalobce žalobou a Krajský soud v Hradci Králové jej rozsudkem ze dne 13. 1. 2006, č. j. 30 Ca 27/2005 - 33, pro vady řízení zrušil a věc vrátil žalovanému k dalšímu řízení. Soud uvedl, že napadené rozhodnutí žalovaného nevychází z nezpochybnitelně zjištěného skutkového stavu věci, neboť žalovaný v řízení neobjasnil, zda žalobce služební motorová vozidla skutečně řídil sám, nebo je pouze fakticky převzal, ale řídil je někdo jiný. V tomto jednání byl spatřován hlavní důvod pro žalobcovo propuštění ze služebního poměru a zjištění těchto skutečností bylo, s ohledem na požadavky § 124 odst. 1 zákona o služebním poměru, nezbytné pro přesné objasnění skutkového stavu věci a zákonnost rozhodnutí. Soud konstatoval, že rozhodnutí bylo v této části nepřezkoumatelné pro nedostatek důvodů. Žalovanému uložil odstranit tyto nedostatky, spolehlivě objasnit skutkový stav věci při doplnění dokazování podle § 130 zákona o služebním poměru, zda žalobce vozidla skutečně řídil a provést výklad a úsudek o obsahu a rozsahu neurčitých právních pojmů porušení služební přísahy zvlášť závažným způsobem a porušení služebních povinností zvlášť závažným způsobem. Na základě těchto závěrů měl žalovaný tyto konfrontovat se skutkovými zjištěními a usoudit, zda a kterým jednáním žalobce naplnil důvody podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru. Žalovaný vydal ve věci dne 16. 3. 2006 nové rozhodnutí ve věcech služebního poměru, č. 642, kterým opětovně zamítl odvolání žalobce a napadené prvostupňové rozhodnutí potvrdil. Uvedl v něm, že podkladem pro rozhodnutí se též staly protokoly ze dne 20. 2. a 23. 2. 2006, sepsané senátem poradní komise žalovaného, s bývalými služebními kolegy žalobce. Na základě provedeného dokazování žalovaný dospěl ke skutkovým zjištěním, že žalobci byl dne 8. 11. 2004 pravomocně uložen trest zákazu činnosti spočívající v zákazu řízení motorových vozidel na dobu jednoho roku, přičemž o výsledku trestního řízení a pravomocně uloženém trestu žalobce neinformoval žádného ze služebních funkcionářů a informován nebyl nikdo z jeho služebních kolegů. Vlivem doručení odsuzujícího pravomocného rozsudku služebnímu funkcionáři dne 15. 2. 2005 bylo zahájeno šetření, jehož výsledkem bylo zjištění, že v době právní moci odsuzujícího rozsudku žalobce v několika případech řídil služební motorová vozidla, což doložily jak knihy provozu a zápisy jednotlivých jízd, ale především výpovědi služebních kolegů - spolujezdců. Žalovaný sdělil, že žalobce svým jednáním naplnil oba důvody pro propuštění podle § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, a to zvlášť závažným způsobem a úmyslně, kdy jako policista měl být příkladem při respektování rozhodnutí a právních předpisů, navíc v minulosti byl již soudně trestán. Konáním jsoucím v rozporu s uloženým trestem žalobce porušil služební přísahu podle § 6 odst. 2 zákona o služebním poměru, přičemž skutečnost v podobě uloženého trestu nadřízenému neohlásil, přestože se jednalo o okolnost, která podstatným způsobem ohrozila nebo ztížila výkon služby, čímž se dopustil porušení základních povinností policisty podle § 28 odst. 1 písm. a) a c) zákona o služebním poměru. Krajský soud v Hradci Králové rozsudkem ze dne 13. 10. 2006, č. j. 30 Ca 22/2006 -39, žalobu žalobce proti tomuto rozhodnutí zamítl. Neztotožnil se se žalobními námitkami spočívajícími v tvrzeném porušení základních práv žalobce, porušení ustanovení o řízení ve věcech služebního poměru, neaplikaci správního řádu a v promlčení a zániku práva. Žalovaný měl podle názoru žalobce, při vytknutí vad řízení soudem v předcházejícím žalobním řízení, prvostupňové rozhodnutí zrušit a nikoli sám ve věci konat řízení, provést důkazy a jejich hodnocení, čímž byl žalobce zkrácen na svých základních právech v podobě možnosti vyjádření se k rozsahu dokazování, navrhování důkazů, právu hájit se; byl rovněž zbaven možnosti podat řádný opravný prostředek. K této žalobní námitce soud uvedl, že nezjistil, že by došlo na straně žalovaného k procesním pochybením. Bez zrušení prvostupňového rozhodnutí, v zájmu bezodkladného vyřízení věci, případ řešila poradní komise žalovaného a žalovaný vydal rozhodnutí. Žalobce byl o složení senátu poradní komise informován oznámením doručeným mu dne 24. 2. 2006, kdy byl též poučen o možnosti účastnit se jednání senátu, pokud o to požádá. Zbylé námitky, že žalovaný neaplikoval správní řád, že dokazování postupem § 130 zákona o služebním poměru přísluší pouze služebnímu funkcionáři v prvním stupni, že vytýkané vady nebylo možné odstranit v odvolacím řízení a že rozsah dokazování byl v odvolacím řízení širší, označil soud jako účelové a nedůvodné. K námitce promlčení soud sdělil, že § 106 odst. 3 zákona o služebním poměru, upravující lhůty, v nichž musí být rozhodnuto o propuštění ze služebního poměru z důvodu § 106 odst. 1 písm. d) zákona o služebním poměru, se na posuzovanou věc vztahuje. Uvedl, že pravomocný odsuzující rozsudek byl služebnímu funkcionáři doručen dne 15. 2. 2005, potřebná lhůta k rozhodnutí počala běžet dnem následujícím, přičemž vlastní prvostupňové rozhodnutí bylo za přítomnosti žalobce vyhlášeno dne 7. 3. 2005 a téhož dne jej také žalobce převzal. Soud uzavřel, že se tomu tak stalo v otevřených zákonných lhůtách, kdy k námitce žalobce dodal, že běh lhůt se vztahuje nikoli na řízení odvolací, ale na doručení rozhodnutí o propuštění ze služebního poměru, přičemž podle stanoviska Nejvyššího soudu S 296/99 – Sb. NS 2000, nemusí toto rozhodnutí ve lhůtách nabýt právní moci. S ohledem na tyto skutečnosti soud neshledal žalobní námitky důvodnými a žalobu proto zamítl. Včasnou kasační stížností z důvodů nezákonného postupu v odvolacím řízení a pro marné uplynutí roční objektivní lhůty pro rozhodnutí služebního funkcionáře, napadl žalobce (dále jen „stěžovatel“) rozsudek krajského soudu. V ní uvedl, že při odvolacím řízení nebyl aplikován správní řád, ačkoli v úvahu přicházela jeho subsidiární aplikace a právní úprava odvolacího řízení tak není upravena vedle služebního zákona jen ve vyhlášce č. 282/2002 Sb. Při vázanosti zrušovacím rozsudkem Krajského soudu v Hradci Králové, v odvolacím řízení žalovaný nerozhodoval na základě podaného odvolání stěžovatele, ale pouze na základě shora uvedeného zrušovacího rozsudku. Odvolací orgán postupoval nezákonn